Ke dni 1. 1. 2013 zde žilo 1649 obyvatel. Katastrální území obce má rozlohu 1 063 ha. V roce 2011 zde bylo evidováno 626 adres. U obce se nachází železniční zkušební okruh Výzkumného ústavu železničního. (Zdroj: Wikipedie)
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1295. Původní jméno obce bylo Crhynici, tedy ves lidí Crhyňových. Během vývoje se z původního jména stala vesnice Crhynice a později Cerhenice. Původní archeologické vykopávky jsou z období osídlení keltskými kmeny. Kolem roku 1340 byly v Cerhenicích tři vladycké statky. Později tu byla zbudována tvrz, stávala na místě pivovaru, který byl postaven v roce 1118. Začátkem 16. století byly Cerhenice, zásluhou Elišky ze Střížkova povýšeny na městečko. Do poloviny 16. století zde měla sídlo Jednota českých bratří. Za třicetileté války (1618–1648) byly Cerhenice úplně vylidněny. Vesnice byla vypálena, obyvatelé rozptýleni do okolí a nebo pobiti. Po skončení války se obec pomalu zalidňovala. Kolem roku 1690 se staly Cerhenice majetkem Šternberků a v roce 1718 zde bylo 32 usedlostí. V roce 1758 prodal František ze Šternberka obec Marii Terezii. V roce 1778 byl pod vlivem selských bouří vydán rozkaz, aby všechna pole a louky ve vlastnictví státu a měst byla rozdělena na menší usedlosti. Robota byla nahrazena peněžitými dávkami a v roce 1781 bylo zrušeno nevolnictví. V místní škole se vyučovalo už v 16. století a zřejmě i v době pobělohorské, kdy veškeré školství v Čechách upadalo.
Roku 1845 začaly projíždět u Cerhenic první vlaky po důležité železnici mezi Prahou, Pardubicemi a Olomoucí, ale nádraží zde přes veškeré úsilí nebylo vybudováno (pouze zastávka). Industrializace se na Cerhenicích projevila především stavbou cukrovaru, zprovozněného na přelomu 60 a 70. let 19. století. Tato původně Společná rolnická továrna na cukr se stala dominantou a poznávacím znamením obce. Továrna měla od svého založení problémy, stav se zlepšil až prodejem pražskému velkoobchodníkovi M. B. Kohnovi roku 1888, přičemž později se stala majetkem Pečecké rafinerie cukru. V roce 1907 byl cukrovar rozšířen o rafinérii a roku 1909 o nové skladiště podle projektu Bruno Bauera. Zajímavostí také je, že areál továrny je napojen na 3,6 km vzdálenou železniční stanici Velim, i když leží přímo vedle trati. Toto průmyslové dědictví je ovšem dnes nevyužito (poslední řepná kampaň 1997/1998), většina budov byla zbořena v letech 2001 až 2002 a dnes zbývá komín, skladiště surového a bílého cukru a kanceláře. Další promeškanou příležitostí v Cerhenicích je naprosto necitlivá přestavba místní tvrze v Zámecké ulici (čp. 137, od konce 18. století do roku 1918 sloužila jako pivovar), která v letech 2002 až 2004 setřela její renesanční vzhled (původ budovy je gotický). To vedlo k jejímu vyškrtnutí z památkového fondu roku 2005. Pro tento přístup ke svému historickému dědictví jsou tak Cerhenice z turistického hlediska zatím nevýznamné.
Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status městyse.
(Zdroj: Wikipedie)
- Cukrovar (postaven 1864/1871) je dnes z valné části zbořen. Dominantou nejen továrny, ale celých Cerhenic je 66 metrů vysoký komín, dále jsou zachovány administrativní budovy a skladiště. Areál je nevyužit a chátrá.
- Barokní zámek v zámecké ulici byl postaven v letech 1771 až 1772. Poté sem byly přemístěny úřady z vedlejší tvrze. V objektu také byly hotelové pokoje Ústavu šlechtičen a sýpka. V 2. polovině 19. století budova přestavěna, po roce 1918 adaptována na byty a školu. Objekt je obdélníkového půdorysu, jednopatrový a krytý valbovou střechou.
- Tvrz byla založena po roce 1340, renesančně přestavěna roku 1618, roku 1778 přeměněna na pivovar, po roce 1918 přeměněna na obytnou budovu. Dochovala se jednopatrová dvoukřídlá budova s valbovou střechou a hranolový výstupek jako pozůstatek po věži. Po roce 2000 byla památka velmi poškozena nevhodnou přestavbou. Zlikvidována renesanční psaníčková sgrafita, ostění z červeného nučického pískovce ze stejné doby i pamětní deska přestavby z roku 1618. Nicméně vhodným postupem je záchrana stále možná, neboť dispozice budovy jsou ještě zachovány.
- Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven v letech 1734 až 1735 Šternberskými majiteli cerhenického panství. V 2. polovině 19. století, roku 1945 poškozen leteckými pumami, po válce několikrát opravován. Budova malého kostela je jednolodní, s barokním průčelím i oltářem a je postavena na stráni, na východě obce.
- Barokní socha Panny Marie Bolestné (postavena 1745) a kamenný kříž (1924) leží na Náměstí míru.
- Pozdně barokní statek (čp. 21) a dvě usedlosti z 19. století (čp. 18, čp. 66)
- Výklenková kaplička Panny Marie na jihu městyse, postavena roku 1800