Obec má bohatou historii, avšak i v současnosti se čile rozvíjí. Místní části obce jsou Hroška, Masty a Roudné.
Od konce 90. let roste poptávka po novém bydlení. Obec reaguje přestavbou tehdy nevyužité hrošecké školky na bytový dům pro 8 rodin. Dále připravuje celkem 28 zasíťovaných stavebních parcel v Bílém Újezdě v lokalitě „U Jeřábku“. Nové bydlení si budují občané i ve staré zástavbě ve všech částech obce. Příliv mladých rodin obec podporuje investicemi do zázemí újezdecké školy i kapacitního navýšení zdejší školky.
V Hrošce provozuje v areálu bývalého koupaliště své aktivity Klub netradičních sportů. Patří mezi ně zejména Veteran Moped Show (v roce 2011 se konal již 19. ročník), vyhlášené diskotéky na přírodním parketu, koncerty a Hrošecká lávka (ukončena 15. ročníkem v roce 2007).
Sbory dobrovolných hasičů v Bílém Újezdě a Hrošce pořádají soutěže v hasičském sportu, Mastečtí si svépomocí za přispění obce přebudovali klubovnu. Činnost vyvíjejí i myslivecká sdružení Šesterák a Doubrava. O srpnové pouti pořádá spolek chovatelů výstavu králíků, holubů a drůbeže s večerním posezením. Školáci nacvičují besídky s programem pro všechny spoluobčany. Obecní úřad každoročně organizuje vítání občánků a setkání důchodců.
V roce 1998 území obce postihly katastrofální povodně. Rozvodněný Zlatý potok pobořil v Mastech a v areálu lomu několik domů, v Hrošce pak Ještětický potok zatopil prakticky všechna obydlí podél břehu. Proto byla na Ještětickém potoce před Hroškou vystavěna suchá hráz, která už ves nejednou ochránila před vylitím vody z břehů. Navíc byl při budování učiněn významný archeologický nález.
Obec také investuje do oprav svých pamětihodností. Došlo ke generální opravě kostela, zřízení osvětlení hřbitova, obnově krytiny zvonice nebo opravě kamenného schodiště. V Hrošce vzniklo muzeum věnované historii zdejší vsi.
Obec je součástí mikroregionů Bělá a Rychnovsko. Roku 2006 obdržela v rámci soutěže Vesnice roku Zelenou stuhu za rozvoj obce.
Zdejší oblast tehdy ležela mezi rozvíjejícími se centry zastoupenými Opočnem (první písemná zmínka z roku 1068) a Dobruškou (1312) na západě a Rychnovem nad Kněžnou (1258) a Solnicí (1321) na východě. Rostoucí atraktivita zdejší lokality lákala různé panské rody, kteří zde kupovali nebo si pronajímali nevyužitá sídla nebo území, kam poté přicházeli se svými lidmi a případně zde zakládali nová sídla s patřičným zázemím.
Z té doby je doložena sousední Skalka (1360) a také Hroška (1362). Za zakladatele jsou považováni bratři Ješek a Půta, zmínění jako patroni újezdeckého kostela. O něco později se v pramenech objevuje nedaleký Trnov (1388). Na počátku 15. století v Hrošce sídlila jedna z větví pánů z Rýzmburka, Újezd pro změnu připadl pánům z Častolovic. Skalka i Trnov se tehdy ze záznamů vytrácí.
Husitská doba je na záznamy skoupá. Nečetné zmínky o zdejších vsích se vynořují až v druhé polovině století. Chybí zprávy o Hrošce, zato se objevuje informace o Ještěticích (1448) a o novém panství na Ostrově (1450). Název dává tušit, že již tehdy mohly být založeny rybníky, které jsou v jeho okolí doloženy až o století později.
V kupních smlouvách té doby se prvně objevuje Byzhradec (1495), Brocná (1495), Lhota (1496) nebo Masty (1497).
Novověk
Další úsek dějin lze charakterizovat jako období postupné ztráty sféry vlivu jednotlivých lokalit. Mohlo za to postupné slučování panství a přenášení kompetencí do nových center – Skalky, Opočna, Černíkovic a Rychnova nad Kněžnou. Jako většina východních Čech byla i zdejší oblast už od husitských dob doménou protestantů. Po bitvě na Bílé hoře došlo k rozsáhlým konfiskacím jednotlivých panství. Panovník při jejich osazování dával přednost cizím katolickým rodům. Jako by nestačily dlouhodobé válečné konflikty, nedostatek obživy a z toho pramenící epidemie. Nyní navíc vzrůstal tlak na poddané opustit jednu z posledních nadějí, svou víru. A tak se množí záznamy o zběhnutí do svobodnější ciziny. Toto vše se samozřejmě promítlo na výrazném úbytku tehdejší populace.
Ve druhé polovině 17. století je dosazen do újezdeckého kostela katolický kněz. Se založením matrik (1663) a pamětních knih se začínají objevovat konečně i informace o životě prostých lidí.
Dozvídáme se o pochodech vojsk přes zdejší území, o drancování, o ničení úrody a následných hladomorech včetně epidemie cholery. Docházelo k častým požárům a zpravidla nezůstalo jen u jediného stavení.
Výraznou změnou v životech vsí bylo zrušení roboty roku 1848. Avšak teprve na konci století se nabytá svoboda začala projevovat intenzivnější spolkovou činností, kdy vznikaly sbory dobrovolných hasičů, oddíly Sokola, ochotnické spolky a řada dalších. Nadějně se rozvíjející etapu dějin přerušila první světová válka, která si prakticky v každé vsi vyžádala několik obětí. O to větší však byla euforie po vzniku republiky. Další postupné nadechování přerušila ve třicátých letech krize a následně druhá světová válka. Tím se už však dostáváme do období, které zná snad každý podrobněji z vyprávění svých rodičů a prarodičů.
(Zdroj: Wikipedie)
- Žabokrtský Josef - (* 24. 2. 1899 Bílý Újezd - † 1. 6. 1943 Stuttgart - SRN) - Učitel, domácí odboj ve 2. světové válce -V Hradci Králové vystudoval učitelský ústav. Vyučoval na škole v Podbřezí (1919-1921), na obecné škole dívčí v Dobrušce a později na měšťanské a na Pokračovací škole v Dobrušce. V místě svého bydliště byl zapojen do kulturního a společenského života, pracoval v místním Sokole, byl vedoucím kina, organizátor ochotnického divadla, vedl městskou knihovnu, byl činný v Junáku, Sportovním klubu atd. Publikoval články ze života města Dobrušky.Po okupaci republiky se zapojil do ilegální odbojové organizace Obrana národa v Dobrušce a okolí. 14.2.1940 byl gestapem zatčen. Vězněn a vyšetřován byl ve věznici gestapa v Hradci Králové, odkud byl převezen do věznice ve Zhořelci, Budyšíně a Rottenburgu. 11.12.1942 byl v Berlíně odsouzen k trestu smrti. Trest byl vykonán 1.6.1943 ve věznici ve Stuttgartu. Dne 15.12.1945 byl Josefu Žabokrtskému udělen Čs. válečný kříž 1939.
- Vaníček Cyril - (* 29. 9. 1875 Bílý Újezd - † 12. 10. 1944 Opočno) - Starosta města Opočna, hasičský činovník, průmyslový podnikatel -Vyučil se pánským krejčím a v Opočně si založil krejčovský salon pro pány, v němž zaměstnával 7 dělníků. Byl zvolen do městského zastupitelstva a 7. května 1925 starostou města Opočna. Za jeho starostování bylo město podstatně zvelebeno (výstavba kanalizace, vodovod atd.). Cyril Vaníček byl rovněž starostou místního hasičského sboru a ve své dílně vynalezl a zhotovil první ohnivzdorné obleky pro hasiče. U občanů města Opočna byl oblíben a ve funkci starosty vytrval až do své smrti.
- Tomek František, Ing. - (* 10. 2. 1907 Bílý Újezd - † 31. 7. 1955 Ostrov nad Ohří, věznice) - Stavební inženýr, politický vězeň -Rolník v Bílém Újezdě a v Hrošce. Jeho zásluhou byl v obci vypracován a v r. 1937 realizován projekt obecního vodovodu. Měl nemalý podíl na zřízení přírodního divadla v Roudném.Jeho případ je nutné zařadit do státní agrární politiky po roce 1948 ve vztahu k soukromým zemědělcům. Tlak na zemědělce byl značný, v obcích byly dokonce prováděny rekvizice na uchované obilí. V Pohoří, při jedné návštěvě nezvaných hostů, byli obyvatelé upozorňováni skupinou mladých mužů. Ti byli odvedeni na ONV v Dobrušce a když vyšetřování trvalo delší čas, rozhodla se malá skupina odvážlivců uspořádat protestní manifestační průvod na ONV v Dobrušce. Průvod, v jehož čele byla nesena státní vlajka a čítající několik set lidí dorazil do Dobrušky.Ing. František Tomek vykonával v té době funkci předsedy Okresního výboru Jednotného svazu českých zemědělců. O této akci věděl, nebyl ale účasten, neboť očekával, že při ní může dojít ke komunistické provokaci a tedy navození vhodné příležitosti k zatčení nevhodných osob. Mezi ně patřil i on. Do Hrošky za ním přijeli zástupci manifestujících, vyzvali jej k účasti a pomoci. Ing. Tomek přijel do Dobrušky, uklidnil dav rolníků, který se po jeho ujištění o propuštění zadržených a dalším řešení problému pokojně rozešel a odjel domů.Pozdě v noci 9. prosince 1949 byl zatčen a zatýkací akce se rozjela na plné obrátky, spolu s ním bylo zatčeno 18 osob. Bylo jim dáváno za vinu, že chtěli rozvrátit a zničit lidově demokratické zřízení a hospodářskou soustavu republiky.Státní soud v Praze 24. srpna 1950 vynesl odsuzující rozsudek, který byl po odvolání potvrzen 31. ledna 1951 Nejvyšším soudem v Praze. Tresty byly tvrdé, od jednoho do 25 roků, celkem sečteno 164 roků.Ing. Tomek byl rovněž odsouzen, podle §1, odst. 2, odst. 1 písm. c, zák. č. 231/48 Sb. pro trestný čin velezrady na 18 let odnětí svobody, ke konfiskaci celého jmění, peněžitému trestu 20 000 Kčs a ztrátě občanských práv na 10 roků. Po vynesení rozsudku byl ing. Tomek převezen do věznice v Ostrově nad Ohří a pracovně zařazen do uranových dolů v Jáchymově. V jeho vězeňském rejstříku byla zanesena poznámka "návrat nežádoucí". A to bylo rozhodnutí v totalitním režimu více než závažné, neboť v červenci 1955 ing. František Tomek ve vězení zemřel.Ing. František Tomek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. července 1990 rehabilitován, a odsuzující rozsudek byl v plném rozsahu zrušen a trestní stíhání pro trestný čin velezrady bylo zastaveno.
- Šeda Josef - (* 17. 1. 1874 Bílý Újezd - † 30.1.1956 Dobruška) - Průmyslový podnikatel - Pocházel z 12 dětí rolnické rodiny. Ve 12 letech odešel do Rychnova n. Kn., kde se ve Volkmerově továrně vyučil strojním zámečníkem. Poté byl tovaryšem v továrně na hospodářské stroje v Hradci Králové, šel vandrem do Vídně, kde pracoval u firmy Hoffherr - Schrantz. Po 2 letech se vrátil do Čech a pracoval v Blansku při výrobě mlátiček. V Blansku se také 16. 8. 1898 oženil s Fr. Hradeckou (* 9. 3. 1882, † 14. 4. 1966). V roce 1895 zakoupil Josef Šeda v Dobrušce hospodářství čp. 169, kde vybudoval vlastní dílnu na hospodářské stroje a nářadí. Soustruh a vrtačka byly poháněny žentourem taženým koněm. Počátky podnikání byly těžké. Vyráběl ruční a žentourové mlátičky se sítem.V srpnu 1902 zakoupil se svým tchánem Fr. Hradeckým hospodářské objekty zemědělského dvora a stávající sídlo firmy prodal. Objekt čp. 149 stál pod silnicí z Dobrušky do Pulic, u soutoku Brtvy a Zlatého potoka. Po přestavbě firma prosperovala, i když za války byla výroba přerušena, neboť i J. Šeda byl povolán do bojů světové války. Vrátil se a výroba se opět rozjela, koncem roku 1918 ve firmě pracovalo 18 lidí. V roce 1924 se firma zúčastnila hospodářské výstavy v Praze.V roce 1926 převzal firmu Josef Šeda mladší (* 25. 5. 1901 Dobruška, † 25. 1. 1986 Kosmonosy) s manželkou Marií. Firma nesla název Továrna na hospodářské stroje v Dobrušce. Vyráběly se zde mlátičky (1928 - 35 dělníků). Do činnosti firmy se zapojil i bratr Oldřich (1904-1978). 2. prosince 1932 firmu zachvátil požár. Došlo k obnově. Vyráběly se zde mlátičky a čističky, řezačky, lisy, krouhačky, vyorávače brambor, fukary atd. V letech 1937-1943 bylo ve firmě vyrobeno 3 103 hospodářských strojů při počtu 83 pracovníků (5 mistrů, 53 dělníků, 25 učňů). Ještě v roce 1947 firma zaměstnávala 72 osob. Okresní národní výbor v Dobrušce uvalil na firmu 4. 3. 1948 národní správu, znárodněna byla nedlouho poté, 27. 6. 1948, a potom firma zanikla. V současnosti je v zaniklé firmě Integrovaná střední škola.
- Kostel Proměnění Páně se zvonicí
- Zájezdní hostinec -Zájezdní hostinec patřil k nejstarším krčmám v kraji. Jeho dvorem procházela spojovací silnice zemských stezek. Původně dřevěná krčma byla na sklonku 16. století vystavěna z kamene se zdmi metr silnými a mohutným klenutím stropů. Vchod do krčmy byl ze silnice (dnešního dvora), odkud se z chodby dveřmi nalevo vcházelo do nebývale veliké šenkovny. Napravo byl byt šenkýře a vzadu obchod. V podkroví bývala sýpka se vstupem ze zadního čela budovy, vedle kterého byl mohutný zděný pilíř. Na protější straně průjezdného dvora byl masný krám a dále stáje pro koně a kůlny pro povozy. Zde se též přepřahali poštovní koně. V krčmě se čepovalo solnické a později rychnovské pivo, které se vařilo částečně i z místního ječmene a chmele (chmelnice bývala směrem k Ostrovu). Ve druhé polovině 19. století vznikl v podkroví domu taneční sál. Zde se nejen tančilo, ale hrála se tu i první divadelní představení místních ochotníků. K uzavření hostince i přidružených obchodů došlo roku 1880. Stavba poté sloužila jako rodinný dům.
- Hrob Mančinky - Kdo zná román o šťastném dětství Boženy Němcové Babička, snad si vzpomene i na Mančinku z ratibořického mlýna, kam babička chodívala s dětmi na návštěvu. Mančinka, vlastním jménem Marie Ludrová, nebyla jen literární postavou. Její další osudy jsou úzce spjaty s nedalekými Masty, kam se ve svých 26 letech provdala za mlynáře Antonína Toberného. Podle dřívějšího zvyku se dcery z mlýnů vdávaly většinou zase do mlýna. Její manžel byl vzdělaný, pokrokový muž. V době, kdy se ještě psalo švabachem, on již psal latinkou a česky. Byl dobrým hospodářem a váženým člověkem. Mnozí rolníci si od něho půjčovali peníze na dobrý úrok a Mančinka se stala dobroditelkou celého okolí. Oba byli pochováni na hřbitově v Bílém Újezdě při zdi sousedního motorestu. Jejich synové Antonín a Vincent jim nechali zhotovit štíhlý obelisk z bílého kararského mramoru. Ve druhé polovině 20. století byl do pomníku vytesán nápis „Hrob Mančinky“.
- Hrob Rudoarmějců - Na újezdeckém hřbitově lze vpravo před márnicí spatřit hrob Rudoarmějců, kteří zemřeli v hrošeckém lazaretu 12. května 1945.Byli oslavováni jako hrdinové, kteří se podíleli na osvobození naší vlasti od fašistů. Každoročně se u jejich hrobu konala vzpomínka s proslovy stranických funkcionářů i sovětských generálů. Veřejným tajemstvím však bylo, že zemřeli na otravu po požití nekvalitního alkoholu z ostrovského lihovaru.
