Běstovice

Obec Běstovice, která se rozprostírá především na pravém a částečně levém břehu (osada Darebnice) řeky Tiché Orlice, patří podle doložených historických pramenů k místům nejstaršího osídlení východních Čech.
V roce 1924 objevil rolník Jan Držmíšek na polích pod místním rybníkem popelnicové pole. Nálezy odborně odkryl a popsal tehdejší ředitel měšťanských škol v Chocni pan Karel Prudič. Nalezené kovové předměty a žárové hroby jsou dokladem toho, že osídlení v oblasti obce Běstovic spadá do doby bronzové, tj. asi 900 let před Kristem. Vše opět potvrdil výzkum tohoto popelnicového pole, který provádělo v letech 1990-1993 muzeum východních Čech Hradec Králové, jmenovitě pan RNDr. Vít Vokolek. Potvrzuje se tedy, že se jedná o žárové hroby z mladší doby lužické,což jak bylo již uvedeno, 900 let před Kristem. Některé z nalezených předmětů jsou uloženy v muzeu města Chocně a část je umístěna ve sbírce muzea východních Čech v Hradci Králové.

Více k pravěku obce v následující kapitole pana Dr. Víta Vokolka
Z krátkého popisu je zřejmé, že prvním osadníkům se zalíbila kotlina podél řeky Tiché Orlice, neboť řeka si razila cestu tehdejšími pralesy, skýtala zásobu vody, potravu z rybolovu a usnadňovala lov zvěře, která vyhledávala tekoucí vodu. Pro pozdější obyvatele, kteří již hledali místa pro trvalé osídlení byla tato oblast výhodná i tím, že byla okolím chráněna proti větrům. V kotlině byla i snadnější práce s mýcením pralesů a s úpravou zemědělské půdy. Rovněž hojná pastva v okolí řeky skýtala potravu domestikovaná zvířata.

Naskýtá se vtíravá otázka jak vlastně vznikl název obce Běstovice. Historická fakta o vzniku názvu se nepodařilo nalézt, a tak se lze pouze spolehnout na pověst, kterou nelze doložit. Rozložíme-li název na slabiky běs to více, jeví se velmi pravděpodobné, že jméno obce má základ od něčeho, čeho se naši předci skutečně báli, nebo co je lekalo. Někdy se ve starých písemnostech místo písmene B na začátku názvu objevuje i písmeno V. Pak by zde byla verze vzniku názvu druhá, opět po slabikách věs to více.

Opusťme tento problém i prastarou historii obce a pokročme k doloženému. První písemná zmínka o obci Běstovice pochází z 10. srpna 1292, tedy z konce třináctého století, kdy podle zakládací listiny kláštera na Zbraslavi patřila obec Běstovice ke královské komoře krále Václava II. V té době byl v obci již kostel farní a k němu byla přifařena osada Choceň, jak o tom svědčí zápis z roku 1366, podle kterého Jan Pykna pán z Lichtenburka a Frymburka, do Běstovic faráře Velislava z Robus přidělil. Ves Běstovice s farním kostelem se posléze stává součástí choceňského panství spolu s dalšími obcemi z okolí. Ke konci 14. století k choceňskému panství, které tehdy vlastnili páni z Lichtenburka, patří mimo Běstovic i obec Plchovice, Chleny, Skořenice, Horky, Lhoty, Seč, Březenice, Lhotka, Skrovnice a Bošín. Jak léta běžela, střídala se panstva choceňská, ať již děděním, či prodejem, ale šlechta to byla původem česká.

Po osudné bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 a náhlé smrti tehdejšího pána v Chocni Rudolfa Žejdlice ze Šenfeldu, celý jeho majetek včetně choceňského panství je zkonfiskován a prodán Albrechtu Eusebiovi, hrabivému vojevůdci, cizinci, který se vůči svým poddaným chová velice krutě. Podobně všichni následující majitelé choceňského panství, převážně německá šlechta, dávají svým poddaným najevo svoji nepřízeň. Před koncem 30 leté války (1618 - 1648) v roce 1646 je choceňské panství zpustošeno švédskými vojsky, která plení a drancují, a tak tehdy již dost bohatá obec Běstovice rázem chudne, byť do té doby i přes útlak bylo obyvatelstvo již dost zámožné. Přes všechna příkoří a podmínky neobyčejně tvrdé, obyvatelé obce se poměrně rychle v období 8 let znovu stávají poměrně dost bohatými, neboť v roce 1654 je obec osídlena takto: 11 sedláků, 5 chalupníků a 4 zahradníci. Z toho lze usoudit, že obdělávaná pole katastru běstovského jsou úrodná a dovolují v té době chovat nebývalý počet hospodářských zvířat. Pro zajímavost uvádím naší terminologií řečeno soupis chovaných hospodářských zvířat v obci, v uvedeném roce 1654: Napočteno bylo 56 tažných koní, 83 krav, 102 kusů ostatního dobytka, 146 ovcí, 97 sviň, což je vzhledem k pomměrně menšímu počtu obyvatel obce důkazemm zámožnosti našich předků.

V roce 1709 kupuje choceňské panství hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova a vlastní jej až do roku 1848, kdy byla zrušena robota (povinná práce na panském) a lid selský se stal konečně rovnoprávným s ostatními spoluobčany. V tomto roce má ves Běstovice s osadou Darebnicemi 55 domů a 310 obyvatel. O tom, že se v konci 19.století již žilo lidu na venkově lépe svědčí i to, že v té době dochází ke vzniku různých spolků. Již v 70. letech minulého století se v Běstovicích hrají divadla, jak je zaznamenáno bratrem Josefem Hylákem v almanachu, který byl vydán ke století ochotnického divadla v Běstovicích v roce 1968. Tolik stručně z dlouhé a bohaté historie naší obce.

Běstovice v pravěku
Dr. Vít Vokolek
Běstovice náležely k známým archeologickým nalezištím na Choceňsku již v minulosti, ať již šlo o nálezy pravěké (pohřebiště z mladší doby bronzové nebo raně středověké (nález mincí z počátku 14. století). V letech 1990-1993 zde provádělo archeologické oddělení MVČ v Hradci Králové ve spolupráci s Orlickým muzeem v Chocni výzkum žárového pohřebiště a při tom jsme podnikli i povrchový průzkum širšího zázemí. Ukázalo se, že tato krajina byla daleko více v pravěku osídlena než se předpokládalo.

V pískovnách, které Běstovice proslavily v současnosti, se nalézají čas od času kosti pleistoceních zvířat, hlavně mamuta, ale stopy jejich lovců dosud chybí. K nejstarším nálezům můžeme přiřadit zatím ojedinělé kamenné úštěpy z místní suroviny nebo vzácněji z pazourku, které jsou neklamnými stopami po lovcích, sběračích a rybářích ze střední doby kamenné (9-6.tis př. Kristem). Nalezli jsme je jak na staré pískové duně v místech žárového pohřebiště, tak na vysokém břehu severně od Běstovic, tedy v místech dobrého rozhledu po okolí. Není vyloučeno, že tito lovci zde pobývali ještě v době, kdy úrodnější části Čech byly osídleny zemědělským obyvatelstvem mladší doby kamenné. Běstovice v této době (6-4.tis př. Kr.) zatím postrádají zřetelné známky po osadách, i když v blízkém okolí, v Hemži byly nalezeny střepy a kamenné nástroje, které spolu se znatelnými naorávanými objekty ukazují na krátkodobější osídlení v mladší fázi neolitu (5 tis. př. Kr.}

Významné osídlení Choceňska přineslo až obyvatelstvo mladší doby bronzové, které archeologové nazývají lužickou kulturou (12-9. stol. př. Kr.) Tento lid označovaný jako lid popelnicových polí, osídlil celé východní Čechy a brzy, díky období bez vnitřních bojů, dobré znalosti zemědělství a chovu domácích zvířat, se rozrostl natolik, že tento archeologický úsek dějin můžeme bezesporu označit za nejvýznamnější. V Běstovicích z této doby bylo objeveno zatím jen pohřebiště, které spolu s nekropolí v Koldíně náleží k nejvýchodnějším v Čechách. Lid popelnicových polí své mrtvé výhradně spaloval na hranicích a popel ukládal do uren. Vedle nich v hrobech nalézáme další milodarové nádobky a vzácně i bronzové předměty, především šperky, které však značně utrpěly žárem pohřební hranice.

Pohřebiště v Běstovicích bylo objeveno při hloubení odvodňovacího kanálu již v r. 1924 a učitel K. Prudič zde pro Choceňské muzeum prokopal několik hrobů. Založeno bylo původně na písčité duně, ležící na břehu meandrující řeky Orlice, která tehdy svými rameny dosahovala až k vysokému břehu terasy, na které nyní stojí současná obec. Při povrchovém průzkumu v r. 1990 jsme na povrchu pole nalezli četné zlomky nádoby, které nasvědčovaly vážnému narušení pohřebiště. Proto v letech 1991 až 1993 zde byl proveden záchranný a zjišťovací výzkum. Ten potvrdil sice naše obavy, naleziště bylo téměř zničeno hlubokou orbou, takže z většiny nádob se odkryly jen shluky střepů a spálených kostí, ale šťastnou náhodou byla objevena velká mohyla, dnes již téměř v terénu neznatelná, jejíž tvrdší násyp ze sprašové hlíny přece jenom uchránil část nálezů úplnému zničení.

Na největším bodě pískové duny byla někdy v 10.stol.př. Kr. nasypána veliká mohyla, jistě na počest významné osoby, která dnes orbou je snížená, takže v terénu je téměř nepoznatelná, mající původně průměr nejméně 30 m (dnes okolo 50 m). Násyp mohyly nebyl z místního materiálu, který tvoří sypký písek, ale ze sprašové hlíny, která sem byla dopravena pravděpodobně z vyšší polohy terasy, ze vzdálenosti cca 300 m. Centrální, hlavní hrob jsme hledali po dvě sezony. Byl uložen skutečně uprostřed mohylového násypu v hloubce více jak 1 m a kupodivu na tak mohutný památník byl velmi prostý. Sestával jen ze čtyř drobných nádobek, které však neobsahovaly pohřeb. Vzhledem k malým nádobkám lze uvažovat, že zde byl uložen symbolický hrob, snad dětský, tedy osoby, která zemřela z nám neznámých důvodů mimo dosah osady a nebylo možno ji pochovat obvyklým způsobem. Hrob byl obklopen oválným žlábkem, vymezující plochu 520 x 360 cm, mající na západní a východní straně vchody. Po uložení symbolického hrobu byl celý povrch urovnán a podle archeologických zjištění a nálezů se zde konal okázalý pohřební obřad, který přirozeně můžeme rekonstruovat jen částečně. Na celé původní úrovni mohyly ležely jak jednotlivé střepy, tak celé shluky zlomků nádob, často jakoby zašlapané do podloží. Časté byly také pruhy i přesně neohraničené plochy popele a uhlíků. Vše nasvědčuje tomu, že se zde konala pohřební hostina, při níž byly použité nádoby rozbity a pohozeny. Při následných tancích pak části nádob byly ještě rozšlapány.

Na okraji žlábkem vymezené plochy kolem hrobu plál veliký oheň, po něm zbyla do červena vypálená plocha. Po ukončení obřadů zde byla ještě vyhloubena jáma, ve které byly nalezeny četné zlomky nádob, ale i spálené kůstky a dva drobné proužky zlatého plíšku, snad z náramku nebo náhrdelníku. Na opačném okraji, rovněž u menší vypálené plochy odkryt shluk spálených kostí. Spálené kosti ještě nebyly podrobeny antropologickému rozboru, jsou-li však lidské, pak je možné, že se zde konaly i lidské oběti.

Po nasypání mohyly, jejíž výška mohla dosahovat až 5 m, byly postupně v dalších časových obdobích do tohoto památníku ukládány mladší pohřby, zřejmě rodinných příslušníků. Hroby zde uložené byly jak zcela jednoduché, s popelnicí, přikrytou mísou, tak i složitější, s více nádobami, postavených do obdélníku ve dvou řadách. V jednom případě nalezeny ve dně hrobu drobné otvory po kůlech, podkládající snad dřevěnou schránku. Všechny hroby však respektovaly centrální plochu původního hrobu, vymezenou žlábkem, který musel být na povrchu mohyly nějak vyznačen. V zjišťovací sondě vedené na jižní straně mohyly jsme zachytili další dva žlábky, které ukazují, že zde bylo více podobných, ale jistě menších mohyl.

S uvedenou mohylou bezesporu souvisí i malé hradiště, zbudované na ostrohu nad osadou Darebnicí, které ještě z větší části náleží katastrálnímu území Běstovic. Na tomto hradišti jsme podnikli zjišťovací výzkum v r. 1992. Opevnění je nejlépe dochováno v přepažení úzké šíje, jediného plochého místa před hradištěm, ostatní okraje příkře se sklánějí do údolí, na východní straně k levému břehu Tiché Orlice. Původní vchod do hradiště se patrně nacházel v severovýchodním rohu, v místech dnešní přístupové cesty od Darebnice. Cesta procházela po spádnici na okraji návrší a po pravé ruce sleduje opevnění (štít tehdy bojovníci nosili v levé ruce). Výzkumem jsme zjistili, že původní hradba byla zbudována z valového násypu z hrubého štěrkopísku vyházeného z příkopu před ní a zpevněného dřevěnou palisádou z mohutných kůlů. Aby těleso valu se nerozpadalo dovnitř hradiště, i zde byla nějaká dřevěná konstrukce.

Vzhledem k tomu, že hradiště zaniklo nenásilnou cestou (nebyly pozorovány žádné stopy požáru), zbytky dřevěných konstrukcí nebyly příliš zřetelné. V základech hradby nalezena nádoba přikrytá miskou, zřejmě jako obětina, která dokládá, že hradiště je současné s popisovanou velkou mohylou. Původní výška hradby mohla být 3-4 m (od dna příkopu 5-6 m).

Hradiště představuje mimo sídla kmenového náčelníka, jen ten dovedl soustředit pracovní síly ke zbudování takového opevnění nebo pohřebních památníků.Na hradišti se soustřeďoval nejen obchod, zastavovali se zde obchodníci a výrobci bronzových předmětů, ale patrně konaly i kultovní obřady a slavnosti.

Lužická kultura na Choceňsku se dožila ještě období, kdy do východních Čech přichází další vlna lidu popelnicových polí, kterou archeologové nazývají slezskoplatěnickou kulturou (9. -5. stol. př. Kr.). Zatímco zemědělskou osadu k pohřebišti v Běstovicích jsme dosud nenašli (patrně na ní stojí dnešní obec), při povrchovém průzkumu byly zachyceny stopy osady slezskoplatěnické kultury na severním okraji obce. Hroby z tohoto období zatím zde chybí, ale pohřebiště jistě nebylo daleko. Částečně soudobá pohřebiště jsme zkoumali v Zářecké Lhotě, kde v té době vzniklo další opevněné hradiště nebo Koldíně. Na opuštěném hradišti nad Darebnicí bylo v 8. stol.př. Kr. opět živo, hradby byly však jen částečně obnoveny, ale osídlení zde bylo velmi husté.

Celkem poklidný téměř tisíc let trvající vývoj lidu popelnicových polí byl ukončen příchodem prvních historických kmenů, Keltů, ve 4. stol. př. Kr. Poslední zbytky původních obyvatel zde v okrajových částech osídlené plochy ještě snad dožívaly až do 2. stol., kdy i tato krajina byla Kelty zabrána. Dokládá to i osídlení v Běstovicích, které jsme doložili povrchovými nálezy opět na severním okraji obce. Keltové byli těsně před změnou letopočtu vytlačeni germánskými kmeny. Osadu z tohoto úseku dějin jsme nově zjistili v těsné blízkosti Běstovic, na kat. území Bošína. Podle nalezených zlomků nádob, náleží 1. a 2. století po Kr.

Po odchodu Germánů zůstala krajina kolem Běstovic po určitou dobu zcela neosídlena. Změna klimatu i porostu zapříčinila, že zde vyrostl prales, takže Slované, kteří k nám přicházejí v 7. stol. po Kr. obsadili nejprve úrodnější a ne tak zarostlé prostory v Polabí. Nejstarší slovanské osídlení nacházíme až v 10.stol.  opět v místech starého hradiště nad Darebnicí, ale spíše šlo o strážní posádku na strategickém bodě.

K založení vlastních Běstovic dochází až ve století dvanáctém a hlavně třináctém, kdy je zde doložena osada kolem dnešního kostela, jejíž stopy však již dávno zničila pískovna. Hroby nejstarších obyvatel Běstovic byly pak překryty pozdějším hřbitovem. Proč právě zde nevzniklo později město, souvisí zřejmě se změnou vodního režimu a přechodu přes Orlici právě v místech dnešního města Chocně.

• Kostel Všech svatých
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Panská sýpka