Doubravy

763 45, Doubravy, Tel.: +420 577 991 077, doubravy@volny.cz
Doubravy/Společnost - Doubravy




 Vlastní obec se rozkládá v údolí orientovaném k jihu, od severu chráněném hradbou lesů, které zabírají polovinu katastrálního území. V nich pramení Kaňovický a Černý potok, odvodňující území.

 Při Černém potoku se zachovala jedinečná ekologicky významná oblast (EVKO) Zelené údolí u Doubrav. Niva potoka je chráněna jako přírodní památka s názvem Uhliska a navazuje na ni další ochranné pásmo s květnatými loukami. Dodnes se tyto mokřady zachovaly jako jediné ve zlínském okrese. Můžeme zde vidět, jak vypadaly potoky s původními břehovými porosty a jejich okolí v podobě lužních olšin a mokřadních luk s mnoha druhy ohrožených rostlin a živočichů.

 Části "Uhliska" a "Poledniska" byly spojeny do chráněného území v kategorii "přírodní památka" vyhláškou okresního úřadu Zlín v roce 1991. Mají kromě už zmiňovaných mokřadů zachovat také zbytek přestárlého bukového porostu.

 O šest let později byl na katastru obce zaregistrován další významný krajinný prvek, lesní tůň Jezero. Mělká terénní deprese je sezónním rezervoárem povrchové vody. Našli bychom ji na východně orientovaném svahu asi 2km severně od vesnice v Oskerušném lese v těsné blízkosti nivy Kaňovického potoka.

 Lesy v Zeleném údolí jsou z velké části zachované v původním složení druhů dřevin - v nejnižší části vrboolšové s jasany, navazují výše položené dubobučiny a dubohabřiny s bohatým výskytem vzácných bylin. Můžeme upozornit na sasanku hajní, ostřici chlupatou, prvosenku vyšší, violu lesní, okrotici mečolistou a lílii zlatohlavou.

 Rostlinné bohatství doplňují i vzácné druhy zvířat - datel černý, holub doupák a na okrajích lesů motýli bělopásek topolový, batolec duhový a batolec červený.

 Na mokřadních loukách se složení fauny a flóry proměňuje v závislosti na výšce hladiny vody. Mezi ohrožené druhy rostlin, které území ochraňuje, patří prstnatec májový a prstnatec pleťový. Na vlhké prostředí se váží hlavně druhy ohrožených obojživelníků. Při soustředěném pozorování můžeme zahlédnout například mloka skvrnitého, čolka horského, rosničku zelenou a skokana horského. Nesmíme vynechat také zástupce hmyzu, konrétně motýlů. Vzácností jsou tři druhy modrásků - bahenní, blopásný a tečkovaný, a také ohliváček černočarý, druh, který byl v minulosti vyhuben na území Velké Británie. V Černém potoce žije rak říční a pstruh potoční. O významu přírodního bohatství Doubrav a nutnosti jeho pečlivé ochrany svědčí také to, že se odborníci rozhodli v roce 2004 navrhnout Uhliska do seznamu evropské soustavy chráněných území, NATURA 2000, mezi evropsky významné lokality.

 O kosení luk, rozmísťování budek pro ptáky, čištění tůní a mnoho dalších prací, které udržují přírodní památku v dobrém stavu, se starají členové ČSOP (českého svazu ochránců přírody) Zelené údolí u Doubrav.

 Na katastru obce bychom našli i další cenná území, která zasluhují ochranu. Patří mezi ně Poledniska, les, který získal svůj název podle toho, že do něj obecní pastýř vodil v poledne dobytek, aby jej uchránil před sluncem a vedrem. Dodnes se zde dochovaly některé nejstarší stromy, mezi mladším porostem bychom našli i ojedinělé dvě staletí staré buky.

 Ohrady jsou pastviska nad obcí o výměře 12,25 ha. Bohaté bylinné patro provází také množství dřevin. Napočítali bychom zde minimálně 24 druhů stromů a keřů. V travních porostech se vyskytují i vzácné lilie zlatohlavé, na jaře prvosenky vyšší a jarní, hvězdnatec čemeřicový a jiné chráněné rostliny. Ve starých "doupných" stromech s mnoha dutinami mají významné hnízdiště ptáci.

 Ještě bohatší výskyt dřevin, tentokrát 28 druhů, najdeme na pastvině Podlovisky, 400m jihovýchodně od obce. Kromě lilií a prvosenek, jaké rostou i v Ohradách, zde najdeme také hrachor jarní, sasanku hajní a množství druhů ptáků a obratlovců.

 Háj Kopánky, zalesněný duby a buky, má dochováno původní bylinné patro. Jako jedna z prvních zde na jaře rozkvétá sněženka podsněžník. K lesu patří i louka, na které bychom našli orlíček planý. Lokalita s mnoha bylinami je nejzachovalejší ukázkou toho, jak původní porosty v okolí vypadaly.

 Doubravy patří do ovocnářské oblasti a v teplých periodách se zde v minulých staletích pěstovalo i víno. Vesnice byla vždy obklopena mnoha starými stromy. Rostl zde jeřáb oskeruše, podle kterého se jmenuje Oskerušný les. Bohužel dodnes se na katastru zachovalo jen několik málo většinou mladých stromků, ačkoliv kronika z počátku 20. století jich zaznamenává desítky. Také staré lípy, rostoucí přímo mezi domy, byly skáceny při úpravách silnice.

 Obec Doubravy (původně Veledoubravy) získala svůj název podle okolních lesů, ve kterých rostly převážně duby. Krásu krajiny a zachované přírodní bohatství můžeme obdivovat dodnes. Jak je okolní příroda přizpůsobivá i přes drastické lidské zásahy, dokládají například různé druhy hmyzu (roháč obecný) a ptáků, kteří se po vykácení starých stromů v lese, kde sídlili v trouchnivém dřevě a dutinách, přestěhovali do letitých ovocných stromů v sadech a zahradách za domy. Vznikl tak pozoruhodný biotop, v přímé blízkosti lidských obydlí, bohatý na vzácné zoologické druhy.

Zemědělská usedlost vznikla roku 1834 rozdělením půllánového statku č. 57, patřícího rodinně Mrázků.

1882 je doložen majitel v č. 69 domkař František Mrázek s rodinou.

1882 se rodí v č. 69 chlapec František Mrázek, který, když se oženil s Marií Žákovou z č. 77, si postaví na svém poli domek - Okruhlice č.p. 17.
 Jeho bratr (asi) Jan Mrázek zůstává doma a je dalším majitelem hospodářství.

1885 se z domku 69 vdává Kristína Mrázková do č. 38 za Josefa Kolaříka.

1898 se v č. 69 rodí prvorozený Ferdinand Mrázek (matka Marie, otec Jan), žení se s Annou Záhorovou z č. 43. Do války narukoval 1918, přežil a vrátil se zpět hospodařit na usedlosti.

Ferdinand má ještě sourozence – Jana (* 1900), Marii (*1902), Antonínu (*1904) a Hedviku (*?).

Jan, nar. 1900, narukoval 1918 do války, zběhl a byl zastřelen na četnické stanici ve Vel. Ořechově v neděli 8.9.1918.

Marie byla světoběžnice, vrací se do Doubrav svobodná v 50-ti letech a v roce 1958 odchází do domova důchodců na Lukov.

Antonína se vdává do č. 35 za Josefa Janču („Hadamovi“).

Hedvika si vzala Bohuslava Horáka a odstěhovala se do Hřivínova Újezda.

1934 se rodí Ferdinandovi a Marii v č. 69 jediná dcera Marie Mrázková (přezdívka Mařenka Krásná), která umírá svobodná a bezdětná 2012, po uklouznutí na zledovatělé silnici, již téměř u svého domu, při návratu z obchodu.

Dům po její smrti dědí její strýc, žijící bratr maminky František Záhora, starý 94 letý pán, bydlící v Bohuslavicích u Zlína. Pokud by už v roce 2012 nežil, tak by domek zdědil stát.

Pan Záhora umírá rok poté a domek dědí jeho čtyři děti, ty jej přes realitní kancelář prodávají manželům Janě a Ing. Jakubovi Kadlečíkovi, rodákovi ze Lhoty.

4. dubna 2014, na žádost vlastníků, vydává Stavební úřed Zlín Souhlas s odstraněním domu. V nejbližších dnech můžeme očekávat demoliční techniku a dům č. 69, jehož replika stojí i ve skanzenu lidových staveb ve Strážnici (Selská usedlost č. 69 Anny Horákové z Doubrav), zakončí v Doubravách svou existenci.

  • Zvonice
  • špýchar u čp. 21

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz