Vznik a původ Horních a Dolních Heřmani se datuje do 13. století, Písemná zmínka je na listině z roku 1304. Ves Rýdrovice pak vznikla pozdějí, přibližně kolem roku 1790. Významnými stavbami v obci je kostel a fara. Kostel sv. Jiří je dílem italského architekta Antonia Saly a byl postaven v letech 1706 - 1712. Dnes je celý kostelní areál včetně hřbitovní branky a kaple prohlášen za kulturní památku. Zděná fara pochází z roku 1749. Obec se může pochlubit novou budovou šloly z konce 80. let a zrekonstruovaným společenským sálem s pohostinstvím. Přímo v obci se nachází udržované dřevěné chalupy, jako doklad lidové architektury. To vše svědčí o poměrně zachovalém prostředí, krajině a přírodě. Blízké i vzdálené okolní obce jsou jako stvořené pro pěší turistiku, cykloturistiku a zimní sporty, malý lyžařský vlek, vhodný zejména pro mládež, je přímo v centru obce. Hřebenová turistická cesta Bukovohorskou hornatinou, která prochází horní částí obce, nabízí po celý rok překrásné výhledy do Čech i na Moravskou stranu. Její vrcholy Suchý vrch a Buková hora dosahují výšky téměř 1000 m n. m.
Známým zimním lyžařským střediskem jsou 10 km vzdálené Čenkovice s běžeckými tratěmi a lyžařskými vleky. Turisty jistě zaujme pohraniční opevnění z 2.svět. války na Kralicku, jehož některé objekty jsou zpřístupněny. Za zhlédnutí stojí poutní kostel na Hoře Matky Boží u nedalekých Králík.
Náročnější turisty jistě uspokojí výstup na Kralický Sněžník (1424 m n. m.) k pramenům řeky Moravy, či výlet do vzdálenějších Jeseníků.Koupání nabízí romantické prostředí přehrady v Pastvinách. Patnáct kilometrů vzdálený hraniční přechod Dolní Lipka umožňuje přístup do sousedního Polska.
Dnešní osada Dolní Heřmanice se skládá z řady roztroušených chalup, které se nacházejí podél břehů místního potoka. Jejím pokračováním, dále proti proudu je protáhlá podhorská obec nazývaná Horní Heřmanice. Nachází se těsně na českomoravské hranici, při „císařské silnici“ vedoucí z Lanškrouna do Štítu a dále na Moravu.
Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století při rozsáhlém osídlování pohraničního hvozdu. Nedlouho po založení byla původní osada rozdělena na dvě části (dolní a horní). Poprvé se toto rozdělení uvádí v roce 1358 jako „Hermansdorf superior et inferior“. Její jméno podle některých historiků prý připomíná jednoho z organizátorů osídlování okolní krajiny Heřmana z Drnholce. Její jméno ve tvaru „Hermansdorf“ znamená v českém překladu „ves lidí Heřmanových“. Zřejmě se tak jmenoval lokátor, který se skupinou kolonistů novou ves zakládal.
Na konci 18. a v první polovině 19. století bylo pro Horní Heřmanice užíváno také německé pojmenování Deutsch Hermanitz a Teutsch Hermanitz. V písemných pramenech se původní osada poprvé připomíná roku 1304, v listině, kterou král Václav II. upravil a rozšířil svůj předchozí dar území pro nedlouho předtím založený zbraslavský klášter. Od této doby jsou obojí Heřmanice součástí rozsáhlého lanšperského panství. To na začátku 15. století patřilo litomyšlskému biskupství. Za biskupa Jana V. Železného bylo od tohoto panství roku 1409 odděleno městečko Jablonné n. O. a několik okolních vesnic, mezi nimi i Dolní a Horní Heřmanice. Celé toto malé území (panství) pak bylo zastaveno Janu ze Strýčkova. Dlužní úpis na tuto zástavu v roce 1453 vlastnila Markéta ze Zásady, manželka lanšperského hejtmana Václava Pregera. Ta ho v tomtéž roce převedla na Zdeňka Kostku z Postupic, který zmíněnou samostatnou enklávu, včetně Dolních a Horních Heřmanic, připojil zpět k lanšperskému panství. To na začátku 40. let 16. století patřilo Janu z Pernštejna. Ten v roce 1544 jeho část skládající se z hradu Lanšperka, tří městeček a řady okolních vesnic, včetně Dolních a Horních Heřmanic prodal Petru Bohdaneckému z Hodkova.
Po dvaceti letech, roku 1564, Janův nástupce Vratislav z Pernštejna, tuto část od Petrových dědiců odkoupil a spojil ji s nedlouho předtím získanou druhou (lanškrounskou) částí někdejšího rozsáhlého panství. Od té doby se obě části (lanškrounská i lanšperská) sice uvádějí samostatně, ale vždy jako součást jednoho správního celku – panství Lanškroun. Do jeho obvodu náleží Dolní i Horní Heřmanice až do zrušení patrimoniální správy. Po roce 1850 se stávají samostatnými a samosprávnými obcemi. Součástí Dolních Heřmanic byly také samoty Chudoba a Záhora a také někdejší ves Koburk se samotou Pláňava. Tato ves se však roku 1878 od Dolních Heřmanic oddělila a stala se samostatnou a samosprávnou obcí.
V důsledku tvrdě prosazované integrace obcí v 70. letech 20. století jsou Dolní Heřmanice a také obec Rýdrovice od roku 1971 sloučeny s Horními Heřmanicemi. Vznikla tak rozlohou velká obec skládající ze tří samostatných katastrálních území (místních částí).
- Kostel svatého Jiří
- Socha svatého Jana - u fary
- Vodní mlýn (čp. 103)
- Venkovský dům čp. 85
- výměnek a stodola u čp. 42
- silniční propustek na silnici I/43
