V současné době je v obci jedna velká zemědělská farma, několik malých soukromě hospodařících rolníků a jedna zahraniční společnost, která využívá bývalé hospodářstív rodiny Lobkoviců a oboru ovocnářství. Převážná většina obyvatel vyjíždí za prací mimo obec. Obec je charakteristická venkovskou zástavbou. V obci je vybudován vodovod a čistička odpadních vod s částí kanalizace.
Obcí prochází žlutá turistická trasa. Lze dojít na Turské pole, na kterém se podle pověsti měla odehrávat Lucká válka. V širším okolí se nachází Levý Hradec, starobylé hradiště Budeč nebo hrad Okoř.
Při stavbách domů v Holubicích dochází i v dnešní době k mnoha archeologickým nálezům. Byly objeveny kosterní pozůstatky, keramika, zbraně a šperky. Nejstarší nálezy pochází z doby, kdy území osídlovaly keltské kmeny Bojů.
Z Holubic pochází rodina pěvkyně Emy Destinnové, rozené Kittlové. Rod Kittlů bydlel v Holubicích od roku 1739. Dědeček Emy Destinnové, Jan Kittl, se zde narodil v roce 1811. Otec pěvkyně, Emanuel Jan Kittl, se již narodil v Praze.
Nedaleko této obce byly v roce 1878 objeveny zkameněliny, které tehdejší paleontolog Antonín Frič považoval za pozůstatky dinosaurů. Jak se ukázalo až v roce 2011, skutečně se zřejmě jedná o pozůstatky dinosaurů. (Zdroj: Wikipedie)
První zmínka o obci se datuje od roku 1204, kdy Přemysl Otakar I. ji daroval kanovníkům, kteří zde mívali hospodářství. Roku 1407 Václav z Radče, kustos kapitulní založil v Holubicích rybník. Roku 1421 byly Holubice zabrány od Pražanů a roku 1426 připsány Vokovi z Valdštejna. Jeho manželka Eliška z Uhlišť a Říčan postoupila roku 1429 své věnné právo na Holubice druhému manželu Mikuláši z Kněževsi. Při konfiskacích pro vzpouru proti Ferdinandovi I. v roce 1547 ztratili pražané zboží Holubické a to bylo za dobré služby dáno Florianovi Gryspekovi z Gryspachu a na Kaceřově. Gryspekům patřily Holubice až do roku 1622, kdy byly konfiskovány s jinými statky k důchodům komory královské, od nichž je roku 1923 koupila Polyxena z Lobkovic.
Nejvýznačnější památkou Holubic je románský kostelík Narození Panny Marie, dílo doksanské huti, založen za panování Přemysla OtakaraI., o čemž svědčí i vzácná památka - pečeť biskupa Pelhřima z roku 1124-1125 nalezená roku 1865 s olověnou skříňkou, v níž byly uloženy svaté ostatky, při odstraňování starého oltáře. Jádro kostela tvoří kruhová rotunda s půkruhovou apsidou z kvádříkového zdiva. Věž, další apsida a sakristie na severní straně jsou pozdějšími přístavky. Kostel je nyní obehnán ze tří stran vysokými opěracími zdmi a bývalým hřbitovem. Uvnitř kostela jsou zachovalé původní románské fresky.
16.3.1992 bylo vyhlášeno ochranné památkové pásmo rotundy, které zahrnuje i okolní venkovskou zástavbu z 18. a 19. století.
- románská rotunda Narození Panny Marie, která byla postavena za vlády Přemysla Otakara I. Uvnitř se zachovaly zbytky původních románských fresek.
- kostel sv. Michaela Archanděla z počátku 18. století, postavený na Kozinci řádem Jezuitů.
