Druhanov

Původní katastr obce, jak jej uváděl v roce 1920 kronikář obce Václav Sviták, měřil 402 ha. Polí bylo l53 ha, luk 32 ha, pastvin 11 ha a lesů 183 ha. Zbytek byly zahrady, zastavěná půda a půda neplodná. Důležitým kolonizačním faktorem při kolonizaci a osídlení Světelska, byla činnost a působení benediktýnského kláštera ve Vilémově. Světlou nad Sázavou vlastnil již v roce 1207 a rozhodující měrou se přičinil o kolonizaci a zabydlení rozsáhlého okolního území, včetně vsi Druhanova. Po zabydlení osady Světlá, na příhodném místě při řece Sázavě, bezpochyby se oživilo užívání obchodní stezky z Habrů do Světlé. Velmi často ji jistě užívali mniši z vilémovského kláštera, při návštěvách své poddanské vsi. A to byl již jen krůček k zakládání dalších osad podél užívané stezky. O vsi Dlužiny je první písemný doklad z roku 1278 (Benek de Dlussin), a jistě následovalo zakládání dalších osad. O existenci obchodní stezky z Habrů do Světlé, přes katastr obce Druhanova, svědčí vyježděné úvozy cest v lokalitě Pod Borovíčkem .V současném lese je vydupáno kopyty koní a vyježděno koly vozů, za přispění vody při prudkých deštích, hned několik úvozů vedle sebe. Když jeden úvoz byl nesjízdný, začalo se jezdit pár metrů vedle. V těchto místech byly až do 19. století pastviny. Četnost a hloubka úvozů svědčí o značné frekvenci povozů v dlouhém časovém údobí, zřejmě několika staletí. Vilémovský klášter byl vypálen husity v roce 1421 a s ním byly spáleny i všechny písemné listiny, takže nejstarší historie této oblasti již nikdy nebude písemně doložena a objasněna. Klášter vypálila a rozbořila pražská vojska spojená s orebity při jejich jarním tažení. V čele vojsk stál Hynek Krušina z Lichtenburka a tažení se zúčastnil i Jan Želivský. Ves Druhanov je poprvé zmíněna v historických pramenech roku 1362 a souvisí s osobou Mareš z Druhanova (Marscho de Drahanova). V historických dokumentech vesnice Číhošť, je uváděn Mareš z Druhanova, jako kupující ves Číhošť od Hynka z Číhoště. V návaznosti na ves Číhošť, historik A. Sedláček v publikaci Hrady zámky a tvrze království Českého, díl XII.Čáslavsko, str. 114 uvádí: „..Mareš z Druhanova, odjinud z Číhoště, vyskytuje se v letech 1365 a 1369 jako patron kostela zdejšího, při němž také fara stávala“. Roku 1368 je zaznamenáno „Marscho de Druhanow sive de Czyehoscz“. Místní jméno Druhanov je odvozeno ze staročeského osobního jména Druhan starobylou přivlastňovací příponou - ov. Prvotně se tak bezpochyby označoval Druhanův majetek - dvůr. Toto osobní jméno zaznívá i v místním jménu Druhanice, které sídlo leží v blízkosti Čáslavi. (Viz A. Profous, Místní jména v Čechách, díl I strana 479). Dějiny a život každé obce je většinou spjat s obcemi sousedními, což v případě Druhanova byla ves Dlužiny a hlavně prvotní ves, později sídlo panství a město, Světlá nad Sázavou. Sledujme proto vývoj těchto sídel v průběhu minulých století společně, neboť ve feudální společnosti patřila většinou jednomu pánu. V začátcích svého zrodu byla tato sídla zhruba na stejné startovní čáře, ale podmínky pro příznivý rozvoj - hlavně poloha při řece - měla výhodnější Světlá. Dá se předpokládat, že lokalita současné obce byla osídlena již ve druhé polovině l3. století, stejně jako sousední ves Dlužiny. Ale toto datování nelze pro obec Druhanov písemným dokumentem doložit. Důležitým faktorem v rozvoji Světelska sehrála bezpochyby i těžba stříbrných rud. Roku 1385 je Světlá vilémovským klášterem dána v zástavu Albertovi ze Šternberka, ale jeho syn Štěpán ji již v roce 1417 ztrácí a vrací se vilémovskému klášteru. Za Šternberků byla na místě dnešního zámku postavena tvrz s vodními příkopy. Po vypálení kláštera získal Světlou, a pravděpodobně i ves Druhanov, v roce 1429 rod Trčků z Lípy a panství držel více jak 200 let - do roku 1635. Mikuláš Trčka z Lípy, husitský válečník, byl neznámý zeman z vesnice Lípy u Hradce Králové. Největší majetkové zisky získal po husitské revoluci a dále v průběhu let členové rodu majetky rozšiřovali. Vlastnili majetky hlavně ve středním Posázaví, na Želivsku, Křivsoudovsku, Vlašimsku, ale patřila jim i Přibyslav, Chotěboř, Polná, Lichnice, Lipnice, Česká Kamenice, Děčín, Smiřice, Opočno, Opava a v závěru jejich panování i rozsáhlá panství na Náchodsku. V roce 1567 byl rod povýšen do panského stavu.

V roce 1561 si zvolili Trčkové za sídlo svého majetku Světlou. V roce 1567 bylo přistavěno křídlo zámku, v roce 1569 byla zahájena přestavba kostela a v roce 1578 byla postavena při kostele nová škola a špitál pro chudé. Burián Trčka, nejvyšší podkomoří Království českého zemřel v roce 1591 a odkázal třem synům veliké panství čítající 107 obcí, mezi nimi i ves Druhanov. Registr důchodových příjmů světelského panství pro ves Druhanov z roku 1591 uvádí tyto poplatníky: Jan Halamně, Kuba Dvorzak, Mategka, Jan Mazanek, Jan Massků, Jan Kautský, Mach Doležal, Jíra Kubiczků, Mach Brejků, Wanek Duchků, Buryan Koczek, Kuba Bezděk, Jan Rýnek, Jan Dvorzak, obec Druhanovská a Szenkowny (platívaly po 1 groši, nyní neplatí). Les Hlavnov gest ho za lecz a.t.d.. Jan Rudolf Trčka (1557 - 1634), byl jedním z nejbohatších šlechticů předbělohorských Čech. Stavovského povstání se aktivně nezúčastnil, ale přesto byl po bitvě na Bílém Hoře obviněn z podpory českých stavů. Byl zatčen a v Německém Brodě vězněn v domácím vězení. Obratnou politikou své manželky Máří Magdalény, roz. Lobkovicové a účinkem finanční injekce pro zchudlou císařskou pokladnu bylo dosaženo toho, že byl propuštěn a svůj majetek dokonce rozšířil o Náchodsko a další panství. Žel, to již byla pro Trčky jen labutí píseň. Ve třicetiletých válkách, v nepřehledné době, vsadili Trčkové na špatnou kartu. Podporovali Albrechta Valdštejna, v němž viděli budoucího českého krále. Jenže 25.února 1634 byl současně s Valdštejnem v Chebu zavražděn i jeho pobočník Adam Erdman Trčka a konfiskace trčkovského majetku byla neodvratná.

Císař zabavenými statky obdaroval své věrné, většinou důstojníky z řad cizácké armády, odměněni byli i vykonavatelé krvavého chebského masakru. Panství Světlá bylo rozděleno na několik podílů, ale již v roce 1638 opět spojené, včetně okolních vsí, taktéž i Druhanova, pod jedno panství. Majitelem byl v tomto roce Ladislav Burian z Valdštejn. Již ale v roce 1654, v době soupisu majetku po třicetiletých válkách (Berní Rula), je obec Druhanov uvedena jako majetek panství Vrbice. Stav panství vrbického bylo rytířství - ves Hory Vrbické, kdes někdy ruda stříbrná se dobývala. Majitelem byl Václav Rudolf starší Věžník z Věžník, komorní rada a nařízený královský hejtman kraje čáslavského. K jeho majetku, té doby, patřilo i panství Třebečice a Modletín. Věžníkové z Věžník byl původně vladycký rod, prvně doložený koncem 14. století. V roce 1658 byl povýšen do panského stavu, v roce 1694 do hraběcího stavu. Vlastnili statky v Čechách (Věžníky, Nové Dvory, Mšeno) i na Moravě. Vymřeli v roce 1877. V roce 1677 koupil vsi Druhanov, Dlužiny, Bohušice a Žebrakov Rudolf hrabě z Rabattu a spojil tyto se světelským panstvím. Kruté časy nastaly pro venkovský a městský lid Světelska, stejně jako pro celé Čechy, po bitvě na Bílé Hoře a následujících třicetiletých válkách. Nejkrutěji bylo pro celou oblast po roce 1639, kdy území plenili Švédi. Celé vesnice a města byly vypáleny a obyvatelstvo pobito. Tento stav trval až do roku 1648, kdy na základě míru Westfálského, se Švédové stáhli z Čech. Pobrali však značný naloupený majetek, který nikdy nevrátili. Samotná Světlá byla vypálena v roce 1645. Totéž se stalo i okolním obcím. Co nevykonali Švédové, dokončil hladomor, který postihl celou oblast v letech 1638,1639,1645,1647 a 1648.

Morová rána zasáhla místní obyvatelstvo v roce 1647. Další velmi silná morová epidemie byla v roce 1681, kdy vymřela třetina obyvatel Světlé a okolí. O žalostném stavu po třicetiletých válkách svědčí i stav obce Druhanova, tak jak je zapsán v Berní Rule kraje Čáslavského. Rolnické grunty Plíhalovský, Kautského, Tinterákovský, Vencárovský a Novotnovský jsou zaznamenány pusté, zbořené a pole ladem ležící. Zoufalá situace místního obyvatelstva měla v těchto údobích více příčin. Vedle pobytu cizích vojsk v kraji a s tím související drancování, to byly mimořádné dávky, rekatolizace, časté střídání majitelů, neúrody, a z nich pramenící hlad a infekční choroby. Silně se v té době rozmohla zločinnost - loupeže a přepadání. Utrpení lidu způsobovali jak císařští vojáci, tak i další cizácká vojska, která se v krajině střídala. Od roku 1639 to byla švédská vojska, která v roce 1645 dobyla Lipnici. Lipnický hrad se pak stal na dlouhou dobu základnou pro jejich výpady a nájezdy do okolí, při nichž vymáhali dávky finanční i materiální. Švédové opustili Lipnici až v roce 1648, po uzavření míru Westfálského. V době drancování okolní krajiny stačili dvakrát vypálit Světlou a okolní obce. Násilná rekatolizace začala v roce 1621, kdy byl vydán příkaz, že všichni protestantští kazatelé musí do osmi dnů České království opustit. Patent Ferdinanda II. ze 13. května 1627, nařizoval všem občanům království povinnost přestoupení na katolickou víru, což postihlo měšťany a další občany. Mnozí z nich, než by přestoupili na katolickou víru, raději odešli do zahraničí. To postihlo i učitelský stav ve Světlé, kdy učitelské místo nebylo půlstoletí obsazeno. Teprve v roce 1677 se uvádí učitel Karel Štěvanovský. Taktéž nebyla určitý čas obsazena knězem světelská fara.

Neustálým střídáním cizáckých majitelů panství, v neutěšené pobělohorské době, nejvíce trpěli poddaní. Nejenže zvyšoval nový majitel dávky, ale po rapidním úbytku obyvatel ( v Čechách žilo počátkem 18. století pouze 1,400.000 obyvatel), zvyšoval i robotní povinnosti. Až do selského povstání v roce 1680, byla robotní povinnost tři dny v týdnu. Po jeho potlačení, vydal sice císař Leopold I. nový robotní patent, kdy robotní povinnost byla ze tří dnů, změněna na šest půldnů. Čili, jak se říká - „vlk se nažral, a koza zůstala celá.“

Po několika změnách majitelů světelského panství, k němuž v té době patřila i ves Druhanov, získal majetek hrabě Karel z Pottingu, za jehož doby došlo ke dvěma událostem hodným zaznamenání, i když to byly zprávy nepříjemné. K druhé smutné události na panství světelském došlo na Habersku, které v té době k panství světelskému patřily. Za tíživých sociálních a robotných podmínek, které na panství a poddanských vsích panovaly, došlo zde roku 1716 ke vzpouře, při níž sedláci odmítli robotovat a žádali snížení robotných dnů. Vzpoura zasáhla vsi Proseč, Lučici, Kámen, Jiříkov, Tis, Lubno a Pohleď. Přesto, že se povstání hraběti Pottingovi podařilo nekrvavě potlačit, byli vůdcové pro výstrahu zatčeni a postaveni před soud. Za hlavního buřiče byl prohlášen Karel Kohoutek, kterému soud v Praze vyměřil trest smrti. Císař Karel VI. mu jej změnil na nucené práce při opevňování Prahy v délce čtyř let. Odsouzený se musel v době trestu živit vlastními prostředky, pokud by je neměl, musela by se o jeho živobytí postarat domovská obec.

Podobné tresty dostali i další vůdcové povstání. Martin Hamza z Proseče tři roky, Jiří Habásko z Lučice, Jiří Kostka z Kamene a mlynář Jan Kůrka po jednom roce a Pavel Muttel z Kamene, půl roku nucených prací. Další povstalci byli odsouzeni soudem v Čáslavi k nižším trestům, aby vrchnost nebyla poškozena ztrátou pracovních sil.

Jak vidno, i toto povstání bylo rázně potlačeno a poddaní museli trpělivě robotovat dál. Přesto mělo toto povstání ohlas ve Vídni, kde vláda jednala o problémech poddanství. Výsledkem byl nový robotní patent, který se však příliš nelišil od patentu z roku 1680. Spíše připomenul povinnosti poddaných: „ ... k robotám vyjíti časně, to jest po vyjití slunce, práci slušně a dle potřeby konati, kromě dvou hodin potřebných k potravě a odpočinutí, a od ní dřívěji ne, než v náležitý čas, to jest při západu slunce, neodcházeti.“

Od Karla Pottinga, koupil Světlou roku 1722 hrabě František Antonín Černín. V roce 1737 dostavěl zámek a jeho manželka, Josefa Černínová, dala v roce 1735 přistavět k farnímu kostelu sv. Václava postranní lodě. Černínové byl rozsáhlý šlechtický rod (pět větví). Černínové z Chudenic v 17. a 18. století získali rozsáhlý majetek, mimo jiné vlastnili i Kisibl u Habrů. Teprve příchodem Kolovratů v roce 1748, bylo ukončeno na světelském panství období nesmírného utrpení, bídy, chudoby a duchovního útisku.

V roce 1748 se majitelem Světlé stal Filip Kolovrat Krakovský. Panství bylo vyčerpané předchozími stavbami Černínů (kostel a zámek), a situaci negativně ovlivňovaly následky Prusko - Rakouské války. Marie Terezie bitvu u Chotusic   v roce 1742 prohrála, celý kraj byl vypleněn a obyvatelstvo muselo platit rekviziční dávky. Tím byl venkov znovu zdecimován a objevila se hrozba lidového povstání. Tomuto nebezpečí se nový majitel snažil čelit tím, že chtěl dát lidem práci. Proto   v roce 1751 postavil pivovar a založil brusírnu českých granátů v Dolní Březince. Tím byl dán podnět k rozvoji sklářství a broušení skla - průmyslu zdejšího kraje.   V roce 1756 bylo při broušení granátů zaměstnáno 88 dělníků. Syn Filipa Krakovského Leopold, pokračoval v zakládání dalších brusíren, a též v manufaktuře v Josefodole zahájil v roce 1778 výrobu mosazného zboží, kterou pak v roce 1786 nahradil výrobou papíru. Ve Světlé otevřel výrobu tužek, knoflíků a klobouků. U Dlužin se také pokusil o obnovení těžby stříbra, ale již po třech letech (v r.1785), pro nedostatek kvalitní rudy, práci přerušil.

V té době měla obec Druhanov 15 popisných čísel. Světlá měla v té době 1043 obyvatel. V roce 1770 zavedl hrabě Leopold Krakovský pěstování jetele a brambor. Tím se ustupovalo od úhoření, kdy jedna třetina půdy ležela ladem. Pro své chlévy zakoupil ušlechtilý dobytek a berany. U Rosinova založil roku 1792 oboru na jelení a černou zvěř. Z domácích zvířat se chovalo málo koní, vysoké byly stavy volů, krav, vepřů a drůbeže. Dojivost krav byla nízká - asi 1.000 l za rok. Stavy koz byly omezovány, jelikož při pastvě poškozovaly lesní porosty. Hovězí dobytek se od časného jara do pozdního podzimu pásl. Páslo se v pozdějších dobách, hlavně na obecních pozemcích, a tuto práci vykonával obecní pasák, což byl nemajetný a většinou bydlel v obecním domku. Odtud název pastouška (pasák-pastouška). Společná pastva se udržela na obecních pozemcích až do druhé poloviny 19. století, kdy i zanikla funkce pastýře. Obecní pastviny byly posléze zalesněny. Totéž se stalo i     s obecními pastvinami v Druhanově. V některých obcích, např. v Lipničce, se udržela společná pastva až do začátku 20. století. V některých oblastech Slovenska se provádí doposud. Za hraběte Kolovrata došlo také kolem roku 1770 i k rozšíření pěstování brambor, k nimž byla z počátku nedůvěra. Obyvatelstvo mělo velké výhrady jak k samotnému pěstování brambor, tak i k zařazování do jídelníčku. Přesto se vrchnost na většině panstvích snažila pěstování brambor mezi poddaným lidem rozšířit, poněvadž viděla v bramborách vydatný zdroj potravy. Je znám zajímavý návod k podpoře rozšíření pěstování brambor na panství hraběte Šporka, pána na Lysé. Majitel panství pěstoval brambory na vlastním panském poli a před sklizní dal bramborové pole hlídat. Hlídači ale dal příkaz, aby případným zlodějům brambor, v jejich počínání nečinil potíže. No, a je známo, že co je zakázané, toho se chce dosáhnout, pěstování brambor se mezi poddaným lidem na panství rychle rozšířilo. Na Světelsku se pěstování brambor rozšířilo v neúrodných letech 1771 a 1772, které byly velmi chladné a vlhké. Ještě 17. června padal dokonce sníh. Ceny obilí se v těchto letech zvýšily desetinásobně.

Rozšířilo se i pěstování řepy a to jak ke krmení pro dobytek, tak i k jídlu. Rozšířilo se i pěstování hrachu a lnu, který se zpracovával podomácku. Zavádění všech novinek a nových pěstebních postupů té doby, se dělo přes panská hospodářství a postupně se rozšiřovala, i když mnohdy velmi pozvolna, mezi poddané rolníky. Rovněž manufakturní řemeslnou výrobu zaváděla a provozovala vrchnost. Rozvoj manufaktur podpořil patent císaře Josefa II. z roku 1781 o zrušení nevolnictví, který uvolnil pracovní sílu do nově zaváděných manufaktur. Lze říci, že Kolovratové Krakovští byli pro Světelsko opravdovým přínosem. O lidumilství Krakovských svědčí i ta skutečnost, že zkrátili pro poddané robotní povinnosti, a v roce 1773 předali panské brusírny granátů pracujícím brusičům ke svobodnému užívání, a ponechali jim i kapitál 6.000 zlatých k provozování obchodu. Uvádí se, že mezi šlechtou byli výjimkou. Když hrabě Leopold 2. listopadu 1809 zemřel, zavládl i mezi poddaným lidem opravdový velký smutek. V závěti odkázal majetek synovci, avšak příbuzní vyvolali dědický spor a nakonec byl dán majetek pod nucenou správu.

Po roce 1945 bylo panství znárodněno a v budovách zámku byla po několik let umístěna armáda, čímž bylo částečně zařízení poškozeno. Od roku 1960 je v objektu zemědělská škola a celý areál je dobře udržován a zvelebován. Polnosti do roku 1991 spravoval státní statek, od roku 1992 je má v nájmu s.r.o. zemědělské hospodářství v Lipnici. Rozsáhlé lesy má v majetku stát. Po roce 1990 se synové R. Morawtze, žijící v Kanadě, dožadovali navrácení panství a zámku u soudu, majetek jim ale přiznán nebyl.

Tvrdě byl postižen český lid za I. světové války. Hned v prvním roce války padli z naší obce občané Karel Toman, František Čmejrek a Karel Kubát. Postupně byli odváděni na válečná jatka muži od 18 do 50 roků věku. S přibývajícími roky války se začalo nedostávat potravin a byl zaveden lístkový přídělový systém. Mouky 1,4 kg na osobu a týden a rovněž byl příděl na cukr, kávu, maso, mýdlo a dokonce i na petrolej. Ceny různých potřeb dostoupily závratné výše. Např. pár bot stál 300 K, oblek 1.500 K, kůň 12.000 K, koza 500 K. V roce 1918 bída dostoupila vrcholu. Městský lid obcházel s tlumoky na zádech dědiny, aby nakoupil různé potraviny, jelikož hlad byl krutý. Na frontě, jak zapsal kronikář obce Václav Sviták, voják rakouské armády, jsou vojáci živeni trávou a kukuřičnou drtí, chléb nebyl žádný. Oblečení - kopřivové obleky. To byla podívaná na rakouskou armádu! O to větší byla radost z ukončení války a ze zrodu samostatného Československého státu. Na naší samostatnosti měl největší zásluhu president Tomáš G. Masaryk, Rastislav Štefánik, i naše vojenské legie. Z naší obce to byl Josef Rezek, legionář ruský, a Jan Trouba, legionář italský. V únoru 1929 postihla celou republiku vlna arktických mrazů. V pamětní knize kronikář Václav Sviták píše: „Zimy takové není pamětníka. Mrazy až 40 stupňů pod nulou, sněhu přes 1 m výšky, místy i více. Drží od Vánoc přes celý únor. Paliva velký nedostatek. Vlaky nejezdí, když, tak s velkým zpožděním. Zvěř a ptactvo hyne hlady a mrazem. Stromy a keře v zahradách od zajíců ohryzány. Drůbež omrzlá. Vody málo. Studna u rybníka vydržuje celou obec. Brambory ve sklepech pomrzly. Ve stájích plno jinovatky. Nejhůře je lidem odkázaných na denní výdělek, práce vesměs zastavena i školní vyučování. Počátkem března zima pozbývá vlády, ale ještě 20. května byl takový mráz, že půda na zasázených bramborách byla zmrzlá na kost, i květy na stromech poškozené.“ Mrazy v únoru 1929 byly skutečně nejsilnější za celé 20. století. Oficiálně bylo v únoru 1929 zaznamenáno na čtyřech místech v republice absolutní minimum teploty pod - 40 stupňů C.