K dokreslení je nutno se zmínit o fotbalovém hřišti, volejbalovém a tenisovém kurtu, o dětských hřištích s krásnými prolézačkami. Pěkné koupání je ve vybudovaném rybníku Čistý za vesnicí směrem k Prachovským skalám.
Počet obyvatel: 590
stav k 1.11.2010
Katastrální výměra: 1041 ha
Počet částí: 4
Pošta: Ne
Škola: Ne
Zdravotnické zařízení: Ne
Policie: Ne
Kanalizace (ČOV): Ne
Vodovod: Ano
Plynofikace: Ano
Horní Lochov je vesnice, část obce Holín v okrese Jičín. Nachází se asi 2 km na severozápad od Holína, pod jižní částí Prachovských skal.
1. Počátky osídlování :
Počátky osídlování dnešní oblasti Horního Lochova souvisejí s osídlovánímn Prachovských skal. Archeologické nálezy dokládají osídlení od starověku - z doby kamenné, přes dobu bronzovou, osídlení Kelty až po Slovany. Prachovské skály poskytovaly člověku totiž přirozené útočiště. Osídlenci hledali ve skalách bezpečný útulek pro své rodiny a to jak před dravou zvěří a nepřízní počasí, tak zejména před nepřítelem. Teprve na počátku středověku sídla a osady ve skalách postupně zanikaly a byly nahrazeny osadami zakládanými mimo území skal. (Lochov, Prachov, Pařezská Lhota, Maršov, Blata). Bylo to období nástupu Přemyslovců, kteří v této době začali upevňovat svoje postavení v české kotlině.
Starší doba kamenná (paleolit a mezolit) - asi 350.000 - 5.500 let př.n.l.
První lidé se objevili v oblasti dnešního Horního Lochova asi 10 000 let před n.l. Byli to lovci, kteří se pohybovali po krajině podle současného stavu zvěře. V Prachovských skalách u Horního Lochova byly v jeskyních pod převislými skalami a v lomech nalezeny kosti mamutů, nosorožců, divokých koní a jelenů, které byly opracovány lidskou rukou. Nástroje však nalezeny nebyly.
Mladší doba kamenná (neolit)-asi 5.500 - 3.500 let př.n.l.
Asi ve 3. tisíciletí př. n. l. přišli noví osadníci, první zemědělci a chovatelé dobytka (pastevci), odkudsi z východu, z Balkánského poloostrova, s vyšší zemědělskou kulturou. Stavěli si obdélníkové, částečně v zemi vyhloubené domy, zhotovené ze silných kůlů se stěnami propletenými proutím a omazanými hlínou, se sedlovitou, patrně slaměnými došky pokrytou střechou. Kultura tohoto zemědělského lidu se dělí na tzv. páskovou, volutovou, vypíchanou a lengyelskou podle způsobu ozdob na nádobách a podle provedení ornamentů. Sídliště kultury volutové bylo objeveno v Prachovských skalách na několika místech. Z kultury vypíchané v Prachovských skalách pod převislou skalou u „Šikmé věžě“ byly nalezeny tři ozdobné střepy, vývrtek z mlatu a pazourková šipka. Z kultury lengyelské v Prachovských skalách bylo sesbíráno mnoho odštěpků pazourkových, chalcedonových a rohových v místech za „Fortnou“, a ve „Fortně“ byla nalezena kamenná sekera. Z dalšího období u tzv. skupiny nordické byl v Prachovských skalách nalezen střep s tunelovitým uchem a kamenný klínek . Jedno sídliště z mladší doby kamenné bylo objeveno před vsí Ohaveč v místě dnešní státní silnice a druhé při křižovatce na Horní Lochov.
Pozdní doba kamenná - asi 3.500 - 2.250 let př.n.l.
Pastevci a zemědělci vyzbojeni luky, přišli z jihu, snad až z dnešního Španělska
Starší a střední doba bronzová - 2.250 - 1.500 let př.n.l.
Mladší a pozdní doba bronzová, počátek doby železné - 1.500 - 350 let př.n.l.
Někdy ve 12. stol. př. n. l. pronikaly do této oblasti čeledi velkého národa popelnicových polí. Název dostal tento národ podle zvláštního způsobu pohřbívání zemřelých. Mrtvé spalovali na žárovištích, z popela vyplavili nedopálené kosti a srovnali do větší nádoby (popelnice) spolu s nějakým šperkem a přikryli mísou. Vedle postavili nádoby s jídlem, vše uložili v mělké jamce a zarovnali zemí. Takto vznikla rozsáhlá pohřebiště. Prachovské skály a okolí bylo obýváno těmito lidmi asi po tisíc let a osídlení bylo zřejmě dosti husté, soudě podle četných nálezů keramiky, zejména v severní polovině skal. Na ploše asi 3 km je směstnáno 7 zaniklých vsí a osad či spíše hradišť , 6 pohřebišť, a další ojedinělá místa. Největší z osad bylo zřejmě hradiště na „Starém hrádku“ a sídliště „Na vrších“, v „Kocourníku“ a na „Bukovině“. Zejména na „Starém hrádku“ žil lid slezskoplatěnický zřejmě velmi dlouho. Nejmladší pohřebiště slezsko platěnické se vyskytuje „Na rovince“, příslušné sídliště bylo patrně i v Horním Lochově. Roku 1893 našli lamači Košíčkové a Jos.Zemánek “Na rovince” asi 20 skleněných barevných korálků s očky a jantarový závěsek – nález je vystaven v jičínském muzeu – jedná se o část náhrdelníku patrně z jednoho z hrobů. První vlna lidu popelnicových polí je nazývána lid kultury lužické z mladší doby bronzové (asi 1200 - 900 let př. n.l.), druhá vlna, spadající až do doby železné, je lid kultury slezskoplatěnické (asi 900 -200 let př.n.l.).
Keltové - 350 - 50 let př.n.l.
Ve starší době železné asi od 2. století př.n.l. se objevují v této oblasti silné kmeny - keltové, jejichž nějaké hroby se zřejmě vyskytují na pozemcích obce Horního Lochova. Na pozemku p.Bradského „Za hájem“ bylo při drenážování nalezeno půl laténské nádoby a na tomtéž pozemku při melioračních pracích roku 1925 byl nalezen kompletní dvojdílný rotační mlýnek k semílání mouky pocházející z 1.století př.n.l.(vystavený v jičínském muzeu). Tyto nálezy svědčí o tom, že se v těchto místech kdysi pravděpodobně nacházela keltská vesnice. Keltové - Bójové, národ původem z Gálie (dnešní Francie) se při svém putování usadil v naší zemi, která podle nich byla nazývána BOIOHAEMUM (Bojohemum - znamená "Domov Bójů"), později latinsky BOHEMIA, německy BÖHMEN. Příchodem Bojů - Keltů byl asi osud národa popelnicových polí, kteří po tolik staletí obýval tyto končiny, zpečetěn. Zřejmě byli podrobeni kmeny Keltů a když se pak Keltové asi začátkem 1.století před n.l.vystěhovali, strhli s sebou nejspíš část porobeného lidu do západních Uher, kde byli brzy potom Keltové asi 50 let před n.l. poraženi a zničeni kmeny Dáků. Zbytek lidu popelnicových polí, zeslabený strádáním, hladem, a nemocemi mohl se stáhnout do odlehlých koutů země a zde živořil pod nadvládou germánských Markomanů, kteří opanovali naši vlast po Keltech.
Germáni - 50 let př.n.l. - 550 let n.l.
Pronikli na naše území v 1.století př.n.l., žili zde do 5.století n.l. Využívali řemeslných znalostí a vynálezů Keltů. Není známo z archeologických nálezů, že by Germáni na území dnešního Horního Lochova pobývali. Nejbližší známá germánská vesnička existovala u Dolního Bousova. Když později Germáni odešli do Bavor, splynuly zřejmě zbytky lidu s nově nastupujícím národem - se Slovany. Tak by se vysvětlila řada slov převzatých Slovany, ale nevyložitelných z žádného známého jazyka.
Slované - 6. století
V době ústupu germánských Markomanů se začaly stěhovat do naší země z východu (Zakarpatí, Balkánsko) první slovanské kmeny. Stěhování Slovanů na naše území neproběhlo najednou, ale stěhovali se patrně v různé době, kmen za kmenem. Nejmocnějším kmenem byli Čechové, kteří obsadili střed země, jinými většími kmeny byli Lučané, Zličané, Pšované a další, kteří osídlovali ostatní místa v naší zemi. Jedním z těch větších a významných kmenů byli Charváti, kteří sídlili při horním toku Jizery a obývali i oblast Jičínska a Prachovských skal. Starší slovanská sídliště existovala v Prachovských skalách na “Starém hrádku” a na “Novém hrádku”. Charvátské knížectví však později v kmenových bojích zaniklo a celé území se dostalo pod nadvládu Čechů (Přemyslovců). Členové přemyslovské knížecí rodiny, základ nově se formující šlechty, si značnou část sjednoceného knížectví postupně rozdělili : Horní Pojizeří se dostalo do držení rodu Markvarticů, z něhož pocházeli Vartenberkové, Valdštejnové, Michalovicové, Lemberkové a jiné, jihovýchodní část oblasti mezi Jizerou a Cidlinou vlastnili Načeraticové, sídlící později na hradě Brada.
2. Založení obce a její historický vývoj :
Obec Lochov byla založena pravděpodobně ve 13.století šlechtickým rodem Načeraticů, kteří ve 13.století vystavěli a obývali hrad Bradu, k jehož panství obec Lochov patřila (tehdy psáno Lochow). Rok založení není znám, jisté však je, že to bylo před rokem 1385. Svědčí o tom zápis v Soudní knize města Jičína z r.1385 : „Macho fassus est, se teneri unam sexag. gr. Judeo Byskupczoni pro Rzehakone de Lochow, et illam tenetur solvere in Nativitate Marie.“ (tj.“Macho doznal, že byl vázán 60 hřivnami Judy Biskupce ve prospěch Řeháka z Lochova a jemu se zavazuje vyplatit na Narození P. Marie majetek.“). Obec Lochov vznikala jako ves zakládaná v lese a protože dřevo bylo potřeba na stavby, topení, výrobu povozů, nářadí, nástrojů a ostatních potřeb, les postupným mýcením ustupoval k hranicím sousedních vsí. Vymýcené plochy byly zůrodňovány a využívány jako pole, pastviny a louky. Místo pro ves bylo vybráno patrně i z důvodu existence velmi vodnatých potoků v okolí – důležitých zdrojů vody.
Původně existovala jen jedna obec Lochov, která se nacházela na poměrně velkém území, rozprostírající se od Prachovských skal na jihozápad až k dnešnímu Ostružnu. První usedlosti byly stavěny v severovýchodní kopcovité části tohoto území pod Prachovskými skalami (dnešní Horní Lochov), další usedlosti vznikaly v jihozápadní rovinatější části severně od Ostružna (dnešní Dolní Lochov). S přibývajícími usedlostmi tak postupně vznikaly na území Lochova dvě osady, které později dostaly název Weliký a Malý Lochow. Např. v zápise Zemských desek z let 1483 – 87 je již uváděn název Weliký Lochow. Později byly osady nazývány jako Hoření a Dolení Lochov až do začátku 19. století. Současné názvy Horní a Dolní se používaly někdy od poloviny 19. století. V německy psaných zápisech je Horní Lochov uváděn jako Ober Lochow a Dolní Lochov jako Unter Lochow.
3. Správa obce :
Ve středověku byly poddanské obce spravovány úřady, které byly ustanoveny vrchností – tzv. rychty. V čele stál rychtář, jmenovaný vrchností, který býval částečně osvobozen od roboty a někdy provozoval i některou živnost, např. krčmu, pekařství, řeznictví a pod. Zodpovídal za chod obce nebo přidružených obcí (rychta nebyla v každé obci), vodil poddané na robotu, rekruty k odvodu, snoubence na vrchnostenskou kancelář, sepisoval smlouvy, sbíral desátky na faru, vyřizoval drobné sousedské spory a měl na starosti věci konskripční (tj. soupisy obyvatel a majetku) a dodávky pro vojsko. Byla to funkce velice vážená a vůči vrchnosti i zodpovědná. Spolu s rychtářem spravovali obce tzv. konšelé, tedy jakási rada, rovněž dosazovaní vrchností. Pro obec Lochov byla příslušnou rychta holínská.
Z dostupných písemností můžeme zjistit, že funkci rychtářů a konšelů vykonávali i někteří obyvatelé z Horního Lochova :
- v roce 1789 vykonával funkci rychtáře Jiří Vohnout z č.3, konšelem byl Václav Haken z č.5
- v roce 1791 byl rychtářem Jiří Vohnout z č.3
- v roce 1803 byl rychtářem Václav Kazda z č.1
Funkce rychtářů byla zrušena v roce 1848 současně se zrušením roboty. Namísto rychtářů byli pak do čela obcí zvoleni starostové (zpočátku zvaní “představení obce”), kteří byli voleni obyvateli obce. Spolu se starostou rozhodovali i volení zastupitelé obce - radní.
Ke změnám nedošlo jen v obcích, byly provedeny změny v celém státním systému – vznikají okresy v čele s okresními hejtmany, okresní soudy, okresní úřady, vznikají i kraje a krajské úřady. Lochov je v roce 1850 veden jako katastrální obec v podkraji Jičínském, kraji Novobydžovském, dělil se na Horní a Dolní Lochov.
Z dostupných písemností je možno zjistit, že :
- v roce 1875 byl starostou obce Josef Smrž, radními byli František Vohnout z č.6 a František Pluhař z č.17.
- v roce 1900 byl starostou František Haken, radními byli František Konůpek a František Bradský z č.8.
- v roce 1907 byl starostou rovněž František Haken.
- v roce 1912 byl starostou František Bradský z č.8, obecní výbor tvořili občané jak z Horního Lochova tak i z Dolního Lochova - František Bryksí z č.4, Václav Drapák z Dolního Lochova, Alois Heptner z č.10, Josef Haken z č.3, Josef Haken z č.22, František Haken, Václav Technik z Dolního Lochova a Antonín Janďourek z č.9.
- v roce 1927 byl starostou Antonín Konůpek, radní byli pouze z Horního Lochova - J.Briksí, z č.4, František Hercík z č.2 a Antonín. Janďourek z č.9.
Významnější postavení v Lochově měl Horní Lochov, soudě podle způsobu spravování obce a podle některých písemných materiálů (např. v r. 1850 je Horní Lochov uváděn jako obec v okrese Jičín, kdežto Dolní Lochov jako osada obce Horní Lochov). V pozdější době vedla obec Horní Lochov i osada Dolní Lochov obecní hospodářství každá samostatně, obecní starosta však byl volen po mnoho let v Horním Lochově. V roce 1920 na popud občanů Dolního Lochova bylo požádáno o rozluku obce s osadou. Občané Dolního Lochova poukazovali na velkou vzdálenost pro styk s obecním úřadem a dále též doufali, že jim bude při rozluce přidělena část lesních pozemků hraběte Schlika, které patřily vesměs ke katastru Horního Lochova. Rozluka nebyla ministerstven povolena s odůvodněním, že „není příčina k rozluce“ a že „při samostatném hospodaření obce i osady není žádná z těchto zkracována“. V roce 1926 zažádala osada Dolní Lochov znovu o rozdělení obcí a přidělení jí části lesních pozemků hraběte Schlika. Této žádosti bylo roku 1928 zemským úřadem vyhověno. Obce byly rozděleny, hranice katastru upraveny. Náklad na odměření a zamapování hranice byl přisouzen Hornímu Lochovu. Obec Horní Lochov však podala odvolání jak proti úpravě hranic, tak i proti výměře hrazení nákladů za odměření a zamapování hranic. Odvolání bylo částečně vyhověno - výlohy za odměření a zamapování byly uvaleny na Dolní Lochov, avšak změna úpravy hranic byla ponechána a lesní pozemky hraběte Schlika byly rozděleny do obou katastrů. Proti přisouzení hrazení výloh podal Dolní Lochov odvolání, jemuž vyhověno nebylo s odůvodněním, že o rozdělení bylo požádáno Dolním Lochovem, takže výlohy si musí sami uhradit. Hned při výnosu zemského úřadu o rozdělení obcí bylo dosavadní obecní zastupitelstvo zrušeno a jmenována okresním úřadem obecní správní komise v obou obcích. Obecní volby byly vypsány a v obou obcích provedeny.
Tento stav a samostatné hospodaření a správa obcí trval až do roku 1960. Dne 12.6.1960 byly provedeny volby do místních národních výborů a došlo ke vzniku střediskových obcí. Sloučením obcí Holín, Prachov, Horní Lochov a Ohaveč zanikají v těchto obcích místní národní výbory a pro všechny tyto obce je střediskovou obcí Holín. Obdobně tomu bylo i u Dolního Lochova, pro nějž se střediskovou obcí stalo Ostružno.
4. Vznik názvu obce :
Jak vznikl název obce „Lochov“ ? Mohl být odvozen od osobního jména Loch. Osobní jméno Loch skutečně existovalo, což je možno doložit ze zápisu v Soudní knize města Jičína, kde je r.1397 uvedeno : „Loch resignavit domum Hunssoni, uxori et liberis ipsorum jure eo, quo solus possedit“ (t.j.v překladu : „Loch přenechal dům Hunšovi, manželce a dětem jejich tím právem, kterým ho sám držel.“). V zápise však není uvedeno, ze které obce tento Loch pocházel, ale je možné, že právě z Lochova a obec mohla být pojmenována po něm – názvy obcí vznikaly totiž někdy i podle prvních nebo významnějších osadníků - mohl to být například první obyvatel obce nebo jeho usedlost mohla mít významné postavení v obci (např. Lochův dvůr, Lochův statek atd.). Podobně vznikly názvy i jiných nedalekých obci – např. Ohaveč - podle “Dvůr Ohavcův” nebo Libuň – podle “Libúnův dvůr”
Název obce “Lochov” však mohl být odvozen od umístění obce – ta se nachází v blízkosti skal a výraz „loch“ znamená „díra, sklep“ nebo „lochový“ podobně znamená „s dírami, jeskyněmi“.
Obdobně je tomu např. i u sousední obce Prachov - dříve se jmenovala „Prachův dvůr“, což může být rovněž odvozeno buď od osobního jména Prach nebo od výrazu „prach, prachový “ vzhledem k blízké přítomnosti pískovcových skal, ve kterých vzniká zvětráváním mnoho prachu. Název „Prachovské skály“ vznikl pak později podle názvu obce Prachov.
Jeden z historických pramenů uvádí, že Lochov se dříve nazýval Hlohov, z roku 1448 je uváděn rytíř Oreš z Hlohova, který se zúčastnil dne 3.září 1448 s Jiřím z Poděbrad dobytí Prahy. Postava je skutečná, zda tomuto rytíři tehdy opravdu patřil současný Lochov a zda se tehdy skutečně nazýval Hlohov, nelze nijak doložit. Skutečností však je, že v Soudní knize města Jičína je v zápise z r.1385 již uváděna obec pod názvem Lochow.
Žádnou z výšeuvedených verzí vzniku názvu obce není možno důvěryhodně ověřit, proto můžeme věřit i historce, která se váže ke vzniku názvu obce Lochov - prý jakýsi forman projížděl tudy s vozem, uviděl na cestě nějakou díru a křikl na koně “Loch ! ou!” – a byl z toho název obce……
5. Držitelé obce
Obec Lochov byla prodávána s jejími obyvateli vždy jako panské zboží. Od počátku vzniku náležela k bradskému panství (hradu Brada), první držitelé byli Načerat a jeho syn Léva z Brady, kteří drželi bradské panství do r.1304. Poté, když hlavním sídlem pozdějších majitelů se stal hrad Veliš (od r.1304 za Václava II), patřilo bradské panství (tedy i ves Lochov) pod rozsáhlé veliššské panství. V držení panství, tedy hradu Veliš a okolních obcí, se od r.1304 do r.1452 vystřídalo několik panovníků a šlechtických rodů. Hrad Brada byl v tu dobu spravován jen purkrabími nebo pouhými hospodáři. Až v letech 1452 – 1482 se bradské panství na čas osamostatnilo a okolní vesnice byly spravovány přímo majiteli hradu Brada (Marvartem z Labouně a později jeho synem Otíkem z Labouně). V roce 1482 prodává Otík z Labouně bradské panství a přináležející vsi (i Lochov) Miluláši Lickovi z Rýzmburka, správa panství však již z hradu Brada není prováděna a ten postupně chátrá. Kolem roku 1500 kupuje bradské panství (tedy i Lochov) Mikuláš Trčka z Lípy a přiřazuje jej opět k velišskému panství (které už vlastní od r.1482). V této podobě je panství v držení Trčků do roku 1606, potom část velišského panství s bývalým bradským panstvím vlastní Jindřich Matyáš z Thurnu a od r.1622 patří k vévodství Albrechta z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti r.1634 byly jednotlivé části rozsáhlého valdštejnského vévodství císařem Ferdinandem II. přiděleny šlechtickým rodům, které se v době valdštejnské přiklonily na císařskou stranu. Tak se např. oddělila panství smiřické, kumburské a veliš-vokšické. Panství veliš-vokšické získal r.1636 rod Schliků, ovšem bez Horního a Dolního Lochova. Řada vesnic z původního velišského panství se totiž po Valdštejnově smrti dostala do držení i jiných menších šlechtických a rytířských rodů nebo jiných významných osob. To se týkalo i Horního a Dolního Lochova, které se dostaly do držení Bedřicha (Fridricha) Karla Hubryka (někde psáno Hubrika nebo Hubricha) z Hennersdorfu, bývalého regenta (správce) a vrchního hejtmana hraběte Maxmiliána z Valdštejna (Maxmilián byl synovcem Albrechta z Valdštejna), který vlastnil hrad Valdštejn, Hrubou Skálu a Svijany, ale i Zvířetice a Grabštejn. Maxmilián z Valdštejna byl na straně císaře Ferdinanda II. ve sporu s Albrechtem z Valdštejna, a tak po smrti svého strýce (zavražděn v Chebu r.1634) mu nebyl majetek zkonfiskován, ba naopak mohl při dělení majetku po Albrechtu z Valdštejna nějaký získat, jakož i jemu zpřízněné osoby. Tak zřejmě i vsi Horní a Dolní Lochov připadly buď za zásluhy nebo koupí právě Bedřichu Karlu Hubryku z Hennersdorfu. Ten držel Horní a Dolní Lochov do r.1651, kdy “svobodné dvory v Horním a Dolním Lochově” přenechává Františku Ernestu Schlikovi výměnou za tvrz Mackov u Samšiny. Tím jsou opět Horní a Dolní Lochov připojeny k velišskému panství tentokrát pod správu rodu Schliků, a to až do znárodnění.
V držení obce se podstupně od jejího založení střídali:
r.1241 - 1263 - Načerat, syn Pakoslavův z rodu Načeraticů a Hronů od Náchoda
1263 - 1304 - Léva (Lev), syn Načerata
1304 - 1305 - Václav II., král český
1305 - 1306 - Václav III., král český
1306 - 1307 - Rudolf I., král český
1307 - 1310 - Jindřich Korutanský, král český
1310 - 1327 - Jan Lucemburský, král český
1327 - 1434 - Vartenberkové :
Beneš z Vartenberka(1327 - zástavně)
Jan zvaný „Ješek“ z Vartenberka,syn Beneše (1337-1362)
Beneš z Vartenberka, syn Ješka (1362-1385)
Čeněk z Vartenberka a z Veselé(1385-1425)
Jindřich z Vartenberka, syn Čeňka(1425-1434)
1434 - 1438 - Machna z Veselé a Vartenberka, teta Jindřicha z Vartenberka
1438 - 1452 - Hašek z Valdštejna
1452 - 1468 - Markvart z Labouně, bývalý purkrabí na hradě Veliš
1468 - 1482 - Otík z Labouně , syn Markvarta
1482 - 1500 - Mikuláš Licek z Rýzmburka
1500 - 1606 - Trčkové :
Mikuláš Trčka (starší) z Lípy a na Vlašimi(1487-1509)
Johanka Trčková, vdova
Zdeněk Trčka, syn (do r.1533)
Mikuláš Trčka, ml., bratr Zdeňka (od r.1533)
Vilém Trčka, syn Mikuláše(do r. 1566)
Burjan Trčka
Mikuláš Trčka (do r.1595)
Jan Rudolf Trčka(1595-1606)
1606 - 1622 - Jindřich Matyáš z Thurnu
1622 - 1634 - Albrecht Václav Eusebius z Valdštějna
? - 1651 - Bedřich Karel Hubryk z Hennersdorfu
1651 - do znárodnění - Schlikové :
František Ernest(Arnošt) Schlik (1651-1675)
František Josef Schlik, syn Františka Ernesta (1675-1684)
Leopold Schlik, nevlastní bratr Fr.Josefa Schlika (1684-1689)
František Josef Schlik -opět (1689-1740)
Anna Josefa Schliková , vdova po Frant.Jos.(od 1741-1773)
Eliška (Alžběta z Esterházy), sestra Quida z W. (1773 -1791)
Quido z Weissenwolfu (krátce – 1791)
Josef Jindřich Schlik (1791-1807)
František Schlik, syn Josefa Jindřicha Schlika
Ervín Schlik (1871-1906), vnuk Františka Schlika
František Schlik (1906-1915)
Jindřich Schlik (1915-1948) syn Františka Schlika
r. 1948.......... konfiskace
6. Písemné záznamy o obci :
Nejstarší záznamy :
První dochovalé záznamy o existenci obce Lochov se nacházejí v „ Soudní knize města Jičína 1362-1407“. Vůbec prvním záznamem je zápis o dluhu 60 hřiven stříbra ve prospěch jakéhosi Řeháka z Lochowa. Zápis pochází z roku 1385, z čehož je patrné, že obec již před tímto rokem existovala.
Kronika obce :
Přestože dějiny obce sahají až do 13.století, nenašel se do 19.století nikdo, kdo by události v obci zaznamenával. Vedení kronik tehdy nebylo povinné, a tak pokud někde kroniky byly vedeny, bylo tak z důvodu zájmu určitého panovníka nebo šlechtice, církve nebo jen obyčejného člověka, který měl zájem zaznamenat události a uchovat je pro příští generace. Povinnost obcí vést kroniky byla stanovena až zákonem dne 30.1.1920. Kronika obce Horní Lochov byla založena roku 1923 a vedena do roku 1960, kdy poslední kronikář ukončil svou činnost z důvodu odstěhování do Jičína.V dalším pokračování neměl nástupce.Obecní kronika nese název “Pamětní kniha obce Hor.Lochova”.
Prvním kronikářem se stal v roce 1923 Josef Jirků z č. 17, který vedl kroniku do r. 1933. Ten zaznamenal do kroniky stručnou historii prvních 41 usedlostí a jejich obyvatel, když vycházel z ústního podání pamětníků. V roce 1933 byl přidělen k vedení kroniky V.Kulhánek z č.27. Ten vedl kroniku do r. 1937, kdy byl kronikářem ustanoven Oldřich Haken z č. 3, který vedl kroniku pouze do r.1938. V letech 1939 až 1945 nebyla kronika vedena, neboť z nařízení úřadů musely být obecní kroniky odevzdány do Jičína. Teprve r. 1951 bylo pokračováno, kronikářem byl ustanoven Alois Šafář. Posledním kronikářem se stal v roce 1953 Ladislav Šafránek, který vedl kroniku do konce roku 1960.
Rodové kroniky :
Některé zajímavé informace o obci a jejích obyvatelích se nacházejí i v rodových kronikách. Přestože se informace v těchto kronikách z převážné části vztahují k událostem a osobám konkrétního rodu, zobrazují často i celkové poměry v obci v dané době, zvláště cenné jsou osobní poznatky, názory a postřehy pisatele, případně příběhy, sousedské spory a ostatní události, které v oficiálních spisech a kronikách nenalezneme. Rodové kroniky v Horním Lochově psali např. prof. Josef Haken z. č. 5 nebo Josef Zemánek z č. 26. V usedlosti č.1 byly rodinami Vavřínků a Trnků vedeny od konce 19. století do 70. let 20.století postupně čtyři návštěvní knihy, které se týkaly zejména událostí v rodině a návštěv v usedlosti . Přispíval do nich textem i obrázky např. pan prof. František Šalda z Jičína.
Církevní kroniky :
Významným zdrojem informací jsou církevní kroniky a ostatní spisy farních úřadů, neboť dění v obcích bylo v minulosti úzce provázáno s církevním životem (sňatky, křty, pohřby, svátky). Historickým vývojem událostí však řada dokumentů byla buď zlikvidována záměrně (skartováním) nebo podlehla častým požárům, případně byly zničeny špatným skladováním v nevyhovujících podmínkách (voda, plíseň, hlodavci). Obec Horní Lochov od počátku náležela pod farní úřad Brada, tamní kostel sv.Bartoloměje se připomíná již ve 14.století a měl svého plebána. Kostel je dnes druhou nejstarší památkou na Jičínsku. Po zániku hradu Brada patřila obec Horní Lochov pod farní úřad Ostružno, kostel sv.Bartoloměje na Bradech byl připojen k ostruženské faře roku 1697. Z farního úřadu Brada nejsou zachovány žádné významné dokumenty, inventář farního úřadu Ostružno však obsahuje řadu dokumentů a zejména pečlivě vedené “Soupisy duší” nám poskytují zajímavé informace o složení obyvatel v jednotlivých usedlostech přilehlých obcí. O obci Lochov jsou nejstarší dochovalé záznamy od roku 1786.
Urbáře :
Nejstarší urbáře vznikaly už ve 2.polovině 13.století. Byly to knihy obsahující předpisy poddanských platů, dávek, popřípadě robot a dalších povinností, dále popisy vrchnostenského majetku, opisy listin a jiných písemností příslušného panství. Řada urbářů se nedochovala - některé byly v minulosti ztraceny, zničeny válečnými událostmi, živelními pohromami nebo zlikvidovány vědomě spolu s dalšími písemnostmi velkostatků. Likvidace pravděpodobně postihla i urbáře schlikovského panství Vokšice a Kopidlno (zachován zůstal např. urbář panství Bartoušov z r.1614). Likvidací urbáře schlikovského panství zmizely tedy nenávratně i údaje o obci Horní Lochov.
Soupisy poddaných podle víry 1651:
Třícetiletá válka zanechala v českých zemích hluboké šrámy - rozvrácené hospodářsví, zničená města, vesnice, polnosti (vypáleno bylo 970 českých vesnic a měst). Počet obyvatel klesl na polovinu, řada městských a venkovských domů a usedlostí byla opuštěna. Proto bylo nutno mimo jiné přistoupit i k evidenci obyvatelstva. Podnětem pro vypracování se stal patent českých místodržících ze dne 16.11.1650, který s platností od 4.2.1651 nařizoval všem krajským hejtmanům pořídit soupis obyvatelstva podle náboženského vyznání. Soupisu nepodléhali pouze vojáci a duchovenstvo. Přes snahu o rychlý postup nebyly všechny soupisy v termínu připraveny, někde nebyly zpracovány vůbec, někde jsou značně nekompletní. V některých případech není možno zjistit, zda soupis byl pořízen a z nějakého důvodu se nedochoval, nebo nebyl pořízen vůbec.. To platí např. o městu Jičín a některá panství v okolí včetně panství veliš-vokšického, takže ani o obci Horní Lochov nejsou z této doby zachovány tyto cenné ínformace.
Berní rula 1654 :
Tak jako v případě obyvatelstva, bylo po třicetileté válce nutno přistoupit i k evidenci domů a pozemků a stanovit nové poddanské povinnosti. Tento soupis byl vyhotoven r.1654 za vlády Ferdinanda III.Habsburského a je nazýván „Berní rula“. Jednalo se o soupis pozemků, poddanských (rustikálních) usedlostí, z nichž se platila berně neboli kontribuce a soupis poddaných na našem území. Soupis vycházel z vrchnostenských přiznání roku 1654. Všechny poddanské usedlosti a měšťanské domy, jejich vybavení polnostmi, dobytkem a zaměstnání držitelů se evidovaly podle krajů, panství a lokalit. Pro výměr kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. “1 osedlý“ (sedlák).„Osedlý“ byl člověk, který se svolením vrchnosti byl spolu se svou rodinou provozovatelem zemědělské živnosti o větší či menší výměře zemědělské půdy. Za tuto výhodu byl povinen odvádět plat, naturální dávky a zvláště robotovat. „Bezzemci“ a lidé žijící v nájmu u hospodářů (podruhové, pohunkové, děvečky) mezi obyvateli uváděni nebyli, protože do vrchnostenského důchodu nepřispívali. Udané počty osedlých mohou tedy sloužit jenom pro přibližný odhad skutečného počtu osob v konkrétních obcích. Obdobou „osedlého“ byl ve městě „soused“. Chalupník se počítal za 1/4 osedlého, zahradník za 1/8 osedlého. Vrchnostenská (dominikální) půda nebyla do soupisu zahrnuta, protože nepodléhala zdanění. Berní rula v originálu zaznamenávala tyto údaje: panství (statek, stateček, dvůr), majitele, obec, příjmení, jméno, výměru rolí, dobu osevu (osívá na jaro, na zimu), vlastnictví potahu (koně, voli), zda chová krávy, jalovice, ovce, svině, kozy. Jsou tu i údaje o bonitě půdy, lesích, majetku mlýna, povoznictví apod. Dále údaje o tom, zda a kdy hospodářství vyhořelo, do jaké berní skupiny hospodář (sedlák, chalupník, zahradník) patří a jaké řemeslo provozuje. Pro zemědělskou půdu se již tehdy stanovovala bonita, podle kvality půdy se označovala jako “role neourodný”, “role prostřední” nebo “role ourodný”.
V době sepsání Berní ruly patřila ves Lochov (Horní a Dolní) do panství velišského, které vlastnil hraběcí rod Schliků. Podle Berní ruly měl Horní Lochov zemědělskou půdu označenou v kvalitě střední, tzv.”rolí prostřední”. Ve vsi byl následující stav :
Sedláci : rolí má/ seje na zimu/ seje na jaře/ potahů/ krav/ jalového/ sviní
strychů strychů strychů
Jakub VANKŮ 12 16 7 3 4 3 3
(drží dva grunty)
Martin ŠPICZAR 9 12 6 3 3 5 4
pan Fridrich
HUBRICH 33 40 25 6 6 10
(drží tři grunty a jednu chalupu)
Zahradníci :
Šimon JIRÁSKO 1
Anna URBANKA 1
Mikuláš FLASTRKA 1
Pro zemědělskou půdu v Dolním Lochově bylo v Berní rule uvedeno označení “celá pustá a rolí neourodný”. Stav ve vsi byl následující :
Selská stavení : strychů rolí
BRYCZKOVSKÝ 15
ZÁMEČNÍKOVSKÝ 18
NĚMCOVSKÝ 6
JIRÁKOVSKÝ 9
HUBRČKOVSKÝ (?) nebo HUBRIKOVSKÝ(?) 15
Chalupnické stavení :
POCZEDHOVSKÝ 3
Zahradnická stavení :
ŠEBEKOVSKÝ
NEDVĚDOVSKÝ
Tereziánský katastr 1757 :
Za Marie Terezie v roce 1757 došlo k rozsáhlé evidenci pozemků, domů a obyvatel. Byl vypracován tzv. „Tereziánský katastr“, t.j. úřední berní soupis obdělávané a zemědělsky využívané půdy, lesů, rybníků, farností, domů, obyvatel, řemesel a pod.
. Pozemky se dělily na rustikál = pozemky, na nichž hospodařili venkovští obyvatelé, a dominikál = pozemky vrchnostenské. Podle tohoto katastru nebyly v obci Horní Lochov žádné pozemky vrchnostenské ani církevní. Horní Lochov v té době patřil pod panství Veliš a Bartoušov, držitelkou byla hraběnka Anna Josefa Schliková z Passaunu.
Podle tohoto katastru bylo v r.1757 v obci Horní Lochov 8 usedlostí (hospodáři) a 3 domy, k nimž nepatřily kromě stavebního místa žádné pozemky (baráčníci), V obci byl 1 řemeslník-tkadlec, ostatní obyvatelé se živili dobytkářstvím a předením. Celkem bylo v obci 44 obyvatel, farním úřadem byla Brada. V Dolním Lochově bylo rověž 8 usedlostí (hospodářů) a 3 domy (baráčníci). Byl zde také 1 tkadlec a většina obyvatel se živila též předením, ostatní dobytkářstvím. Celkem zde žilo 43 obyvatel, farním úřadem bylo Ostružno.
Hospodáři se rozdělovali podle výměry půdy ( 1 strych nebo také 1 korec byl 0,285 ha) :
Počet hospodářů v r.1757.................... ............Horní Lochov: Dolní Lochov :
bezzemci a domkáři do 1 strychu polí a zahrad ....0......................0
zahradníci a domkáři od 1.1str.do 5str.polí...........0......................0
chalupníci od 5.1 str.do 15 str..............................1......................0
hospodáři od 15.1 str. do 30str. ..........................3......................3
sedláci od 30.1 str. do 60 str. ..............................2......................4
velcí sedláci přes 60 str. orných polí ....................2 .....................1
Zajímavé jsou informace o robotní povinnosti pro vrchnost - podle tereziánského katastru měli v Horním Lochově poddaní tuto robotní povinnost :
3 hospodáři s trojspřežním koňským potahem 2 dny v týdnu
1 hospodář s dvouspřežním koňským potahem 1 +1/2 dne v týdnu
2 pěší poddaní robotující ručně 2 dny v týdnu
4 pěší poddaní robotující ručně 1 den v týdnu
v Dolním Lochově byla tato robotní povinnost :
2 hospodáři s trojspřežním koňským potahem 2 dny v týdnu
2 pěší poddaní robotující ručně 2 dny v týdnu
6 pěších poddaných robotujících ručně 1 den v týdnu
Purkrechtní hnihy :
Jedinečnými dochovalými záznamy o vlastnictví usedlostí a jejích obyvatelích jsou purkrechtní knihy. V nich jsou evidovány usedlosti a domy v příslušné obci, jejich vlastníci, záznamy o nabytí nemovitostí dědictvím, koupí a pod. Zemědělské usedlosti byly nazývány „grunty“, domy nezemědělců „baráky“ (obyvatelé byli baráčníci). Usedlosti i domy jsou v knihách číslovány, protože však v té době ještě úředně neexistovalo číslování nemovitostí (to bylo nařízeno až za Marie Terezie r.1770), jedná se jen o číslování evidenční. Čísla byla usedlostem a domům přiřazována pravděpodobně podle toho, jak postupně vznikaly. Purkrechtní knihy pro jednotlivé obce byly vedeny na příslušných rychtách, pro obec Lochov byla příslušnou rychta holínská.
V době vzniku tereziánského katastru žili podle purkrechtních knih rychty holínské v obci Horní Lochov v roce 1757 :
hospodáři : grunt č.1 - Václav Bradský (později č. 7, dnes č. 8)
grunt č.2 - Matěj Vaněk (později č. 6, dnes č. 9+10)
grunt č.3 - Fridrich Lhota (později č. 1, dnes č. 1)
grunt č.4 - Matěj Košíček (později č. 12.dnes č. 2)
grunt č.5 - Jiří Vohnout (později č. 11,dnes č. 3)
grunt č.6 - Jan Samohrd (později č.10, dnes č. 4+ 5)
grunt č.7 - Matěj Kropáček (později č. 9, dnes č. 6)
grunt č.8 - Jiří Janeček (později č. 8, dnes zbouráno)
baráčníci : č.1 - Jan Jež (později č. 5, dnes č. 11)
č.2 - Jan Brožek (později č. 3, dnes č. 14)
č.3 - Jiří Vaněk (později č. 4, dnes č. 12)
7. Číslování domů a sčítání obyvatel :
První sčítání obyvatelstva bylo provedeno v habsburské monarchii za vlády císařovny Marie Terezie v roce 1757 současně se sčítáním domů a pozemků, na jehož základě byl vydán tzv."Tereziánský katastr". Domy však ještě číslovány nebyly. Domy měly pouze čísla evidenční, podle kterých se evidovaly v různých knihách, zápisech nebo listinách pravděpodobně podle toho, jak byly postupně vystavěny. Teprve v únoru 1770 za vlády Marie Terezie bylo uzákoněno a poté dvorním dekretem z 1. října 1770 nařízeno sčítání lidu, tažného dobytka a domů. Zpočátku to však nebylo číslování trvalé, ale jen pořadové číslo v určitém soupisu. Domy se obvykle začínaly počítat prvním domem ze strany, ze které přijížděla vrchnost. Po opačné straně se počtáři vraceli. Domy obdržely evidenční čísla. Domovní čísla byla napsána na dřevěné, kovové nebo keramické tabulce, nebo uvedena přímo v omítce domu. V celém českém království bylo pak provedeno sčítání obyvatel, měst, městeček, vesnic a domů, a zjištěno bylo: 2.528.711 obyvatel, 244 měst, 203 městeček, 11.284 vesnic, 380.135 domů. Po sčítání obyvatel bylo zakázáno měnit příjmení. Do té doby se oficiálně používala pouze křestní jména, která lidé postupně doplňovali přízvisky, kterými se rozlišovali lidé např. podle místa v obci (Hoření, Podskalský), podle povolání a řemesel (Truhlář, Zahradník, Mlynář), podle výrazu, povahy, postojů, vlastností (Veselý, Černý, Dlouhý, Křivoústý, Skuhravý), některá jména jsou německého původu (Heptner, Waldhauser) nebo jiných národů, kteří sem přicházeli jako rolníci, řemeseníci, panští služebníci nebo v dobách válek jako vojáci. Tato přízviska ale nebyla oficiálně nikde zakotvena a mohla se měnit. Až v roce 1770 bylo jasně stanoveno, že příjmení se už dále nesmějí měnit, a zároveň tak v této době začala platit dědičnost příjmení. Reformy státní správy prováděné Marií Terezií a Josefem II vyžadovaly přesnou evidenci osob. Tehdy také dostali svá příjmení ke jménu i bezzzemci a čeleď. Pokud se někdo snažil vyhnout tomuto sčítání, mohl být potrestán až dvěma roky prací na pevnostních stavbách. A pokud někdo zatajil majetek, který byl předmětem sčítání, mohl mu být zkonfiskován.
Čísla domů v jednotlivých obcích a soupis jejích obyvatel vedla také církev v tzv. "Soupisu duší". Horní Lochov patřil zpočátku pod farní úřad Brada , později pod farní úřad římsko-katolický v Ostružně. Z farního úřadu Brada se záznamy nezachovaly, z farního úřadu Ostružno pochází nejstarší záznam o číslech domů a jejich vlastnících v Horním Lochově z r.1786 :
dům č.1 - Fridrich Lhota (27 let), hospodář (dnes č. 1)
č.2 - Václav Kolačný (27), baráčník (dnes č.15)
č.3 - Josef Brožek (55), baráčník (kovárna) (dnes č.14)
č.4 - Jiří Vaněk (36), baráčník (dnes č.12)
č.5 - Václav Hanzl (46), baráčník (dnes č.11)
č.6 - Matěj Vaněk (75), hospodář (dnes č. 9+10)
č.7 - Jan Lhota (38), hospodář (dnes č. 8)
č.8- Jiří Hercík (35), hospodář (dnes -zbouráno)
č 9 - Jan Kropáček (25), hospodář (dnes č. 6)
č.10 - Václav Haken (46), hospodář (dnes č.4+5)
č.11 - Jiří Vohnout (29), hospodář (dnes č. 3)
č.12 - Václav Košíček (31), hospodář (dnes č. 2)
V roce 1790 bylo za Josefa II. provedeno další sčítání domů, v Horním Lochově bylo stále12 domů, v Dolním Lochově 18 domů.
V r. 1791 měla obec Horní Lochov 14 čísel, přibyly tedy č.13 a 14. Dům č.13 (dnes rovněž č.13) byl nově postaven, dům č.14 vznikl rozdělením usedlosti č.6 na dvě samostatné části a to usedlost č. 6 (dnes č.10) a usedlost č.14 (dnes č.9) a to včetně rozdělení polností na polovinu.
V roce 1799 rozdělil majitel Václav Haken usedlost č. 10 na dvě samostatné usedlosti (dnes č.4 a 5). Do roku 1805 však tyto usedlosti byly vedeny stále pod číslem 10.
. V roce 1805 bylo v celém státě číslování domů revidováno a domy obdržely nová popisná čísla. Usedlosti v Horním Lochově byly rovněž nově očíslovány, a toto číslování je zachováno až dodnes (kromě č.7, neboť tato usedlost již neexistuje a č.7 bylo přiděleno jinému domu) :
před přečíslováním : po přečíslování :
( jména vlastníků jsou z r.1804) (jména vlastníků jsou z r.1814)
( pozn.: z let 1805 až 1813 nejsou dochovány žádné záznamy)
č. 1 - Václav Kazda ...........................č. 1 - Václav Kazda
č. 2 - Václav Kolačný........................ č.15 - Jan Kolačný
č. 3 - Josef Brožek (kovárna).............č.14 - Václav Škaloud (kovárna)
č. 5 - Jan Mladějovský ......................č.11 - Jan Mladějovský
č. 4 - Jiří Vaněk .................................č.12 - Kateřina Vaňková
č. 6 - Josef Heptner ...........................č.10 - Josef Heptner
č. 7 - Jan Bradský .............................č. 8 - Jan Bradský
č. 8 - Jiří Hercík.................................č. 7 - Jan Hercík
č. 9 - Jan Kropáček ..........................č. 6 - František Vohnout
č.10 - Václav Haken : rozděleno..........č.5 - Václav Haken
.........č.4 - Jan Haken
č.11 - Jiří Vohnout ..............................č.3 - Jan Vohnout
č.12 - Matěj Košíček.......................... č.2 - Kateřina Košíčková
č.13 - Jan Obrychtr..............................č.13 - Jan Obrychtr
č.14 - Petr Braun..................................č. 9 - Matěj Lhota
Vývoj a stav obyvatel v dalších letech (v závorce je uveden zdroj) :
V r.1817 měla obec 16 domů a 124 obyvatel (sčítání lidu 31.10.1817 -Sommer)
r. 1857 ................ 21 domů a 154 obyvatel (kronika obce)
r. 1880 ................ 22 domů a 148 obyvatel (lexikon obcí)
r. 1890..................22 domů a 136 obyvatel (soupis duší-farní úřad Ostružno)
r. 1900 ................ 31 domů a 156 obyvatel (sčítání lidu 31.12. 1900)
r. 1910 ................ 33 domů a 155 obyvatel (sčítání lidu 31.12. 1910)
r. 1930 ................ 38 domů a 138 obyvatel (sčítání lidu 1930)
r. 1950..................43 domů a 151 obyvatel (lexikon obcí)
r. 1970..................33 domů a 87 obyvatel (lexikon obcí)
8. Významná období a události v obci :
Válka prusko-rakouská 1866
Po porážce od pruské armády v bitvě u Mnichova Hradiště dne 28.června 1866 rakouská armáda ustupovala a v časných ranních hodinách dne 29.června se začala stahovat od Sobotky a Libáně k Jičínu. Na linii Ohaveč-Horní Lochov-Prachov-Podůlší-Zámezí-Železnice začala budovat obranné postavení. Dne 29.6. 1866 o páté hodině odpoledne se části pruské 3.pěší divize pokoušely o čelní postup proti Rakušanům..Od Horního Lochova ale byly napadeny c.k. 22.praporem polních myslivců a I.praporem c.k. 73.pěšího pluku. Níže potom narazili Prusové na rozhodný odpor I. a II. praporu c.k. 42. pěšího pluku. Na Bradského stráni v místě dnešního obecního hřbitova byli útočící Prusové odraženi, ale největší boje se odehrávaly na polích při silnici. Strhl se tuhý boj mezi Ostružnem, Horním a Dolním Lochovem a Ohavčí. O půl deváté byl nařízen ústup na linii Železnice-Jičín. Prusové mířili na Ohaveč. Aby se Prusové neusadili v Ohavči, dělostřeleckou palbou z Brad měla být zapálena vesnice (vyhořela 4 stavení – Brusákovo, Maštálkovo, Karáskovo, Novotného). Asi o půl desáté byl nařízen rakouským vojskům ústup, který byl však ztěžován postupujícím pruským vojskem. Došlo k velkým ztrátám na životech zejména proto, že vydaný rozkaz rakouským vojskům stáhnout se bez boje k Miletínu a Hořicím se vzhledem k probíhajícím bojům nedostal včas k některým jednotkám. Pruská přesila vydatně podporovaná palbou pruských děl umístěných na vrchu Svinčice v jižním okraji Prachovských skal rozdrtila oba rakouské pěší pluky. Bitva trvala asi 3 hodiny.
Již před blížící se bitvou nastal v Lochově velký zmatek – lidé se stěhovali, mnozí i s nábytkem, dobytkem, kdo měl v kraji příbuzné, tak k nim. Většinou ale našli obyvatelé útočiště ve skalním bludišti Babinec v Prachovských skalách. Lidé napekli chleba na týden, naskládali na vozy čeho bylo třeba, peřiny, jídlo, vaření, někteří vedli s sebou do skal i dobytek. Byli utábořeni u Americké sluje.
Asi o půl deváté Prušáci obsadili vesnici Horní Lochov, v opuštěných staveních brali nač přišli, uzavřené skříně vylámali, hledali, co bylo k jidlu a pití.
Hornolochovští obyvatelé se vrátili do svých stavení druhý den. Starosta obce p. Vohnout hned sháněl přípřeže s koňmi na svážení těl padlých vojáků a lidi na kopání hrobů. Těla vojáků byla zakopávána na různých místech, ještě v roce 1925 při drenážování v Lochově se narazilo na 4 kostry.
Na památku padlým z rakouské brigády generálmajora Ringelsheima byly u obecního hřbitova postaveny dva pomníky.
Bitva znamenala nejen značné ztráty na životech, ale způsobila v obcích i majetkové škody - nejen při samotné bitvě, ale i např. pruské vojsko pleněním a rakouské vojsko průchodem. Po ukončení prusko-rakouské války byl zpracován výkaz válečných škod. Pro obce Horní a Dolní Lochov společně byla vyčíslena škoda 14 358 zlatých a 81 krejcarů, okresní komise upravila tuto částku na 11 863 zlatých a 82 krejcarů, navrhovaná záloha obci byla 5 931 zlatých a 95 krejcarů. Lochovská obec potvrdila navrhovaný seznam dne 28.října 1866.
Poměry v obci za 1. světové války 1914-1918
Během války byli povoláni k vojenské službě občané téměř z každého čísla. Někde po jenom, z některých rodin otec se synem nebo syny (např.Zemánkové 3 x, Bryksí 4 x). Obyvatelstvo obce bylo válkou ve své výživě značně omezeno, avšak ve větší míře hlad netrpělo, jako nemajetné obyvatelstvo měst.
Padlí a zemřelí občané obce za války :
Haken Rudolf z č.3 - padl v Srbsku (stáří 26 let)
Svoboda Václav z č.12 - zemřel v polní nemocnici v Rusku (stáří 23 let)
Švejzdral Josef z č.14 - zemřel v polní nemocnici v Rusku (stáří 24 let)
Zemánek Jan ml. z č.26 - zemřel asi v Srbsku jako zajatec
Zemánek Josef z č.29 - zemřel v Itálii jako zajatec (stáří 27 let)- snad na infekční chorobu
Legionáři :
V období 1. světové války vstoupili do ruských legií i někteří občané obce.
Z dochovalých záznamů, které vycházejí zejména ze soupisů Seznamu sibiřské armády (zachycuje stav k roku 1919) to byli :
Bryksí Jan, nar. 31.8.1886, četař, 8. pluk
Bryksí Ferdinand, nar. 3.10.1894, četař, 1. pluk - lehké dělostřelectvo
Louma František, nar. 18.1.1893, praporčík, 4. pluk.
Elektrifikace obce:
Byla provedena v roce 1928. První přívod (primerní vedení) a transformátor byl postaven statkářem Šlikem v roce 1925-1926 k drtiči štěrku do čedičového kamenolomu, který byl na Svinčici (práce v kamenolomu byly zastaveny k 31.12.1954). Za 2. světové války bylo osvětlení sejmuto a dráty odvezeny jako surovina pro vojenské účely. Teprve v roce 1954 bylo veřejné osvětlení obce obnoveno, v roce 1955 byla provedena výměna 10 sloupů.
Slintavka a kulhavka v obci
V létě roku 1938 propukla v obci slintavka a kulhavka. Objevila se v chlévě u J. Hakena v č.3 a rozšířila se k J. Bryksímu z č.4, A. Heptnerovi z č.10 a několika dalším obyvatelům. Uhynula 1 kráva a 8 telat.
Předválečné poměry v obci r.1938
Politické poměry a hrozba od Německa si vynutily ochranu státních hranic. V květnu a zejména pak v září r. 1938 byla vyhlášena mobilizace, povoláni byli i někteří občané obce.V září1938 při velké mobilizaci bylo odvedeno pro vojenské účely i několik koní (od usedlostí p. Hakena, Janďourka, Heptnera, Bradského).
V důsledku zabrání Sudet Německem stěhovali se Češi tam usedlí do jiných českých krajů. Do Horního Lochova přistěhovalo se 5 rodin, některé ke svým příbuzným (2x Konůpkovi), některé do náhradního bydlení (Kroupovi, Mistrovi, Grohovi)
Válečná léta 1939 - 1945
Obec Horní Lochov ležela stranou válečného dění a nebyla ani zatížena ubytováním vojsk, pouze v Hotelu pod Šikmou věží (tehdy „Všetečkově penzionátu“) byla ubytovány německá mládež a do vily Dolanských v č.40 se nastěhoval vedoucí s manželkou.
Obyvatelé obce se nezúčastnili nějaké významné akce proti okupantům, i když několik místních občanů udržovalo tajné styky s podzemním hnutím. Tehdejší starosta obce František Hercík byl i nějaký čas vězněn. Koncem roku 1944 se utvořil v obci na podnět jičínského partyzánského štábu ilegální MNV a partyzánský oddíl na odzbrojování německých vojsk. Přestože státní silnice od Jičína na Mladou Bolestav sloužila koncem války jako útěková cesta německým vojskům a byla dosti frekventovaná, k nějaké významé odzbrojovací akci však nedošlo. Po obou stranách silnice po příkopech se tehdy nacházela spousta odhozené výstroje, výzbroje i odstavených nepojízdných vozidel Wermachtu. Na pozemku č. 316 došlo k tragické události, kdy německý důstojník neunesl tíhu válečné porážky a na místě postřílel celou svou rodinu (manželku, dvě děti a pak sebe) . Těla byla pohřbena na stráni za zdí obecního hřbitova.
Léta poválečná – vznik JZD – Jednotného zemědělského družstva
Po 2. světové válce nastaly v celé naší zemi politické a hospodářské změny, které podstatně ovlivnily a změnily hospodaření v jednotlivých obcích, zásahy do soukromého vlastnictví a někdy i mezilidské vztahy. Dne 12.9.1952 se v Horním Lochově konala veřejná schůze se zástupci ONV Jičín s přednáškou o významu JZD. V následujících dnech byl vytvořen přípravný výbor a ustanoveno JZD II.typu (společné hospodaření na pozemcích), byly rozorány některé meze. Do družstva vstoupilo 7 členů, prvním předsedou byl Zdeněk Haken z č. 5, kterého však zakrátko vystřídal Jaroslav Jenček z č.17. Začátky družstva byly neúspěšné – projevily se nezkušenosti s kolektivním hospodařením, špatná byla koordinace prací až liknavost, vázla dohoda s jednotlivými členy, panovala i celková nedůvěra k tomuto systému hospodaření, neplnily se státní dodávky. Projevovala se i jakási rivalita – soukromě hospodařící rolníci se snažili, aby družstevníky předčili. Činitelé ONV se sice snažili přesvědčovat na zavedení JZD III.typu (kromě na pozemcích i společné hospodaření s dobytkem), ale bez úspěchu. Nevalné hospodaření družstva skončilo rozpadem v roce 1956.
Začátkem října 1957 se konaly v obci veřejné schůze, na nichž byla projednávána hospodářská situace v obci a dne 12.10. rozhodnuto o založení JZD III. typu. Předsedou byl zvolen Zdeněk Haken z č.5, do družstva vstoupilo 9 členů, mimo družstvo zůstalo 6 zemědělců. V letech 1958 .—1959 postupně vstupovali další členové, nakonec zůstala poslední soukromě hospodařící rolnice v obci p. Pejšmanová – vdova z č.11.
9. Památné a významné stavby v obci :
Kříž
Do roku1832 stál u dnešní státní silnice na rohu pozemku p.Bradského proti cestě z Horního Lochova do Ostružna dřevěný kříž. Datum vystavění ani jeho tvůrce nebyl znám V roce 1832 byl obcí Hoření Lochov náhradou za již sešlý kříž vystavěn nový vysoký kříž z dubového dřeva natřený černou fermežovou barvou, s rohy pobitými plechem, s obrazem Spasitele Ježíše Krista malovaného na plechu, nad ním plechová stříška. Po obdrženém konsistoriálním povolení ze dne 14. června 1832, č. 1702, byl kříž posvěcen. Obec byla povinna starat se o udržování kříže. V roce 1853 obec tento kříž opětovně obnovila a opatřila jej obrazem Panny Marie, zhotoveném na plechu. Když jej na jaře roku 1883 povalila vichřice, rozhodla obec o vybudování kříže kamenného, který zhotovil kamenický mistr Čeněk John z Podhorního Újezda u Hořic v ceně 200 zlatých. Kříž s pozlaceným Kristem byl obehnán železnou ohrádkou. Pod Kristem byly zhotoveny pozlacené sochy Panny Marie a svatých patronů sv. Václava a sv. Vojtěcha. Práce byly dokončeny na podzim r.1883. Na jaře roku 1884 žádala obec Hoření Lochov, aby tento nový kamenný kříž byl posvěcen. Biskupská konsistoř udělila k tomu úkonu svolení dne 28. srpna 1884, posvěcení se konalo v neděli dne 3. května 1885. V tu neděli odpoledne vyšel průvod z farního chrámu Páně v Ostružně a při nábožném zpěvu se ubíral k Hořenímu Lochovu ke kamennému pomníku sv. kříže. Tam se nejprve držela řeč o významu sv. kříže, načež byl nový kříž posvěcen.
Když byl v roce 1921 postaven obecní hřbitov, byl tento kříž přenesen na nový obecní hřbitov. Stojí uprostřed hřbitova proti vstupním vratům.
Kamenná socha Panny Marie
Socha se náchází u obecní silnice před usedlostí č.10. Byla postavena na návrh obecního radního Františka Vohnouta, souseda a majitele usedlosti v Horním Lochově č.3 za souhlasu obecního výboru, dle protokolu ze 30.května 1875. Pozemek na stavbu sochy byl poskytnut Janem Heptnerem z usedlosti č.10. Stavba byla provedena nákladem obce. Sochu zhotovil kamenický mistr Čeněk John z Podhorního Újezda u Hořic a stavba nese letopočet 30.5.1875. Ústředním motivem je socha Panny Marie s věnecem ze 12-ti hvězd okolo hlavy, níže pak do podstavce vytesány čtyři menší figury, , a to figura sv. Anny, sv. Petra, sv. Pavla, sv. Anděla Strážce, které byly pozlaceny, ostatní pak části, jako kamenné zábradlí, byly natřeny olejovou barvou. V průčelí na podstavci je umístěna tabulka z bílého mramoru s nápisem : " Blahoslaveni, kteří ostříhají cest mých. Kdo by mne nalezl, najde život a obdrží spasení od Hospodina. Přísl. 8.32.35. Chrániž nás a přimlouvej se za nás sv. Pano Maria". Sousoší bylo pozlaceno za cenu 380 zlatých. Na základě povolení biskupské konsistoře z 19. srpna 1875, čís. 5052, kterým se ostruženský farář Josef Jan Hais zplnomocňuje k posvěcení sochy, byla dne 5. záží 1875, na den sv. Andělů Strážných, za veliké účasti lidu socha posvěcena. Obec Hornolochovská se zavázala usnesením obecního výboru již 12. srpna 1875 " o zachování a v dobrém stavu udržování této sochy se starati a veškeren náklad na opravu aneb i znovuzřízení její kdyby délkou času aneb jinou nezaviněnou příhodou toho potřeba bylo z obecního jmění nésti a zapravovovati. Na svědectví toho náš vlastnoruční podpis a pečeť obecní".- podepsáni Josef Smrž -starosta, František Vohnout - radní a František Pluhař - výbor.
U sochy byla konána po několik let posvícení spojená s požehnáním a střelbou z hmoždířů. Pak byl obcí odepřen náklad na tuto pobožnost a požehnání nebyla více konána.
Kamenná socha sv. Jana Nepomuckého
Stojí na pozemku patřící usedlosti č.1. Nechal ji postavit zámožný majitel usedlosti č.1 pan Kazda. Na přední straně podstavce je dnes již nečitelný nápis, který zněl : "Blahoslavený, kdož jazykem nepoklesl. Mat. III lásku naší nemá žádný rozloučiti na věky v ničem jiném se chlubiti a honositi nechceme jedině v Tobě, ó Bože náš a v kříži našeho Pána Ježíše Krista, jako svatý Jan Nepomucký, v ničemž se nechlubil, leč v Tobě a v umučení a smrti Kristově"
Na zadní straně je vyryto, že sochu postavil r.1855 F. Škvařil v Jičíně.
Roku 1931 byla socha nákladem 4000 Kč, které věnoval JUDr.Josef Dolanský, spolumajitel usedlosti č.1, od Josefa Stoklasy z Jičína opravena a pozlacena a od ostruženského faráře Aloise Nožičky na základě povolení biskupské konsistoře v Hradci Králové ze dne 2. 9. 1931, č. 70050, dne 6. září 1931 posvěcena.
Podle jednoho z pamětníků se v 80. letech 20.století (v době komunistické totality) v rybníčku, nad nímž socha stojí, prováděly křesty dospělých věřících z Jičína a okolí. Místo bylo na soukromém pozemku a skryto před zraky nezvaných osob.
Zvonička
Obecní zvonička byla postavena podle vyrytého nápisu v roce 1830 a původně stála u obecní cesty na břehu zahrady patřící k č. 17. Někdy po roce 1920 byla sejmuta, opravena a postavena o kousek dále na náves. Zvonilo se nejen o pohřbech, svátcích, posvíceních a jiných událostech, ale i každodenně v poledne. Tím se lidé pracující na polích, v zahradách nebo v lese svolávali do svých domovů k obědu, Tomu, kdo vykonával tuto službu, poskytla obec obvykle nějakou odměnu, např. bezplatný pronájem obecního pozemku a pod. Zvonek zvoničky byl za 1. světové války sejmut a patrně skončil roztaven pro výrobu některého z kanónů. Po válce byl obcí zakoupen zvon nový. Ten na zvoničce vydržel do začátku 90.let 20.století, kdy jej někdo odcizil. Pan Zdeněk Hakl z Horního Lochova odlil ve slévárně zvon nový, který zde visí dodnes.
Obecní
- Hrad Pařez
- Přírodní rezervace Prachovské skály