Zprávy o majitelích obce od druhé poloviny 13. století do poloviny 14. století jsou útržkovité. Uvedené století je dobou, kdy se už zapisovaly majetky feudálů do zemských desek (majetkových knih vedených při zemském soudu). Tyto knihy pak sloužily (mimo jiné) i soudům v majetkových sporech mez feudály. Z nich také víme, jaký majetek kdo měl v naší obci. Tak v roce 1350 dal Mrakem ze Lhoty zapsat své ženě Lydě jeden dvůr, dva lány a tři dvorce.
V uvedeném století tvořily Horní Dubňany spolu s Dukovany a Rabštejnem jedno panství, se kterým šlechtici zacházeli jako se zbožím – šlo z ruky do ruky podle momentální potřeby majitele.
Za zmínku stojí, že majiteli obce byli na začátku 15. století páni z Kunštátu a Jevišovic. Nejznámější postavou tohoto rodu té doby byl pan Hynek z Kunštátu, řečený Suchý čert. Ten se v roce 1402 psal jako pán na Rabštejně a hejtman ve Znojmě, kterým skutečně krátký čas byl. Po smrti Hynka z Kunštátu a Jevišovic vpadl na Rabštejně jeho bratranec Petr z Jevišovic, což se nelíbilo Hynkovu bratru Jindřichovi. Za bojů mezi pány z Kunštátu trpělo především místní obyvatelstvo, zejména lidé z Rouchovany, Dukovan, Dubňan a Myslibořic. Boje mezi feudály v době předhusitské neubyly v Českém království žádnou výjimkou. Že páni z Kunštátu byli stoupenci husitů, je všeobecně známo, stejně tak i to, že velká moravská města (Brno, Znojmo) byla naopak proti husitům. Oproti tomu sídla v Moravském Krumlově husitská posádka až do roku 1437, což jistě bylo známo i v Horních Dubňanech.
Protože oba páni z Kunštátu (Jindřich a Petr) ze svých hradů loupili v okolí, byli nakonec zajati, odvezeni do Brna a zde po výsleších odsouzeni k smrti a popraveni, stalo se tak v roce 1409.
Po dalších drobných držitelích naše obec a okolí připadly v roce 1447 k panství moravskokrumlovskému, které tehdy drželi páni z Libé (jejich předci pocházeli z České Lípy). V rámci moravskokrumlovského panství setrvala naše obce až do roku 1596. Toho roku koupil Horní Dubňany pan Jindřich Březnický (podle obce Březník u Náměště nad Oslavou) z Náchoda, se sídlem v Tulešicích. Ve svazku s obcemi Tulešice a Čermákovice zůstaly Horní Dubňany až do zrušení poddanství v roce 1848, i když majitel se změnil (Forgačové). Výborným hospodářem v Tulešicích byl úředník šlechtického původu Adam Hrubý z Jelení, který půjčoval na přelomu 16. a 17. století peníze i šlechticům z okolí.
Ani v době, kdy Horní Dubňany vlastnili páni z Lipé, nebyl v kraji klid a mír. Tak např. Jindřich Borovský z Vlašimě, pán na Rešicích, zabavil dvakrát (1557, 1558) desítek v Dolní Vsi (zaniklá osada u Hor. Dubňan), který náležel hornodubňanskému faráři Ondřejovi. V roce 1569 se domáhal zaplacení 6 zlatých farář Adam za desátek z panských polí z Rešic atd.
V 16. století nebyla již Morava nábožensky jednotná tj. katolická. Přední moravští šlechtici, jako např. páni z Lipé, páni ze Žerotína aj. podporovali především jednotu bratrskou. V okolí Horních Dubňan měla jednota význačná střediska, a to v Ivančicích a v Moravském Krumlově. Z menších náboženských sekt byly v okolí naší obce hojně zastoupeny novokřtěnské komunity.
Hornodubňanská fara také již nebyla katolická. Fara u kostela sv. Petra a Pavla byla založena ve 2. polovině 12. století a písemně uvedena za templářů. Do farnosti Horní Dubňany patřily Dolní Dubňany, Tulešice, Dolní Ves a Rešice.
Proti reformním církvím vystupoval z katolické strany nesmlouvavě především nově založený řád jezuitů ( v Olomouci byly od roku 1556, v Brně od roku 1572). Jejich velkým příznivcem byl pan Jiří Březnický z Náchoda (původně český bratr) se sídlem v Tulešicích. Jiří Březnický byl šlechticem budoucnosti, jenž pochopil svou chvíli, vsadil a vyhrál. V roce 1619 se totiž pokusil jako velitel stavovské jízdy na Moravě přejít i s celým oddílem k císařským (podobně jednal Albrecht z Valdštejna, který byl tehdy posádkou na Valašsku). Tento pokus panu Jiřímu nevyšel; bohaté odměny se mu však dostalo od císaře Ferdinanda II. až po vítězné bitvě na Bílé hoře.
- Kostel svatého Petra a Pavla