Krajina kolem Hlavnice je otevřená, holá a větrná, pod vlivem chladnějšího baltického klimatu. Leží na výšině bočního výběžku Nízkého Jeseníku, který se stále snižuje od hvozdnického zlomu u Jakartovic až ke sv. Anně u Opavy a který tvoří rozvodí mezi říčkou Hvozdnice na jihu a potokem Velkou na severu.
Nejvyššími body katastru je Dřemová o nadmořské výšce 420 m, ležící západním směrem nad lesem Dřemi a plochá kóta o nadmořské výšce 409 m nedaleko hlavnického větrného mlýna na silnici do Bratříkovic. Hlavnický kostel stojí na kótě 392 m. Nedaleko silnice z Jakartovic do Velkých Heraltic pramení na severním svahu obce potok Velká, který tvoří hranici katastru téměř až k údolní rekreační nádrži v Novém Dvoře, ze které pak vytéká a ústí do řeky Opavy v Městských sadech v Opavě.
Pod břidlicovou skálou zvanou Hůrka je prameniště potoka Klučnice, který teče k lesíku Hradisko pod "choltickým větřákem". Na potoce je nejnižší místo katastru 340 m nadmořské výšky.
Lesy zaujímají z výměry obce jen malou část. Je to les Velká, Sosní a Kúty u potoka Velká a Přílesí, lemující po obou stranách silnici od Nového Dvora. Menší hájek je Hradisko pod choltickým větrným mlýnem. Ve svahu skloněném k Hvozdnici, směrem k bývalému hlavnickému vodnímu mlýnu, který stával u silnice z Jakartovic do Mladecka, je les Dřemi. Za Kaplicí, vpravo od silnice do Mladecka, se nachází remízek Skalkas vodní nádrží opuštěného lomu. Dříve byl na Malé straně téměř před každým domem rybník s lipami.
Podle ústní tradice stálo sídliště Hlavnice s tvrzí na poli zvaném Kúty. Kúty jako hlavnické sídliště uvádí rovněž Antonín Prasek ve své knize Historická topografie země Slezské.
Na přelomu starověku a středověku stála v části obce Hradisko tvrz, která měla vazbu na tvrz v Hradci nad Moravicí a hrad Vikštejn. Obě pevnosti střežily v této době prastarou jantarovou cestu, vedoucí Moravskou branou přes Opavu k Baltickému moři. Tvrz na Hradisku byla obsazena strážci, kteří hlídali jednu z bočních tras obchodníků, snažících se vyhnout povinným poplatkům za převoz zboží na hlavní jantarové cestě.
Tvrz na Hradisku ovlivnila zřejmě zánik původního sídliště v Kútách a stavbu prvních domů dnešní Hlavnice na Hůrce. Toto tvrzení podporuje charakter zástavby na Hůrce. Domy byly postaveny v těsné blízkosti u sebe, aby chránili lidi před zvěří a případnými nájezdy loupežníků. Navíc byla osada postavena na skále s výhledem na Hradisko, kam zřejmě docházeli ze svých domovů strážci. Domněnka, že dnešní Hlavnice vznikla na Hůrce, potvrzuje také prvotní číslování domů. Došlo k němu okolo roku 1700, kdy byly poprvé zakládány pozemnostní archy. Podle ústního podání byl prvním postaveným domem v Hlavnici dům dnes čp 72, podle původního číslování dům čís. 1. Sloužil prý jako obydlí pro strážce okolních lesů, podle dnešní terminologie by byl nazýván hájenkou.
Od svého vzniku patřila Hlavnice ke staroslovanskému Holasicku, později Opavskému knížectví a byla součástí Opavského Slezska. Dnes patří do územního celku okresu Opava.
První písemná zmínka o Hlavnici pochází z roku 1250, kdy papež Inocenc IV. ve francouzském Lyonu zapsal Hlavnici mezi statky, náležející Velehradskému kláštěru. V tomto dokumentu má Hlavnice název HLAWENIC. V roce 1265 je dokladována LABNIZ jako obec, patřící pod stěbořické "hofmisterství". V majestátě krále Přemysla Otakara II. z roku 1270 se obec uvádí pod názvem HLAWNIZ.
Hlavnice prodělávala dvojí vývoj, ke spojení došlo v roce 1732. Jedna část obce byla řízena stěbořickým hofmisterstvím a druhá část, Hůrka, prošla bouřlivější historií. Dostala se do držení mnoha pánů, dokonce i významných rodů. Okolo roku 1420 využívala pozemky opavská knížata. Jedna verze hovoří o tom, že panstvo využilo bouřlivé husitské doby a přivlastnili si pozemky násilím (dle špatného příkladu krále Zikmunda), druhá verze hovoří o různých úmluvách, jimiž se panstvo dostalo k pozemkům. Zejména hovoří o tzv. vrchním právu, které pak umožňovalo předávání pozemků. Roku 1412 využíval Hůrku pan Herbort ze Slavkova, který hlavnický díl předal Mrakotovi. Když se pak dcera Alena Mrakotovna provdala za Mikuláše Faulherina z Velkých Hoštic, dostal se hlavnický díl po dlouhých tahanicích roku 1436 do držení pánů z Velkých Hoštic.
Významné osobnosti:
- Robert Bayer z Bayersburků (*1856 Budapešť - 1912 Hlavnice) - byl hlavnický velkostatkář a majitel domu v Opavě. Po absolvování vojenské služby se věnoval studiu zemědělství, poté v roce 1886 zakoupil hlavnický velkostatek, kde byl několik let starostou. Pokusil se - s podporou některých pokrokových statkářů v Hlavnici iniciovat scelování pozemků, ale narazil na tvrdý odor malorolníků. 14 let až do své smrti byl poslance ve Slezském zemském sněmu a to v kurii velkostatku, dále působil v opavském silničním výboru, byl prezidentem rakousko-slezské zemědělsko-lesnické poslečnosti a členem mnoha veřejných spolků. Za hospodářský přínos byl vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy.
- Johann Schablitzky - syn správce panství Johanna Schablitzkého a Antonie Kateřiny Kořistkové, během I. světové války vyznamenán Válečným křížem za Chrabrost.
- A. C. Nor (1903-1986), spisovatel
- Jan Nezmar ml. (*1977), fotbalista
- Zbyňek Tesař (*1973)
- Kostel Nejsvětější Trojice
- Kaple Panny Marie Pomocné
- Kaple svatého Floriána
- Zámek Hlavnice z 18. století, postavený v klasicistickém stylu
- Větrné mlýny: Grossův mlýn a Raabův mlýn
- Hlavnice je také známá v celém kraji pro svůj svědomitý hasičský sbor, zejména v ženském provedení.
