Hlavenec

Místo, kde leží dnešní obec Hlavenec, bylo lidmi osídleno již v dávné minulosti. Dle archeologických nálezů - úlomky kostí a nádob (únětická kultura), zde bývalo sídlo již v době bronzové (~2000 let př. n. l.).

Obec Hlavenec se v historických písemných pramenech poprvé připomíná v roce 1386 (Hlawnecz) v přídomku Jana z Hlavence. Z dalších záznamů víme, že ves Hlavenec byla součástí panství Brandýs (nad Labem), které patřilo rodu pánů z Michalovic. Tento rod vlastnil brandýské panství od počátku 14. století. Kromě něj vlastnili také Velešín v jižních Čechách, (České) Kamenice, Benešov (nad Ploučnicí), Mladou Boleslav a řadu dalších statků v Pojizeří.

Feudálním základem rozsáhlého brandýského panství byl les Bor ohraničený na jihu řekou Labe a zasahující až za Mečeříž a Kochánky na severu, k dnešním Všetatům na východě a k Lysé (nad Labem) na západě. V uvedeném prostoru se nachází i dnešní obec Hlavenec.

Páni z Michalovi ji vystavili právem zákupním a všichni osedlí, jichž původně bylo deset, byli "povinni ... společně každej rok všechno seno z dvou luk pod Brahem ležících do Brahu svésti. Též všichni společně povinni (byli) na mostě SSkorkovském, když toho jakážkoliv potřeba byla, kolí bíti. Také též nadepsaní lidé poddaní povinni (byli), kolikkrátžkoli by toho potřeba byla, k témuž stavu sutinu aneb chvojí voziti."

Z krátkým přerušením v době husitských válek drželi páni z Michalovic Brandýs až do roku 1468, kdy zemřel Jindřich z Michalovic, poslední mužský člen rodu. Obrovský rodový feudální majetek dědila Jindřichova sestra Magdaléna, která se vdala za Jana Jaroše Tovačovského z Cimburka.  Magdaléna zemřela někdy před rokem 1477 a Cimburk se oženil podruhé s Johankou Krajířovou z Krajku. Jan Jaroš z Cimburka v roce 1484 již nežil, zanechav jediného syna Adama z druhého manželství. Johanka se v roce 1500 vdala za Jana II. ze Šelmberka, držitele panství Přerov. Dědic Adam z Cimburka však nepřežil svou matku a zemřel 3. prosince 1502 svobodný. V roce 1508 Johanka Krajířová znovu ovdověla. Své statky a s nimi i Brandýs postoupila v r. 1513 svému bratru Konrádovi Krajířovi z Krajku, zemřela okolo roku 1531.

Již v této době projevil o brandýské panství s dokonalou honitbou zájem císař Ferdinand I., zatím neúspěšně.

Po Konrádovi Krajířovi dědil jeho syn Arnošt. Ten sice požíval přízně českého krále a císaře Ferdinanda I. Habsburského, přesto jako významný exponent protihabsburského stavovského povstání upadl v nemilost a v roce 1547 mu bylo koniskováno panství Brandýs ve prospěch královské komory a císař získal, co před deseti lety chtěl. Od té doby patřilo brandýské panství českým králům a později bylo užíváno jako rodinný majetek Habsburky až do roku 1918.

Historie od konce 18. století
Do konce 18. století byl Hlavenec malou vesničkou s 11 usedlými obklopenou lesy. Rozvoj obce nastal až po roce 1790, kdy se rozparcelovaly panské pozemky patřící ke dvoru v Kostelním Hlavně na díly a půda byla přidělena nájemcům z řad poddaných. Tím nastala potřeba dalších pracovních sil, přišli novousedlíci a vzrostl počet obyvatel.
V obci byla vybudována škola, postavena silnice, zvonička, hasičská zbrojnice a k ní přistavěna kaplička. Společně se sousedními dvěmi obcemi bylo vybudováno na tehdejší dobu ohromné dílo - meliorace pozemků - i cena byla úctyhodná - 223 000 zlatých.

Byly zakládány spolky (hasiči (1889), Sokolové (1920)), v obci se hrálo divadlo. V r. 1923 bylo z rozlohy obce, která do této doby činila 1523 ha odebráno hlavenecké nádraží a s částí katastru přeřazeno ke Staré Boleslavi. Tím se rozloha katastru zmenšila na 1472 ha.

Obyvatelé obce se vždy většinou živili zemědělstvím. Hlavními plodinami byly okurky, řepa a luštěniny. Řemesla byla v obci omezená (řezník, kovář, kolář, obuvník, krejčí). Zajímavostí obce je jistě nejen to, že v r. 1938 byl jmenován čestným občanem obce president E. Beneš.
V období od roku 1981 do roku 1990 byla obce spojena společně s Kostelním Hlavnem a Sudovým Hlavnem do jedné střediskové obce. Od 1. července roku 1991 je opět samostatnou obcí s vlastní samosprávou.

Historie obce po r. 1989
Rok 1989 je pro občany Hlavence, tak jako v celé zemi, určitým historickým mezníkem. Po létech klidu se v obci opětovně probouzí společenský život.

Na základě zkušeností s vydařenou oslavou 90 let Sboru dobrovolných hasičů, která proběhla v roce 1979, byla v roce 1989 uspořádána oslava 100 let jejich činnosti. I u příležitosti této oslavy proběhl v obci sjezd rodáků. Lidé přijeli, pobesedovali, zavzpomínali. Bohužel, muselo uplynout ještě deset let, než bylo překonáno období několikaleté stagnace v činnosti Sboru dobrovolných hasičů (SDH) a než došlo k jejímu oživení. V současné době má SDH 112 členů. Družstva hasičů se pravidelně s nemalými úspěchy účastní soutěží 16. okrsku SDH v hasičském sportu. Tento sport cvičí přibližně třetina - tedy okolo 40 členů.

Členové SDH s úspěchem pořádají pro občany Hlavence a okolí hasičské plesy, dětské karnevaly, staročeské máje, oslavy Dne dětí, Mikulášské besídky a různé besedy. 15. září 2004 oslaví Sbor dobrovolných hasičů v Hlavenci 115 let od svého založení. Předpokládáme, že oslavy, které budou výročí doprovázet, se jako vždy vydaří.

V roce 2000 vzniká SK Nohejbal Hlavenec, nyní má 30 členů, 2 družstva hrají okresní soutěž v nohejbalu. Největším úspěchem je účast družstva žáků na Mistrovství ČR v letech 2000 a 2002.
Klub každoročně pořádá úklid odpadu v katastru obce a turnaj v líném tenise manželských dvojic. I když akce nemá vyloženě masový charakter, je velmi oblíbená.
V roce 2003 po dohodě s SK Nohejbal Hlavenec vzniká i volejbalový klub pro děti a pro dospělé. O tento sport je mezi lidmi velký zájem, a tak se po většinu roku (pokud to dovolí počasí) 4krát týdně hraje a trénuje volejbal.

Dále v Hlavenci aktivně pracuje klub rybářů, pořádá 2 plesy a rybářské závody pro ženy a děti.

V roce 2001 vzniklo také Folklorní sdružení Hubertus, což je volné sdružení lidí, kteří se snaží přispět k rozvoji společenského života v obci. Toto sdružení se podílelo v posledních letech na přípravě Staročeských májů, dospělí ale i děti nacvičili předtančení České a moravské besedy.

Dále toto sdružení nadšených lidí uspořádalo v roce 2003 „Pyžamový bál“ a v neposlední řadě i velmi zdařilou akci Den pro zdraví, pohodu a dobrou náladu, kdy návštěvníci mohli využívat po celý den služeb kadeřnice, fyzioterapeutky, kosmetičky a pedikérky.

V místním hostinci U Jelena se také přibližně jednou do roka koná divadelní představení, na které si zveme ochotnické divadelní spolky z okolí.

Po roce 1989 a hlavně po odtržení obce od Kostelního Hlavna se obec pokusila s omezenými prostředky danými obecním rozpočtem financovat různé akce, mající sloužit ke zvýšení občanské vybavenosti.

1990 - 1. července odtržení Hlavence od Kostelního Hlavna
1992 - veřejné osvětlení
1996 - veřejná telefonní budka
1997 - digitalizace telefonní sítě
1998 - celková rekonstrukce kapličky
1999 - zavedení svozu komunálního odpadu
1999 - přijetí ÚP obce
1999-2001 - výsadba ovocných stromů v katastru obce
2000 - obecni rozhlas
2001 - rekonstrukce požární nádrže
2000-2001 - restaurování pomníku Karla VI.
2002 - kabelizace elektrického vedení (odstranění sloupů)
        - rekultivace skládky
        - čekárna na autobusové zastávce
2003 - zalesnění skládky
         - rekonstrukce veřejného osvětlení
1991-2003 - v průběhu těchto let postupně rekonstruovány
           části místních komunikací

• Zámek Hlavenec – původně lovecký zámeček z doby Rudolfa II., později upravován a využíván k různým účelům
• myslivna – ze 16. století, upravena na konci 18. století
• brány u statků – několik pozdně barokních z doby kolem r. 1800
• kaple – na návsi, z r. 1815, s věží
• Pomník císaře Karla VI. - Pomník císaře Karla VI. stojí severovýchodě od vesnice. Monumentální pomník je vztyčen v místech, kde 3. listopadu 1723 přijal Karel VI. po slavnostním honu odznak řádu sv. Huberta. Předáním odznaku se chtěl hrabě František Antonín Špork zalíbit císaři a získat pro sebe vytoužený Řád zlatého rouna. Akci provázela složitá úřední jednání provázená intrikami. Nakonec však byl pomník v Hlavenci 4. listopadu 1725 šťastně dokončen a slavnostně odhalen za přítomnosti prince Emanuela Savojského[zdroj?]. Tuto událost hrabě Špork oslavil zhotovením pamětních medailí a mědirytin pro přátele doma i v zahraničí.[11] Autorem pomníku je Matyáš Bernard Braun a také český architekt František Maxmilian Kaňka. Kaňka pravděpodobně zhotovil masivní, 8,5m vysoký trojboký baldachýn se sloupy v římsko-dórském slohu, zatímco Braun kamenickou výzdobu včetně impozantní sochy Karla VI.