Lokalita Bobrůvky je známá také nálezy minerálů - záhnědy, skorylu, živce a turmalínu (zejména státem chráněné území Ouperek). Nedaleko obce vede červená a žlutá turistická trasa a Santiniho cykloturistická trasa.
V roce 2000 byl postaven a zprovozněn tenisový kurt. Betonový svršek opatřený nátěrem zajišťuje rychlý povrch vhodný pro všechny druhy sportů, jako je tenis, nohejbal apod. Kurty mají umělé osvětlení a jsou volně přístupné všem zdarma.
Nejstarší zpráva o Bobrůvce je z roku 1262, kdy daroval Smil z Lichtenburka žďárskému klášteru manželčinu ves "Cappil Bobrowe" s neosídleným okolím. Eliška byla dcerou Přibyslava z Křížanova, jednoho z prvních kolonizátorů celé zdejší oblasti. Sestrou Elišky byla sv. Zdislava, provdaná za Havla z Lemberka a Eufemie manželky Bočka z Obřan - zakladatele žďárského kláštera. Podle dohledaných údajů měla ves už 127 obyvatel. Kostel sv. Bartoloměje byl založen zřejmě současně s osadou "Cappil Bobrowe" v období let 1240 až 1262 pravděpodobně vladyky z Bobrůvky.
V roce 1390 připomíná se Václav z Bobrůvky (zřejmě vladyka), který byl notářem Jana z Meziříče. Jeho syn Zikmund z Bobrůvky jako svědek jisté soudní při v roce 1437 užívá rodovou pečeť. Znakem pečeti je stojící pes a kolem znaku je v jazyce českém psáno "Pečeť Sigmunda z Bobrowki". Znak pánů z Bobrůvky přešel i do pečeti obce Bobrůvky, která je uložena v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Vladyckým sídlem a pozdější rychtou byl pravděpodobně nynější dům číslo 1, který býval vždy zděný, kdežto ostatní stavení byla dřevěná.
Po roce 1444 svobodný vladycký rod vymírá. V roce 1476 patřila již vesnice žďárskému klášteru. Dle zápisu z urbáře z r. 1483 zde mimo svobodné rychty a kostelního statku bylo 19 gruntovních usedlostí. Obec ročně odváděla klášteru 5 kop, 28gr., 1 den úroku a 20 slepic. Klášteru nerobotovali, pouze snad pánu opravnímu (rychtě). V roce 1597 opat žďárského kláštera Bobrůvky i sousední dvůr v Radešíně prodal panu Samuelovi Radešínskému z Radešovic. Od něj pak v roce 1607 koupil celé radešínské panství i s Bobrůvkou kníže kardinál František z Dietrichštejnů - biskup olomoucký. V této době zde byla zákupní rychta, 19 sedláků a 2 chalupníci. Kníže Maxmilián z Dietrechštejnu pak v roce 1638 prodal radešínské panství i s Bobrůvkou zpět cisterciáckému klášteru ve Žďáře. K roku 1664 je doložen seznam gruntů a obyvatel po těžkých dobách třicetileté války, kdy zde bylo pouhých 96 obyvatel. Majitelé gruntů jsou zde uvedeni podlečísel popisných a mnohá jména jsou ve vesnici známa jménem "po domě" i v dnešní době. Je-li některý grunt vynechán, znamená to,že byl v té době pustým a neobydleným
V roce 1775 se z nařízení zemského gubernia seskupili mlynáři z Bobrové a okolí do samostatného mlynářského cechu v Horní Bobrové. Členy byli i Mikuláš Straka a Václav Klíma, mlynáři z Bobrůvky. Po roce 1784 byl z majetku zrušeného žďárského kláštera utvořen tzv. náboženský fond panství žďárského, k němuž vesnice patřila. Od roku 1826 byl tento fond spojen s tzv. c.k. zcizovací komisí státních statků a panství Radešín, jemuž Bobrůvka podléhala, bylo prodáno panu Františku Schneidrovi. V roce 1850 byla utvořena místní obec s 344 obyvateli a zvolen první starosta (Jan Černý,č. p. 4). Dle sčítání v roce 1880 zde bylo 67 domů a 455 obyvatel (zřejmě nejvyšší počet obyvatel v historii obce) .
1. světové války se zúčastnilo 99 občanů, z nichž 15 se stalo její obětí a 5 bylo v ruských legiích.
V roce 1930 byla provedena elektrizace obce.
2. světová válka si opět vybrala krutou daň i v naší obci.
- Kostel svatého Bartoloměje
- Boží muka za vesnicí u silnice
