Bělá pod Pradědem

Domašov, 790 01, Bělá pod Pradědem, Tel.: +420 584 420 171, info@bela.cz
Bělá pod Pradědem/Společnost - Bělá pod Pradědem




Obec Bělá pod Pradědem sousedí na severovýchodě s městem Jeseník, na severozápadě s obcí Lipová-lázně, na západě s obcí Ostružná, na jihozápadě s obcí Loučná nad Desnou a na západě s městem Vrbno pod Pradědem a obcí Heřmanovice. Od okresního města Jeseník je vzdálena 6,5 km a od krajského města Olomouc 69,5 km. Ve vzdálenosti 14 km východně leží město Vrbno pod Pradědem, 26 km jižně město Rýmařov a 27 km jihozápadně město Šumperk.

Geomorfologicky patří Bělá pod Pradědem k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), oblasti jesenické (východosudetské), geomorfologický celek Hrubý Jeseník, podcelky Pradědská, Keprnická a Medvědská hornatina. Nejvyšších poloh dosahuje území obce pod vrcholy Malý Děd (1368 m n. m.), Keprník (1423 m n. m.) a Červená hora (1333 m n. m.), které se však nacházejí na cizích katastrech. Na hranici obce se nacházejí např. Šerák (1351 m n. m.), Velký Klínovec (1164 m n. m.) nebo Výrovka (1168 m n. m.), dalšími významnými vrcholy jsou např. Šumný (1073 m n. m.), Točník (1143 m n. m.), Velký Klín (1178 m n. m.), Lysý vrch (1128 m n. m.).

Území Bělé pod Pradědem patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je na sever směřující říčka Bělá, která pramení pod Malým Dědem a přijímá řadu menších toků, mj. zprava Zaječí potok, Borový potok s Loučným potokem a Šumný potok s Hraničním potokem, zleva pak Studený potok, Červenohorský potok s Černým a Pátečním potokem, Keprnický potok s Rudohorským potokem a Javořický potok.

Dnešní obec Bělá pod Pradědem vznikla fakticky roku 1964 sloučením dosud samostatných obcí Domašova a Adolfovic. Nové jméno bylo převzato od říčky Bělé a též od drobné osady Bělé, která byla součástí Domašova; přívlastek "pod Pradědem" pak odkazuje na blízkost nejvyšší hory Hrubého Jeseníku.

Všechny části dnešní obce Bělá patřily od první zmínky - totiž v případě Domašova a Adolfovic od roku 1284 - až do konce patrimoniální správy roku 1850 k panství Frývaldov (nyní Jeseník), které bylo téměř po celou dobu v přímém držení vratislavského biskupa. Pouze od poděbradské doby do roku 1547 je biskup uděloval v léno, naposledy od roku 1506 Fuggerům. Celé panství pak bylo součástí rakouské (české) části Nisského knížectví v rámci Rakouského Slezska.

Bělá pod Pradědem je členem Mikroregionu Jesenicko, svazku obcí vzniklého v roce 1999. Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník, a od roku 1997 Euroregionu Praděd.

(Zdroj: Wikipedie)

  • Rondo - pomník padlým občanům Adolfovic v I.sv.válce - Na tomto místě kdysi dávno býval hřbitov, stával zde i prastarý kostel. Prvním dochovaným názvem obce je „Adolcouici„.Už v roce 1290 v listině „Liber fundationis“ jsou uvedeny 2 franské lány, které patřily tomuto kostelu. Roku 1305 se připomíná v „Adolphi villa“ fojtství a dnes již neexistující farní kostel. Důvod zániku kostela není zmíněn v žádné známé dochované listině. Roku 1410 se objevuje poprvé název „Adelsdorf“ v listině „Registrum censuum“.Při kontrole v roce 1666 byly ještě patrny zbytky kostela a malá věžička, ve které byl malý zvon, který daroval farář Opitz z Freiwaldau (pozn.: nový kostel byl postaven teprve v letech 1726-1730 v Domašově na hranici s Adolfovicemi – kostel sv. Tomáš Apoštola).Kolem roku 1870 chtěli adolfovičtí radní nechat na tomto pozemku postavit školu – ale nedostali povolení právě proto, že to je bývalé pohřebiště (pozn.: školu nakonec postavili spolu s domašovskými v letech 1881-1883 blízko kostela a sloužila dětem z obou obcí).29.7.1923 byl zde slavnostně odhalen památník občanům Adolfovic, kteří padli v první světové válce (1914 – 1918). Na pomníku je vytesáno 35 jmen obětí. Peníze byly získány sbírkou místních občanů a z výtěžku kulturních akcí. Pomník posvětil farář Böse. Ve své řeči uvedl, že poslední zmínka o kostelu na tomto místě je z roku 1422 a že se zde opět po 500 letech koná bohoslužba.Pomník podle návrhu ředitele kamenické školy Paula Stadlera (schl. Landesfachschule für Steinindustrie in Saubsdorf)vyrobil kamenický mistr Adolf Walter ze Supíkovic.Každoročně pak byl první neděli v srpnu vzpomínkový den za oběti 1.sv.války.Na „Slavnost Všech svatých“ (1.11.) býval pomník také slavnostně vyzdoben a elektricky osvětlen.Po 2. světové válce byli původní němečtí obyvatelé odsunuti, pomník byl zničen a místo postupně pustlo.V roce 2000 byl pomník znovu obnoven, okolní parčík upraven, doplněny lavičky. Na podzim sem vždy míří lampionový průvod při akci „Uspávání broučků“, které pro děti organizuje místní mateřská škola.
  • Mariin pramen - mezi Domašovem a Filipovicemi za Drátovnou dále po žluté turistické značce.Studánka s kamennou jeskyňkou s mramorovou sochou sv. Panny Marie od Paula Stadlera, z roku l938. Původně zde byla kamenná zídka s obrázkem a na okolních stromech malby XII. zastavení Křížové cesty. U studánky se zachovala pamětní kamenná deska,s letopočtem l879. Byly zde konány křížové cesty a 2x do roka pobožnosti s požehnáním.
  • Seifertova kaplička V údolí zvaném „Kinsajf“ (německy Kienseifen) se nachází Seifertova kaple. Vybudoval ji v roce 1938 místní sedlák Wilhelm Seifert se svou manželkou Emmou (rozenou Thamm z Adolfovic). Důvodem stavby bylo poděkování svaté Matce Marii, že po smrti jejich prvních třech dětí, všechny ostatní děti v rodině dostaly život. Také jako poděkování za uzdravení Wilhelma Seiferta po jeho těžkém úrazu.Stavbu realizovali: zedník Franz Hackenberg, stolař Adolf Thamm a tesař Franz Seifert. Kapli slavnostně vysvětil v květnu 1938 místní farář Franz Schreiber.Až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 byla kaple důležitým kulturním stánkem a místem setkávání místních obyvatel.Kaple mnoho let chátrala a byla odsouzena ke zbourání, ale v roce 2001 se Obec Bělá pod Pradědem rozhodla pro rekonstrukci. Stav kaple byl tak špatný, že byla podle starých plánů postavena kaple úplně nová. Stavbu realizovala firma MoDo (Moravík-Dolinský) v Domašova.V červnu 2002 byla kaple slavnostně vysvěcena. Slavnosti se účastnili i dva synové Emmy a Wilhelma Seiferta, stavitelů původní kapličky.
  • Kostel sv. Tomáše Apoštola v dolním Domašově. Vrcholně barokní stavba z let 1726-1730, postavená z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina jezuitským stavitelem Christophem Tauschem. 8.10.1730 kostel zasvětil svatému Tomáši Apoštolovi baron Fragstein a 28.9.1731 ho vysvětil světící biskup Elias von Sommerfeld. Obraz hlavního oltáře pochází z roku 1892 a je od Aloise Baucha z Vidnavy, další obrazy pocházejí od Leopolda Willmanna a Rudolfa Templera.
  • Kostel sv. Jana Křtitele v horním Domašově - Jednolodní, pozdně barokní kostel s prvky klasicismu byl vystavěn v letech 1797-1798, hudební kruchta je z 2. poloviny 19. století. Kostel je dílem stavitele Jana Grögera z Bukovic, stavbu vedl zednický mistr Josef Franke ze Supíkovic. 15.9.1798 vysvěcen biskupským komisařem Johann Roth von Freiwaldau. Kostel byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Obec Domašov byla jediná na Jesenicku, která získala patronát nad kostelem a mohla si vybrat kněze podle svého přání.

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz