Čachovice

Kronika obce Čachovice shořela koncem druhé světové války. Nová je vedena s údaji od roku 1945. Starší údaje o obci jsou v této kapitole čerpány zejména z dochované kroniky sousední obce Vlkava a z dalších pramenů uvedených v textu.
Nejstarší údaje o vsi Čachovice podle výpisu z „Dějin obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého“ napsaných učitelstvem školního okresu mladoboleslavského v roce 1926
Pozn.: (Výpis provedl Milan Pokorný, Čachovice č. 79. Strojopis výpisu byl vlepen do kroniky obce Čachovic). Naše kapitola je upraveným výtahem z uvedeného strojopisu. Údaje jsou též shodné s výpisky z "Desek zemských" pořízenými spisovatelem J.A. Neumanem, rodákem ze Semčic, a rovněž započatou prací někdejšího starosty obce Čachovic - Františka Pejška, účetního knížecího cukrovaru vlkavského z r. 1893, respektive výpisem těchto prací provedených M. Pokorným a údaji dle August. Sedláčka (Hrady a zámky), sešit č. 20.
Podle shora uvedených pramenů ves Čachovice má jméno snad podle jakéhosi Čacha, zakladatele rodu, působícího zde před rokem 1297.
V Čachovicích bývala tvrz, kde roku 1297 sídlil vladyka Bedřich, po něm r. 1340 Ješice z Čachovic. Roku 1418 patřila tvrz Heníkovi z Chlumu. Část vsi měla paní Kuňka, vdova po Janovi ze Ptení.
Zboží čachovické držel dlouho starobylý rod Chlumských: Roku 1450 zapsán (v odpovědi Sasům) Jaroš a Mutina z Chlumu a Čachovic. Od počátku 16.století sídlil v Čachovicích Jindřich Dovole ze Chcebuze. Jeho syn Jindřich roku 1546 vkládal zdejší tvrz, dvůr a ves Čachovice do obnovených "Zemských desek".
Roku 1550 Kateřina ze Chcebuze prodala statek čachovský pánu Jindřichu z Valdštejna a na Dobrovici. Později však byly Čachovice prodány Jindřichu (purkrabímu z Donína) a připojeny k Benátkám.
Roku 1595 byla čachovická tvrz dřevěná a měla několik světnic, pokojů a komor. Roku 1599 byly
Čachovice za Rudolfa II. součástí královského majetku. Patrně z důvodů finanční tísně císař a král Rudolf II. Čachovice přenechal roku 1611 panu Adamovi Linhartovi z Najenperku (patrně i proto, že tento Adam Linhart císaři půjčil 2000 kop míšeňských na válečné výdaje. Roku 1611 byl čachovický statek připojen k Vlkavě, a Adam Linhart pak odkázal Vlkavu, Struhy a Čachovice své manželce Hedvice z Habartic. Vlkavské zboží zakoupil Adam Linhart z Najenperka již roku 1608. Když roku 1611 získal sousední Čachovice, přikoupil r. 1612 i celý statek ve Struzích. Po smrti Adama Linharta spravovala všechny uvedené statky jeho manželka Hedvika z Habartic se svými syny Adamem, Vilémem a Václavem (od r. 1617). Václav pak věnoval statek ve Struhách r. 1622 své manželce Kateřině ze Šrajbštorfu, r. 1628 pak odešli všichni tři bratří v době pronásledování nekatolíků do Saska. Po jejich návratu r. 1631 byli bratři odsouzeni a veškerý jejich majetek byl zkonfiskován. (Vlkava s tvrzí, vsí a poplužním dvorem, tvrz a ves Všechlapy s poplužním dvorem, též ves Struhy s poplužním dvorem a ves Skrchleby s 52 osedlými zkonfiskována roku 1632 Albrechtem z Valdštejna a postoupena Adamovi z Valdštejna. Ves Vlkava r. 1636 postoupena na základě výnosu císaře z roku 1636 Ottovi Bedřichovi, hraběti z Harrachu.
Rod Harrachů držel statek Vlkavský, k němuž náležely rovněž vsi Skrchleby, Všechlapy a Vlkava až do roku 1789, kdy bylo celé zboží prodáno k panství Loučeňskému včetně Struh a Čachovic (Loučeňské panství a panství dobrovické mělo společnou vrchnost).
Rybníky na panství Vlkavském se stavěly patrně nejpozději v 16. století v období renesančního rozkvětu celé země. Pod rybníkem Vlkavským vybudoval v polovině 16. století Kašpar Granovský panský mlýn. Pozdější majitel Vlkavy Adam Linhart z Najenperka se také soudil r. 1610 s hejtmanem v Benátkách o spornou maximální výšku hladiny Vlkavského rybníka: Šlo o to, aby mlýn měl dostatek vody, ale i o to, aby nadměrná voda neuškodila císařským loukám. Celý spor je uveden v záznamech loučeňského zámeckého archivu.

• kaplička