Drmoul

Krajina, ve které vznikla naše obce, byla velice nevlídná, divoká pustina. V těchto místech stály staré, nepřístupné lesy, které tvořily kdysi dávno důležitou přírodní hranici. Taktéž bažiny nedovolily rychle měnit území.
První zpráva je datována již do rozmezí let 1366 – 1368, neboť ves „Durrenmaul“ byla tehdy uvedena mezi lokalitami, příslušejícími k tzv. „Novým Čechám“ Karla IV. a zapsána do Zlaté buly. Územím a lénem patřila ves k Tachovskému hradu. Znamenalo to, že veškerý majetek přináležel k tachovským panstvím s povinností sloužit v době potřeby s jedním jízdním koněm a jedním sluhou.
Soudní pře mezi panem Buriánem z Gutštejna u Konstantinových Lázní a panem Hendrychem z Plavna v roce 1455 dokládá stížnost pana Buriána, že mu učinil velké škody na královském zboží a území přináležejícím k hradu Tachovu. Svědek Jan Hanovec z Plané vypověděl, že : „Manlin test moj (tchán) vybieral clo z té stezky na Durrmaule od pěších, a já po něj několiko let, a dávali sme do Tachova panu Jindřichovi“. Zápis svědka dokládá i staročeštinu. Drmoul už tehdy přináležel členům rytířského rodu Fraslů, Kašparu Frasovi sezením na Drmoulu, známých především z dějin nedaleko ležícího hradu Borschengrunu.
Na počátku 16. století vlastnil drmoulský statek Vilém z Obenbergu z rozvětveného rodu Redwitzů /Rabikarů/. Dokládají to stálé spory a jednání (r. 1522). Český král Ludvík Jagelonský vydal v té době listinu pro tachovské many, potvrzující jejich práva a v ní je jmenován rovněž vznešený „Wilhelm von Obenberg in Durmaul und Oberndorf“. Rod rytířů von Redwitz drželi drmoulský statek několik generací, např. urbář tachovského panství z roku 1555 uvádí, že Vít z Redwicz je povinen odvádět za poddané z Durrnmaullu berni v den 2. února na hromnice 24 grošů. Dnes si neumíme představit hodnotu grošů, ale jistě to nebylo málo.
Redwitzové dělili majetek mezi bratry, syny, další členy rodu a zase je postupně spojovali, vytvářeli další rytířské „zboží“. Koncem 16. století je připojováno další území „sousední Horní Ves, Skelná Huť, buduje se nová tvrz na Panském vrchu. Část tvrze vsi je oddělena a připojena k sousednímu majetku pánů ze Schirndingu panství Chodová Planá, jejíž součástí zůstalo až do roku 1674. Druhou část tvrze vsi spolu s novým rytířským zbožím Hernbergu získali Šlikové a spojili ji s panstvím Planá. Je zajímavé, že jedna část je v urbáři zaznamenána jako „Drmalovo“ a druhá část je zapsána jako „Durrmaul“.
Roku 1651 prodal František Arnošt Šlik panu Jiřímu Kryštofu Danielovi von Froschhammer statek Hernberg a půl vsi Drmoulu s hostincem v sumě 5.500 zlatých. Jiří Kryštof Daniel von Froschhammer byl také majitelem panského dvora-zámečku v pozdějších Hamrníkách. Hamrnický dvůr stál při okraji Mnišského lesa, který rozděloval chodské území od panství tepelského kláštera. Už v husitských válkách údajně vlastnil Hamrnický dvůr jakýsi Froschhammer, o kterém legenda říká, že jako jediný v okolí v husitské době v zůstal při katolické víře.
Rokem 1674 skončila historie Drmoulu a Hernbergu jako samostatných statků, neboť od té doby tvořily vždy přímou součást panství Chodová Planá. Chodovoplánský rod Haimhausenů získal toto zboží poměrně levně za 95 zlatých a 150 zlatých klíčného. Od té doby patřil již celý Drmoul bavorskému tajnému radovi Theodoru z Haimhausenu. Rod Haimhausenů držel Drmoul až do roku 1848. Uvádí se, že hrabě Arnošt Barchem-Haimhausen vlastnil na katastru obce allodiální dvůr se 128 ha, dále bylo v obci 119 domů, 902 osob z toho 101 Židů, třítřídní škola, hospodářská pokračovací zemědělská škola a i škola židovská.

• Židovský hřbitov