Dolany jsou malá vesnice, avšak s dobrým železničním spojením (nacházejí se na trati 091 z Prahy do Děčína). Na Vltavě se před vesnicí v místě, kde se řeka rozestupuje, nachází zdymadlo Dolany s elektrárnou; plavební komora Dolánky u protějšího břehu patří z větší části také ještě do katastrálního území Dolan.
V roce 2002 byly Dolany zaplaveny velkou vodou.
Obec Dolany se v pramenech poprvé objevuje v roce 1318 v přídomku Přibyslava z Dolan. Jeho potomci vladykové z Dolan se stali předky českého panského rodu Mladotů ze Solopysk. Ješek Prosinka z Dolan prodal v roce 1337 Dolany pražskému konventu křížovníků s červenou hvězdou, držitelům sousedních Kralup (nad Vltavou). Dolanská tvrz se poprvé připomíná v roce 1406 a předpokládá se, že byla postavena již Prosinky z Dolan nebo později křížovníky, kteří ji pronajímali. Tak se uvedeném roce 1406 objevuje jako nájemce Eliška Škopková z Dubé. Okolo roku 1430 získal ves s tvrzí páni z Valdeka. Od svých příbuzných vyplatil velmistr křížovníků s červenou hvězdou Oldřich Medek z Valdeka ves Dolánky na protějším břehu Vltavy. Stalo se tak v letech 1454 - 1455. Křížovnický majetek v Dolanech byl pak opět zastavován drobné šlechtě. Zbytek Dolan údajně připadl ke statku Chvatěruby, který vlastnili Zajícové z Házmburka. Tato část pak byla vyplacena a připojena k Tursku, které bylo v držení zmíněných křížovníků. Jeden ze zástavních držitelů Zikmund Chvatěrubský z Lestkova na přelomu 50. a 60. let 16. století vracel tvrz a ves Dolany zpět křížovníkům. Jiná část Dolan s dvorem patřila v 16. století Štrouchům z Chlumku a pak byla připojena k Míkovicím (dnes část Kralup n. Vl.), které drželi Boryňové ze Lhoty. Vrchnostenskou správu ukončilo zrušení nevolnictví v roce 1848. Na konci 19. století byly Dolany příslušné k politickému okresu Velvary a k hejtmanství Slaný. V té době se staly proslulými "dolanské švestky" pocházející z obce Dolany.
