Borovnice se připomíná poprvé v roce 980, kdy patřila tvrz a vesnice Slavníkovcům. Později připadla Vršovcům. Po pokusu o vyhubení tohoto rodu v roce 1108 byla připojena k majetku Sedleckého kláštera. Již v roce 1174 byla ovšem Borovnice spolu s okolními vesnicemi v držení Drslavců z Potštejna.
(Zdroj: Wikipedie)
Ves Borovnice se připomíná poprvé v roce 980, kdy patřila tvrz a vesnice Slavníkovcům, později Vršovcům. Když byl roku 1108 rod Vršovců téměř vyhuben Přemyslovci, Borovnice se dostala k Sedleckému klášteru. Roku 1174 byla Borovnice v držení Drslaviců z Potštejna, kterým patřily i ostatní okolní obce - Homol, Chleny, Svídnice, Přestavlky a Sudslava. Během husitských válek neměla Borovnice stálého držitele; až roku 1480 je zmínka o Matěji Sudličkovi Zárubovi, který o sedm let později Borovnici prodal Benešovi z Vartenberka a ten posléze Bohušovi a Václavu Okrouhlickým z Kněnic. Borovnice pak v průběhu následujících let vystřídala řadu majitelů - mezi nimi i Albrecht z Valdštejna.
Borovnický mlýn v roce 1940Od roku 1688 patřila Borovnice hraběnce Terezii Eleonoře Ugarte, která nechala roku 1692 postavit kostel na Homoli se dvěma kaplemi. Po její smrti patřila obec její dceři Marii a jejímu manželovi hraběti Josefu Antonínu Zárubovi, který postavil sochu sv. Jana Nepomuckého. Roku 1756 byla Borovnice prodána Františku Oldřichu z Vchynic (Kinský), který připojil Borovnici k panství choceňskému a od roku 1830 byla majetkem rodu Kinských z Kostelce nad Orlicí.
- Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1714 s pětiúhelníkovou kamennou balustrádou
- Socha sv. Antonína na rozcestí z roku 1744
- Kaplička u autobusové zastávky