V posledních letech prochází obec Holasice prudkým rozvojem. V jeho katastru se staví množství rodinných domů a svoji podnikatelskou činnost zde provozují významné firmy. Kulturní a společenský život devíti set obyvatel činorodě naplňují bohaté a pestré aktivity místních spolků, jako například hodové zábavy, oslavy osvobození za tradiční účasti vojenských historických spolků, divadelní představení, pyžamové a maškarní bály, hasičské dny, dny dětí, mikulášské besídky atd. Na katastru obce je vyhlášené letiště Klubu leteckých modelářů Brno a broková střelnice Ing. Romana Kosteleckého.
Z dějepisné literatury se vesměs dočítáme, že prvopočátky obce Holasice jsou spojeny s již dříve existujícím rajhradským klášterem Benediktinů, založeným dle vůle českého knížete Břetislava I. v roce 1048 na místě starého hradiště a s nímž pak sdílely po staletí společné osudy.
Historie
Osídlení Holasic nastalo již ve starší době bronzové, tedy v období 1800–1400 let před Kristem, což dosvědčují archeologické nálezy tzv. unětické kultury v západní části katastru obce. Z doby počátků slovanského osídlení byly v obci objeveny žárové hroby s nádobami tzv. pražské keramiky a z pozdější doby staroslovanská keramika doby hradištní.
Podle názvu může mít vznik obce souvislost se slovanským kmenem Holasiců, kteří se za dob osidlování zdejší krajiny dostali až na Opavsko a Jičínsko. Lze tedy připustit úvahou značné stáří původní vsi.
Zatím neprokázaně, ze zápisů kronikáře plyne, že svobodný dvůr v Holasicích a 6 domků pro podruhy vznikly někdy v letech 1200 a 1250. To jest za vlády krále Přemysla Otakara I. nebo jeho syna krále Václava I.
První nám známou písemnou zmínku o Holasicích obsahuje listina probošta Mikuláše z roku 1349 (Moravský zemský archiv v Brně). Dle ní získal pro starobylý rajhradský klášter Benediktinů jako jeho tehdejší probošt v Holasicích pole, k tomu činže a desátek. Od té doby jsou Holasice přičítány co poddanská ves k panství rajhradského kláštera a pod správu jeho vrchnosti. Významným objektem v těch dobách byl holasický svobodný dvůr. Nám prvním známým vlastníkem byl Martin Soběkurský ze Soběkurska (asi v době 1575 – 1607), po něm Magdalena Lhotská ze Ptení, která ho roku 1618 postoupila svému manželovi Baltazarovi Konečnému z Lublince. Ten, dvůr krátce nato prodal rajhradskému klášteru. Jako už zchátralý a prakticky nepotřebný zanikl panský dvůr kolem roku 1950. Stavení bylo zbouráno a materiál použitý k jiným stavbám v obci.
Za jedno z nejstarších lidských děl v Holasicích lze považovat v podzemí vyhloubené nevyzdívané chodby a místnosti tzv. lochy, zřejmě úkryty resp. i obranný systém z dob ještě hradištního charakteru rajhradského kláštera. Historici přisuzují jejich vznik do 13. století. Lochy nejsou přístupné.
Mezi další staré a zaniklé objekty v obci lze uvést dvě cihelny, původně s ruční výrobou. Starší z nich si vystavěla obec v roce 1836 jižně od obce. Pozdější zbudoval rajhradský klášter někdy kolem roku 1890 přímo v obci. Obě zanikly stejně jako dvůr po roce 1950.
Ve stejném roce 1950 zanikly zbytky někdejšího panského rybníku v Holasicích. Jeden z nejdéle na Rajhradsku využívaných. V obci na čísle 2 v roce 1405 býval mlýn, který byl zničený švédskými vojsky asi v roce 1645 při obléhání Brna.
Morový hřbitov, zřízený v Holasicích v roce 1831 byl kvůli jím procházející stavbě železnice z Vídně do Brna zrušený v roce 1838.
Za odvěkou místní komunikaci mezi Holasicemi a rajhradským klášterem i jako zkratku mezi sousedními vesnicemi lze považovat lesní cestu s lávkou přes řeku Svratku (její původní hlavní rameno). Les byl ale vykácený v roce 1916 a přeměněn na pole. V období socialistických zemědělských reforem byla v roce 1968 cesta zoraná a stromořadí ji lemující vytrháno. Až po sametové revoluci v roce 1992 byla cesta, už pouze co by pěšinka se stromořadím obnovena a lávka přes řeku opravena.
Poprvé se Holasice připomínají v listině rajhradského probošta Mikuláše v roce 1349 jako činžovní a desátková ves a od té doby má osudy spojené s benediktinským klášterem v Rajhradě. Ve vsi býval svobodný dvůr, v nejstarší době údajně s charakterem obranné výspy, jež chránila přístup ke klášteru od jihu. Známé jsou tzv. „holasické lochy“, rozsáhlé podzemní úkryty, které byly vybudovány již v polovině 13. století za opakujících se tatarských nájezdů. Lochy bývaly místními využívány i za třicetileté války a za napoleonských tažení na Moravě. V dochovaných částech posloužily také při frontových bojích za II. světové války v roce 1945. Rudá armáda narazila právě v Holasicích na tuhý německý odpor, který odolával několik dní. Boji zcela zničená obec byla krátce po válce nazvána malým Stalingradem.
- Kaple svatého Václava z roku 1848
- barokní pískovcové sousoší ležících lvů na návsi, původem z benediktinského kláštera v Rajhradě
