První písemná zmínka o obci pochází z roku 1494. (Zdroj: Wikipedie)
Přestože první zpráva o Časech je až ze začátku 16. století první nálezy o osídleni v okolí pocházejí již z mladší doby kamenné. V 16. století náležely Časy k majetku někdejšího ženského cisterciáckého kláštera v Sezemicích. Buď jak buď, jisté je jen tolik, že Časy existovaly před zánikem sezemického kláštera za husitských válek. Je tedy jisté, že musely stát nejpozději někdy na konci 14. století.
Záznam v urbáři z roku 1522 Největšího rozkvětu dosáhly za pánů z Pernštejna, kdy v blízkosti Časů pernštejnští stavitelé vybudovali rybník Markvart a Labská, které sloužily k chovným účelům. Pro pořádkovou evidenci všech příjmů a evidencí nechali Pernštejnové sepsat urbář, v němž je obsažena první konkrétní zmínka o Časech. Přesněji o časti vesnice, která tehdy patřila Pernštejnům. Druhá část koupili Pernštejni v roce 1551.
Časy patřily pod sezemickou rychtu. Do Sezemic tedy vozili hospodáři z Časů povinné peněžní dávky. Pod Sezemice spadaly Časy i z hlediska farní správy.
Počátkem 17. století začalo v české společnosti růst napětí. Třicetiletá válka znamenala i pro obyvatele Časů nezměrné utrpení. Průtahy a "ložírování" císařské i nepřátelské armády se střídalo jedno za druhým. Nejeden hospodář v zoufalství opustil grunt. V roce 1651 - tři roky po třicetileté válce - bylo v Časech obydleno 6 z 11 gruntů. Během války rodiny původních osadníků zmizely. Soupis obyvatel uvádí celkem 27 lidí. Ještě na přelomu 17. a 18. století se v matričních zápisech objevuje narození dítěte nebo svatba z Časů jen zřídka.
Do roku 1680 zde neexistovala robota. Dřívější roboty se změnily na stálý peněžní plat. K zásadní změně došlo až na začátku 18. století. V roce 1757 museli robotovat sedláci v Časech s volským nebo koňským potahem každý z nich 1 - 2 dny v týdnu. Všude jinde 3-4 dny v týdnu.
Obecní pečeť z roku 1757 V době, kdy se na Pardubicku připravovala "raabizace", pracoval zde ing. Antonín Felix Zástěra na geometrickém plánu panství. Časy patří k těm šťastnějším obcím, jejichž Zástěrův plán se zachoval. Poznáváme z něj nejen původní půdorys zastavěné části vesnice, ale i rozvrstvení polí. Původní rozsah vesnice s jedenácti usedlostmi, vytvořený do konce 16., století se prakticky nezměnil až do začátku 18. století. K původním 11 zemědělským usedlostem a 1 obydlené obecní chalupě, přibylo několik "baráků", postavených ve směs na obecních pozemcích. Jejich vlastníkům nepatřily téměř žádné pozemky. Říkalo se jim "baráčníci". Většinou neměli ani žádné poddanské povinnosti a živili se službou u bohatších sedláků.
Druhá polovina 19. a první desetiletí 20. století bylo naplněno celou řadou dějinných událostí. Pro toto období nejsme bohužel zatím schopni nic víc, než posbírat nepatrné střípky událostí a jen letmo naznačit postupný růst obce. Památnou událostí pro Časy se stal rok 1874. Tehdy se v Pardubicích konala každoroční velká společenská událost, na niž se sjížděla smetánka z celého Rakousko - Uherska, parforsní hon. Parforsního honu se tehdy účastnil i císař František Josef I. a císařovna Alžběta. Hon byl zahájen právě u Časů. Na počest této události zde byl vystavěn pomník.
Od roku 1893 byla Časům povolena celoroční expozitura jednotřídní obecné školy. Někdy v poslední čtvrtině 19. století vznikla v Časech cihelna, která měla v životě obce důležitou úlohu. Vznik cihelny má jistě souvislost s rozmachem stavební činnosti v okolí.
Pomník obětem 1. sv. války Dne 28. července 1914 bylo v Časech vylepeno provolání císaře Františka Josefa I. "Mým národům". Začala 1. světová válka. Přinesla hlad, zdecimované hospodářství a statisíce padlých na bojištích. Svou daň si vzala i na životech deseti mužů z Časů. V posledních dnech Rakousko - Uherska zúčtovali "radostnou vzpomínkou" na císaře Františka Josefa I., zvěčněnou v podobě pomníku na počest přítomnosti císaře na honu roku 1874. Pomník obyvatelé Časů rozbili a materiál použili při stavbě obecní váhy.
Vznikem Československa v roce 1918 se vytvořily pro obec nové politické, ekonomické a kulturní podmínky. Začala nová kapitola v dějinách obce. Krátký dvacetiletý vývoj, během něhož byla vystavěna silnice, kanalizace, chodníky i zavedeno osvětlení, však byl přerván nástupem fašismu, zánikem samostatného státu a útrapami druhé světové války. Obec doznala řadu příznivých změn i po stránce kulturní a osvětové. Záhy po vydání zákona z roku 1919 vznikla v Časech obecní knihovna a ochotnický herecký spolek.
Koncem třicátých let přestalo existovat Československo. Dne 15. března 1939 byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Proti fašismu bojovaly ilegální antifašistické jednotky. V lednu 1945 vznikla ilegální skupina také v Časech.První dny po osvobození se nesly ve slavnostní atmosféře. Po válce se také obnovila kulturní činnost v obci. V padesátých letech se začalo se zakládáním zemědělských družstev. Po tzv. "sametové revoluci" v listopadu 1989 padla komunistická vláda a začala obnova demokratického zřízení. Obec Časy se po volbách v roce 1990 opětně osamostatnila a má zase vlastní obecní úřad a zastupitelstvo.
Ojediněle se nám dochovaly záznamy, které popisují některé obyčeje, jak se uplatňovaly přímo v Časech. Jeden z nich se týká "ostatku", tak se nazýval konec masopustního období. Bylo zvykem, že přes vesnici procházely průvody masek z okolních obcí. Určitou zvláštností těchto průvodů bylo napodobování parforsních honů. Další konkrétní zpráva z Časů se týká obyčeje na den sv.Matěje. Děti tehdy vybíhaly bosé do sadu, vařečkami tloukly do kmenů ovocných stromů a prosily je o hojnou úrodu. Z Časů pochází také celá řada koledních textů typických právě pro tuto obec, které byly zaznamenávány až do roku 1900.