Obec tvoří dohromady osady Bílsko, Záluží a Netonice. Počet obyvatel se již několik let výrazně nemění. V samotném Bílsku žije asi 120 lidí, pčičemž celá obec má 214 trvale bydlících obyvatel. Vybavenost obce zahrnuje obchod s potravinami pana Vladimíra Hrachovce, obecní hostinec, využívaný areál zemědělské výroby (JZD založeno již roku 1952), dnes obhospodařovaný podnikem Pivkovice a.s. (vedle toho v obci hospodaří kozí farma rodiny Špatných a farma Josefa Hraběte v Netonicích), místní knihovnu, sportovní hřiště a nový hřbitov. Pošta, základní škola a ordinace lékaře jsou pro osady Bílsko a Záluží v blízkém Bavorově. Osada Netonice leží ve školském spádovém obvodu obce Cehnice v sousedním mikroregionu Dolní Pootaví.
Část Prácheňska, na západ od vrcholku zvaného Hrad (667 m n.m.), svoji polohou lákala k osídlení už od dávnověku. Na samém vrcholku Hradu jsou ještě patrny zbytky valů starého slovanského opevnění, jak dokladuje B. Dubský, mylně zvaného Markomanským. Kolem této lokality vedla odbočka Zlaté stezky, po které byla dopravována hlavně sůl z bavorského Pasova přes Prachatice do Prahy. Při této stezce vznikaly první osady. Podle protékajícího potoka byla naše osada nazvána Bílsko (Blsko, Bělsko). Její existenci potvrzuje nález žárového hrobu na parcele na Kličatkách v r. 1932 s několika nádobami i bronzovým turbanem. Ve vodňanském a píseckém muzeu jsou uloženy bronzové nálezy z období pozdní doby halštatské (700-400 př.n.l.) nalezené v okolí této cesty (lokality Táhlý, nad Boubeníků a Na Klíčatkách). Na vrcholu Hrad je doloženo osídlení archeologickými nálezy již ve starší době bronzové, okolo 1500 př.n.l. a slovanské mohylové pohřebiště z 8.-9.století. Další důkaz osídlení je na parcele u Táhlýho vpravo od dnešní silnice. Černá ornice na ploše větší než 50 m2 svědčí o velikém milíři, kde po léta bylo páleno uhlí.
O významu této cesty vypovídají i dvě písemně zaznamenané události: Roku 1358 při své cestě do Pasova datoval a podepsal král Karel IV. v sousedních Pivkovicích listinu, ve které přiznal majetky konventu Johanitů ve Strakonicích Roku 1584 tudy projížděl renesanční šlechtic Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, navracející se domů z Jeruzaléma ve Svaté zemi. Ve své knize Cesta z Čech až nakonec světa napsal, že jeho první zastávkou v Českých zemích byla skočická fara, kde byl farářem jeho bratr.
Dalším důležitým dokumentem o existenci Bílska se našel ve schwarzenberském archivu v Třeboni. Jedná se o nákres osady z roku 1711. První pamětní kniha pro obec Bílsko, pokud je známo, byla založena již v roce 1851. je psána kurentem i latinkou na ručním papíře nejprve panem řídícím Karlem Fritzem, pak zapisoval Jan Rybák.
Na jejím začátku se píše: Místní obec Blská (dříve se obec psala jako Blsko, pozn. aut.) a obecní představenstvo počalo se dne 22. července 1850. Ten den byl ustanoven k volení představenstva, ku které volbě se všichni oudové, kteří právo voliti měli, sešli se z Blska, z Pivkovic a z Chrásta (kteréžto tři vesnice činily místní obec Blskou zvanou) a sice každý, kdož zde císařské daně platil, právo měl voliti. Shromáždili se všichni do příbytku Jana Drůbka, šenkýře v Blsku č. 10, kdežto bylo ustanovené místo k volbě. Tam se čekalo na c.k. okresního komisaře pana Hocha z Písku, kterýž tu volbu řídil.
Když c.k. komisař přijel, šli všichni do chrámu Páně, kdež slavná mše svatá na týž dobrý oumysl obětována byla a spolu vzývání Ducha Svatého za dobré zvolení pravých a spravedlivých představených.
Po vykonaných službách Božích šlo se opět do příbytku Jana Drůbka, kdež se voliti počalo; každý volič musil dáti šest hlasů, to jest musel voliti 4 výbory a 2 náhradníky, a když každý své hlasy dal a vše dle volebních předpisů se vykonalo, zvoleno jest 8 výborů a sice z Blska:Antonín Drůbek, František Kouba, Jan Šváb, Jakub Vaňata; z Pivkovic: Josef Filař, Tomáš Růžička, Jakub Faktor; z Chrásta: Václav Vojta.Tito výborové zvolili Antonína Drůbka za přednostu (...)
Po skončené volbě šlo se opět do chrůmu Páně, což hřímováním moždýřů a zvučením trub slavně provázeno bylo.
V chrámu Páně nejprv pan děkan Antonín Planička držel poučující řeč na zvoleným představeným, nápotom se všechny svíce na velkém oltáři a děkan posadil se na sesli u oltáře oblečen v nejlepším duchovním rouchu, maje otevřený missál (mešní knihu na svém klínu, přiklenouce nejprve zvolený přednosta, podaje svou pravou ruku do ruky pana děkana a levou ruku položenu maje na missálu na sv. evangelium přísahal. Po pravé straně stál c.k. komisař pan Hoch v obleku úřednickém (v uniformě) a přeříkával následující přísahu, kterou představený za ním říkal: (...)
Po vykonané přísaze šlo se opět zase do příbytku Jana Drůbka, tady pan komisař učinil poučující řeč pro zvolené předstaqvenstvo a také všem podřízeným občanům, jak mají svému představenému věrný a poslušný býti, a tak jest volba skončena; a pan komisař se odebral a ostatní všickni jak zvolený tak také volitelové jsou v dobrém úmyslu a v dobré spokojenosti při jejich nově započatém obecním úřadu, pobyli u Jana Drůbka pospolu a k památce toho dne pili a byli veselé mysle.
Na západ do Měkynče vede cesta od Boubeníků pod Nedělištěm údolím Měkyneckého potoka. Podle Pamětní knihy byla tato cesta nákladně opravena 1840 a roku 1933 rozšířena silnice, která slouží dodnes. Při ní křížky: „Boubeníků“, „Řidicích“, „nehoda Boris Bílý“, velký kamenný kříž stál při soutoku Měkyneckého potoka s jeho levostranným přítokem od Záluží. Kříž, umístěný v orné půdě, byl značně poškozen a po opravě provedené Pavlem Průchou byl přemístěn na nový hřbitov. Křížek a kaplice u odbočky na Záluží stojí na dnešním rozcestí, kde cesta kopírovala prastarou cestu do Strakonic (archeologické nálezy). Vycházela z návsi okolo kostela, přes dvůr čp. 11 Vaňatů na kamenný mostek přes Měkynecký potok a na hřbet kopce nad Lejskem. Dále po rovince kolem pískovny ke kravínu v Záluží – zděná Boží muka bez sošek. (V archivu písemnosti o sporech zalužských o právu projíždět dvorem čp. 11 v Bílsku. Nakonec povolen průchod jen při pohřbech na blzecký hřbitov, ostatní museli objíždět po měkynečské silnici – „šraňku“). Při ní křížky – „Vaňatů“, „u šraňku“, „v Lejsku“, na konci u Záluží. Západně od blzeckého kostela stávala při prastaré cestě do Strakonic zemanská tvrz, dnes čp. 11 „U Vaňatů“. Majitelé tvrze, zemané z Blska, zastávali i důležitá postavení v okolních panstvích. Písemně doložen je např. v roce 1396 Andreas de Byslskoho, purkrabí s vlastním erbem na blízkém hradě Helfenburk a v letech 1407-10 jeho bratr Hostislav de Bylsko, kněz a později děkan kostela sv. Víta v Českém Krumlově, který nechal postavit pro Rožmberky. Jejich středověké feudální sídlo časem zaniklo beze stop. Snad již v 16.století nemělo opevněnou podobu. Poslední zbytky staveb byly zahrnuty ve 30.letech 20.století do stavby velkého objektu pro výkrm býků. Za ním se do 70.let 20.století dochoval rybníček podkovovitého tvaru - „Vaňatů sádky“ (uprostřed prý stávala kamenná věž velmi podobná té, co se zachovala v Drahonicích při původní cestě po úbočí Knížecího kamene), široká studna ve dvoře a staré zatopené sklepy. Po násilném vystěhování posledních majitelů v 50. letech hospodařilo v tomto statku místní JZD. Je zajímavé, že ani při velkých záplavách v roce 2002 nebyl vyvýšený střed obce (fara, kostel a bývalá tvrz) vůbec ohrožen, i když se Měkynecký potok vrátil do svého původního řečiště přes náves obce. Do Netonic vede cesta od Božích muk u čp. 14 a odbočuje ze „školní cesty“ za Němců zahradou ostře vlevo a do kopce. Dále po rovině nad čp. 51(dříve stodola čp. 5),čp. 7 a 8 pokračuje mezi Krásekou a Bílským potokem (od Netonic) zatáčkou s akáty a klesá do údolí s přítokem potůčku od Chrástu. Zde plánován suchý poldr proti povodním, který by měl před záplavami ochránit i Budyni a Svinětice. Potom cesta stoupá silnicí vyrovnanou v 70. letech k lípě, křížku a posedu a dále ke křižovatce Bílsko-Netonice a Chrást-Záluží. Rovně projdete kolem starých, ale dobrých třešní, do Netonic. Při ní křížky – „u Němců pole“, „Drůbků“, „Kuřinů“, na křižovatce „V horách“, kaplice u Netonic mezi lípami. Dříve tu v údolíčku u staré trasy stával ještě křížek - „Majerů“.
- Kostel sv. Jakuba Většího byl zmiňován v roce 1350 jako farní. V roce 1630 byl opraven.
- několik statků ve stylu selského baroka
