Bezdědovice

388 01, Bezdědovice, Tel.: +420 383 423 878, bezdedovice@seznam.cz
Bezdědovice/Společnost - Bezdědovice




Místní části:

  • Bezdědovice
  • Dobšice
  • Paštiky

Pravěk a doba slovanská
Katastr obce Bezdědovice a připojených osad Dobšic a Paštik byl poprvé trvale osídlen ve starší době železné, v tzv. pozdně halštatském období (6. stol. před naším letopočtem). Kde lidé halštatské kultury bydleli sice zatím nevíme, ale naproti tomu dobře známe jejich pohřebiště. Prozkoumal je v prvních dvou desítiletích 20. století blatenský učitel Josef Siblík na návrších, která lemují levý břeh Závišínského potoka. Hroby byly vesměs žárové, to znamená, že mrtvý byl zpopelněn. Spálené kůstky a popel byly vysypány do hliněné popelnice, anebo přímo do hrobové jamky. Jako milodary se k nim přidávaly další nádoby, železné zbraně (kopí, sekáč, nůž) a šperky z bronzu, železa a skla (náramky, spony, korále).

Nad některými hroby byla vybudována kamenito-hlinitá konstrukce, které říkáme mohyla. Jedna mohyla byla prozkoumána při vrcholu Březové hory a další v tzv. chlumských obcinách. Na druhém pohřebišti se však převážně pohřbívalo do hrobů bez povrchové konstrukce, které archeologové označují jako ploché. Rozmístěny byly ve dvou skupinách vzdálených od sebe 190 kroků. Po rozboru nálezů se ukázalo, že se zde pohřbívalo ještě na počátku laténského období (4. století před naším letopočtem). Další pozdně halštatská plochá pohřebiště byla prozkoumána v lesních tratích Stará mýť a U bílých kamenů.

V posledním století před změnou našeho letopočtu vznikla severně od dnešních Bezdědovic v místě zvaném "V chlumských obcinách" osada, kterou založili Keltové. Ze sídliště bylo prozkoumáno Josefem Siblíkem 8 chat, které sloužily k bydlení a jako výrobní dílny. Z nadzemních staveb se dochovala jen kulturní vrstva a odpadky. Polozemnice byly 1m hluboké a na podlaze měly ohniště.

O způsobu života v osadě významně promlouvají nalezené předměty. Železářskou výrobu nebo kovárnu dokládá nahromadění železné strusky v jednom z objektů. Hotových železných výrobků se našlo poměrně hodně: 6 necelých spon, 2 nože a zlomky dvou dalších, pilník, držadlo, články z řetězu, kroužek z uzdy, skoba, hřebíky a nýty. Bronzu se užívalo jen omezeně, a to výhradně na výrobu šperků. Jsou z něho zhotoveny části závěsných koleček. Ke šperkům patří také skleněný modrý korál a část náramku z modrého skla se zvlněným žlutým vláknem. K broušení se používaly pískovcové brousky. Mletí mouky potvrzuje spodní část žulového žernovu. Zvířecí kosti a zuby jsou svědectvím chovu dobytka. Kamenná hladítky ve tvaru vajíček snad sloužila k vyhlazování povrchu vyráběných nádob, jejichž zlomků bylo nalezeno velké množství. Že i střepy byly upotřebitelné, dokládají z nich vybroušené přesleny, používané při výrobě textilu.

Soudí se, že zdejší Keltové mohli z náplavů Závišínského potoka rýžovat zlato. Dosud patrné rýžovnické haldičky - sejpy v prostoru mezi Závišínem a Bezdědovicemi budou však nejspíše až středověkého původu. Zaplňují celou nivu potoka a proto ke vzdálenějším byla vedena voda pomocí náhonu, jehož zbytky jsou dosud patrny podél východního okraje rýžoviště.

V době těsně po změně letopočtu byli Keltové, žijící na našem území, nuceni pod tlakem germánských kmenů opustit svá sídla. Nastává období, kterému se u nás říká doba římská. Z této doby pochází mince římského císaře Konstance (vládl v letech 337 - 350), kterou vyoral v r. 1925 na svém poli rolník Tomášek z Paštik.
Slované kolonizují námi popisované území v 8. - 9. století. Jejich malé skupiny mohyl se žárovými pohřby jsou dochovány v lesích U bílých kamenů, na Staré mýti a na Hliničném vrchu.

Středověk
Zlatonosná naplavenina Závišínského potoka přitahovala lid na Blatensku i ve středověku, jak o tom svědčí rýžovnické sejpy severně od Bezdědovic podél obou břehů potoka. Snad právě pro příznivost místa máme první písemnou zprávu o osadě již z roku 1186, kdy statek Bezdědovice daroval Přemyslovec Jindřich spolu s dalšími šesti vesnicemi kladrubskému klášteru.

Později patřila ves, podle některých pramenů s krčmou, k blatenskému panství. V písemných pramenech je to potvrzeno v roce 1558 (ves Bezdiedowicze), podobně jako u další osady na katastru obce Bezdědovice - Paštik. Ves Paštiky je ale starší: první písemná zpráva je z roku 1352. Na mírné vyvýšenině nad vsí stál již v 15. století menší gotický kostel, o kterém máme první písemnou zprávu z roku 1411 (plebanus in Passcziek), dokládající, že tehdy zde byla fara (plebanie). Podle regionálního historika Blatenska, J. P. Hilleho, byl v Paštikách již v roce 1380 plebán Martin, v letech 1395 až 1412 Jan z Přešťovic, který měl spory s Buškem z Buzic o dávky příslušející kostelu. V roce 1436 se připomíná v Paštikách farář, který si stěžoval na Jana z Rožmitálu pro škodu způsobenou na rybníku. Od roku 1594 byl již farář v Blatné a kostel v Paštikách se stal filiálním. V letech 1747 až 1753 byl starý kostel zbořen a na jeho místě postaven nový kostel podle plánů Kiliána Ignáce Diezenhofera. Jednotná vnitřní barokní výzdoba je dílem řezbáře Ferdinanda Ublakera a malíře J. V. Spitzera též z poloviny 18. století. Umístění kostela v krajině na vysoké terase s dvojitým schodištěm a jeho architektura ze sklonku Diezenhoferova života je harmonickým dílem tří význačných barokních umělců své doby.

Ves Bezdědovice vyhořela v roce 1624 ohněm kladeným, snad přičiněním oddílů císařské armády. Dle berní ruly (daňového soupisu z roku 1654) byl zde rolník Šimon Mlynář, který vlastnil mlýn o jednom kole a pilu (první zpráva o mlýně je již z roku 1640). V roce1654 je ještě v Bezdědovicích uváděn Vít Fijala. V starší literatuře (Blatensko a Březnicko) je ještě uváděn v 17. století ovčín a cihelna. Podle obecní kroniky byly zde kolem roku 1700 dvě chalupy, z nichž jednu obýval hajný a druhou cihlář. Po roce 1700 byl zřízen v Bezdědovicích poplužní dvůr, který patřil blatenskému velkostatku. Na sklonku 18. století v roce 1785 byly v Bezdědovicích tři chalupy, cihelna, mlýn a dvůr s ovčínem. V 19. století výrazně přibylo obyvatel Bezdědovic - v roce 1843 zde bylo 41 chalup s 339 obyvateli, v roce 1890 57 chalup a 368 obyvatel. Roku 1898 byla postavena kaple sv. Vojtěcha. Podstatně jiný vývoj zaznamenaly Paštiky. Přestože již v roce 1608 jsou zde uváděny tři grunty a v roce 1774 osm chalup, v dalších letech růst obyvatelstva ustal. Před první světovou válkou tu bylo devět domů a 48 obyvatel.

Podobně jako Bezdědovice a Paštiky patřila k blatenskému velkostatku ves Dobšice. Starší literatura uvádí listinu Břeňka ze Strakonic, ze 14. století, kde se Dobšice připomínají a současně je vyslovena domněnka o zániku vsi někdy v 15. století. Novější literatura (Profous, Místní jména v Čechách) klade vznik Dobšic až do 17. století. V roce 1654 byly zde chalupy Jiříka Čadka, Adama Zelenky a Jiříka Krejčího. V roce 1719 zde údajně bylo osm chalup poddanských, svobodnický statek a panská hospoda. Kolem roku 1914 zde bylo 28 domů a 150 obyvatel.
Mezi Dobšicemi a Chlumem stávala blízko lesa Býčín (na rakouské vojenské mapě Bejčin les) ves, která patřila k lnářskému velkostatku a byla již v polovině 16. století pustá. (1542 Bayczynu ves pustú s lesem, s potokem i s lukami).

Až do roku 1849 byla obec podrobena patrimoniálnímu úřadu velkostatku. Obec řídil rychtář, jmenovaný vrchností. V Paštikách byl prvním známým rychtářem Jan Koman (1654) a v Dobšicích Jiří Zelenka (1668). V Bezdědovicích patrně úřadovali rychtáři z Paštik. Po roce 1849 se konaly první obecní volby a prvním starostou byl zvolen Jan Koman z Paštik.

V 19. století je zřejmé rychlejší tempo rozvoje Bezdědovic, které pokračovalo i ve 20. století. Svůj podíl zde měla i železnice, otevřená v roce 1899, která se stala jednou z podmínek rozvoje celého Blatenska.

1. světová válka a období meziválečné
26. července vypukla 1. světová válka, do které odešlo z naší osady více než 50 mužů, z nichž se 16 nevrátilo. Občané uspořádali sbírku a postavili padlým vojákům na návsi pomník. Občané uvítali rozpad Rakousko-Uherska a vznik Československé republiky. Jednou z výhod nové republiky bylo volební právo, které získaly osady. Na základě přímého volebního práva byl zvolen obecní výbor a jeho prvním starostou se stal Josef Šilha z Bezdědovic.

V Bezdědovicích již od r. 1608 stojí mlýn, který byl v r. 1898 přistavován a v této podobě ho od Františka Hajšmana koupil v r. 1914 mlynář František Scheinherr z Blatné. U mlýna stál starý dřevěný katr. V r. 1921 byla postavena nová pila, která již měla parní pohon a byla zařízena více stroji - dva katry, sámovačka, šindelka. Mlýn s pilou byly propojena transmisí. Na pile našlo práci asi 15 lidí a ve mlýně čtyři.

Většina mužů z naší osady byli kameníky. Pracovali v lomu u Bezdědovic, tzv. "Dubinská skála", v lomu v Paštikách, Blatné, ale docházejí za prací až i do lomu v Hudčicích. V r. 1924 odchází z nedostatku příležitosti 8 kameníků do Francie. Pracují tam dva roky a jejich umění je velmi ceněno.

Zemědělská reforma pomohla bezzemkům, jimž byla přidělena půda. U nás došlo k parcelaci některých polí bezdědovického dvora, který patřil k blatenskému velkostatku. Občanům byla rozdělena pole od silnice u dvora až k Hodáni, kde dříve býval rybník.

V r. 1899 byla postavena železnice z Březnice do Blatné. Na zkoušku po dobu jednoho roku byla v r. 1933 nad mlýnem zřízena železniční zastávka. Muži byli v tomto roce příležitostně zaměstnání na stavbě silnice od Bezdědovic do Chlumu. Dělníci dostávali za svou práci 10 až 13 Kč denně. I v dalších letech se pokračovalo na stavbě silnice, a to od Blatné až k Závišínu. Uvnitř osady byla provedena oprava spojovací cesty z Paštik do Dobšic.

11. dubna 1935 vyšel zákon o civilní protiletecké ochraně. Do CPO bylo z Bezdědovic zapojeno 40 mužů, kteří vykonávali organizované služby.

2. světová válka a období poválečné
Od roku 1939, kdy byla vyhlášena nová protektorátní vláda, byly dodávky všeho druhu odváděny do Německa. Také obec Paštiky měla dodávkovou povinnost, která byla tak velká, že ji nemohla splnit. To však nezůstalo bez následků. V Paštikách byl zatčen rolník Jan Vaňáč a odvezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde byl vězněn tři čtvrtě roku.

V tomto roce byly některé ročníky hochů a dívek odváděny na nucené práce do Německa. Od nás museli odejít František Jícha, František Pazderník, Josef Šilha, Alois Klíma, Václav Jícha, Ludvík a František Lukešovi, Německá armáda stále ustupovala, musela budovat různá obranná opatření a tak docházelo k dalším odvodům. Jaroslav Vaňáč z Paštik a Robert Straka z Dobšic pracovali na zákopech v Dolních Rakousích. FrantišekKoubek a Josef Motyka z Bezdědovic pracovali na moravských hranicích.

Rudá armáda se blížila, obyvatelé začali volněji dýchat a připravovali se na její příchod. Na Němcích byla pozorována nervozita, která se projevila také při poslední kontrole o velikonocích v hostinci u Machů. Tehdy zástupce německé branné moci prohlásil: "Mohli bychom vás postřílet za zatajené zásoby, ale my to dělat nebudeme". Občané věděli, že fašisté mají strach.
Na jaře 1945 Němci evakuovali své soukmenovce z Pruska. Říkalo se jim běženci a byli přiděleni jednotlivým obcím, které se musely o ně starat. V tanečním sále u Vaněčků jich bylo umístěno čtyřicet.
Přišel 5. květen. V 10.30 hodin došla na četnickou stanici v Blatné zpráva, že je revoluce. Mládež se s velkým elánem vrhla do nového života a nehledíc na nebezpečí, pomáhala odzbrojovat Němce.
Občané z Bezdědovic se po osvobození pustili s chutí do obnovy obce. Železniční zastávka byla schválena a na náklady obce se začalo se stavbou čekárny. Hodnota díla činila 40 tisíc Kč.
Dalším problémem byla stavba nového mostu přes Závišínský potok. Obec se touto záležitostí zabývala již po 1. světové válce, kdy byla obstarána všechna povolení, ale ke stavbě nedošlo pro neshodu občanů. Jedna část žádala stavbu mostu u domku Felixe Řediny a druhá u mlýna. Ke skutečné stavbě dochází až v r. 1955.

Na obec Paštiky došlo rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 8.2., č. 200, jímž na žádost osady Bezdědovice zaniká působnost obce v Paštikách a obcí se stávají Bezdědovice.

Mlynáři Františku Scheinherrovi byla znárodněna parní pila a byla začleněna do národního podniku Chodské pily. Také zbytkový statek z první pozemkové reformy, který spravoval statkář Josef Tintěra, byl předán do národní správy družstevní mlékárně v Blatné.

Koloniální obchod, který byl umístěn ve mlýně, byl od 1. října 1950 převeden do správy západočeského konzumního družstva.

V r. 1950 dochází ke změně ve vedení obce. Dosavadní předseda MNV Josef Ředina ze zdravotních důvodů odstupuje a novým předsedou zvolen Václav Kraizl. V r. 1953 začínají přípravné práce na elektrifikaci vesnice.

Ustavující schůze Jednotného zemědělského družstva se konala 21. prosince 1951. Zakládajících členů bylo 19 a prvním předsedou byl zvolen Josef Peroutka.

  • Barokní kostel svatého Jana Křtitele v Paštikách - v letech 1747 až 1753 byl zbourán původní kostel a místo něj postaven nový podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera.



Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz