Dzbel

První písemná zmínka o Dzbeli je v Zemských deskách olomouckých a datuje se k roku 1351. Z okolních obcí to byla největší vesnice. Slovo - dzbel - znamenalo sedlo mezi lesnatými stráněmi nebo také strouhu. Odtud název obce. Ale mohlo vzniknout i od slova stbel - stéblo. V zápisech se název různě mění: Zbel, Sbel, Sbeli, Stebel, Stebl, Ztebel. Dnešní název Dzbel se začal užívat v polovině 17. století. Stará obecní pečeť měla ve znaku koně poskakujícího na rozkvetlé louce.

Dzbel patřil v minulosti pod panství konické, později od roku 1618 - pod panství jesenské. V roce 1691 se majiteli jesenského panství stali premonstráti. V Jesenci postupně stavěli zděné sýpky, zámek a kostel. Na všech těchto stavbách pracovali také dzbelovští robotníci. Od roku 1785 nastala změna: přestalo se robotovat a místo roboty se odváděl aboliční poplatek. Až do roku 1792 byly vlastně všechny dzbelovské grunty, zahrady a chalupy majetkem vrchnosti a poddaní je měli v dědičném nájmu. Teprve Náboženský fond, který se stal majitelem panství, prodal domy uživatelům do vlastnictví a to levně. Od roku 1848 končí robota a dzbelovským občanům placení aboličních poplatků. Končí moc vrchnosti, správců a drábů. V obci zanikl úřad rychtáře a do čela obecní samosprávy byl zvolen starosta.

Velikou událostí ve Dzbeli byla stavba železnice. Spousta místních lidí zde našla pracovní příležitost i dobrý výdělek. Dzbelovští pracovali svorně s traťovými dělníky z jiných zemí: z Itálie, z Haliče, z Uher i z Čech. Dvacet tisíc kubíků zeminy, která byla vykopána v traťovém zářezu "Einschnitt", byla rozvrstvena na dzbelovském nádraží a pod Borovou u prvního mlýna na "Planýrce". Při práci dělníci používali nástroje, které naši lidé ani neznali. Byl to například obyčejný krumpáč.
1. září 1889 se k trati dostavilo mnoho zvědavců: chtěli vidět vlak, který pojede nikým netažen. Od tohoto data jezdil vlak pravidelně a ve vesnici se začali objevovat železničáři ve stejnokrojích.

Další pracovní příležitostí byla stavba cihelny u nádraží. Byla to kruhovka na pálení vápna a cihel. Stavbu zabezpečil v r. 1891 Karel Schrötter z Olomouce, který se stal majitelem jesenského panství.
Tentýž majitel pak ještě v roce 1901 postavil parní pilu.