Obec Hajnice se skládá ze šesti katastrálních území – Brusnice, Kyje, Nesytá, Hajnice, Horní a Dolní Žďár. Je to obec v podstatě středisková, neboť jsou v ní sloučené dřívější samostatné obce, které představovaly výše zmíněná katastrální území.
Název Brusnice (Německá) a Kyje byly základem obce, když v roce 1949 došlo ke sloučení a změně názvu na Hajnici. Později v roce 1980 byl připojen Horní a Dolní Žďár a tím se stala Hajnice jednou z obcí z největší rozlohou v okrese Trutnov. Obec pohraniční s počtem obyvatel 888 (dle sčítání v roce 2001).
Přes území naší obce vede několik turistických tras. V části Kyje byl nově vybudován „Ranč Uncle Billa“, kde mají zájemci možnost projížďky na koni.
V odlehlejších lokalitách, ale jako součásti naší obce se nacházejí rekreační osady Nesytá, Mravenčí domky, Hajnička, Dubový Dvůr, Olimberg, přitom jak v Hajnici, tak i v Horním Žďáru je mnoho objektů chatařů přímo v obci.
Z minulosti stojí za zmínku, že první písemná zpráva pochází z roku 1620, kdy se o Hajnici píše jako o městečku. Je samozřejmé, že vývoj do této fáze trval mnoho let, proto by mohlo být něco pravdivého na pověstech, že první osídlení pochází z roku 1007, kdy údajně zde jakýsi Adam z Tokowa založil kovárnu a brusírnu, z čehož prý vznikl název Brusnice, německy pak Deutsch – Prausnitz a posléze dnešní Hajnice.
Hajnicí již od ranného středověku vedla tzv. solná stezka z českého vnitrozemí přes Hajnici do dnešního Polska. Tato cesta vedla z Liščího vrchu přes centrum obce směrem na Střítěž a dále na Trutnov a byla místním obyvatelstvem zvána jako „stará jaroměřská silnice“. Přestala se používat mezi lety 1842 – 52, kdy byly v našem okolí vybudovány silnice, které se používají dodnes.
Obec Hajnice byla v minulosti významnou obcí v regionu. V době kolonizační za vlády Přemysla Otakara II. patřila pod Trutnovské panství, později za trvání rakousko-uherské monarchie byla součástí Náchodského panství Picolominiů. Proti náchodské vrchnosti se naši předkové zúčastnili tzv. selského povstání v roce 1775, při čemž Kyjovský rychtář Georg Hetfleisch byl členem 9-ti členného selského guberna, kterého vůdcem byl Antonín Nývlt-Rychetský.
K nejstarším stavbám v obci patří kostel sv. Mikuláše, který byl vystavěn v letech 1754-82 na místě dřívějšího kostela ze 13. století zničeného požárem. Další zajímavou stavbou je jednopatrový dům čp. 104 – bývalá kovárna, který je dnes v majetku akademického malíře Petra Rýdla, který jej citlivě opravil a přistavěl výstavní galerii svých prací.
Základním zdrojem obživy dřívějších obyvatel bylo zemědělství, práce v lese a v kamenolomech. Ve 20. století se částečně rozvinula textilní průmyslová výroba, po 2. světové válce výroba autodílů ve známé firmě PAL, nyní H.L.F. spol. s r.o., kde bylo zaměstnáno až 220 lidí. Zemědělství je v této době v útlumu, v 2. polovině 20. století zde působil státní statek, nyní transformován na Zemědělskou a.s. Výšina se sídlem ve Starých Bukách.
Sport a kultura v obci má dlouholetou tradici. Oddíl kopané zde byl založen v roce 1947 a trvá dodnes, i když jeho výsledky na začátku nového století nejsou takové, jaké měli jeho zakladetelé. Novým sportem je sport šipkařů, jehož výsledky jsou daleko lepší, neboť hrají v první Východní české lize a mají dobré umístění. Velmi dobré výsledky vykazují hasiči. Sbor byl založen v roce 1945 a trvá nepřerušeně až do dneška. Jeho součástí je soutěžní družstvo v požárním sportu, které v roce 2002 zvítězilo v okresním přeboru a poté i v krajském kole a zúčastnili se i celostátního přeboru.
- Kostel svatého Mikuláše
- Strážní věž
