Benešovice se nacházejí v mírně zvlněné a dosti zalesněné Stříbrské pahorkatině v nadmořské výšce od 480 do 500 metrů. Na západní straně od obce přechází krajina do nevelké, rovinaté a téměř bezlesé plošiny s rybníky a zamokřenou půdou, táhnoucí se až k sousedním Holostřevům. Snad již právě před mnoha a mnoha sty lety se na tomto malém území nacházela jen bažinatá a neúrodná krajina, v níž se nedařilo ani polním plodinám, ani lesním stromům, které zde v mokru nerostly, usychaly a tvořily jen špičaté pahýly se suchými větvemi. Takovým stromům, často ještě člověkem zcela osekaným až téměř po kmen, se tenkrát říkávalo ostrve. Proto snad tyto „holé ostrve“, čnějící z močálů, daly název dnešní obci Holostřevy. Směrem k severu, kde se nachází obec Lom s osadou Pražkou a samotou Nový Dvůr, patřící rovněž pod správu obce Benešovice, se krajina mírně snižuje a dosahuje výšek kolem 430 až 460 metrů. Na jihovýchodní straně obce, u silnice vedoucí od Kladrub, se nachází nejvyšší položené místo okolní krajiny, vrch zvaný Vysoká s nadmořskou výškou 526 metrů. Na jih, až k obcím Brodu a Výrovu, se táhnou rozlehlé, vesměs borové lesy, jen celkem málo porušené lidskou činností, s poměrně významnými a ekologicky vzácnými druhy rostlin a živočichů.
Obyvatelé Benešovicka byli odedávna převážně zemědělci, jen nepatrný počet řemeslníků a domácích zpracovatelů ovčí vlny tvořil mezi nimi skrovnou výjimku. Teprve dvacáté století a rozvoj průmyslové výroby v nedalekém Stříbře umožnil některým z nich najít uplatnění i v jiných pracovních oborech, což platí i pro současnou dobu, kdy se značně snížily počty zaměstnanců v zemědělské výrobě a lidé dojíždějí za prací do Stříbra či okolních nově budovaných průmyslových zón. Také po stránce správy byla po druhé světové válce obec Benešovice včetně Lomu a Pražky připojena po dobu dvanácti let k městu Stříbru jako jeho část. Teprve poměrně nedávno se obě obce opět osamostatnily v jeden správní celek.
Že do míst, kde se zakládaly dnešní Benešovice, přišli lidé Benešovi, není pochyb, to už napovídá v té době užívaný název této vesnice Benešovici. Jméno Beneš bývalo ve středověku, kdy se ještě nepoužívalo příjmení, poměrně dosti časté a obvyklé. Vzniklo odvozením od vlastního jména Benedikt, stejně jako jiná podobná přízviska, např. Benda či Beneda. Když se uskutečňovala kolonizace, to je osidlování naší krajiny, tehdy ještě zcela zalesněné, přicházeli kolonisté z vnitrozemí do většiny budoucích vesnic na pokraji tohoto velikého lesa často jako jeden celý rod či rodina pod vedením svého stařešiny, jakéhosi rodového vůdce a někdy podle něho i svoje budoucí sídlo nazvali. Kdo byl ale oním Benešem - zakladatelem? Byl to „nějaký“, jakýkoliv Benedikt, zvaný Beneš nebo to byl snad člen už tehdy vznikajícího šlechtického rodu Benešoviců? To, co teď bude následovat, může leckomu připomínat víceméně jakési teoretické bádání, ale možná, že na něm přece jen trochu pravdy bude.
Je známo, že se některé vesnice, ležící na významné zemské stezce, vedoucí málo prostupným pohraničním hvozdem, nedostaly ještě hned v době založení kladrubského kláštera do jeho majetku, ale zůstaly pro svou důležitost při trase této stezky v rukou samotného panovníka. Je však také velmi pravděpodobné, že jediná z nich, a to právě Benešovice, už od nejstarších dob nepatřila zřejmě ani panovníkovi, ale byla pod správou církevních orgánů, konkrétně kaple sv. Vavřince ve Staré Plzni, která příslušela pod pražskou vyšehradskou kapitulu. Tak tomu bylo zcela určitě ještě začátkem 13. století. Nabízí se tedy domněnka, že kolonizaci tehdejších Benešovic mohli zajišťovat lidé, které vyslala tato významná pražská církevní instituce, kterou panovník velice ctil a uděloval jí značná práva.
- Kaple Panny Marie na návsi