Dominantou obce je 14,5 ha Holoubkovský rybník, který se táhne z jejího středu celý jeden kilometr směrem na Mýto. Druhý místní rybník - Hamerský (též Lamacký či Lamanický) - leží v lese asi 0,5 km pod obcí. Potok, který dostal jméno podle naší obce, pramení asi 12 km proti proudu v podbrdském lese nedaleko Cheznovic, 8 km za Holoubkovem se vlévá do řeky Klabavy v Rokycanech. Na své pouti protéká pěti rybníky, z nichž největší - Štěpánský nad Mýtem - slouží také jako rekreační. Holoubkovský potok je nejvýznamějším tokem této části Rokycanska.
Holoubkov je ze tří stran přímo obklopen lesy. Na jihu je to masiv Trhoně, který spolu s okolními vrchy a kopcem Žďár tvoří Přírodní park Trhoň patřící k vrchovině Brd. Na severu jsou to vrchy Chlum a Plzeňský. Ti spolu se severnějším masivem Radče (718 m.n.m.) a Rumpálu tvoří Přírodní park Radeč, ležící na rozhraní Brd a Křivoklátska. Lesy v okolí obce jsou spíše monokultury smrku, ve vyšších partiích Trhoně s velkou příměsí buku.
Obec vždy byla a je obcí průmyslovou. Naši předkové využívali bohatství okolí na železnou rudu, kterou těžili a ve vysokých pecí tavili na železo. V pecích využívali další bohatství zdejšího okolí, a to dřevěné uhlí vyráběné v milířích ze dřeva místních lesů. Z železa se hned vyráběly konečné výrobky, k tomu sloužily hamry pod hrází Holoubkovského rybníka. Místní železárny byly jedny z nejvýznamějších v širokém okolí. Koncem 19. století byla výroba přeorientována na strojírenství - konkrétně na výrobu obráběcích strojů. Tím získal podnik TOS, později Kovosvit celosvětového věhlasu. V současné době je areál závodu rozdělen mezi dvě německé společnosti Weiler a Olbrich a jednu malou českou firmu Tomsteel. Společnost Weiler pokračuje ve výrobě obráběcích strojů. V sedmdesátých létech 19. století patřilo zbirožské panství - a tehdejší Holoubkov - německému baronovi Bethelu Henry Strousbergovi, který zamýšlel ze zbirožska udělat český Manchester. V Holoubkově rozšířil výrobu v železárnách a postavil továrnu na železniční vagóny, kterou napojil vlečkou do stanice České západní dráhy Praha-Plzeň-Furth im Wald, která protla obec r. 1862. Po jeho krachu se místo vagónů vyráběla v továrně celulóza. Dnes se zde kompletují dřevěné přepravní europalety. Známým holoubkovským podnikem je DCK Holoubkov Bohemia a.s., který je významným tuzemským výrobcem kabelových skříní a rozvaděčů. Výroba se zde rozběhla v roce 1953 výrobou betonových rozvaděčů. Ta pokračuje spolu s výrobou plastových rozvaděčů dodnes.
Nejstarší budovou dnešního Holoubkova je bývalé ředitelství železáren, které se nachází na nádvoří areálu firmy Weiler. Na budově jsou i sluneční hodiny. Architektonicky nejcennější stavbou je Markova vila, vyprojektovaná významým českým achitektem Janem Kotěrou roku 1908 pro ředitele státních drah Karla Marka, který krátce zastával také post ministra veřejných prací. V současné době je vila po nákladné rekonstrukci. Jelikož byl Holoubkov v této době vyhledávaným letoviskem, vznikaly zde i další vily. Největší dominantou Holoubkova je "Zámeček", postavený v roce 1890 jako sídlo majitele železáren Maxe Hopfengärtnera, dříve i s francouzským parkem pod objektem. Dlouho sloužil jako pobočka Státního archivu v Rokycanech. Po uvolnění prostor došlo v letech 2001 - 2002 a 2010 - 2011 k celkové rekonstrukci a dnes slouží tato obecní budova jako dům s pečovatelskou službou. Ve sklepení vily je umístěna pamětní síň obce. Dalšími vilami jsou: Bartošova, vystavěná r. 1902 řediteli železáren Františku Bartošovi, "Šťastný domov" - secesní vila naproti nádraží z r. 1908, Ševčíkova vila z r. 1909 na hlavní silnici a neorenesanční vila MUDr. Podroužka z r. 1899 tyčící se nad rybníkem. Kostel nebyl v Holoubkově nikdy postaven, i když na počátku 20. století byla jeho výstavba velmi reálná - projekt tehdy zdarma vypracoval Jan Kotěra a byly vybírány peníze. Po 1. světové válce však snažení ochablo, a tak byly vybrané peníze darovány hasičům na novou motorovou stříkačku. Tvář obce významě pozměnila panelová výstavba v druhé polovině 20. století. V parku v centru obce stojí socha rakouského granátníka, výrobek místních železáren. Nejen o Markově vile, ale i architektuře celého předválečného Holoubkova vypráví kniha Markova vila.
Už od pradávna procházela územím dnešní obce zemská cesta z Prahy do Plzně a Bavorska. V okolních lesích se ve středověku ukrývali různí lapkové, možná odtud pramení dnešní název kopce Vydřiduch. Pocestným sloužila k občerstvení zájezdní hospoda, na jejíž barokních základech stojí dnešní Hotel Bělohlávek. S nástupen automobilismu za první republiky musela být upravena nebezpečná zatáčka Zavírka, kde byl malý mostek nahrazem mohutným náspem. Enormní nástup dopravy po hlavní silnici v na konci 80. let byl ve stávající trase kopírující cestu z 19. století přes centra měst a obcí již nezvladatelný. V první polovině devadesátých let proto dochází k výstavbě dálnice D5, která svedla tranzitní dopravu mimo obec. Těleso dálnice prochází v zářezu asi 300 m od kraje obce, nejbližší sjezd je v sousedním Mýtě. Rozvoj nejen Holoubkova, ale i západu Čech v druhé polovině 19. století umožnila železnice, která protla obec roku 1862. Původně soukromá dráha byla brzy zestátněna a v období první republiky zdvojkolejněna. V letech 1986-87 byla dráha elektrifikována. Dnes je trať je součástí III. tranzitního koridoru, který je postupně optimalizován na vyšší traťové rychlosti až 120 km/h (v Holoubkově proběhla optimalizace v letech 2009 - 2012 v rámci úseku Zbiroh - Rokycany). Přítomnost dálnice a hlavní železniční trati zajišťuje Holoubkovu výborné dopravní spojení jak s Prahou, tak s Plzní.
Okolí obce je bohaté především na hluboké podbrdské lesy obou přírodních parků. Ty nabízejí dlouhé turistické či cyklistické výlety místními hvozdy. Jako východiště může posloužit lesní kemp v nedaleké osadě Habr. Mezi přírodní rezervace v širším okolí patří skála v Medovém Újezdu, vrcholová partie Žďáru, Niva u Volduch či Rumpál. Z dalších turistických cílů je třeba zmínit Medový Újezd s lidovou architekturou, hamr v Dobřívě, keltské hradiště na Žďáru či Březině, zříceninu hrádku na Radči a samozřejmě město Rokycany.
V současné době jsou v obci dostupné tyto služby občanské vybavenosti - obchody s potravinami a smíšeným zbožím, několik restaurací a hospod, pizzerie, hotel, pošta, lékárna, ordinace praktického, dětského a zubního lékaře a ženská poradna.
Počet obyvatel: 1473
Obyv.v prod. věku: 960
Průměrný věk: 39
Podíl žen: 52,1%
Katastrální plocha: 421 ha
Nadmořská výška: 432 m.n.m.
Podnikatelské subjekty: 341
Pošta: ano
Škola: ano
Zdravotnické zař.: ano
Policie: ne
Železnice: ano
Vodovod: ano
Kanalizace: ano
Plyn: ano
První písemná zpráva o osídlení v místech dnešní obce pochází z roku 1379, kdy je osada Holoubkov vedena v urbáři rožmberských statků. Holoubkov tedy patřil pánům z Rožmberka, jakým způsobem ho získali však není známo. Je možné, že byl v majetku Rožmberků již před rokem 1349. Historie obce je nerozlučně spjata se železářstvím a s rozvojem hutních a strojírenských závodů, které patří k nejstarším v Čechách. V okolních lesích se těžila železná ruda, již před rokem 1608 stála ve vsi vysoká pec, ve které se topilo dřevěným uhlím. To se pálilo v milířích v okolních hvozdech. Počátkem 17. století se také hovoří o dvou hamrech v Holoubkově, tzn. že se zde již rozléval rybník, který se připomíná jako hlubový a kaprový. Po třicetileté válce byl Holoubkov i s okolím zpustošen a opuštěn. Naštěstí ho nestihl stejný osud jako nedalekou zaniklou osadu Sloupek a byl obnoven. Nová vysoká pec, která stála vedle holoubkovského rybníka v místech nynější strojírny, byla z příkazu královské komory dokončena v roce 1662. Roku 1769 navštěvuje Holoubkov následník trůnu Josef II. a prohlíží si zdejší huť i hospodu. Holoubkov se zdárně rozvíjel a v roce 1843 měl již 392 obyvatel v 35 domech. Roku 1862 dorazila do naší obce železnice, čímž místní průmysl i obyvatelstvo velmi získalo. Ve stejném roce je otevřena pošta. Vysoká pec s hutí byla v roce 1886 odstavena a postavena slévárna s kyplovnami a později rozsáhlá strojírna určená hlavně k výrobě obráběcích strojů, které se zde vyrábějí dodnes. První soustruh na ruční pohon byl ve zdejší železárně vyroben již v roce 1840. V závodě tehdy pracovalo asi 300 zaměstnanců. Roku 1869 je zbirožské panství prodáno Dr. Strousbergovi, který měl dalekosáhlé plány na rozvoj celého Zbirožska. Ani Holoubkov nebyl výjimkou, a tak se rozšířila výroba v železárnách, byla postavena továrna na železniční vagóny, úřednické domy u nádraží a dělnické domky u hlavní silnice na Prahu. Plány však byly až příliš velkorysé, Strousberg dostal do finančních potíží a už roku 1876 zkrachoval, což vedlo k velké krizi celého panství. To zakoupili Colloredo-Mansfeldové, poslední pánové na Zbiroze. Holoubkovské železárny kupuje Max Hopfengärtner, dříve pravá ruka Strousberga.
Koncem 19. století se v Holoubkově výrazně rozvijí spolková činnost občanů. Jako první vzniká roku 1874 ochotnické divadlo, poté roku 1886 zakládají sbor hasiči. V roce 1919 vzniká Dělnická tělovýchovná jednota a Sokol. Rok 1886 byl významný i tím, že byla v Holoubkově zřízena první škola. Sídlila v pronajaté budově a měla dvě třídy. Bylo jasné, že je třeba pro tuto instituci postavit novou budovu, a tak je roku 1889 otevřena budova nové školy. V této budově s pozdější přístavbou sídlí škola dodnes.
Roku 1889 má Holoubkov již 800 obyvatel. Za první světové války byl místní závod vyhlášen za úředně chráněný a vyráběl válečný materiál pro císařská vojska. V rakouské armádě padlo 16 občanů Holoubkova, za republiku bojovalo na ruské a italské frontě 9 legionářů. Ve 20. létech je zakládáno mnoho sportovních oddílů. V roce 1922 házená a v roce 1924 SK Holoubkov - kopaná. První hřiště bylo na dně tehdy vypuštěného Hamerského rybníku a sloužilo házené i fotbalistům. Ve třicátých letech je postaveno i družstvo ledního hokeje.
Během druhé světové války je průmyslový Holoubkov stejně jako ve válce první výrobnou válečného materiálu. Novým majitelem závodu se stal říšský průmyslník Werthmann. V místní strojírně působilo i silné odbojové hnutí založené v roce 1943. Byl zrušen Sokol i tělovýchovná jednota, ze Sokolovny se stává ubytovna pro Hitlerjugend. Životem zaplatilo 8 spoluobčanů, mezi nimi i Leontina Federová, aktivní v odboji a nositelka Válečného kříže prezidenta republiky. Další obětí byl přednosta železniční stanice Jan Kovařík, který má na budově nádraží pamětní desku.
Koncem války je Holoubkov cílem několika hloubkových bombardérů, což značilo blížící se spojenecká vojska. 10. května 1945 vjíždí do obce první tank Rudé armády. Nedaleko Holoubkova je vytyčena demarkační linie mezi vojsky Rudé armády a Americké armády. Vojska generála Pattona končila svou cestu v Rokycanech. Počet obyvatel Holoubkova se v roce 1945 krátce zněkolikanásobil, jelikož se zde usídlil sovětský pluk v počtu 6000 vojáků. Postupně se život vracel do mírových kolejí.
V poválečném období je velmi úspěšný místní hokejový klub, který hrál i první celostátní ligu. Na vysoké úrovni bylo také zdejší mužstvo české házené, které získalo řadu ocenění a vybojovalo si účast na mistrovství Čech. V kultuře se proslavil zdejší divadelní soubor J. Mošny. Rozšiřuje se také výroba v místním strojírenském závodu TOS (později Kovosvit), který zaměstnává až 1000 pracovníků. V 60. a 70. letech se v obci staví mnoho rekreačních chat a v 70. a 80. letech mnoho rodinných a bytových domů. Střed obce tak zcela mění svůj původní ráz letoviska. Roku 1977 je dokunčeno obchodní a kulturní středisko Družba, místními zvané jako "Plecháč" s přilehlým parkem a roku 1981 zdravotní středisko. Obě budovy byly postaveny občany v akci "Z". Výstavbou bytovek v severozápadní části obce změnila obec navždy svůj vzhled i původní vesnický ráz.
Po změně společenských poměrů v roce 1989 dochází k omezení masivní nové výstavby a celkové stabilizaci počtu obyvatel, rekonstrukci objektů občanské vybavenosti, rozvedení sítí vodovodu, kanalizace a plynu do celé obce a zkvalitňování dalších služeb pro občany.
- Josef MACOUREK - malíř - rodák z Holoubkova
- JUDr. Karel SLADKOVSKÝ - významný český vlastenec, buditel, novinář
- Anna VEVERKOVÁ - operní pěvkyně - členka Národního divadla, členka opery v Dusseldorfu (1868 - 1960)
- Jan KOTĚRA - architekt, maliř a grafik, zakladatel české moderní architektury, architekt světového významu (1871 - 1923)
- Jan KUBELíK a syn Rafael KUBELíK - slavní hudebníci (1880 - 1940) (1914 - 1996)
- Ladislav ČERNÝ - člen Pražského kvarteta, virtuóz na violu, profesor Pražské Akademie muzických umění (1891 - 1975)
- Leontina FEDEROVÁ - obětavá občanka Holoubkova, umučená v koncentračním táboře v Rawensbrücku (1899 - 1945)
- Jiří DOHNAL - člen Národního divadla, národní umělec, rodák z Holoubkova (1905 - 1984)
- Božena CAJTHAMLOVÁ-DOHNALOVÁ - vychovatelka a pomocnice v rodině hudebního skladatele Antonína Dvořáka, občanka z Holoubkova (1863 - 1941)
- Karel HUSA - hudební skladatel a dirigent (1921)
- Markova vila - postavena 1908, architekt Jan Kotěra, rekonstrukce 2002.
- Hopfengärtnerova vila (zvaná Zámeček) - postavena 1890, rekonstrukce 2001, v současné době slouží jako dům s pečovatelskou službou pro seniory
- Plastika rakouského granátníka - socha granátníka z doby Marie Terezie, výrobek místních železáren, materiál litina; technická památka. Je více identických kopií této plastiky - u Slavkova, na zámku v Dobříši a novodobá replika na dvoře slévárny ve Strašicích.
- Bartošova vila - postavena 1902 pro ředitele železáren
- Šťastný domov - secesní vila naproti nádraží, postavena 1908
- Lípa v Kovosvitu - památný strom
