V roce 1960 byla zahájena přístavba Sokolovny s cílem vybudovat stálou divadelní scénu a potřebným zázemím. Slavnostní otevření divadla proběhlo v roce 1964 divadelní hrou Marie Kubátové „Jak přišla basa do nebe". Poslední hrou 20. století byla v roce 1968 hra se zpěvy „Česká polka" v režii Aloise Kořínka. Divadelní prkna ožila až po 34 letech, kdy se v obci opět hrálo divadlo.
První písemná zmínka o obci Dvory pochází z roku 1545, kdy je obec nazývána Dvorové Velelibští. Z této doby je v knize „Důchodců městských" uváděno sedm usedlostí, které patřily bud' záduší nebo usedlíkům velelibským. Tolik písemná zpráva městského muzea v Nymburku. Do roku 1547 patřily Dvory městu Nymburk. Krátce spadaly pod Poděbrady, kde je v poděbradském urbáři název osady změněn na Dvory Velryby. Název byl asi odvozen od velkých rybníků, které se kolem obce vyskytovaly. Nynější zkrácené jméno Dvory je spojeno s prvotním účelem, že totiž na místě osady byly dvory. V roce 1558 byly Dvory spolu s Veleliby postoupeny panu Jindřichu z Donína. Tím se dostaly k panství benáteckému. Obec se odjakživa nacházela při silnici do Nymburka. Ležela však mnohem východněji. Její hranice začínala u dnešní bytovky statku pana Vladimíra Pokorného a končila u křížku, který tvoří rozcestí cest do Velelib a Nymburka. Nejstarší dochované plány obce jsou roku 1840, kdy bylo ve Dvorech 36 statků. Východní část obce tvořily dvory, poblíž „křížku" a západní část sahala až ke kovárně ve směru do Čilce, dnešní čp. 106. Osídlování obce bylo poznamenáno především třicetiletou válkou, kdy v soupisu gruntů z roku 1654 je pouze pět osídlených statků, ostatní byly zapsány jako pobořené či vypálené. V roce 1862 skoupil majitel třineckého velkostatku baron Moric Bethmann 14 usedlostí i s pohostinstvím v obci. Již v uvedeném roce začala stavba nynějšího statku a všech 14 usedlostí bylo postupně zbouráno. Stavební materiál z pobořených domů byl použit na výstavbu velkostatku. Zbouráním tolika usedlostí se Dvory rázem staly nevýznamnou skupinou domků kolem rybníka.
Po 1. světové válce byl velkostatek prohlášen za zbytkový a statek zakoupil pan Vladimír Pokorný. Největší proměny zaznamenala obec ve třicátých letech minulého století. Počet novostaveb se od roku 1920 do roku 1930 zdvojnásobil a obec měla v roce 1930 113 domů. Do tohoto období patří i stavba „Kampeličky" a „Sokolovny".V těchto letech byla většina zdejších obyvatel zaměstnána u Československých státních drah. Po parcelaci velkostatku získali půdu i obyvatelé obce a tak pro několik dalších desetiletí vznikla nová profese-kovozemědělec. Rozšíření obce dalo i vznik nových živností. V obci byl pekař, kovář, obuvník, holič, dva hostince, dva obchody se smíšeným zbožím, dvě řeznictví a spořitelna.
S historií obce je úzce spojeno školství. Již roku 1805 je první zmínka o úsilí obce Dvory, Čilce, Zdonína a Velelib vybudovat pevnou školu. V té době se uvádí, že již delší dobu mají obce soukromého učitele, který po staveních učil vice jak 30 dětí. Přes neochotu zemského úřadu byla z iniciativy místních obyvatel postavena kamenná škola. 17. listopadu 1844 byla škola děkanem a vikářem Antonínem Zichem vysvědcena. Teprve po deseti letech trvání školy byla škola ve Dvorech schválena jako Exkurendo¬Unterlehrerstation, tj. místo pro samostatného trvalého podučitele. Významným rokem pro školu byl rok 1883. Škola byla rozšířena na dvojtřídku a učitel Josef Bína byl 1. ledna 1884 jmenován ředitelem školy. Vyučování během celého trvání kamenné školy i v nejtěžších dobách světových válek nebylo přerušeno. Během dvou století se ve škole vystřídala řada obětavých učitelů, kteří byli i významnými nositeli kulturního života. Život v obci byl ve 20. století spojen s ochotnickým divadlem. První písemná zpráva o divadelním představení pochází z roku 1898. Představení byla hrána pod hlavičkou spolku Čtenářská beseda v místní škole.
I. světová válka znamenala přerušení divadelní činnosti. Slavnostní otevření nové divadelní scény proběhlo v roce 1924 Jiráskovou Lucernou v hostinci u Černých. To již byla Česká beseda jako původní nositel ochotnického divadla nahrazena Dělnickou tělovýchovnou jednotou. Divadlo se hrálo i pod hlavičkou přátel církve Československé nebo hasičského sboru. V roce 1929 postavily členové Sokola vlastní budovu a utvořili i divadelní soubor. V obci byly dva ochotnické spolky a stálá kapela. Sjednocení tělovýchovy po II. Světové válce znamenalo sloučení Dělnické tělovýchovné jednoty a Tělovýchovné jednoty Sokola v jeden celek. Společným místem tělovýchovy a ochotnického divadla se stala místní Sokolovna.
- Pomník padlých - Byl postaven na pamět' obětem I. Světové války. Vytesaná jména padlých 22 spoluobčanů na pomníku dokládají hrůzy války.
