Honezovice

Jméno Honezovice = ves lidí Honezových. Toto osobní jméno souvisí s výrazy "uzdraviti se, vysvoboditi, vykoupiti, spasiti". Jméno Honezovice nemělo v českém slovníku oporu a proto snadno podléhalo četným změnám, / např. Honcovice, Honosice, Honositz/. K těmto změnám také přispělo poněmčení krajiny.
Osídlení v katastru Honezovice je doloženo již z mladší doby bronzové. Byla nalezena sekera s laloky a dva srpy pocházející z mladší doby bronzové. Na území Honezovic měla být skupina 25 mohyl a v pískovně mezi Honezovicemi a Nedražicemi milavečské sídliště. Dnes je však nezjistitelné. V lese přibližně 1,5 km severozápadně od obce Hradišťany /patřící pod Honezovice/ se nalézalo slovanské hradiště z 10. - 11. století o rozloze 2,3 ha. Při výkopu průzkumných sond zde byly nalezeny zlomky slovanské keramiky. Asi 200 m jihozápadně od reliktů hradiště byl objeven mohylník o 12 mohylách.
Ves Honezovice je raně feudálního původu. Období gotiky zanechalo svoji stopu ve velkorysém půdorysu návsi. Poprve je obec doložena v listině kladrubského kláštera, hlásící se k r. 1115, vzniklé však ve 13. století. Část vsi daroval kníže Vladislav kladrubskému klášteru. Druhá část s tvrzí patřila drobným feudálům sloužících horšovskotýnskému arcijáhnovi. Z nich se jako první uvádí v r. 1379 vladyka Harant z Honcovic, v r. 1398 Oldřich z Honcovic.
Kolem r. 1420 zastavil císař Zikmund ves Honezovice Oldřichovi Všerubci ze Slavic, později patřily pánům z Volfštejna. V 15. století tu byl nápravnický dvůr. Kladrubští opati tuto část vsi vyplatili a připojili ke klášteru. Roku 1545 vyplatil od zápisných držitelů část vši /zastavenou v r. 1420 císařem Zikmundem/ Jan mladší Volf z Lobkovic a připojil ji k Horšovskému Týnu.
Významným mezníkem se stala třicetiletá válka. Válečnými útrapami vylidněný kraj byl dosidlován novými osadníky z Bavorska a Tepelska. Souhrou dalších okolností tak došlo k postupné germanizaci.
K roku 1788 zde stálo 37 domů, do roku 1939 jejich počet stoupl na 158.
Rozlehlou náves obdélného tvaru vymezuje skupina klasicistních statků. K největším z nich patřil dvůr č. 10, v průčelí obytné části nese název "SIMON MARTINEK". Uprostřed návsi naproti patrové budovy bývalé německé školy se nachází šestiboká hrázděná kaplička sv. Barbory, krytá jehlancovou šindelovou střechou, ve vrcholu s lucernou a cibulovou bání. Nad vstupem je nápis "EHRET S. BATBORA ANNO 1715". Na okraji vsi byla ve 30. letech 20. století postavena Jednotou pošumavskou budova české školy. V této budově byla umístěna do 70. let jednotřídka pro 1. - 5. ročník, a v letech 1978 - 2000 mateřská škola.
Obyvatelé obce se živili převážně zemědělstvím. Před válkou zde byly dvě cihelny, několik obchodů, hostinců, trafika, kovář, kolář, řezník. Po válce byla většina německých obyvatel /což tvořilo cca 60 % všech obyvatel/ odsunuta.
Ve vesnici bylo založeno zemědělské družstvo, později bylo sloučeno s dalšími pod názvem Jednotné zemědělské družstvo Máj Ves Touškov. Většina lidí pracovala v zemědělství, část dojížděla za prací do Stoda a Plzně. Tato struktura se postupně změnila. V roce 2001 byl vyhlášen na zemědělské družstvo konkurz. Od jara roku 2002 jsou zemědělské stáje prázdné. Pole obdělává z části zem. společnost z Přeštic a Dřevce, a z části soukromý zemědělec ing. Průcha z Lochousic. Lidé jsou převážně zaměstnáni ve Stodě a Holýšově.
Obec měla od roku 1945 do r. 1976 samostatný místní národní výbor, v letech 1977 - 1991 spadala pod národní výbor ve Vsi Touškově. Od r. 1991 má vesnice opět obecní úřad, pod ktarý patří i nedaleká ves Hradišťany.
Podle sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 je v obci Honezovice a Hradišťany 225 obyvatel, z toho 210 s českou národností, 4 se slovenskou, 10 s německou a 1 s polskou.

• Kostel Povýšení svatého Kříže
• Pomník padlých se sochou Jana Žižky