Bohdalov

Z první písemné zprávy z r. 1349 je známo, že Bohdalov, v německých textech pod názvem Bochdalau, byl tehdy již městečkem a patřil k hradu Osové v okrese velkobítešském. Byl v majetku pánů z Ronova. V letech 1448 – 1551 vlastnili Bohdalov páni z Pernštejna postoupením od Václava Šturma z Ronova a Mitrova. Za dob správy tímto slavným rodem byl v městečku postaven pivovar, vinopalna, měšťanům bylo uděleno právo várečné. V roce 1551 prodali Pernštejnové Bohdalov Václavu Chroustenskému z Malarov a Chroustenic. Koncem 16. století však tento rod přesídlil do obce Černá a městečko tak ztrácelo na významu. Po roce 1620 Bohdalov připadl italským hrabatům Collalte San Salvatore, pod jejichž správou bylo obyvatelstvo utiskováno robotou a nebyla respektována městská práva. Od poloviny 19. století se mohli obyvatelé Bohdalova znovu dovolávat svých práv. Docházelo k výraznému zvelební městečka, v obci se rozvíjí průmysl a to především zásluhou významného rodáka, říšského rady a poslance zemského sněmu Jana Nepomuka Heimricha. Jeho přičiněním byl v roce 1874 založen Sbor dobrovolných hasičů Bohdalov, který se řadí mezi nejstarší hasičské sbory na okrese.

Na základě historie Vysočiny se dá předpokládat, že Bohdalov byl založen asi v 1. polovině 13. století zemědělskými osadníky. Zřejmě do těchto míst přišli z oblasti Bítešska a Osového. První dochovanou písemnou zprávu o Bohdalově známe z roku 1349. Je tehdy již městečkem a patří k hradu Osové v okrese velkobítešském. Jindřich z Osového zapisuje i na něm jako na ostatním svém majetku manželce své věno 800 hřiven. Podle známé historie kraje můžeme tedy souditi, že toto území připadlo po smrti Přibyslava z Křižanova jeho vdově Sibyle a tím se dostalo do přibyslavsko-ronovské větvi pánů z Lichtenburka. Ti toto území koncem 13. století kolonizovali  a udělili své osadě městské právo, což by dosvědčil asi starý znak městečka. Když roku 1364 učinil Jindřich z Ronova řečený z Osového dědickou dohodou se svou dcerou Hyzlou a jejím manželem Janušem z Bechyně a jejich dědici o svém statku bítešském, přináleželo k němu i celé městečko Bohdalov. Jindřich a Januš odprodali roku 1366 Bohdalov s okolím i s právem patronátním Zdeňkovi a Čeňkovi bratřím z Ronova. Zdeněk daroval 6. října 1366 desátek mýta v Bohdalově kostelu přibyslavskému. Po smrti Zdeňkově připadl jeho podíl na Čeňka a po něm bohdalovské území přešlo na jeho syna Smila, který tu asi sídlil a snad i postavil obyvatelnou hradní věž (něm. Berchfrit, Belfried), psal se z Bohdalově a teké tento majetek hodně zadlužil. (V roce 1621 dával spravovati úředník Pavel Rožnovský na Perfrýdě vazbu a ještě roku 1856 byly zříceniny rozsáhlé a rozebíraly se jako stavební materiál.) Když Smil asi roku 1405 zemřel, zůstal po něm syn Smil, jemuž říkali Smilek, ale o dědictví se také hlásili věřitelé. V té době se vedly časté spory o městečko mezi pány z Ronova a jejich věřiteli. Ze soudních listin z roku 1420 se poprvé dovídáme o velikosti městečka. Bylo tu 18 lánů a čtvrt, 14 podsedků osazených a 6 a půl opuštěných, kostelní podací, les řečený Ywrssar (je to poloha zv. v 16. stol. "Vorších ke Kyovu", nyní Baba), rychta v rozsahu dvou lánů, lázeň, mastnice, jednokolový mlýn a rybník k rychtě. Po stránce zemědělské byl tedy v té době Bohdalov více než dvakrát větší než Žďár a jistě také význačnější. Ale ztratil brzy vrchnost, která v něm sídlila, a tím také hlavní podmínku příznivějšího vývoje (opuštěné podsedky jsou jistě jen důsledek odchodu vrchnostenského služebnictva). Roku 1417 získal Bohdalov po dlouhých soudních sporech strýc Jan, zvaný Hlaváč. Když roku  1448 Václav Šturm z Ronova a Mitrova postoupil Janovi z Pernštejna dědičně statek mitrovský, postoupil mu také právo na Bohdalov. Tím se dostal Bohdalov v držení tohoto slavného a bohatého rodu na celé století a spravován byl asi nejprve z Křižanova, později z Velkého Meziříčí. Dne 2. ledna 1483 udělili bratři Vilém a Vratislav z Pernštejna na žádost rychtáře a konšelů právo odúmrtní: každý obyvatel městečka mohl buď zaživa nebo pro případ úmrtí volně nakládati se svým statkem movitým i nemovitým. Jen kdyby někdo umřel bez dětí a blízcí příbuzní byli na jiném panství, musel dědic nastoupit do městečka a nesměl je na jiné panství odvážet. Nebylo-li dětí a blízkých příbuzných, mohla dědictví nastoupit vdova, když zůstala vdovou a počestně se chovala a řádně hospodařila; jinak z popudu obce rozhodla o pozůstalosti vrchnost. V té době byl v městečku postaven pivovar a vinopalna, měšťanům pak Pernštejnové udělili právo várečné. 27. dubna 1537 povolil jan z Pernštejna Bohdalovským, aby směnili části pozemků s majitelem sousedního statku rudoleckého, jímž byl nezletilý Jan z Vranova. Jednalo se o pozemky ležící mezi Rudolcem a Bohdalovem a až v té době již trvale pusté obci Blažkov. Je zřejmé, že hranice obcí byly tehdy docela jiné, než jsou nyní. Roku 1551 bratři Jaroslav, Vratislav a Vojtěch z Pernštejna prodali své zboží a dědictví Václavu Chroustenskému z Malovar a z Chroustenic. Stalo se to jistě z popudu Jana Přepyského z Rychenburka, který byl pernštejnským úředníkem na Meziříčí a který poměry tu dobře znal; Chroustenský pak měl jeho dceru Kteřinu. Byly by snad městečku vzešly zase lepší časy, kdyby Chroustenský nepřikoupil hned příštího roku sousední panství rudolecké a nepřesídlil na tamní tvrz. Od té doby sdílelo městečko osudy tohoto panství a začalo pozvolna upadat. Vrchnost si koncem 16. století postavila nové sídlo ve vzdálenější obci Černé a přesídlila tam. Městečko ztrácelo púostupně nabytá městská práva a časem kleslo na úroveň jiných vesnic. Nejprve pozbyli občané brzy po roce 1585 právo várečné. Přestalo také městské úřadování. Z té doby máme také první zprávy o místní škole, o jezuitské misi, která přišla do zdejšího kraje. České stavovské povstání 1618-1620 - předehra Třicetilété války - změnilo zcela majetkové poměry v Čechách. Poražené nekatolické stavy byly tvrdě potrestány - na hrdle, majetku, vyhnanstvím. A tak oblast Černé a tím i Bohdalova byla odňata potomkům Václava z Chroustenic a připadla italským hrabatům Collate San Salvatore, kteří panství obdrželi od císaře za válečné zásluhy. Poddaní byli v té době tvrdě utiskováni. Svědectví o tom podává stížnost bohdalovských občanů z roku 1650 zemskému soudu. Stěžují si na tvrdou robotu, nerespektování městských práv, velké daně a řádění vojenských soldatesek, které tu projížděli a nadělaly velkou škodu. Za těchto poměrů není divu, že se asi obecní památky brzy ztratily, V polovině 18. století (za purkmistra Václava Pokorného) se dověděli občané, že se mohou obce, které ztratily staré výsady, hlásit o obnovení. Obrátili se proto na tribunál, ale mohli se dovolávat jen výpovědi "starých pamětníků". Ti tvrdili namnoze věci, které již alespoň 150 let nebyly pravdou. Z listin měla tehdy obec asi již jen dohodu o rybník z roku 1537, jíž také při sepisování tereziánské fase prokazovala svůj nárok na některé pozemky. Mohla proto lehce nová vrchnost občany ať vědomě, nebo nevědomě víc a více zkracovati. Také kněžský nebo Dolní rybník chtěla obci vrchnost v roce 1810 odníti. Po dlouhém sporu bylo 23. ledna 1820 uznáno, že právoplatnýcm majitelem je městečko Bohdalov. Takovou citelnou ztrátou bylo např. území pusté vsi Blažkova, které jim nová vrchnost odňala.

Osudné výstřely, které v létě roku 1914 usmrtily rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, se staly záminkou k rozpoutání 1. světové války. 25. července 1914 byla vyhlášena v Rakousku-Uhersku částečná, 31. července 1914 všeobecná mobilizace. Pozdě do noci očekával Bohdalov příchod komisaře s vyhláškou. Dočkal se o jedné hodině po půlnoci, tedy 1. srpna 1914. Povoláni byli do zbraně 38 letí a mladší. Ke svým útvarům měli nastoupit do 24 hodin. „Bylo to smutné loučení, neboť většina z nich zanechávala v slzách doma ženy a děti. Jedinou, třeba slabou útěchou bylo, že to za stávajících válečných vymožeností nemůže trvati dlouho. Což kdyby byli všichni tušili, že to potrvá 4 roky a narukují muži od 18 do 50 let“. Tolik zaznamenal kronikář z pohnuté atmosféry doby i s nadhledem a znalosti věcí, kterých byl svědkem a zaznamenal je v době pozdější. Mobilizováno bylo 188 bohdalovských mužů, 23 z nich v průběhu války padlo, 9 bojovalo v legiích. Jména i stručné osudy mobilizovaných jsou pečlivě zaznamenány v místní kronice.

Po vytvoření samostatného státu se v r. 1920 osamostatnily obce, které patřily do zdejšího obvodu. Rozvíjí se především politický život, kulturní a osvětová činnost, probíhá pozemková reforma. Kronikář se zmiňuje i o epidemii tzv. španělské chřipky, která postihla válkou vyčerpané a zbídačené lidi po celém světě a nevyhnula se ani Bohdalovu. V průběhu 20. let dochází k dalšímu rozvoji městečka. Staví se družstevní lihovar, zdravotní středisko, silnice. V letech 1924 – 1929 bylo postaveno 8 nových domků, zahájena autobusová doprava, staré dřevěné kašny na náměstí byly nahrazeny novými – železobetonovými, první zájemce si pořídil rádiový aparát (1926). V roce 1928 navštívil prezident T.G. Masaryk Žďár. Při této příležitosti mu byli představeni zástupci města i okolních vesnic. Z Bohdalova se této cti dostalo Petru Maděrovi, tehdejšímu řídícímu učiteli bohdalovské školy. 28. 10. 1928 byl v parku slavnostně odhalen a odevzdán veřejnosti pomník T.G. Masaryka. Autorem pomníku je ak. sochař Julius Pelikán, rodák z Nového Veselí. Poválečná euforie, snaha po obnově, pracovní úsilí, politický i kulturní rozmach byl narušen hospodářskou krizí 1929 – 1933. Pro Bohdalov se stal obzvlášť dramatický rok 1934. Nestalo se tak poprvé, co městečko navštívil červený kohout. Vyhořelo 18 stavení, stodoly, kolny, sklepy. Snad největší požár je zaznamenán z r. 1872, kdy během dvou hodin shořely 82 domy. Hořelo i v letech 1908, 1914, 1924, 1925, 1926, 1927, 1936, 1946, 1953, 1954, 1956, 1971. V r. 1935 místní školní rada začíná usilovat o zřízení měšťanské školy v obci. V r. 1936 došlo k podepsání dohody na združstevnění Heimrichových závodů.

V letech 1937 – 1938 nebyla místní kronika vedena. Novým kronikářem se stal p.František Blaha, který dodatečně na základě písemných dokladů, popř. výpovědí očitých svědků pořizuje stručný záznam událostí z tohoto období. Popisuje vývoj událostí vedoucích k Mnichovu 1938 a k Protektorátu, dále popisuje historii let 1939 – 1945. Uvádí, že v době okupace byla kronika uložena v Brně v zemském archivu, po okupaci vrácena obci. Občané Bohdalova se s okupací nesmířili a celá řada z nich se zapojila do odbojové činnosti. Někteří z nich za tuto činnost zaplatili svými životy. Byli to – bohdalovský rodák Jaroslav Koudela, nar. 1897, popravený 28. 6. 1942 v době tzv. heydrichiády a Petr Sedlický, nar. 1905, od r. 1929 působil jako přednosta poštovního úřadu v Bohdalově, byl zatčen 23. 10. 1944, vězněn, vyslýchán a odvezen do koncentračního tábora Flosenbürg. Poslední zpráva o něm je z 23. 3. 1945. Pravděpodobně zemřel při pochodu smrti. Někteří byli vězněni gestapem, řada mladých lidí byla odvezena na nucené práce, někteří se zapojili do partyzánských akcí, mnozí partyzánům pomáhali. Obec byla několikrát partyzány navštívena – pošta, lihovar – vypuštěn líh, prodejna Baťa, soukromé domácnosti, četnická stanice. Obyvatelé se připravovali na blížící se frontu budováním krytů v lesích u Bohdalova, na zahradách apod. K velké radosti občanů se situace vyvinula tak, že jich nebylo vůbec použito. K bojům u nás už nedošlo. Od druhé poloviny dubna 1945 byl náš kraj svědkem ústupu německého civilního obyvatelstva a od 6. 5. 1945 německé armády směrem na západ.

Na základě Košického vládního programu (z 5. 4. 1945) byly v obcích a městech, v této době ještě v řadě míst tajně, připravovány podmínky pro práci národních výborů – jako orgánů státní moci a správy osvobozené a znovu obnovené Československé republiky. I v naší obci byl navržen první revoluční MNV. První tajná schůze se konala 2. 5. 1945 a 6. 5. 1945 převzal tento MNV vedení obce. Téhož dne večer na veřejné schůzi občanů je složení MNV schváleno a doplněno dalšími členy.

Osvobozená republika se snaží rychle přecházet na mírový život. 19. 8. 1945 byla v obci na radnici veřejná volba nového MNV složeného ze zástupců čtyř politických stran. Prezident vyhlašuje mobilizaci několika ročníků. Z Bohdalova nastupuje 15 mužů do armády. V důsledku odsunu Němců a potřeby rychlého osídlení pohraničí i z naší obce odcházejí 23 rodiny (celkem 113 osob) hledat si nové domovy do pohraničí. 

Znehodnocené protektorátní peníze – v naší obci celkem 14 mil. – byly částečně občanům vyměněny a větší část byla uložena na tzv. vázaném vkladu. Další měnová reforma byla provedena v r. 1953, současně bylo zrušeno přídělové hospodářství.

Obnovená svoboda vedla také k nebývalému ruchu ve veřejném životě obce. Byla obnovena činnost Sokola, založen SČM – Svaz české mládeže, Jednotný svaz českých zemědělců – JSČR a založeny místní organizace těchto politických stran: komunistické, lidové a sociálně demokratické.

MNV v Bohdalově zahájil přípravné práce na vybudování obecního vodovodu a zřízení újezdní měšťanské školy. Ta byla slavnostně otevřena 1. 9. 1946. Dalším úkolem bylo vybudování kulturního domu. Obětavost občanů při stavbě byla bezpříkladná. Převážná část brigádnických hodin byla bezplatná. Řada občanů finančně přispěla na stavbu, řada se zaručila záložně na půjčku. K slavnostnímu otevření kulturního domu došlo 28. 10. 1948 za účasti občanů i významných hostů, např. J. V. Plevy. Kulturní dům se stal střediskem kulturního dění v obci, hráli, zajížděli i hostovali zde divadelní ochotníci, ale i herci z kamenných divadel – Národní divadlo v Praze, Horácké divadlo v Jihlavě, konaly se zde plesy, koncerty, zábavy, přednášky, v kulturním domě našla útočiště i mateřská školka, od 17. 1. 1948 zde začal provoz kina. Muži bez křídel – to je název prvního filmu, který byl tohoto dne ve vyprodaném sále promítnut.

V důsledku únorových událostí r. 1948 dochází v životě obce i občanů Bohdalova ke změnám. Byla provedena reorganizace Národní fronty, likvidace soukromých podniků i obchodů, uzavírání smluv mezi zemědělci a státem o výrobě a nákupu zemědělských výrobků, zestátnění autobusové dopravy, z cihelny byl utvořen komunální podnik.

Rozhodnutím č. 18 předsedy Poslanecké sněmovny ze dne 12. dubna 2007 stanovil Miloslav Vlček, tehdejší předseda Poslanecké sněmovny, obec Bohdalov městysem.

• František Tuna (1810-1862), rektor Univerzity Karlovy
• Jan Nepomuk Heimrich (1853-1933), poslanec zemského sněmu a Říšské rady
• Antonín Promberger (1862-1937), učitel, hudebník
• Bohumil Křesťan (1939-2009), autokrosový závodník

• Kostel sv. Vavřince - Dominantu návsi tvoří barokní kostel sv. Vavřince z 2. poloviny 13. století, který byl v letech 1736 - 1759 přestavěn. V r. 2001 byla provedena oprava střechy a nová fasáda kostela.

• Přírodní park Bohdalovsko - Bohdalov láká turisty především nově vyhlášeným Bohdalovským přírodním parkem se spoustou rybníků, rašeliništi a bohatou faunou. Bohdalov je jeho centrem, tento park však sahá až k obcím Budeč, Nové Veselí, Matějov.