Horní Dunajovice

Obec Horní Dunajovice vznikla postupným sloučením dvou obcí, a to Horních Dunajovic a Domčic. Jméno Dunajovice se pravděpodobně odvozuje od názvu lidí přišlých od Dunaje. Jméno Dunajovice znamená v moravských nářečích „na vodu bohatý tok řeky, kaluž“. Už od 16. století se na Moravě rozlišují Horní a Dolní Dunajovice.

Historické počátky obce Horní Dunajovice jsou dlouho skryté pro nedostatek písemných zpráv. První osobou, která se v letech 1242 – 1260 uvádí s predikátem Donavit, případně Donayowitz, byl český podkomoří Markvart z Dunaviček u Benešova.

První osobou, která mohla být spjata s Horními Dunajovicemi, byl asi Oldřich, zmiňovaný k roku 1284. Zda-li však patřil k rodu, který držel Dunajovice v polovině 14. století, však není zjistitelné.

První bezpečná zmínka o naší obci je z roku 1350. Sídlil zde rod Vladyků, kteří se nazývali z Dunajovic. Ti zřejmě vybudovali v obci tvrz, doloženou písemně teprve v roce 1386. Poté se držitelé často střídali.

V roce 1505 prodal Bohuš Talafús z Říčan svůj statek v Horních Dunajovicích Oldřichovi Březnickému z Náchodu. Tento rod pak postupně vykupoval všechny části obce od drobných držitelů, v roce 1527 dokonce koupil od olbramkosteleckého probošta Jana z Doubravky celé Domčice. Od uvedeného roku žili obyvatelé Domčic a Horních Dunajovic po dobu 150 let pod jednou vrchností.

V roce 1536 pravděpodobně přestavěl Jindřich Březnický dosavadní tvrz v renesanční zámek, za něho byla ves povýšena na městečko. Pak se držitelé Horních Dunajovic střídali, v roce 1683 se stal zámek majetkem Strahovského kláštera. V 17. století byl zámek barokně přestavěn, postupně však ztrácel svou funkci a byl v l9. století přeměněn v sýpku. Budova stojí uprostřed obce a je místními obyvateli nazývána Starý zámek.

Jindřich Březnický z Náchoda vykonával v polovině 16. století funkci výběrčího zemských daní pro kraj Brněnský a Znojemský. Pracovitými lidmi byli v té době proslulí Čeští bratři a habáni. Jindřich Březnický byl jejich příznivcem a ochráncem a proto je rád usídloval na svém hornodunajovickém panství, kde žili do té doby jen katolíci. České bratry obdarovala i paní Johanka z Ludanic. Podle její darovací listiny z roku 1567 byl v městečku purkmistr, konšelé a horný (měl na starosti vinohrady). Z kupní smlouvy z roku 1615, uzavřené mezi panem Hynkem Březnickým a panem Vilémem z Roupova, je známo, že už tehdy byl v městečku zámek, dvůr, pivovar, mlýn, ovčírna a k panství patřily vedle Horních Dunajovic i městečko Domčice a vsi Želetice, Křepice, Vítonice a Moravské Borovice.

Domčice znamenají jméno pro ves lidí Domkových, v českých zemích jde o ojedinělý název pro obec. První zmínka o Domčicích je z roku 1447, kdy Domčice patří do proboštství do Olbramkostela.

Následkem válečných operací a nemocí v době Třicetileté války ubylo v obou obcích stálých obyvatel a tím i obdělávané půdy. Stát i noví majitelé panství a statků se rozhodli v roce 1672 pořídit soupis poddaných a půdy za účelem zdanění. Tento první moravský berní katastr se nazýval lánový rejstřík. Podle něj měly obě obce 58% pustých stavení, bylo zde celkem 12 osídlených stavení. Kromě polí evidoval lánový rejstřík i vinohrady. I když Domčice byly statutárně obcí, měly více stavení (celkem 40) než městečko Horní Dunajovice. Podle lánového rejstříku bylo v Domčicích osídleno v roce 1672 celkem 17 stavení.

Po třicetileté válce se společné dějiny obou obcí rozcházejí na dlouhou dobu (až do roku 1960, kdy došlo ke sloučení obou obcí). Domčice se stávají součástí panství Želetického spolu se sousedními Žeroticemi a vzdálenějšími Křepicemi. Přestože obce patřily rozdílným vrchnostem, po duchovní správě náležely až do roku 1767 do farnosti v Žeroticích.

V 17. a 18. století byly v hojné míře zakládány vinice. V roce 1735 byly podle pozemkové knihy vinice se třech tratích – Stará hora, Kravka a Rosova. V této době byly také zakládány rybníky.

O existenci jednoho z práv městečka Horní Dunajovice – o právu hrdelním – svědčí dodnes místní a pomístní jména jako Šibeniční vrch a Stínadla. Většina hrdelních soudů městeček v předbělohorské době měla omezenou pravomoc, prováděla výslech a pak rozsudky, které vynášel soud v nejbližším královském městě Znojmě. Během 17. století hrdelní právo postupně zanikalo.

V 18. století při pořizování tereziánského katastru došlo i k sepsání veškerého majetku vrchností. V té době byla v naší obci panská hospoda, kovárna, dva mlýny. Z této doby jsou známy i názvy polních tratí, z nichž většina je dosud užívána.

Hornodunajovická obec byla řízena z radnice, která stála na vyvýšenině u silnice nad náměstím. Dnes je to jednopatrový soukromý dům. Bohatý archiv městečka obsahuje listiny v 18. a 19. století psané česky a německy. Revoluční léta 1848/49 přinesla nejen zrušení roboty, ale také zrušení vrchnostenské správy. První obecní volby byly provedeny v polovině roku 1850.

První světová válka byla v Horních Dunajovicích a Domčicích oznámena veřejnosti 1.8.1914. Toho dne odešli také první muži na frontu proti Srbsku a Rusku. Během války padlo z Horních Dunajovic celkem 37, z Domčic pak 26 vojáků. Pro oživení hospodářského života a pro lepší spojení s administrativním střediskem mělo význam zřízení železničního spoje mezi obcí a velkým tržištěm ve Znojmě. V roce 1924 byla zřízena první autobusová linka ze Znojma přes Horní Dunajovice do Mororavského Krumlova.

Období od Mnichova do 15. března 1939 je obecně nazýváno obdobím druhé republiky. Domčice byly okupovány a po krátkou dobu patřily do Třetí říše. Horní Dunajovice patřily stále do Druhé republiky. Společně obě obce žily po 15. březnu 1939 v Německu podřízeném Protektorátu Čechy a Morava.

V Horních Dunajovicích byly dva trhy, na sv. Marka a na Povýšení sv. Kříže. Znak městečka Horních Dunajovic udělený panovnickým privilegiem tvoří štít modré barvy s bažantem doprava obráceným, nad ním dva zkřížené kosíře a mezi nimi tři žluté nebo zlaté šesticípé hvězdy. Později byla užívána i holubice a vlaštovka.