Dlouhé

Za nejstarší určitou zprávu o obci musíme dosud uvažovat zápis v zemských deskách z roku 1407, kdy převedl Milota z Křižanova za souhlasu svých společníků Erharda ze Sakl a sestry Eleny z Křižanova Annu ze Střítěže, manželku Prokopa ze Svratky, z dřívějšího věna v Lomu a zajistil jí věno 50 hřiven grošů na platu ročně. 5grošůod poplatníků z poloviny vsi Dlouhé. Anna současně učinila dědicem tohoto věna svého manžela. Z toho můžeme soudit, že osada byla založena koncem 13. století nebo počátkem 14. století majiteli zboží lomnicko-křižanovského a že ti tu usazovali dočasně své panoše. K nim nebo k rodině lokátorově patřil asi starý vladycký rod, usazený na Telečsku a píšící se 'de Dlúhé'. Z tohoto rodu Dobroslav z Dlouhého získal roku 1391 od Jindřicha z Jindřichova Hradce ves nynější Horní Meziříčskoo na Telečsku. Z jeho synů známe Ctibora z Dlouhého a Jana z Meziříče u Strmilova. Žádný z nich však v naší osadě nesídlil.

Spory v rodině a žaloby na majitele, pány z Křižanova, zachovaly také zprávy o naší osadě, která tím jistě nemálo trpěla. V té době vyhrál totiž Sezama z Tasova některé žaloby na Zikmunda z Křižanova a byla mu proto exekučně odevzdána část Zikmundova majetku, a to roku 1407 ves Dlúhá v hodnotě 70 hřiven grošů, roku 1412 les u vsi Dlúhá v hodnotě 20 kop grošů a téhož roku polovice lesů v hodnotě 50 kop grošů. Ještě nebyla obec vyplacena z jednoho záboru a již byla zase s obcí Křídla v roce 1417 soudně odevzdána Petrovi z Janovic jako zástupci Anny z Rojetína (vdovy po Ješkovi ze Zvole) v hodnotě 15 kop grošů a v roce 1418 byla v Dlouhém přidělena dědicům po Ješkovi ze Zvole jedna a půl kopy ročního platu ze Zikmundova majetkového podílu.

Další postupným dělením se stalo, že polovinu osady měl Hynek ze Zvole a druhou polovinu příbuzný Zich ze Svratky. V roce 1446 je sestry Machna a Anežka z Křižanova žalovaly, že neprávem drží jejich dědictví po bratru Janovi. Proti tomu se Hynek hájil podáním žaloby na rukojmí Vojislava z Nové Vsi a Smilka z Radyněvsi, kteří za zemřelého Jana z Křižanova ručili.

Také žďárský klášter se domáhal roku 1447 náhrady 60 hřiven na Hynkovi za vybrané desátky ze vsi, což skončilo dohodou. Ze žaloby vysvítá, že osada byla přifařena k Horní Bobrové, a proto desátky patřily klášteru jako majiteli této fary. Zichova půlka vsi zabírala 5 lánů, jak je patrné z věna jeho manželky Kunky z Janovic. Tímto ze Zich bránil proti Anežčině žalobě. Zich spor vyhrál, neboť soud vydal roku 1447 nález, že má k věnu na Dlouhém právo. Vkladem Janovi z Pernšejna roku 1464 dostala se i tato osada k majetku pernštejnskému. Král Vladislav dal zapsat své právo, které mu příslušelo právem odúmrtním ve vsi Dlouhém na Moravě, teprve v roce 1494 Vratislavovi z Pernštejna, což však mělo asi jen formální význam, aby se napravilo nějaké dřívější opominutí v zápisech zemských desek V té době nastalo oddělení osady od dosavadního statku křižanovského a připojení k Pernštejnu s povinností dovážet ročně 18 klád k pile pod zámkem.

U hradu Pernštejn nezůstala však obec dlouho, neboť již roku 1500 byla připojena k Novému Městu. Od té doby se také vedly v novém Městě gruntovní zápisy, které se zachovaly. Z nich se dá usoudit, že v osadě rychtářský úřad nebyl již spojen s určitým gruntem; 1556 je tu Martin rychtář, 1562-64 Vít rychtář, 1564 zase Martin. Okolnost, že se tu nezachovala původní svobodná rychta, dokazuje, že byla osada časem připojena správou k jiné. Z odhadu při prodeji panství v roce 1587 vidíme, že to byla osada drobných zemědělců v lesích, neboť tu bylo velké hájemství. V té době bylo rychtářství pod správou Jozefa rychtáře, po jeho smrti v roce 1606 se ujal úřadu Pavel Hlavinka. K vdově Jahaně se téhož roku přiženil Matouš, syn Mikuláše Sablíka ze Slavkovic a rychtářem se stal on. V roce 1615 je však rychtářem Pavel hlavinka, kterého však toho roku zabil Vítek Andreášů z Křídel. Za tento čin byl sťat. Poté v roce 1616 nastupuje rychtář Václav.

V té době nastal spor o různé desátky mezi žďárským klášterem a Dubským, smírem bylo 21.9.1617 ujednáno, že snopný obilní desátek ze vsi Dlouhého náleží jako dosud I nadále farářům bobrovským. Když se stal pánem osady kardinál Dietrichštejn, byla pro ni založena v roce 1625 zvláštní pozemková kniha. Za pánů Kratzerů nabyla osada důležitosti. Kolem roku 1650 byla na Olešenském potoku postavena vysoká pec s hamrem, památkou je po ní halda strusek a samota Ježkov (Frankfurt).

V roce 1660 učinili synové Šimona Kratzera dědickou dohodu o zadlužené pozůstalosti a mladší František Adam se spokojil s podílem 15 000 zl. rýn., když se mu odvede dědičně dědina Dlouhé s lidmi a příslušenstvím a s domovem v Praze. Tím se stala osada na nějakou dobu samostatným statečkem. Vrchnost si uddělala roku 1661 z domu Vávry Pohanky dvůr, jemu dala vystavět nové stavení a přikoupila k tomu dvoru od gruntu Víta Říhova pole a louky. V novo městských matrikách nacházíme z té doby na Dlouhém vedle Františka Assama Kratzera také rychtáře Ferdinanda Kratzera a pak pannu Johanku. Z toho vyplívá, že tu vrchnost sídlila.

Již v roce 1672 nabylo přesně známo, jaký desátek přísluší z této osady bobrovskému faráři. Farář se musel spokojit s tím, co mu podle tradice dávali osadníci. Této nejistotě měla učinit přítrž úředně zprostředkovaná dohoda z roku 1809, za desátek určovala všechny oseté pozemky v trati sousedící s poli hornobobroveckými a svrateckými.

V prosinci roku 1818 postihl obec velký požár, při němž padlo 18 domů plamenům za oběť.

V roce 1850, při nové politické organizaci, tu byla utvořena místní obec se 439 obyvateli a prvním starostou byl zvolen Václav Klimeš. Při pozemkové reformě připadly vrchnostenské pozemky do vlastnictví dlouholetým nájemcům a dvůr č. 1 přidělen za 26 500K nejprve nově ustanovenému družstvu pro zřízení lihovaru. Akci vedl starosta Julius Štarha, ale nenalezl pro ni potřebné pochopení, proto byly odevzdány rozlehlé objekty v této ceně dosavadnímu nájemci. Ten odprodal části budov třem zájemcům, a tak povstala ze dvora nová obytná stavení.

• Kaplička - Původní stará dřevěná zvonice stávala na kopečku za Nepeřilovými. Stavby nové kaple byla provedena za starosty Jiřího Hlavatého. Postavit zvonici s menší kapličkou rozhodlo zastupitelstvo v roce 1874 nákladem 600 zl. Obraz sv. Floriána věnovala paní Rosa Milius - Malovetz, velitelka dámského ústavu šlechtičen 'Marie Školské' v Brně, jiné materiály uvádějí jako dárce obrazu představenou velkostatku Růženu Milius-Malavcovou. V roce 1999 uplynulo 125 let od jeho postavení. Celkový stav budovy byl značně neuspokojivý, proto se obec rozhodla pro generální opravu. Na doporučení ing. arch. Košťálové z Brna bylo rozhodnuto pro rekonstrukci v rozsahu podřezání a izolace zdí, opravy krovu, výměny krytiny, zhotovení a úprava okolí kapličky. Po zvážení stavu obrazu sv. Floriána byl zhotoven obraz nový. Obraz namaloval pan Jan Florian ze Staré Říše. Kovářství Josef Tulis věnovalo nový kovaný kříž, který byl pozlacen. Po této generální opravě byl zavěšen nový zvon, který Dlouhému věnoval bobrovský farář páter Jan Daněk v roce 1992. Po generální opravě kaple v roce 1999 byly na jaře 2000 dodělány drobné úpravy okolí. V neděli 23. července byla celá dlouhodobá akce dovršena mší svatou a posvěcením zvonu a obrazu sv. Floriána.

• Pomník padlým - Současný pomník padlým byl postaven v roce 1924. Zub času na něm však zapracoval tak, že již jeho vzhled nebyl důstojnou památkou zesnulých v obou světových válkách. Vzhledem k této situaci byl pozván odborník, který naznal, že mramorová deska byla znehodnocena tak, že ji nebylo možné řádně opravit a navrhnul výrobu desky nové. Zároveň byly obnoveny nápisy na křížku, u kterého se konají rozloučení na poslední cestě našich spoluobčanů. Cena těchto oprav je 26 tisíc Kč. Dále bylo opraveno prostranství okolo pomníku, byl postaven taras a plot. Práce se uskutečnily v roce 1999, náklady činily 58 tisíc korun.

• Evangelický hřbitov byl založen a vystavěn v roce 1888 evangelickými občany z Dlouhé a Račic na pozemku Františka Dudka st. a Františka Dudky ml. Stavbu řídil mistr Samek z Milasína. Náklady na zřízení hřbitova o rozloze 266m2 byly 350 zl. Vysvěcen byl téhož roku farářem z Jimramova P. Totúškem za asistence evangelického faráře P. Josefa Dobeše. První na něm byl pochován občan Jan Chalupa, výměnkář. V roce 1922 byl celý hřbitov opraven, byla postavena márnice a provedeny další úpravy. V roce 1928 byla od Josefa Dudka přikoupena přiléhající parcela ke hřbitovu a prostor byl oplocen. Také celá zeď kolem hřbitova byla nově opravena. Protože plot u hřbitova, hřbitovní zdi I márnice byly v havarijním stavu, probíhá zde rekonstrukce. Sloupky, plot a brána byly vyměněny), celkové náklady na provedené opravy činí 56 tisíc korun. V roce 2001 byly zahájeny zednické práce na opravě zdi a márnice. Předběžný odhad nákladů na opravy činí 150 tisíc korun.