Domaželice

Název obce podle výkladu Ladislava Hosáka vznikl z osobního jména Domažil příponou -ice ve významu „ves lidí Domažílových". Někdy se také objevuje domněnka, vzhledem k tomu, že v sousedství se nachází obec Čechy a Prusy, že jde o lokality, které osídlili přistěhovalci z jiných končin, z Čech, Prus a Domažlic. Všechna tato místní jména byla ve spojení s přerovským hradem. Na staré obecní pečeti je zkřížená radlice s krojidlem, vše převýšeno korunou, po stranách dvě rozviliny. Opis mezi dvěma linkami zní: + P: OBEC.DOMAZELSKA. G:E. PP 1720.

První písemná zmínka o Domaželicích z roku 1339 se týká Jiřího z Domaželic (Georg de Domasolic), který byl svědkem na listině pro kostel sv. Jiří ve Šternberků. O deset let později se objevuje Zdeněk z Domaželic s manželkou, kterým vložil do desk zemských Viknan z Malenovic 60 hřiven věna na Malenovicfch. O rok později se spolčili Markvart z Morkovic se Zdeňkem z Domaželic na všech statcích. Tento rod měl ve znaku vzpřímeného Iva, často jen polovičního, a byl stejného původu s rody ze Žerotína, z Kokor, z Rakousek, z Bolelouce, ze Šomvaldu. V dalších letech vystupují v pramenech bratři Kuna, Lucek a Bun z Domaželic. Roku 1369 dne 8. května prodali Bun, Lucek a synové jeho Závis a Jiří z Domaželic tvrz a ves Domaželice s dvorem a příslušenstvím Janovi z Kravař a jeho bratřím Vokovi, Benešovi a Ladislavovi z Kravař a Fulneku za 200 hřiven gr., i když v zemských deskách je zápis, že prodal Lucek, který se nyní psal z Újezda {myšleno Horního) Do-maželice Vokovi, Držislavovi a Lackovi z Kravař roku 1371. V tomtéž roce zapsala pozůstalá vdova po Zdeňkovi z Domaželic Magdalena Ku-níkovi z Drahotuš věno, které měla v Osičku, čemuž odporoval Lucek z Újezda, který tvrdil, že na to nemá právo, protože to patří jeho dceři.



Také Hynek z Nákla zde měl majetek, neboť roku 1373 zapsal na celé vsi Domaželicích mimo tvrz, poplužní dvůr, rybníky, lesy s příslušenstvím své ženě Anně 75 hřiven věna. Témuž Hynkovi a jeho bratru Mikulášovi z Nákla prodal 1374 Lacek z Kravař celou ves Domaželice s tvrzí a kostelním podacím. Noví majitelé se pak spolčili roku 1376 s bratrem Heřmanem, olomouckým kanovníkem, na celý domaželícký majetek. Kanovník Heřman, jeho bratr Hynek a sirotci po Mikulášovi z Nákla přijali 1385 Lacka z Kravař s jeho syny na spolek všeho svého majetku v Prosenicích a Domaželicích.

Zmíněný kanovník Heřman z Nákla ustanovil 1391 za souhlasu svého spolčence Lacka z Kravař olomouckého kanovníka Dalibora z Hunčovic poručníkem sirotků po Mikuláši - Bohunky, Tervarda a Alžběty. Roku 1406 přijal Tervard Čeňka zTučína na spolek na svůj majetek v Domaželicích. Po dvou letech zapsáno Anně manželem 50 kop gr. věna na 9 činžovních lánech a 3 zahradách v Domaželicích.

Roku 1415 nejen pojistil Tervard téže manželce Anně ve vsi Domaželicích na 9 lánech, krčmě, polovici vsi a podsedku 10 hřiven roční činže ve stu hřivnách věna jejího, ale ustanovil ji poručniGÍ svých dítek a majetku. Druhou jeho manželkou byla Alena, které zapsal roku 1446 v Domaželicích 100 hřiven gr. na 9 lánech, 4 zahradách, mlýnu, 2 krčmách, dávajících ročně 2 spisky soli. Současně přijal t. r. na spolek bratry Zichu z Voífenberku a Seloutek a Jana z Voífenberku a Všechovic, zřejmě děti své sestry Alžběty, na ves Domaželice.

Po smrti bezdětného Tervarda získali panství Vblfenberkové. Roku 1464 Johanka z Voífenberku přijala na spolek všeho, co měla v Domaželicích, svého manžela Jana Sterna ze Štatenberku. Když v roce 1481 zemřela Dorota z Voífenberku, její poručníci spolu s Johankou z Voífenberku prodali tvrz a ves Domaželice s dvorem, mlýnem a patronátním právem bratřím Václavu, Bernardu a Čeňkovi ze Štatenberku. Ti současně koupili i sousední panství Želatovice. Ve výkazu bernízroku 1516se uvádí, že z majetku Jana Sterna, a to z Domaželic od 16 usedlých, přinesli Jan, fojt, a Jan Šašek, konšel, 4 zl., 13 gr., z Želatovíc od 26 usedlých přinesli Matěj krčmář a Matěj konšel 9 zl.

V roce 1538 se odvádělo z majetku Lidmily Šternové a sirotků z Domaželic a Želatovic 4,5 kopy a 20 grošů, nadto na pustých a pohořelých gruntech scházelo 1,5 kopy 4 groše. Rozhodnutím sněmu z roku 1584 byli sečteni poddaní na panských statcích, na majetku Jana Sterna bylo shledáno 58 osob. Poručníci po zemřelém Šternovi Jetřich Podstat-ský z Prusinovic, Jan Kobylka z Kobylího a na Vránové Lhotě a Jan Moš-těnský (Moščenský) ze Zámostí prodali roku 1592 tvrz a ves Domaželice s kostelním podacím, pivovarem, poplužným dvorem, mlýny a ves Žela-tovice Jáchymovi Žeranovskému ze Sezemic a jeho ženě Anně Bí-tovské ze Slavíkovic za 12 336 zl.

Roku 1594 držel samotné Domaželice Viktorin Freiberger z Wasserhofu, který přikoupil roku 1596 od olomoucké kapituly část Tu-čína a roku 1599 tvrz a ves Čechy. Jeho dcera Anna byla manželkou Jana Felixe Říkovského z Dobrčic: jejich syn Ctibor Říkovský z Dobrčic a na Přestavlkách koupil roku 1639 Domaželice s patronátním právem, ves Čechy a díl Tučína, které později jeho syn Jan Rudolf Maxmilián prodal své sestře Magdaleně, provdané za Viléma Ottu Ullersdorfa z Němčiho, za 12 500 zl. Roku 1671 přiznal pan Vilém, že má v Domaželicích dvůr, pivovar, lázenku, ovčímu, palírnu, v Čechách dvůr a mlýn.

Po Magdalenině smrti roku 1687 koupil je za 22 000 zl. její syn Jan Burian Ullersdorf z Němčiho od bratří (Kryštofa a Ferdinanda). Nový majitel však již 8. listopadu 1692 prodal Bedřichovi hr. z Oppersdorfu Domaželice, Čechy, Pavlovice s částí (13 domů) Tučína za 46 000 zl. Když pán z Oppersdorfu koupil následujícího roku Dřevohostice, byl připojen domazelický statek k nim. Z té doby je i přiznání o počtu komínů na spojeném dřevohosticko-domaželickém panství, dle nějž se z Domaželic vybíralo od 29 osedlých, z Čech od 35 osedlých. V roce 1713 se obce domaželického panství přihlásily k hrdelnímu právu městečka Dřevohostic, za to dávaly mistru popravnímu ve dvou termínech po 15 gr.

Po stu letech, 1798, připadlo panství Josefě hraběnce z Oppersdorfu, provdané za Jindřicha hr. Matušku z Topolčan, a Antonii z Oppersdorfu. Po Josefině smrti o rok později statek dědil její manžel a 3 synové (Eduard, Albrecht a Heřman), kteří však záhy zemřeli, načež se otec oženil se švagrovou Antonií z Oppersdorfu. Roku 1820 dne 4. listopadu byl prohlášen za majitele celého panství, ale v roce 1839 je prodal Karlu Antonínu Čejkovi z Badenfeldu. Jeho dcera Leonie, provdaná roku 1862 za Filipa svobodného pána Skrbenského, získala po smrti své matky celé dědictví (dřevohostický a domazelický statek), ale v roce 1897 je prodala kupní smlouvou z 6. října obci městečka Dřevohostic.

Podle zápisků kronikáře teprve od 60. let 19. století začal chodit z Dřevohostic přes Domaželice do Přerova denně pan Tvarůžek jako posel s poštou. K tomu dvakrát týdně jezdil s trakařem, na němž vozil balíky na přerovskou poštu a zpět. Později, když bylo zásilek více, začala jezdit povozná pošta z Přerova až do Bystřice pod Hostýnem a zpět a zásilky přepravovala v nekrytém voze. V něm bylo místo až pro 8 osob a osobní přeprava z Domaželic do Přerova stála 2 K rakouské měny. Od 10. března 1886 byla v Domaželicích zřízena poštovna s vyúčtovací poštou v Dřevohosticích. Od 1. ledna 1900 byla obec převedena z holešovského okresního hejtmanství k hejtmanství přerovskému.

Dne 2. srpna 1914 rukovali domaželičtí muži do války (celkem během války odvedeno 91 vojáků), zahynuli Antonín Cagaš, Richard Caga-šík, Linhart Student, Cyril Kašpárek, Josef Bartoň, František Hošák, Josef Hošťálek, Josef Hradil, Josef Hradílek, Josef Chytil, Josef Olivík, Jaroslav Suchánek, František Tomaník, Ladislav Zdražil, František Hošťálek, Metod Cagaš a Josef Hošák. V ruských legiích bojovali Inocenc Ca-letka, Alois Běhal, Josef Vaculík a František Vinklárek, ve francouzské legii dosáhl hodnosti poručíka domaželický rodák Mojmír Polcar.

P. Bořivoj Bělík - duchovní
P. Cyril Juroška - farář
STRÝC BERTA - proslulý artista