Pro příznivou polohu v bezprostřední blízkosti téměř panenských lesů je Herálec vyhledávaným výchozím místem pro ozdravné a relaxační vycházky do hvozdů, kde v porostu převládá smrk a jedle s lokálním porostem dubů. Chceme-li si však alespoň přibližně představit, jak asi vypadal zdejší původní les pomezního hvozdu, musíme navštívit pralesní rezervaci na Žákově hoře, kde na ploše 15 hektarů najdeme přirozené porosty jedlových a javorových bučin, kde ovšem v dřevní skladbě převládá buk. Ještě před nedávnem tu rostly mohutné jedle dosahující třicetimetrové výše. Nejstarší stromy pralesa mají přes 200 let.
Charakter Herálce utvářelo především dřevo ve všech výrobních podobách. Ne nadarmo se říkalo, že „V Herálci je kamenné živobytí a dřevěný chléb“. Každá rodina zde byla spjata s dřevem doslova od kolébky až po to poslední – rakev. Tradici dřevařské výroby v Herálci dále rozvíjejí soukromí podnikatelé a firma Domestav.
Nepřehlédnutelnou dominantou obce je kostel sv. Kateřiny postavený v klasicistním stylu na jižním návrší v nadmořské výšce 660 m n.m. Na protilehlém severozápadním vyvýšení je areál základní školy pavilonového typu a její vstup zdobí busta Jana Amose Komenského, poslední z prací akademického sochaře Karla Lidického. V obci jsou ke spatření renovované roubené chalupy, jakých tu v počátku minulého století byla většina. Je zde i zbytek poplužního dvora patřícího v minulosti rychmburskému panství.
K obci náleží osady Brušovec, Plac, Kocanda, Mariánská huť, Kuchyně a Familie. Chudá kamenitá půda tu neskýtá takovou úrodu jako v níže položených krajích, přesto při skromnosti musela uživit zdejší drobné hospodáře a chalupníky. Dnes na pronajatých pozemcích hospodaří velkofarma se sídlem v Měříně u Žďáru nad Sázavou. Dobře se zde dařilo pěstování lnu, který se v minulosti podomácku zpracovával až do finální výroby – plátna. S nadsázkou můžeme tvrdit, že pokračovatelem zpracování vlákna je v Herálci textilní podnik Anita Moravia, zabývající se převážně dámskou konfekcí.
V katastru obce jsou dva rybníky, Haťský a Kuchyňka, sloužící k lovu ryb a rekreačnímu koupání. Po značených turistických stezkách se z Herálce pohodlně dostanete na Devět skal, kde není pouze uvedených devět skal, ale skály utvářejí jakési skalní městečko táhnoucí se východně až ke Křižánkám. Na dosah z Herálce je Žákova hora a od ní je to kousek k Tisůvce s Čertovým kamenem. Z těchto a dalších míst můžete po turistických značkách navštívit zajímavá přírodní a historická místa v této chráněné krajinné oblasti.
V obci se v roce 2010 nepatrně zvýšil počet osob, které mají v Herálci nahlášeno trvalé bydliště. Zatímco k prvnímu lednovému dni roku 2010 tam žilo 1270 osob, o dvanáct měsíců nato to bylo o deset lidí více, tedy 1280.
První zmínky
Moravský Herálec byl pravděpodobně založen ve druhé polovině 13. století Heraltem z Obřan, synem zakladatele žďárského kláštera Bočka. V roce 1312 vymřel rod pánu z Obřan po meči a jejich majetek převzal Jindřich z Lipé, jemuž připadlo také Nové Město na Moravě.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy byl řešen spor o hranice mezi novoměstským panstvím a žďárským klášterem a při popisu sporné hranice byl ve spisech uváděn mimo jiné právě i Moravský Herálec. Po rozřešení sporu připadl k novoměstskému panství, zatímco klášter získal lesy nalevo od pramene ze Stříbrné studánky a od pramene „Černé Svratky“ až po soutok s pramenem od Křivého javora. Na české straně byl založen Český Herálec, který patřil k rychmburskému panství a je již v roce 1456 písemně doložen. Přirozenou zemskou hranici mezi oběma částmi tvořila řeka Svratka pramenící na nedaleké Žákově hoře. V roce 1496 koupil Herálec Vilém z Pernštejna.
První komunikace ve smyslu veřejné silnice v širokém okolí vedla z Herálce do tehdejší osady Vříšť. Tato cesta je v historických pramenech vzpomínána jako „via Strata“ a vycházela z Herálce pravděpodobně stejnou trasou jako dnešní silnice Herálec–Kadov.
Obec Herálec
Nejstarší zápis o herálecké rychtě pochází z roku 1571. O necelá dvě století poté, v roce 1749 dostala obec vlastní pečeť – ve znaku byl drvař porážející jehličnatý strom. Od druhé poloviny 17. století působil v Herálci učitel, první místnost k vyučování byla upravena roku 1765. V 18. a 19. století dodával železnou rudu pro kadovské a novoměstské železárny, zmínky o těžbě pocházejí z roku 1759 a 1838.
Původní kostel se v Herálci připomíná k roku 1587. Byl zasvěcen sv. Kateřině a po silném poškození bleskem v roce 1785 byl o dva roky později postaven kostel nový, v klasicistním stylu a díky své poloze na kopci tvořící výraznou dominantu obce. Roku 1879 byly přestavěny obě věže a ke stavebním úpravám došlo ještě několikrát.
- František Hamák, výtvarník
- František Albert Libra (1891–1958) – architekt a urbanista
- Jaroslav Polanský (1909–1970), malíř
- František Sláma (1923–2004), hudebník
- Antonín Starý (1878–1942), lékař a překladatel
- Jiří Tlustý (letec), letecký akrobat
- kostel sv. Kateřiny postavený v roce 1787. Původní kostel byl zmiňován již v roce 1587, v roce 1785 byl poškozen bleskem a došlo ke stavbě nového. V roce 1879 byly přestavěny jeho věže.
- kamenný most (zvaný Valenův) z roku 1856 klenutý ze tří oblouků spojující českou a moravskou část obce.
- Dům čp. 42
- Dům čp. 43
