Bílé Podolí

První písemná zpráva o Bílém Podolí (už existovalo) pochází ze zakládací listiny města Ronova nad Doubravou z roku 1307 (přesně 16. května), ve které je zapsáno, že Oldřich z Lichtenburka (Lichnice) povolal k sobě na pomoc rychtáře Gottfrieda z Podolí, aby přivedl lid k založení města Ronova nad Doubravou. Za pravdu nám dává podobnost tvaru náměstí obou městysů.
Prvním známým majitelem Podolí ve 14. století až do roku 1393 byl Markvart z Wartenberka (majitel Žlebů). Po smrti Karla IV. se vzbouřil proti vládě krále Václava IV. a opevnil své hrady, ale královské vojsko dobylo hrad Žleby (1388) a Markvart uvržen do vězení (zemřel 1392), majetek jeho připadl královské koruně. 8. Prosince roku 1393 daroval král Bílé Podolí a Brandenburk městu Čáslavi. Ta je 25. ledna 1407 prodala Šimonu řečenému Půle z Malešic, který obě vsi prodal v roce 1412 Pavlu Maylerovi, měšťanovi z Kutné Hory.
V roce 1454 podle zákona odúmrtě prohlášeny vesnice Podolí a Brandenburk za královské a uděleny Janovi z Kocova a Hanuši z Hryzel. Okolo roku 1500 se připomíná Bílé Podolí jako městečko a patřilo Sekerským z Voděrad. Roku 1500 koupil Bílé Podolí Mikuláš Trčka z Lípy a začlenil ho do svého východočeského panství. Dědic Trčky Jan prodal městečko  v roce 1536 Sudovi z Renče, jeho bratr Zikmund prodal Podolí roku 1554 Václavu Chotouchovskému z Nebovid (zastřelen asi r. 1618). V období 1618 – 1658 patřilo Bílé Podolí ke žlebskému panství - majitelé Trčkové, po zavraždění Adama Erdmana Trčky v Chebu 1634, patřilo žlebské panství hrabatům Meggan – Heistein z Bredy.
Po třicetileté válce získal Bílé Podolí roku 1658 Bernard František baron Věžník, který podal žádost císaři Leopoldu I. za obnovení výročních trhů v Bílém Podolí, které byly povoleny privilegiem (výsadním právem) v roce 1687 a Bílé Podolí zároveň povýšeno na městečko.

Radnice

Městečko Bílé Podolí mělo do roku 1860 velkou radnici, kdy byla postavena není známo. Stála na místě domu čp. 72, který dnes neexistuje, ustoupil potřebám společnosti Sady Bílé Podolí a.s. Původní radnice byla jednopatrová budova s podloubím a nad její střechou se zvedala malá věžička. Radnice vyhořela 16.února 1848 při velkém požáru městečka. Byla opět postavena v původní podobě, ale bez podloubí a malé věže (viz foto). V přízemních místnostech byla dle školní kroniky zřízena jednotřídní škola, jejímž posledním učitelem byl František Trojan. Místnosti v patře radnice sloužily pro účely úřední.

Podolská šatlava - trestnice

Vedle radnice k statku čp. 71 (Havránek) u zděného špejchárku stávala dřevená obecní trestnice zvaná šatlava. Za velkého požáru 16.února 1848 shořela a nebyla na tomto místě obnovena. Za šatlavu sloužila oddělená místnost v domě poštovního úřadu (čp. 70). Ve staré šatlavě byla až do roku 1848 k trestání nepoddajných občanů dubová kláda, zvaná zdejšími obyvateli srub. Po požáru se ztratila. Kláda se podobala hrazení (viz foto). Po stranách měla dva sloupky, mezi kterými se mohly volně pohybovat tři přitesané klády. Mezi první a druhou byly vykrouženy dva otvory pro nohy a mezi druhou a třetí dva otvory pro ruce. Odsouzený občan se posadil na zem, nadzvedly se klády a ruce a nohy se strčily do otvorů. V této poloze strávil odsouzený několik hodin, někdy i celý den a musel udržovat kládu ve svislé poloze, neboť nebyla nikde připevněna k zemi. Zloději, který takto pykal, se položila ukradená věc vedle něho pro výstrahu.

Kostel svatého Václava

Ve středověku měla každá ves svůj církevní stánek (kostel, kaple, křížek….), obdobně tomu bylo jistě i v Bílém Podolí, neboť to dokazuje gotický portál na východní straně kostela. Profesor A. Sedláček udává, že na místě, které se dnes jmenuje Vlčí hrádek, před založením města Čáslav v roce 1265 stál hrad. Majitel tohoto hradu měl jistě na blízku větší osadu a tomu odpovídá jen Podolí, jakožto nejbližší osada (něco přes 1 km vzdálená).
Podle odborníků lze tvrdit, že na místě dnešního kostela stával kostel gotický (rozměry lodi kostela cca 12,8/10 m). V období 15. a 16. století není o kostelu žádných zpráv. V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře byl kostel uzavřen a fara zrušena. Kostel je od té doby filiálním.
Úpravy stavby jsou doloženy ke konci 17. století. Z roku 1679 pochází dosud dochovaný hlavní oltář, který dal zřídit Bernard František baron Věžník jako majitel Bílého Podolí. Roku 1699 kostel vyhořel, ale oltář zůstal nepoškozen. Znovu zřízen roku 1713 Janem Františkem hrabětem z Thunu. Roku 1714 byl pořízen zvon o průměru 58 cm, který je zdoben na plášti reliéfy svatého Václava a svatého Floriána. Roku 1717 pořízen zvon o průměru 75 cm, který byl za první světové války rekvírován a roku 1925 znovu obnoven. Ve druhé světové válce byl opět rekvírován, ale již neobnoven. V roce 1821 došlo k slavnostnímu vysvěcení nového kostela, přestavěného původního gotického, nákladem Josefa Matyáše hraběte z Thunu a osadníků. K úpravě věže kostela dochází v roce 1902 při které byl vztyčen jehlan a věž byla pokryta plechem. V průběhu roku 1931 následovalo vykácení kaštanů z okolí kostela a ze sbírek věřících byla v roce 1936 stavba nově omítnuta a na západní straně zakryta maltou gotická okna. Koncem 50-tých let se podílejí věřící svými sbírkami na vnitřních opravách kostela (zvolen sedmičlenný Výbor pro vnitřní opravu kostela). 17. května 1959 je kostel vysvěcen vikářem Seidlem z Chotusic. Součástí církevních památek je tzv. Křížek, který obec postavila na své náklady roku 1863. Jedná se o novogotickou kamennou stavbu, umístěnou v horní části náměstí. Kříž – pomník slouží jako jedno ze zastavení při procesí během svátku Božího těla.