Její historie začíná nepochybně již v roce 1234, kdy se s jejím názvem, v té době ještě jako Branechewess, setkáváme v pramenech poprvé. Zajímavý a poněkud nezvyklý místní název odvozují Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek od jména Branek. Branechewess z roku 1234 je podle názoru složeninou přivlastňovacího jména Branek. Branče a ves neboli Brankova ves. Osobní jméno Branek je zkomolenina k osobnímu jménu Bransúd. Nynějšího názvu obce se užívá od roku 1915. Osoba v obecní pečeti byla v minulosti považována za svatého Rocha ochránce před morem. V roce 2010 nechala obec zpracovat návrh znaku a praporu. Při podrobnějším zkoumání bylo zjištěno, že se jedná o svatého Vojtěcha jehož atributem je veslo.
K historickým památkám patří rozvaliny někdejší vladycké tvrze neboli hrádku o průměru 30 metrů, které se nachází na levém břehu řeky Jihlavy. Její areál je ohraničen příkopem a valem. V obci je památkově chráněný dům č. p. 10 z první poloviny 18. století se štukovou výzdobou průčelí.
Obec má vlastní vodovod a od roku 2004 je plynofikována. V roce 1977 byl na levém břehu řeky Jihlavy vybudován plavecký areál, jehož součástí je bazén a ubytovna s šedesáti lůžky. Občanům i návštěvníkům slouží kulturní dům s kapacitou 250 míst, přilehlý hostinec, prodejna potravin, tenisový kurt a fotbalové hřiště.
Podle nejstaršího urbáře obce zjistíme, že v roce 1530 zde žilo 20 obyvatel.
Nejčastějším příjmením, s nímž se v urbářích setkáme, je Jandula, Lankaš, podobně je to s příjmeními Dvořák, Tkadlec, Kocián atd.
Robotovat chodili bransouzští do Brtnice. Práce začánala v deset hodin. V zimě robotníci po cestě hodinu odpočívali a pak pracovali až do šestnácti hodin. V létě začínali pracovat hned po příchodu v deset hodin dopoledne a pracovali až do pěti a někdy i do šesti hodin odpoledne. O žních pak už od šesté hodiny ranní do sedmé hodiny večerní.
Protože u chalup nebyly polnoísti, pracovali chudí lidé u rolníků, u nichž měli také sázeny brambory. Denně dostávali velkou buchtu, čtvrt bochníku chleba a „vejraškový“ koláč. Po žních od těch štědřejších ještě čtvrtku mandlového ovsa a čtyři snopy ječmene.
Služné u čeládky nebylo jednotné, například Dvořákova děvečka dostávala 10 až 16 zlatých, 16 loket domácího plátna, 4 lokty plátna lněného a 4 lokty počesaného, šorc a zástěru také z domácího plátna a černě nebo modře barvený plátěný šátek.
Na počátku 20. století se chodili bavit bransouzští sousedé do hospody u Fabiánů a u Blahů.
Masopust, doba veselí, probíhal hlučně. Muzika hrála tři dny, o masopustním úterý chodily po vsi nejrůznější maškary, rozličné postavy, karikatury současných osob. V žádném případě nesměli chybět dědek, bába a žid, kteří sbírali oves, buchty, smažínky a peníze.
O vánocích a o koledě chodily děti po domech a zpívaly koledy, za což dostávaly jablka, ořechy, koláče nebo peníze. O Štědrém večeru chodíval po vsi pastýř, který oznamoval blížící se narození Páně. Doprovázely jej děti, které bečely, aby napodobily ovečky. A lidé mu vynášeli koláče a všechno, co mohli od štědré večeře.
- rozvaliny vladycké tvrze
- dům čp. 10 se štukovanou výzdobou průčelí (kulturní památka)
- kříž
- památník obětem 1. sv války, památník obětem 2. sv. války
- zvonička
(Zdroj: Wikipedie)