Domamil

Název obce je odvozen od jména majitele (Domamile). Názvy obce v pramenech: 1220 Domamil, 1348 Domamyl, 1672 Thomamúhl, 1846 Domamúhl, Domamýl, 1872 Domamúhl, Domamil. Malá, dříve téměř zcela česká obec. V r. 1850 spolu se Štěpkovem 989 obyvatel. Místní části Králova Ves, Chmelík, Radovany, Bitešov, Komárnič ky, Zahrádky. Zdálo by se, že území, na kterém se rozkládá obec Domamil, bylo do středověku, pokud šlo o osídlení, územím liduprázdným. Svědčila by proto jednak dosti vysoká poloha ( 500 m n.m.), jednak ještě dnes rozsáhlé lesy, které dříve byly daleko rozsáhlejší. Avšak centrální poloha osady na křižovatce dvou obchodních cest, první z morav skobudějovické kotliny přes Litohoř, Štěpkov, Budeč do Dačic, jak je vyznačeno strážnými vrchy (Strážnice nad Radkovicemi, Strážovem u Horní Slatiny a na Strážkách u Budiškovic), a druhá od Třebíče, přes Budkov, Vratěnín do Rakous. Třetí cesta vycházející z Domamile přes Meziříčko, Krasonice, Novou Říši do Telče. Výhodná dopravní poloha jistě způsobila, že již někdy do střední doby hradištní, tj. devátého století a poloviny desátého století, tedy ještě do období Velkomoravské říše, lze počítat s osídlením obce Domamil. Konkrétní zprávy z raného středověku, to je zprávy historické o okolních osadách Litohoř 1190, Lesonice 1190, Domamil ll90, Budeč 1251, Krasonice 1268, dosvědčují osídlení okolních území. A ještě jedna zpráva svědčí o starobylosti obce. Je to románský základ koste la, zasvěcený prvnímu ze světců sv. Prokopu, poustevníku a opaťi kláštera sázavského. Opat Prokop byl prohlášen za svatého roku 1204. Kostel sám měl zřejmě chránit zmíněné již obchodní cesty a obec sama pak mohla tvořit rozhraní mezi bohatým premonstrátským klášterem v Louce u Znojma, k němuž celé území jihozápadní Moravy patřilo, a pány z Jakubova, odnoží mocných feudálů pánů z Perštejna, kterým patřilo území mezi Želetavou a Třebíčí, a pány z Bílkova, majiteli širokého okolí Dačic. Ostatně u kláštera samotného bylo v oblibě patricinium svatováclavské, jak je patrno z toho, že při založení kláštera roku 1190 v Louce u Znojma byly věnovány vsi Domamil a Litohoř.

Četnická stanice

Četnická stanice byla v obci již za Rakouska-Uherska. V létech po I. svět. válce byla přestavěna budova č.p. 37 tak, jak ji známe dnes. Ve dvoře budovy stála šatlava. V průběhu II. svět. války sehrála tato stanice velmi kladnou roli pro svoje ryze české obsazení. Četníci při svých pochůzkách a povinných domovních prohlídkách "neviděli", mnohá udání udaným včas oznámili a tím se při následné prohlídce nic nenašlo. Bylo to snad i jejich zásluhou, že po celou dobu války nebyl z obce nikdo zatčen a vězněn. Po únoru 1948 dochází ke změně v názvu na Sbor národní bezpečnosti. Po roce 1965 dochází ke zrušení této stanice úplně.
Peněžní ústav

V roce 1898 byla v obci založena správa peněžního ústavu tehdy nazývaného rajfajzenka, později kampelička do roku 1947, kdy přešla pod jednatelství České spořitelny až do roku 1984, kdy byl tento ústav z obce přenesen do Moravských Budějovic.

Pošta

V roce 1870 byla v obci zřízena pošta. Byla umístěna v čp. 6 tehdy obchod Jana z Pelků. V roce 1914 přestavěl pan Švejda bývalou kon tribuční sýpku na obytný dům a umístil zde poštu. V roce 1928-1930 byla přestavěna část bývalého dvora (palírna) na poštu, kde je umístě na dodnes.

V roce 1893 byl poštovním výpravčím obchodník se smíšeným zbožím, zakládající člen Sboru dobrovolných hasičů, Antonín Vymazal. Po přestavbě již zmíněného domu č. 89 se stal poštmistrem jeho majitel pan Švejda, po kterém přichází pan Alfons Douda (nar. 1902 v Krasonicích). Po poštmistru Doudovi přichází roku 1947 pan Bo humír Doležal, rodák z Budce. Ten byl v padesátých letech pro nepo hodlnost režimu poštovní služby zbaven a za trest poslán budovat"HUKO" (Hutní kombinát) Žďár nad Sázavou. Od roku 1954 do roku
 1965 do odchodu do důchodu působí jako poštmistr Jan Fanta, po kterém přichází Jaromír Bém z Martínkova a v současné době paní Marta Simajchlová. Z doručovatelů se připomíná Antonín Kočí, Josef Koutný, Tomáš Kratochvil, Jaroslav Tichý, Ema Drmotová, Drahomíra Šteflíčková a Věra Kosmáková.