Škola (německá jednotřídka) byla v Hlubočanech založena v roce 1876, česká menšinová obecná škola byla otevřena v roce 1919 a mateřská škola byla zřízena v roce 1952. Dnes je v Hlubočanech škola se třemi třídami. V obci není kostel, proto je přifařena do Kučerova. Na hlubočanské návsi u potoka stála do roku 1932 barokní rotundová kaple. Na jejím místě byla v roce 1935 postavena kaple nová. Pro konání kulturních akcí je možné využívat sál, který se nachází v budově obecního úřadu a pohostinství. V obci se dále nachází lidová knihovna, jež má v současnosti cca 2500 svazků. V obci je sportovní areál, který provozuje Tělovýchovná Jednota Hlubočany. Dále jedno antukové hřiště pro volejbal a tenis. Na zatravněném prostranství před vodní nádrží v centru obce se konávají sportovní akce místního dobrovolného hasičského sboru.
(Zdroj: Wikipedie)
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141. Již od středověku je oblast kolem obce kolonizačním centrem na Vyškovsku. Nachází se zde kaple svatého Floriána stojící na místě původní rotundové kaple, dále se dochovalo několik domů, jež představují hanáckou lidovou architekturu 19. století. Obec Hlubočany byla až do druhé světové války součástí německého ostrůvku na okrese Vyškov. Po válce byli Němci z Hlubočan vystěhováni a obec byla nově osídlena českými rodinami. Dnes je součástí mikroregionu Větrník. V Hlubočanech je několik podnikatelských subjektů zaměřených převážně na obchod, stavebnictví a zemědělství.
Název obce vznikl podle hluboce zaříznutého údolí potoka. První písemná zmínka pochází z roku 1141, kdy olomoucký kostel držel v Hlubočanech dvě popluží. Obec Hlubočany kolonizovali Němci již v průběhu první poloviny 13. století. Tehdy obec patřila patrně pánům z Obřan. Po vymření rodu byla obec v majetku Jindřicha z Lipého. Ten roku 1325 daroval Hlubočany klášteru Králové na Starém Brně. Obec velmi utrpěla během třicetileté války, kdy ze 47 usedlostí jich 13 zůstalo úplně pustých. V majetku kláštera Králové zůstaly Hlubočany až do roku 1716, tedy po necelých 400 let. Následně představení kláštera prodali velkostatek Bernartu Antonínovi Bravantskému z Chobřan. Roku 1722 nový majitel zemřel a velkostatek po něm zdědila vdova Johanka a pět jejích dcer.
V roce 1753 byla obec v držení jedné z dcer B. A. Brevantského, Kateřiny svobodné paní d'Alba. Ta již velmi zadlužený velkostatek prodala za 45 000 rýnských zlatých Václavu hraběti Kořenskému z Terešova. Děti Václava Kořenského prodali Hlubočany i Terešov za 52 600 zlatých rýnských Arnoštovi hraběti Blankensteinovi. Po jeho smrti roku 1816 statek připadl jeho synovci Kristiánovi hraběti Blankenstein. Příbuzný Josef hrabě Blankenstein prodal roku 1858 Hlubočany Arnoštoví Janovi rytíři von Herring, po jehož smrti v roce 1871 dědili na polovinu Viktor a Arnošt pánové Herring-Frankendorf. Viktor prodal roku 1876 díl Maxovi Gomperzovi a díl Juliovi Gomperzovi. Celý velkostatek sloučil ve svých rukou po roce 1909 Dr. Filip rytíř Gomperz. V 18. století byl v obci panský dvůr a převládaly velké statky. V 19. století byly z velkostatku vytvořeny statky zbytkové: Hlubočany (majitel J. Podivínský) a Terešov (majitel J. Hytych).
Až do konce druhé světové války měly Hlubočany i Terešov nadpoloviční německou většinu mezi obyvatelstvem. Během německé okupace se musely české rodiny vystěhovat, jelikož nacisté měli své kolonizační plány s osídlením Moravy a chtěli využít jazykového ostrůvku kolem německého vojenského cvičiště a střelnice. Po válce v roce 1946 byli nacisté i původní obyvatelstvo německého původu odsunuto do Německa. Do obce tak byli nastěhováni obyvatelé zničených domů z okolních obcí a vesnic Drahanské vrchoviny. Od konce války byla obec Hlubočany již s čistě českým obyvatelstvem. Od roku 1976 do roku 1990 byly Hlubočany přičleněny pod obec Kučerov, v současnosti jsou samostatnou obcí s vlastním obecním úřadem.
(Zdroj: Wikipedie)
- Kaple svatého Floriána – postavená v roce 1935 pod vedením architekta Dr. Josefa Schuriuse z Hlubočan č. 6 na místě původní rotundové kaple.
- Litinový kříž před kaplí
- Litinový kříž při silnici směrem na Kučerov
- Pomátník obětem první a druhé světové války
- Rolnická usedlost, dům č. 11 – je zapsána v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek