Černýšovice

Černýšovice nalézají své počátky již v roce 1390, kdy byly založeny. Jejich zakladatelem byl údajně Jan Černejš, procházející světem, se usadil na pravém břehu Všechlapského potoka. Zde zřejmě zůstal z důvodu blízkého zdroje pitné vody a krásné okolní krajiny. Během dvou let dochází ke stavbě několika domků v údolí Všechlapského potoka a zde již nalézáme počátky, kdy se začíná hovořit o obci nazvané Černejšovice, snad podle svého zakladatele. Toto vyprávěly své prababičky svým pravnoučatům a ty zas svým dětem. O dalším rozšiřování obce v nastávajících třiceti letech není mnoho známo.

Vyprávění hovoří o stálém přibývání jak obyvatel tak i jejich zpočátku chudých obydlí. V době kdy už Černejšovice měly nemalý počet obyvatel se staly součástí Župy Bechyňské a to někdy okolo roku 1420. Téhož roku byli ustanoveni hejtmani kraje Bechyňského, aby potlačovali husitství. Byli to: Oldřich z Rožmberka, Václav z Dubé a Petr ze Švamberka.

Náš kraj přetrpěl s celým národem všechny bědy válek, husitskými počínaje. I v naší obci bylo velmi rozšířeno husitství, neboť velkým přívržencem nového učení byl Jindřich Lefl z Lažan, toho času pán na Bechyni. Nezůstává zde však dlouho. Bojuje po boku krále Zikmunda na Vyšehradě a po smrtelném zranění umírá. Po obležení a následném vniknutí Táborů do okolí Bechyně, dostává se i k nám táborská posádka. Hejtmanem se u nás stává Jan Bleh z Těšnice Také třicetiletá válka vybírá si krutou daň a své oběti i v naší obci. Vojsko císařské, které mělo být lidem ochranou, zabijí ženy a děti, ničí majetek, pálí statky a loupí nač přijde. Černejšovice v této době prožívají velkou bídu. Občany selského stavu přivádí na mizinu a oni se dostávají do poddanství což pro ně představuje velké množství odvodů a dávek z toho co zemědělec vyrobil, vypěstoval či vychoval. Vše co se na něm chtělo bohužel podléhalo zákonům tehdejší doby. Lidé se bouřili avšak náprava situace přišla až za vlády Marie Terezie, která zmírnila poddanství svou reformou.

Zprávy o tehdejších Černejšovicích nám podávají "Registra Gruntovní jinak purkrechtní panství Bechyňského" z roku 1636 kdy byly Černejšovice rychtou, do které patřily: Bežerovice, Smoleč, Sudoměřice, Černicčky, Komárov a Kozelky. V této době prý došlo i přes nepřízeň a strasti třicetileté války k největšímu rozkvětu vesnice. K tehdejším 16 gruntům přibylo dalších 6. Do vesnice Černejšovice, která změnila svou původní podobu a rozšířila se na jihozápad k Bechyni, přicházelo mnoho mladých i starších lidí , kteří se zde usadili, založili své rodiny opravili spálené statky a vedli spokojený život. V letech 1674 až 1675 získává obec svůj nynější název, který si však neponechává na dlouho.

Z roku 1677 pocházejí zprávy o vypálení obce. Zůstaly zde jen 3 grunty a jedna chalupa. Vše ostatní lehlo popelem. V hrozných ničivých plamenech zahynulo mnoho hospodářských zvířat. K obětem na lidských životech naštěstí nedošlo. Po vypálení vesnice se obyvatelé rozprchli do okolních vesnic, někteří pobývali v lesích a přespávali v krmelcích, neboť ničivé plameny jim sebrali vše co měli. Lidé se však nevzdali, vrátili se a znovu začali budovat svá obydlí a doufali, že už je nic zlého nepostihne. Z tohoto zničení se celá obec upamatovávala velmi dlouho. do této situace nastupuje další změna, i když ne tak závažná. Obec získává znovu nové jméno a to tentokrát Černešovice. Do neustálého přistavování a vylepšování zasáhly další války vedené v letech 1741 až 1777. Tyto války vyžadovaly ohromné náklady. Musela se platit válečná daň z každé obce, již tak vyčerpané a zničené. V té době měl veškerou zprávu v rukou obecní rychtář.

Rychtář byl v obci i soudcem, vybíral úroky, stanovil robotu, vybíral pokuty, z nichž 1/3 plynula do jeho kapsy, byl sváděn k nepoctivosti a utiskování poddaných. Čím byl rychtář bohatší a hospodárnější tím lépe se vedlo jeho poddaným. Ale běda všem, byl-li rychtář marnotratný a nedbalý. Ten měl mnoho potřeb, vymáhal pokuty za nesmyslné věci a každý musel dát své peníze, i když jich moc neměl. Až do roku 1765 měl rozhodující moc, rozhodoval v obci i nad životem a smrtí občanů. Toto právo bylo zrušeno 22. července 1765. Rychty trvaly do 4. května 1766, kdy nastoupili justiciárové, kteří rozhodovali o věcech soudně-právních.
Za panování knížete Václava z Paarů, okolo roku 1810, čítají Černešovice celkem 227 obyvatel, z toho 97 mužů a 130 žen. Rok 1842 se vyznačuje především rozkvětem celé obce. Dochází ke stavbě nových cest. Když byl dolován kámen na jejich stavbu v lese Vesce přišlo se na zdi ukryté pod zemí, které se rozbíhaly různým směrem a na obrubeň studny. Toto místo jevilo všechny známky dávného opevnění. Roku 1452 byl mezi služebníky Jana z Lažan Mikeš z Vesce, který z této tvrze asi pocházel. Téhož roku se začala pyšnit nová kovárna, která sloužila všem lidem z obce. Některým poskytovala práci, jiným materiál a potřebné věci. Mezi mistry kovářského řemesla se zde vyučovali mladí tovaryši, aby našli uplatnění ve svém budoucím životě, neboť řemeslo je nadevše. Z období roku 1843 až do období první světové války jsou nám události v obci zatajeny. V této době nejsou do kroniky vedeny žádné zápisy. Z této doby víme pouze, že byla v obci postavena školní budova a to v roce 1859. Toto období také přináší konečné a snad už poslední stanovení jména vesnice a to na obec Černýšovice.

1. SVĚTOVÁ VÁLKA

"25. července v roce 1914 začala světová válka. Nejdříve rukovali ti, co byli služebně povinni a později se to tak stupňovalo, že museli i osmnáctiletí a padesátiletí. V ten čas co zatím muži prolévali svou krev na bojištích, doma panovala velká bída. Nastala rekvisice a všecko jméno mělo se muselo dáti. Po vesnicích chodili vojáci, všude hledali, vše převraceli a procházeli a co našli propadlo, takže žádný za to nedostal zaplaceno. Dobytek se musil odvádět, takže nikomu nezbylo víc než potah a nějaká ta kráva. Každý hospodář měl předepsáno kolik všeho a obilí má odvést, ať měl nebo neměl, takže nebylo co jíst. Byly mlýnské lístky. Ani o kg více se nesmělo dát do mlýna, než bylo na lístku. Na cukr, mouku, na petrolej, chleba na to vše byli lístky, takže víc, než bylo na lístku, nebylo k dostání. Lístky byly papírové, bavlna vůbec žádná, punčochy také papírové a vše vzdor tomu moc drahé. Od krav se musilo odvádět mléko, z vepřů doma zabitých sádlo. V roce 1918 přišla velká bída, mrazy a sucho moc řádily, dobytku nebylo co dát a tak se musilo chodit do pasek na stýly a po pár větvičkách shledávat. Dne 28. Října 1918 byla prohlášena samostatnost. V ten den se konalo mnoho slavností. Dívky v krojích, mládenci za sedláky byli ustrojeni a všude zpěvu a radosti, že máme tu svobodu. I u nás oslavili jsme tento den. Tři lípy, první na návsi, druhá před školou, třetí před Kovaříkovými, byli sázeny v den svobody. Sázely je školní děti s panem učitelem Šonkou a panem řídícím. Také čtverec lesa ve Staré pasece byl v ten den nasázen. Nyní máme svobodu a dej bůh, aby byl v Čechách stále pokoj a mír, aby se znovu nevrátila ona hrozná válka světová!"
Období po první světové válce bylo zlé nejen v Černýšovicích, ale ve všech vesnicích a městech. Nedostatek potravin, obuvi a vůbec všeho byl citelně znát. Lidé se však hrdě postavili a začali zvelebovat svá hospodářství a zaháněli hlad a to nejen svůj, ale i svých zvířat, které trpěli válkou stejně jako lidé. V roce 1923 bylo pomýšleno na stavbu vodovodu, neboť dříve byl významným zdrojem pitné vody Všechlapský potok. Ten byl ale znečištěn a z poloviny zasypán. Panoval zde nedostatek pitné vody. V roce 1925 byla svedena voda z pramenišť do kalového rybníčku. Byly zahájeny výkopové práce.

Roku 1927 byla do vsi zavedena elektřina. Používání elektrické energie učinilo mocný průlom nejen v zemědělství ale hlavně v průmyslu.

Do zvelebených domovů, vylepšených staveb, ale i spokojeného lidského života zasáhla 2. světová válka. Z Černýšovic bylo povinno narukovat 83 mužů. Přišla ohromná bída. Když válka vstoupila do čtvrtého roku byla tíseň, strach a bolest znát citelně všude. Lid byl nucen žít dle gramů. Byly vydávány cukřenky, moučenky, tabáčenky a jiné "enky". Lidé by byli rádi odešli a vyhnuli se takovéto situaci, nebylo však kam by se odebrati, neboť situace byla všude stejná. A proto zůstávali zde, utíkaly do hor nebo po uklidnění situace odcestovali do zahraničí. v roce 1945 po osvobození se většina lidí pustila s velkým elánem do zvelebování hospodářství. V té době bydlelo v Černýšovicích asi 170 lidí. O rok později se 11 rodin vystěhovalo do pohraničí a počet obyvatel se náhle snížil na 138.

21. února 1949 byly Černýšovice připojeny k okresu Týn nad Vltavou, prý aby se jim lépe vedlo. Toho roku však přišla měnová reforma a našetřené peníze byly pryč. Dne 26. února 1951 bylo z nařízení okresního úřadu v Týně nad Vltavou, obnoveno lístkové hospodářství v přídělech mouky, cukru a chleba, z důvodu nehospodárnosti, zbytečného plýtvání a zkrmování dobytkem pro jiné tak potřebnými potravinami. Toto hospodářství bylo zrušeno na počátku roku 1953. V roce 1956 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD). Lidé ač neradi, museli odevzdat všechny své pole, lesy i louky do společného vlastnictví. Zbyla jim tak holá chalupa bez zahrady. Krásné ovocné stromy byly vytrhávány a zahrady přetvářeny v pole. 3. února 1960 byl v obci zapojen rozhlas, aby byli lidé lépe informováni o dění ve své obci.

27. března 1960 došlo ke sloučení obcí. Sloučený MNV Sudoměřice u Bechyně tvořily tyto obce: Sudoměřice, Bechyňská Smoleč, Černýšovice, hutě a Bežerovice. V té době byla kronika Černýšovic předána do nadřazené obce ale tam se zapisování do kroniky nikdo nevěnoval a to až do roku 1990, kdy se naše obec osamostatnila a začala se věnovat zápisům do kroniky sama. A tak informace z tohoto období o více či méně důležitých událostech jsou nám podávány pouze z vyprávění pamětníků. V roce 1957 změnila náves svou původní podobu. Namísto staré rozpadlé kovárny byla postavena budova, do které byl přestěhován obchod. Roku 1992 došlo k rozpadu JZD a půda byla vrácena bývalým majitelům, na místo kterých se dnes o pole starají jejich děti, vnoučata či nájemní společnosti. Roku 1933 byla na volném místě "V chalupách" vybudována požární nádrž.

V následujících letech nejsou zaznamenány přílišné změny v obci. V roce 1999 je celá vesnice připravována na slavnostní sraz rodáků. Život plyne dál a většina občanů žije spokojeně ve svých domovech po boku svých blízkých. Obec se pomalu vylidňuje, protože je zde velmi vysoký věkový průměr, hodně zdejších chalup je rozprodáno k rekreačním účelům, což ne vždy vede k jejich zvelebování.

• Zvonice s kaplí na návsi