Komorní scéna Aréna

Divadlo rozhodně nepatří k velkým scénám s mnohamilionovými rozpočty, avšak úspěchů má jako hub po dešti. Od 90. let minulého století získává několik prestižních ocenění a nastudovalo řadu originálních her a inscenací.

28. října, 701 85, Ostrava

Telefon: +420 595 155 595
E-mail: rezervace@divadloarena.cz
Web: http://www.divadloarena.cz

Ostravská Komorní scéna Aréna se rodí v polovině 90. let jako pokračovatelka Divadla hudby. Komorní scéna Aréna se nevěnuje pouze divadlu, ale i mnoha dalším žánrům. K vidění jsou například recitály básnických sbírek, promítání filmů či celé tematické večery. Do roku 2005 se divadlo nacházelo v nevyhovujících prostorách v patrech bytového domu. Pamětníci si jistě vzpomenou, že dojít do hlediště nebylo tak jednoduché. Procházelo se totiž nejprve divadelním zázemím přímo přes jeviště. Divák si tak na malou chvíli mohl uvědomit, jaké to je být na „druhé straně“. Od roku 2005 se situace zlepšila a od té doby sídlí Komorní scéna Aréna na nábřeží řeky Ostravice. Kapacita hlediště je 100 diváků. Foyer pak slouží jako umělecký prostor například pro umělecké výstavy nebo vernisáže fotografií.

Kořeny Komorní scény Aréna lze vysledovat do poloviny 80. let. Tehdy ještě pod křídly Městského kulturního střediska fungovalo Divadlo hudby. Po pádu železné opony a po utichnutí cinkotu klíčů na pražském Václavském náměstí se scéna osamostatňuje a ještě stále pod hlavičkou Divadla hudby se stává příspěvkovou organizací města Ostravy. Posléze se začíná odvíjet novodobý příběh této scény, který režíroval jeho nový ředitel Jaroslav Pochmon. Právě za jeho éry dochází k realizaci nové umělecké koncepce. Společně s režisérem a scénáristou Pavlem Cisovským se divadlo proměňuje a vyvíjí v moderní a umělecky atraktivní divadelní scénu.

Když divadlo v roce 1994 mění svůj název, je jasné, že se dílo dovršilo a podařilo. Ve stejné době se na místě ředitelky ocitá Renáta Huserová. Na samém počátku nového divadelního života tohoto uměleckého tělesa dochází k úspěchům. Režisér Radovan Lipus zde nazkoušel a zrealizoval hru Průběžná O(s)trava krve s podtitulem scénická škytavka. Ta se těšila velikému úspěchu a divácké oblibě. Jen necelé dva roky poté následuje nastudování Višňového sadu A. P. Čechova. Inscenace se režisérce Oxaně Meleškině-Smilkové natolik povedla, že bylo díky ní divadlo nominováno na prestižní cenu Divadlo roku 1996 a to hned ve dvou kategoriích. První byla nominací za nejlepší ženský herecký výkon a druhá v kategorii inscenace roku.

Aby toho nebylo málo, divadlo pokračuje v nominacích i dále a jako buldozer si razí cestu za oceněním Malá Thálie. Tu obdržel scénograf Tomáš Volkmer za přípravu a návrh Máchova Máje. Hru režíroval Tomáš Jirman. Ve stejném duchu pokračuje ve sběru pomyslného zlatého kovu i nadále. Na samém přelomu tisíciletí získává Cenu Alfréda Radoka režisér Janusz Klimsza za představení Prorok Ilja. Navíc byla tato inscenace nominována na samostatnou cenu za nejlepší inscenaci roku 2001. Pomyslné největší vítězství potom dopadá na hlavy herců, režisérů a celého souboru v roce 2003. Tehdy se ocenění opět týká divadelní inscenace. Bulgakovovo Psí srdce je vyhlášené jako nejlepší inscenace roku 2003 a spolu s ní získává cenu za nejlepší herecký výkon i představitel psa Michal Čapka. Mezi další úspěchy patří získání hlavní ceny z Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně za hru Brenpatija v režii Janusze Klimszy.

Umělecký soubor Komorní scény Aréna

Ředitelka