Havraň získala právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 37 ze dne 8. 6. 2004.
Znak
Štít dělený, nahoře stříbrno-zlatě polcený, vpravo býčí hlava s červeným jazykem, vlevo jelení hlava, obojí černé a čelně hledící. Dole v modrém poli na zeleném návrší stříbrný kostel vlevo s věží, která má červenou stanovou střechu s makovicí a patriarším křížem, obojí zlaté, a okno. Loď se dvěma okny a sníženým kněžištěm má sedlovou červenou střechu. Okna jsou černá a oblouková.
Vlajka
List tvoří tři vodorovné pruhy, bílo–žlutě polcený, modrý a zelený, v poměru 4:3:1. V bílém poli býčí hlava s červeným jazykem, ve žlutém poli jelení hlava, obojí černé a čelně hledící. Ze zeleného pruhu vyniká do modrého bílý kostel s věží k vlajícímu okraji. Věž má okno, červenou stanovou střechu s makovicí a patriarším křížem, obojí žluté. Loď má dvě okna, snížené kněžiště a sedlovou červenou střechu. Okna jsou černá a oblouková. Poměr šířky k délce listu je 2:3. (Zdroj: Wikipedia)
První písemná zpráva o vsi pochází již z roku 1281, kdy je v listině zmiňován jako svědek jistý Chval z Havraně (Qual de Habran). V roce 1337 vedl spor Ješek z Havraně se Štěpánem z Hrušova a Moravěvsi o patronátní právo nad kostelem. Spor o dosazování faráře je první zmínkou o zdejším kostele. Majitelé vsi a poplužního dvora během 14. století nejsou přesně známi. Ves byla rozdělena mezi více vlastníků, kteří se střídali. V 15. století byla ves v majetku pánů z Koldic. V roce 1492 prodal Těma z Koldic Havraň Jiřímu a Václavovi z Fictumu za 1100 kop českých grošů. V roce 1496 Jiří Opl z Fictumu odkázal ves a její platy na nábožné a dobročinné skutky pro chudinu z Mostu. Od následujícího roku byla ves pod správou mosteckého purkmistra a městské rady. Při dělení majetku mezi katolíky a protestanty v roce 1615 zůstala katolíkům. V roce 1628 se Havraň opět ocitla pod správou městské rady a byla začleněna do městského panství Kopisty, jehož součástí zůstala až do roku 1848. Po roce 1850 se Havraň stala samostatnou obcí s připojenými osadami Moravěves a Saběnice.
První písemná zpráva o škole v Havrani pochází z roku 1673. Farní škola byla umístěna v domě č.p. 40. V roce 1844 byla postavena nová školní budova. V roce 1921 byla v obci zřízena i česká obecná škola. Základní škola v obci existovala do roku 2007, kdy byla pro malý počet žáků zrušena.
Obyvatelstvo se tradičně živilo zemědělstvím a ovocnářstvím, v 18. století jsou u obce zaznamenány i chmelnice. Od poloviny 19. století se začíná také v Havrani rozvíjet podnikání a průmysl. V roce 1869 bylo v okolí Havraně 14 malých uhelných šachet. První zmínka o těžbě uhlí u Havraně je nicméně mnohem starší. Už v roce 1613 udělil císař Matyáš mosteckému měšťanovi Hansi Weidlichovi právo na těžbu a využití zdejšího uhlí. Malodoly však nebyly příliš rentabilní a do konce 19. století zanikly. Obec si tak udržela svůj zemědělský charakter. Jediným průmyslovým podnikem, který zůstal v Havrani, byl cukrovar. V roce 1882 jej vybudovala firma Hielle & Dittrich z Krásné Lípy. V roce 1887 byla Havraň napojena na dnes již zrušenou železniční trať Vrskmaň-Strupčice-Malé Březno-Havraň-Polerady-Počerady. V současnosti je průmysl soustředěn v nově vybudované průmyslové zóně Joseph jižně od obce při silnici I/27. (Zdroj: Wikipedia)
- Původně gotický kostel sv. Vavřince na návrší jižně od obce je prvně zmiňován v roce 1337, v 18. století přestavěn do barokní podoby
- Barokní fara pod kostelem z 18. století
- Areál cukrovaru z roku 1881 – technická památka
