Obec leží v širokém údolí Labe, v místě kde Labe teče ve velkém ohybu téměř k jihu. Tato tzv. Roudnická brána tvoří spojení mezi Mělnickou (Lužeckou) a Terezínskou (Lovosickou) kotlinou. Podloží tvoří křídové usazeniny (slepence-opuky) stupně turon/coniac (v hlubším podloží je karbonská roudnicko-mšenská pánev a pod ní zvrásněné usazeniny pozdních starohor). Roudnická brána je z jihu omezena Podřipskou tabulí (v nadm. výšce cca 250 m) na severu pruhem tvrdších opuk se svědeckým vrchem Sovicí. Vlastní údolí je v nejnižší úrovni nivou řeky Labe (s lužním lesem tzv. Dobříňským hájem), výše je patrno několik úrovní čtvrtohorních teras řeky Labe (na nejnižší terase z poslední doby ledové würm/visla leží i jádro obce) Terasy obsahují i velké zásoby písku (těžen východně od obce).
Severovýchodně od obce se prostírá Dobříňský háj — lužní les se zajímavým bylinným patrem (sněženka předjarní, dymnivka dutá) a s několika stoletými duby.
Písník Dobříň (jezero vzniklé po vytěžení písku) má po dokončení těžby sloužit rekreaci, ale také sloužit jako útočiště vodní a pískomilné flory a fauny.
(Zdroj: Wikipedie)
Prvá zpráva písemná z r. 1294 o Dobříni (Willas Dobern prepositi Wissegrad,RB II, 1231) připomíná, že náleží statkářům vyšehradského kostela v Praze. Další písemná zpráva (in Dobern, in Cozlowicz t 719) z r. 1295 říká, že král Václav II.daruje Dobříň spolu s jinými obcemi biskupovi Janu Tobiášovi z Bechyně, aby se vzpamatoval ze škod, které utrpěl při řádění Braniborů na jeho roudnickém panství v letech 1279 - 1283. Tímto královským rozhodnutím je Dobříň od r. 1295 majetkem roudnického hradu, který patřil pražským biskupům a později arcibiskupům domýšleli si k němu asi slovo dvůr (- znamenalo dvůr stojící v debři). Představu o velikosti obce ve 14. stol. nám dává "Deset urbářů českých z roku 1390". V této době měla Dobříň 18 menších pozemků (=menší selské usedlosti) s poli o rozloze 50 - 60 jiter (staročeské jitro = 0,285 ha). Roční nájem držitelé usedlosti platili 32 grošů. Na 36 pozemcích byli poklasní a šafáři, kteří neplatili nájem. Řadu světských držitelů začíná Konrád z Vechty r.1431. Dalším majitelem je Vilém z Rožmberka, jehož poslední manželka Polyxena, později vdova, si za manžela vzala Zdeňka Popela z Lobkovic. Rukopisný urbář Rozemberský " z roku 1592 píše o Dobříni: Při té vsi je velikých luh a porostliny borové, v kterýmžto luhu jest znamenitý počet bažantův, koroptví a zajícův, a z toho luhu i z těch borovic jest výborné štvaní. Při té vsi mají rozděláno vinic nemálo. V obci bylo 8 chalupníků s koňmi, 4 bez koní, 2 podruzi. Robotu v 16. - 18.století plnili většinou na Kalešovickém statku. Obec o velikonocích platila "mostní vejce". Povinnost lovit ryby neměla. Víno se dodávalo do Roudnice na týdenní a výroční trhy - vyváželo se také do vnitrozemí i do Německa - do Míšně. Písemnosti z roku 1680 připomínají povstání selského lidu a popravu dobříňského poddaného Marka. Zpráva o povodních z 19. 2 .1821 - v tomto roce byla největší povodeň v historii obce - Labe stouplo o 9 m nad normál (druhá byla r.1845 a třetí r. 1890). Roku 1849 z majetku rodu Lobkowiců přechází úřední podřízenost na soudní okres Roudnice nad Labem, Okresní hejtmanství Mělník. R. 1850 otevření vlakové zastávky v Dobříni na trati Praha - Podmokly. Ottův slovník naučný (r. 1890): Dobříň, ves 3 km severně od Roudnice, 43 domků, 286 obyvatel. Samota Kalešov, poplužní dvůr. V letech 1854 - 1868 patří obec pod Okresní úřad Rce n. L. R. 1868 - 1949 patří pod soudní a politický okres Rce n. L.
- Josef Hora - Narodil se 8. července 1891 v Dobříni . Maturoval roku 1910 na gymnáziu v Roudnici. Již za studia na právnické fakultě spolupracoval s tiskem a roku 1919 je redaktorem Práva lidu, později se stává redaktorem kulturní rubriky v Rudém právu.Píše mnoho kritik a spíše než revoluční otázky upřednostňuje otázky morální. Roku 1929 se rozchází se stranou. Od roku 1934 byl předsedou Obce čs.spisovatelů a ostře napadal a kritizoval nacismus v Německu Citlivě reagoval na všechny události ve světě i u nás doma a proto jeho tvorba měla veliký ohlas. Psal prózu např. Hladový rok, ale hlavně básně. Jeho sbírky jsou plné citu, ale ne slabosti. Překládal také Jesenina, Pasternaka, Bloka, Erenburga -ze sovětské tvorby a Puškina a Lermontova z ruské literatury.
- Rodný dům Josefa Hory s pamětní deskou, čp. 4
- vila stavitele Beno Kabáta (v předválečné době bydliště herečky Zity Kabátové), čp. 118 (u železniční zastávky)
