Nedaleko obce nad řekou Střelou se nachází Chaloupkův mlýn. Severně od obce v údolí Kralovického potoka jsou zbytky hutě a štol po těžbě vitriolové břidlice. V blízkosti jsou dvě starověká hradiště. Zbytek staršího, halštatsko-laténského, z 1.tisíciletí najdeme na levém břehu Střely při ústí Čečínského potoka (1 km západně od vsi). Mladší, slovanské s valovým opevněním leží nad ústím Kralovického potoka do Střely (2 km východně). Je to původně pravěké hradiště trojúhelníkového půdorysu rozlohy asi 5,5ha, opevněné třemi liniemi příčných valů. Vnější a střední val byly téměř zničeny orbou, jsou rozeznatelné v podobě širokých terénních vln. Dochován je mohutný vnitřní val, ale pokračující orba ho časem změní do podoby předchozích dvou. Hradiště vzniklo v pozdní době halštatské, bylo osídleno i v době laténské a znovu využito ve střední době hradištní, na přelomu 9. a 10. stol.
Historie obce zasahuje do doby, kdy byla země česká osídlena několika kmeny, veskrze slovanskými a svéprávnými. V zakládací listině biskupa pražského z roku 973 jmenuje se devět kmenů: Čechové, Mžané, Sedlčané, Lučané, Děčané, Litoměřici, Lmuzi, Pšované a Charváti.
Čechové sídlili uprostřed země. Sídlem jejich knížat byla Praha, proto sluli Pražané. Dnešní Kralovicko bylo nejzazší výspou dřevního knížectví Čechů.
Roku 1250 byl zřízen kraj Rakovnický, jehož západní hranice se úplně kryje se starou hranicí zemskou, tj. podél řeky Střely od Žlutic pod zámek Rabštejn, dále pod klášter Plaský a ves Nebřežiny a dále ke Kaceřovu až po Robčice.
Mezi jména obcí na této hranici v našem regionu patří i naše ves Dolní Hradiště.
V době pradávné se na území katastru obce nacházely dva „hrady“ (zde hradem je rozuměno ohrazené sídla). Jejich opevnění se řídilo povahou krajiny a bylo nasypáno buď z hlíny, nebo z kamene, často byly obehnány dřevěnými hradbami. To podle toho jaký materiál okolní lid měl po ruce. To byly hrady národní nebo kmenové.
Počátek jejich se klade do sedmého století, zánik do jedenáctého až dvanáctého století.
Ve třináctém století se již stavěly pevné hrady, hrazená města a tvrze natrvalo. Národní hrady pozbyly účelu a byly všechny opuštěny.
Po opuštění a zpustošení hradů ať národních, ať panských, zůstalo často místu jméno Hradiště nebo Hradec.
V našem regionu jsou dvě vsi mající ve svém nynějším názvu označení „Hradiště“ - Dolní Hradiště a Horní Hradiště, obě při řece Střele, tedy na hranici knížectví českého.
Obě vsi připomínají se již roku 1250, kdy hrady panské se právě začaly stavět. Není proto ani mráčku pochybnosti, že v době historicky nedohledné, stály tu hrady národní. Po jejich opuštění byly založeny vsi Hradiště.
V soupise statků kláštera plaského z roku 1250 jmenují se vsi Hradec a Hradisko a není pochyby, že jde o Hradiště Dolní a Horní.
V katastru obce Dolní Hradiště nalézáme dvě taková stará opuštěná hrazená sídliště původních obyvatelů. Jedno je východně od obce směrem k Borku mezi Kralovickým potokem a řekou Střelou, kde na vyvýšenině stával za pradávných dob opevněný hradec, z části kamenný a dle spáleniště z části dřevěný (spálené zdivo a zemina zde byly při průzkumu nalezeny). Dle pověsti odváželi místní sedláci odtamtud kámen na stavby a mají být z tohoto kamene postaveny stáje v čp. 21.
Ještě v roce 1869 bylo toto místo bývalého hradce ve vlastnictví obce. Před tímto opevněným sídlištěm byly ještě dva opevněné valy menší, které chránily tehdejší obyvatele před nepřáteli.
Druhé opevněné sídliště, ještě starší, bylo na západ od obce asi jeden kilometr na území zvaném „Na hřebeně“ („Budy"), kde lze nalézt ještě dnes navršenou hráz v délce asi osmdesát běžných metrů a výšky dva metry.
Dle nálezů při vykopávkách po první světové válce (vykopávky z roku 1927) odhadují se tato sídliště do doby 200 až 1200 let našeho letopočtu.
V letech 1894 až 1896 byla postavena okresní silnice přes katastr a obec Dolní Hradiště. Vedoucí stavby byla firma Müler a Kapsa, inženýři z Plzně. Státní subvence na stavbu silnice obnášela 3 546 zlatých, tj. 7 092 koruny. Dělníci, pracující na stavbě, měli 70 krejcarů, tj. 1 korunu 40 haléřů denního platu. Vagón vápna, objednaný na stavbu silničních kanálů stál 55 zlatých, tj. 110 korun. Za pozemky, které zabrala silnice platilo se tři krejcary za jeden metr čtverečný [3 kr. za 1 m2] ke Kočinám, pod obcí platilo se za jeden metr čtverečný [1 m2] pět krejcarů, tj. 10 haléřů [5 kr. = 10 h]. Silnice vede z Hadačky přes Výrov, Kopidlo, Kočín a Dolní Hradiště na Koryta a dále k Plzni.
Komunikační spojka Dolní Hradiště – Borek byla vozová cesta od čís. 24 humny a otáčela se za čís. 5 na sever přes důl. Též jezdilo se z dolejší části obce přes řeku k boreckému mlýnu, ale jen při malém stavu vody.
Roku 1932 začala se stavět pod skalou u Vojandy cesta boreckými občany z podnětu Bohuslava Píply, mlynáře pod Borkem.
Roku 1933 obec Dolní Hradiště nechala kočinskými občany prostřílet skálu na cestu za 3 500 Kč. Odstřelovali ji Bohumil Matoušek, František Hubka, Josef Knedlhans a Václav Lavička.
Roku 1934 odstřeloval a rozšířil cestu Karel Platlů za 1 700 Kč. Občané ze zdejší obce zřídili cestu od luk ke skále za plat 12 korun denně, celkově stála cesta přes 6 000 Kč.
Tím vzniklo spojení na autobusový spoj u boreckého mostu na Plzeň.
- památník obětem 1.světové války