První písemná zmínka o obci pochází z roku 1131. (Zdroj: Wikipedie)
Obec Dražovice leží uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy představují tři moravská města – Vyškov, Bučovice a Slavkov. Katastr se rozprostírá na 642 ha v obci trvale bydlí okolo 820 obyvatel.
První člověk se podle nálezů na území Dražovic objevuje v pozdní době kamenné. Soudíme-li podle jména, můžeme mít za to, že prvním středověkým obyvatelem obce byl Dražej a jeho lidé. Těm se totiž říkávalo „Dražejovi lidé.“
Ohledně první písemné zmínky týkající se Dražovic nejsou historikové jednotní. Ve starší literatuře se uvádí rok 1 131. Dražovice nejprve náležely župě pustiměřské, spravované z pustiměřského hradiště. Později, již v majetku olomouckého biskupství, byly spravovány z hradu Melice. Ve středověku procházela přes Dražovice obchodní cesta, která vedla z Vídně do Polska.
V minulosti sousedily Dražovice na všech stranách s osadami, které náležely odlišným vrchnostem, a proto bývaly jejich hranice odedávna přesně označeny „mezníky“. Ty byly čas od času kontrolovány a obnovovány nebo-li „sázeny“. Proto se jim říkalo „sád“ nebo „sádník“. O revizi hranic panství, která proběhla v roce 1767 svědčily v roce 1946 ještě poměrně hojné a zachovalé mezníky s biskupskou mitrou a letopočtem. O další revizi hranic mezi Dražovicemi, Lysovicemi a Letnicemi z roku 1825 vypovídá záznam v kroměřížském archívu. Nacházíme v něm podpisy tehdejších dražovských občanů – rychtáře Josefa Hály a purkmistra (zkomoleně „podmistra“) Josefa Polácha. Janek Levíček se tehdy podepsal třemi křížky. O revizi hranice s Podbřežicemi nebyl záznam nalezen, pravděpodobně proto, že obě území patřila církevním statkům (Dražovice biskupským a Podbřežice kapitulním), mezi nimiž k revizím nedocházelo. Ta byla 20. března 1755 přiřknuta Podbřežicím.
Obraz krajiny, který uvádí popis z roku 1946 se během druhé poloviny dvacátého století zřetelně změnil. Za prvé zmizely louky. Už v roce 1946 uvádí učitel Krejčíř, že vedl 420 hektarů polí a 43 hektrarů lesa je na území obce 18 hektarů luk, „jichž stále ubývá“. Dnes můžeme konstatovat, že louky, které se dříve vyskytovaly na podmáčených pozemcích, jsou prakticky pryč. Byly povětšinou rozorány a v souvislosti s tím se ztratila také část potoků a legendou uváděná bažina. Prameniště ve „Studýnkách“ již v důsledku růstu odběru spodní vody pro potřeby místního vodovodu neexistuje. Skomírající potok, který se mezitím stal součástí místní kanalizace, byl převeden do potrubí. Rybníky už v obci vůbec nejsou. Na jejich místě jsou dnes zemědělské a stavební pozemky „Na rybníkách“ a náves zdobí namísto rybníka rozsáhlá kašna.
Charakter krajiny v okolí Dražovic do značné míry předznamenával způsob, jakým v ní lidé v minulosti hospodařili. Jejich snaha využít místní zdroje postupně vedla ke vzniku, zániku, nebo střídání takových důležitých prvků krajinného obrazu, jakými byly a částečně jsou stále pastviny, rybníky, lesíky a pole.
Podloží Dražovic je tvořeno starohorními vyvřelými horninami (žuly, granodiority a jim podobné horniny), které jsou známé z dlažebních kostek, pomníků nebo obkladů významných budov. Stáří těchto hornin určené moderními metodami se pohybuje kolem 580 – 600 milionů let.
V dávné minulosti byla bažinatá půda v okolí Dražovic pokryta stepí, na níž žila stáda býložravých zvířat. Lovci, kteří tuto zvěř lovili, a kočovníci, jejichž stáda se ve stepi pásla, pravděpodobně nezakládali stálá sídla. Archeologické nálezy v blízkém okolí, například hroby ze starší doby železné (asi 700 až 400 let před Kristem) v letonském hájku, svědčí o tom, že kraj nebyl liduprázdný.
Voda stékající ze zvednutých okrajů mísovité prohlubně Dražovic zde zůstávala v prohlubeninách. Na takto zamokřených místech vznikaly vlhké louky nebo bažiny. Odtud také pojmenování návsi „bařinou“.
Až do začátku dvacátého století se občané Dražovic živili především zemědělstvím. Bezzemků tu téměř nebylo. Vesnice byla převážně zemědělská, jen mlynář, kovář, kolář a hostinský, od roku 1848 také obchodník, krejčí, obuvník, zedník a tesař provozovali svá řemesla. Stejně však každý vlastnil pole, jinak vy ho řemeslo neuživilo. Totéž platilo ve dvacátém století o dělnících, kteří přenechávali svá hospodářství ženám a odcházeli do města za prací.
Křesťanská víra se rozšířila do zdejšího kraje při postupné christianizaci Moravy a v ranném středověku. Snad už v době prvních písemných zmínek o Dražovicích je možné hovořit o obci, která nejen patřila církevním institucím, ale již také sama byla křesťanského vyznání. Po počáteční evangelizaci kraje došlo i zde k vytvoření samostatné základní církevní instituce – farnosti.
V obci se nachází kostel Narození sv. Jana Křtitele z let 1888 až 1889 a barokní fara z roku 1792. V letech 1888 až 1908 zde působil jako farář Msgr. Th. Dr. Antonín Cyril Stojan, pozdější olomoucký arcibiskup. Významným rodákem byl také Msgr. František Hála, který se stal jako ministr pošt členem první československé vlády po 2. světové válce.
Jedním ze základů společenského života Dražovic byly a jsou občanské organizace a spolky. V roce 1919 byla založena TJ Sokol, v roce 1897 Sbor dobrovolných hasičů. Dále zde působí myslivci, zahrádkáři a klub důchodců. V roce 1981 vznikla dechová hudba Lesanka a v roce 2003 taneční a pěvecký soubor Kateřinka.
V Dražovicích je základní škola, školní jídelna i mateřská škola a knihovna. Celá obec byla roku 1995 plynofikována, má vlastní vodovod, kanalizaci a kořenovou ČOV. V roce 2004 byla dokončena přístavba tělocvičny, která slouží k pořádání tréninků a turnajů ve volejbalu, košíkové, tenisu, badmintonu, malé kopané, házené, florbalu a v přísálí lze hrát stolní tenis. V rekonstruovaném suterénu mateřské školy se nachází občerstvení, zasedací místnost, šatny a sociální zázemí pro tělocvičnu. V letních měsících je možné využívat areál koupaliště s kioskem. Plavecký bazén byl spolu s dětským bazénem zrekonstruován v roce 2006. V roce 2008 bylo pro návštěvníky koupaliště vybudováno dětské hřiště a do dětského bazénu instalována skluzavka. Hřiště TJ Dražovice se nachází nad koupalištěm.
K pěkným procházkám vybízí dražovický hájek, který přechází do hájku letonického. Zajímavá a lákavá je také návštěva chráněné přírodní rezervace Větrníky.
- Antonín Cyril Stojan (1851–1923) – arcibiskup olomoucký
- František Hála (1893–1952) – vrcholný lidovecký politik
- Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele
- Socha svatého Jana Nepomuckého na dvoře barokní fary