Holovousy (okres Jičín)

508 01, Holovousy, Tel.: +420 493 691 538, ou@holovousy.cz
Holovousy/Společnost - Holovousy




Dominantu obce tvoří barokní zámek přestavěný pseudogoticky a secesně J. Vejrychem v letech 1906-7 a kostel sv. Bartoloměje nacházející se v Chodovicích. V zámeckých prostorách sídlí od roku 1951 Výzkumný šlechtitelský ústav ovocnářský.

 

Počet obyvatel: 515

Výměra obce: 929 ha

Hustota zalidnění: 54 obyv/km2.

R. 1848 panství Holovousy, kraj Bydžovský. V latinských textech Holows, Holovous, v německých Holofous. Obec pozůstává ze 4 částí: Holovousy, Chodovice, Chloumky a Dolní Mezihoří. Ves vznikala okolo slovanského hradiště v Chodovicích z 9. Století. První zmínka o Chodovicích je z r. 1143, kdy ves patřila strahovským premonstrátům. První písemná zmínka se datuje k r. 1260. Obec je známá lokální odrůdou jablka Holovouské malinové. Od r. 1951 sídlí v obci Výzkumný šlechtitelský ústav ovocnářský.
Jak vznikly Holovousy a Chodovice a Holovouský Malináč

Mezi Hořicemi a Ostroměří leží pěkné osady Chodovice a Holovousy. Dříve prostíral se tam hustý a tmavý les, v němž se proháněla stáda divoké zvěře, vysoké i černé, dravé i neškodné, v korunách staletých stromů hnízdili draví i zpěvní ptáci, a v jejich vykotlaných nitrech sídlily roje divokých včel. Jejich med byl cítit po celém lese.
Najednou přitáhl s čeledí do krajiny mladý krásný muž, hebké bezvousé tváře, tak že vypadal jako přestrojená dívka, vykácel kus lesa a vystavěl si zde pěkný hrádek, na němž žil spokojeně mnoho let.Neměl ženy ani dětí a jeho jedinou radostí byly květiny a stromy. Protože neměl vousů, ani když mu již vlas počal prokvétati, dostalo se mu jména Holovous.
Jezdil také někdy do cizích krajů, ale nejraději se zdržoval doma, chodil okolo hradu, mluvil se stromy, čistil je od mechů a lišejníků, a když našel někde planý ovocný strom, vytrhal od něho trávu, odhrabal starou hlínu, zasypal novou, pohnojil, prořezal a zaléval medovou šťávou, o níž nebyla nouze, tak že v několika letech dával strom výborné ovoce krásných barev - červené, žluté i žíhané, sladké a chutné jako med a vonné jako muškát. A co hlavního, že to ovoce bylo léčivé.
A jako přál stromům, tak miloval i svůj lid, který by byl pro Holovousa skočil do ohně. Aby byl pán bezpečen, vystavěli si jeho lidé kolem hradu domky, jež dostaly později název Holovousy. Poněvadž jedli Holovousovo ovoce, nikdo neumíral.
Pán stárl a uzavíral se na hradě víc a více. I dozvěděl se o jeho medovém a léčivém ovoci jeden jeho známý z mladých let, jménem Chod. Přijel ho tedy navštíviti.
Holovous byl však právě churav a nemohl se svému hostu věnovati, jak by si byl přál.
Chod miloval zase lov, a proto vyšel jednoho dne časně z rána sám do lesů, aby zkusil svého štěstí.
Ale bylo to jeho neštěstí. Zašel hluboko do bažinaté části lesa, kde se setkal se statným divokým kancem. Postřelil ho, čímž zuřivé zvíře rozdráždil až do zběsilosti, tak že se statný sekáč vrhl na překvapeného Choda dříve, než mohl chopiti se tesáku, zaryl mu hluboko do těla dlouhé a zahnuté kly, že se hned zbarvily krví Chodovou, mrštil jím několikráte o zem, až v něm kosti zapraskaly, a on pozbyl vědomí. Pak donesl ho na zubech ke svému pelechu, kde tělo jeho rozdupal a rozsápal.
Na hradě nemohli se dočkati Choda, pročež vypravili se ihned do lesa, aby ho vyhledali. Z nebohého hosta zbyly jen cáry šatstva, masa a kosti.
Holovous zaplakal nad svým přítelem Chodem, pohřbil ho slavnostně na místě, kde ho nalezli, lidem kázal káceti lesy, kus za kusem, a zabíjeti přitom všechnu dravou zvěř. U hrobu Chodova dal vystavěti kostelík a u něho domky pro kněze a kostelníka. Kolem pak nasázel ovocné medové stromy, kterým se Chod tolik podivoval. Časem budovali si lidé kolem kostelíku domky, až vznikla celá ves a na paměť nešťastného přítele dostala jméno Chodovice.
Umřel Holovous, zanikl jeho hrad, zapomnělo se na hrob Chodův, místo hradu vystavěn později v Holovousích zámek, stará obydlí ustoupila novým, vymírají staří a místo nich hospodaří mladí, ale památka po šlechetném Holovousovi žije dosud ve výborném ovoci, daleko široko známém.

  • Páter Jan Černý - farářem v Chodovicích od r. 1816, astronom - samouk
  • MUDr. František Malinský (1850-1926) - majitel zámku a velkostatku v Holovousích, poslanec sněmu Království českého, prezident Živnobanky, první předseda Svazu českých průmyslníků
  • Alois Hochmal - po okupaci Československa odešel nejdříve do Francie, kde bojoval v rámci cizinecké legie a po porážce Francie odešel do Anglie, kde bojoval jako letec RAF
  • Zámek Holovousy – původně barokní, přestavěný počátkem 20. století Janem Vejrychem pseudogoticky a secesně.
  • Zámecký park o ploše cca 1,5 ha s 20 druhy jehličnanů a 66 listnatých stromů. Od konce 18. století se zde pěstuje holovouský malináč (odrůda jablka), který se stal inspirací pro znak a vlajku obce. V zámku dodnes sídlí Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský
  • kostel sv. Bartoloměje v Chodovicích 
  • soubor sochařských alegorií (jaro, léto, podzim, zima) v Chodovicích
  • kamenné kříže
  • Mezihořské údolí - údolí Javorky mezi Mezihořím a Ostroměří, kde se nachází fragment původních bučin
  • V obci stojí také tzv. Holovouská lípa - zákonem chráněná s obvodem kmene 4,15 m (u komunikace Holovousy-Chodovice).

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz