Bořanovice

Těsné sousedství obcí Bořanovice a Pakoměřice způsobilo, že splynuly v jeden celek nejen stavebně, ale i katastrálně, a dnes tvoří ucelenou sídelní aglomeraci bez zjevného předělu. Od roku 1922 je obec Bořanovice sídlem společné samosprávy.

Bořanovice - název obce je odvozen patrně od osobního jména Bořan (ves lidí Bořanových), což je zkratka z původního jména Bořivoj nebo Bořihněv. Bořanovice se poprvé připomínají před polovinou 13. století v listinném falsu datovaném do roku 1227, jímž český král Přemysl Otakar I. přenechal ženskému klášteru u sv. Jiří v Praze na Hradčanech jurisdikci nad jeho poddanými. Klášter dále tento majetek zastavoval osobám světským. V 16. století se dostal moravské rodině, která se odtud psávala Bořanovskými z Bytíšky. Roku 1576 vlastnil Bořanovice Jan, syn Vavřince Bořanovského. Od roku 1609 byl majitelem Rudolf z Lidlova, který pro dluhy jej musel zastavit Zdeňkovi Smolíkovi ze Slavic. Zdeněk zúčastnil se vzpoury proti císaři Ferdinandovi, mezitím zemřel a Bořanovice po něm držela jeho dcera Anna, vdaná za Kryštofa Šťastného Slavatu z Chlumu. Císařským dekretem roku 1622 propadl majetek konfiskaci. K žádosti kněžny abatyše Žofie Albinky byly Bořanovice, vedle cis. rezoluce ze dne 2. listopadu 1663 bez všech závad za sumu odhadní 9 219 kop, 55 gr.míš., dědičně postoupeny opět klášteru sv. Jiří a poddány Panenským Břežanům. Když císař Josef II. klášter sv. Jiří zrušil, byl bořanovický dvůr roku 1782 rozparcelován, statky dostaly jiné majitele, ale Bořanovice zůstaly součástí panství břežanského až do roku 1848.

O Pakoměřicích jsou nejstarší zprávy z poloviny 14. století (1352), kdy se připomíná pakoměřický kostelík Narození Panny Marie. Prvním známým majitelem byl Mengart Wigolais, který prodal roku 1357 polovinu svého dědictví v Pakoměřicích, tehdy nazývaných Pakomilice. Od roku 1380 jsou v majetku Bernarda Seidla a dále jeho syna Jana, označovaného predikátem "z Pakoměřic". V roce 1406 byl poprvé uvedený jako vladyka, patrně do Pakoměřic přesídlil a postavil zde tvrz. Je pravděpodobné, že Seidlové byli předky rytířského rodu Čéčků z Pakoměřic, kteří ves vlastnili v letech 1427 - 1450. V roce 1432 byla učiněna první výslovná zmínka o tvrzi - podle starých letopisů na ní Jan Čéček přilákal bývalého písaře u desek zemských Matěje ze Křenov a jeho ženu (svého tchána a tetu), tvrdě jim, že bydlení zde bude v tehdejších nebezpečných časech jistější. Ale pak je při stolování zajal, uvěznil a okradl o všechno jmění. Dalšími známými držiteli Pakoměřic byli měšťan Kliment Holjan, Ctibor Čert z Horky, Martin Pytel a Matěj z Nového Města, a dále bratři Vít, Martin a Václav z Rohovic, kteří se roku 1474 o statek rozdělili. Dále se na rozděleném statku vystřídalo více majitelů současně. Spojení obou polovin pakoměřické tvrze i celého statku se uskutečnilo roku 1547, kdy synové rytíře Vavřince Bořanovského z Bytíšky Tomáš, Václav, Jan a Smil koupili druhou polovinu tvrze a dvora. Roku 1589 drželi tvrz Tomášovi synové Zikmund a Smil. Smil pak na Pakoměřicích v roce 1616 zemřel a byl pohřben ve zdejším kostele. Dalšími majiteli Pakoměřic byli urozený pán Kryštof Šťastný Slavata z Chlumu, od roku 1628 Tomáš Ferdinand Teufel z Zeilberku, a dále Oldřich Libštenský z Kolovrat, který v roce 1645 prodal pakoměřický statek svobodnému pánu Janu Hertvíkovi z Nostic. Jan Hertvík začal se skupováním drobných statků severně od Prahy a spojoval je s pakoměřickým do většího celku. A tak nepatrný statek Pakoměřice se od poloviny 17. století stal krystalizačním jádrem poměrně rozsáhlého panství patřícího více než dvě století tomuto hraběcímu rodu Nosticů. Přestože ti během svých častých pobytů na panství sídlili na zámku v nedalekých Měšících, zařízeném jako honosná rezidence, podrželo si panství jako celek název Pakoměřice podle statku, který Nosticové získali v kraji jako první. Po roce 1945 byl všechen Nosticovský majetek zkonfiskován.

Jak již bylo zmíněno jediná šlechtická rodina vlastnící Bořanovice, a zároveň užívající ve svém rodovém jméně název vsi, patřila původem k moravského rodu z Bitýšky. To oni poprvé v historii spojili Bořanovice a Pakoměřice do jednoho statku, který vlastnili bezmála jedno století (1513-1609). Podoba erbu Bořanovských z Bitýšky je zachována na náhrobcích rytířů Zikmunda a Smila v kostele Narození Pany Marie v Pakoměřicích. Erb je popisován jako černý štít se zlatou jelení hlavou s parožím a krkem, který je šikmo prostřelen zlatým šípem.

Barokní zámek Pakoměřice byl postaven na místě tvrze doložené k r. 1440., o níž je poslední zmínka z r. 1623, kdy již byla patrně rozbořená. Zámek byl později využíván k hosp. účelům. V 19. stol. byl adaptován na špýchar a splynul s ostatními hosp. budovami.

(Zdroj: Wikipedie)