Z hlediska geomorfologického členění se katastr Dolního Podluží rozkládá na pomezí Šluknovské pahorkatiny a Lužických hor, přičemž vlastní sídlo se nachází na samém jižním okraji prvně jmenovaného celku,[26] při severním úpatí západní části Lužických hor. Rozloha katastru obce je 15,15 km2, z toho zaujímá orná půda 0,34 km2, zahrady 0,37 km2, ovocné sady 0,04 km2, trvalé travní porosty 4,48 km2, lesní půda 8,73 km2, vodní plochy 0,08 km2, zastavěné plochy 0,24 km2 a ostatní plochy 0,87 km2.[27] V roce 2007 byla provedena změna katastrálních hranic obce, území obce se zmenšilo o 27 ha ve prospěch Jiřetína pod Jedlovou.[28] Obec má jedno katastrální území a místní části Kateřina a Světliny 2. díl.
Dolní Podluží sousedí katastrálním územím na severu s městem Varnsdorf, na západě s obcí Horní Podluží a s Jiřetínem pod Jedlovou. Značnou část katastrální hranice s Jiřetínem pod Jedlovou tvoří silnice číslo 9. Na jihu sousedí s obcí Mařenice v Libereckém kraji a východní hranici obce tvoří státní hranice s Německem
(Zdroj: Wikipedie)
Dnešní obec Dolní Podluží se dříve jmenovala Dolní Grunt a povstala rozdělením vsi Grunt na části horní a dolní. Přívlastek Horní a Dolní Grunt vznikl na základě polohy vsi rozložené podél říčky Lužničky. Z části při dolním toku vznikl Dolní Grunt. Pod původním jediným pojmenováním Grunt se ves poprvé připomíná v roce 1485 jako příslušenství hradu Tolštejna, který v té době byl již čtyři roky v držení Hugolta ze Šlejnic. Šlejnicové jako významní důlní podnikatelé založili město Jiřetín. Rod rozdělený do dvou větví držel souvislé statky zahrnující celý dnešní Šluknovský výběžek. Vlastnili statek Lipová, Šluknov, Tolštejn a Rumburk. Soustředění pozemkového majetku vedlo k pojmenování území „Šlejnickou zemí“.
První zmínka o Dolním Gruntu jako takovém pochází z roku 1566, kdy bylo do desek zemských vloženo pořízení o rozdělení dědictví mezi čtyři syny po zemřelém Jiřím ze Šlejnic. V roce 1587 byl prodán Rumburk s Tolštejnem a Jiřetínem Jiřímu Mehlovi ze Střelic. V roce 1607 koupil uvedený statek Radslav Vchynský z Vchynic. Jeho potomci drželi Rumburk s Tolštejnem až do doby po Bílé hoře, kdy byl konfiskací pokutován Vilém Kinský za účast na údajném spiknutí Albrechta z Valdštejna, s kterým přišel o život při Valdštejnově zavraždění v Chebu v roce 1634. Rozsáhlý konfiskovaný majetek Kinského byl českou komorou rozprodáván. A tak došlo i na Rumburk, který získal Kryštof Löbel z Krainburka. S dcerou Löblovou Marií Markétou získal Rumburk její manžel František Eusebius z Pöttingu. Jeho syn Jan Šebestián se v roce 1681 rozhodl prodat Rumburk Antonínovi Floriánovi knížeti z Liechtensteina. Jeho potomci vlastnili panství Rumburk a s ním i Dolní Grunt až do konce patrimoniální správy (1850).
V minulosti je v souvislosti s Dolním Podlužím zmiňována i ves Hlemýždí (Schneckendorf). Později byla tato ves integrována do Dolního Podluží. Dnes tvoří obec vedle Dolního Podluží také části Kateřina, Světliny a Hraniční Buk.
Na katastru obce stojí kostel zasvěcený sv. Kateřině. Byl postaven v roce 1548 za Šlejniců a sloužil věřícím z obou Gruntů a příslušných osad. Dnešní podoba kostela je výsledkem řady přestaveb. Zřejmě poslední přestavba proběhla v roce 1801, jak svědčí letopočet na vstupním portálu.
- kostel svaté Kateřiny Alexandrijské z roku 1547
- Památník příslušníků finanční stráže - památník padlým členům Stráže Obrany Státu v bojích s henleinovci roku 1938
