Bělá nad Svitavou

569 05, Bělá nad Svitavou, Tel.: +420 461 523 175, obec.bela@tiscali.cz
Bělá nad Svitavou/Společnost - Bělá nad Svitavou




Pro sportovní využití je k dispozici Sokolovna a fotbalové hřiště. Budova Sokolovny slouží také ke konání tanečních zábav, plesů a větších akcí pro děti, které pořádá Obec Bělá nad Svitavou ve spolupráci s TJ Sokol.
Mezi tradiční akce obce patří bezpochyby pouť, která se koná vždy třetí neděli po Velikonocích, Táborák pod lipami pořádaný v den upálení Mistra Jana Husa, Obecní ples, obecní tábor a celá řada akcí pro děti, např. Mikulášská nadílka, Dětský karneval, Pálení čarodějnic, Dětský den aj.

Bělá patřila od r. 1855 do obvodu správy okresního komisariátu Polička. Po Mnichovském diktátu připadla DEUTSCH BIELAU k tzv. Sudetské župě, nově vytvořenému správnímu  celku(LANDKREIS) se sídlem ve Svitavách. Po porážce Německa byla v roce 1945 všechnaúzemí vrácena do stavu k 29.9.1938.

Po odsunu německých obyvatel z obce do Německa došlo k postupnému osídlení opuštěných usedlostí a rodinných domků. Přišly sem celé rodiny s dětmi a mladí lidé z českých vesnic. Na statcích se pokračovalo v hospodaření, továrny dostaly správce, dál byly v provozu i některé živnosti. Zlom nastal po roce 1948 a v 50. letech.Živnosti přešly pod okresní podnik služeb,spotřební družstva aj. Zakládáním družstev zaniklo soukromé hospodaření a rozvojem státních podniků i živnosti. Obec měla postupem času 1 obchod, 1 pohostinství s řeznictvím.

Instaloval se místní rozhlas, který nahradil bubeníka Škrance.

V roce 1951  se začalo promítat v kině v čp. 89. Kino bylo vybudováno ze tkalcovské dílny. Konaly se tu různé kulturní akce,besedy a oslavy.Počátkem 80. let 20. století s rozšířením majitelů televizních přijímačů kino pro malý zájem zaniklo.

Podporován byl rozvoj Zemědělských družstev.Postavena byla bytovka čp.228 pro členy JZD.

K největšímu rozvoji obce došlo v 70. letech 20. století, kdy byly opraveny cesty v obci, rozšířena mateřská škola, postavena nová požární zbrojnice, regulován potok, opravena základní škola, postaveny autobusové čekárny, z rybníka byla vybudována požární nádrž, která byla hojně využívána i ke koupání. Zemědělské družstvo postavilo nové středisko živočišné výroby. Vyměněno bylo el. vedení a postaveny betonové sloupy, opraveno venkovní osvětlení, instaloval se nový místní rozhlas, ve třech etapách byl v obci zaveden vodovod. Na akcích se podíleli brigádami místní občané.V letech  1961 – 2000 bylo  v obci postaveno 20 domů (čp.226 – 244 a čp.40).     

V roce 1976 byla Bělá nad Svitavou sloučena s obcemi Lavičné a Banín a vytvořila se integrovaná obec Lavičné. Národní výbor měl sídlo v Lavičném v budově bývalé školy. Finanční prostředky se dělily mezi tři obce.

Po revoluci v roce 1989 proběhly demokratické volby do Obecního zastupitelstva. V obci působily 3 strany: Komunistická strana Československa, Československá strana sociální a Československá strana lidová a Občanské forum. Starostou byl zvolen Pavel SULKE. Obec se opět osamostatnila. Znovu začaly vznikat živnosti. Mezi prvními to byl obchůdek Jiřího Jílka v čp. 89, Salon Jany Havlů v čp. 150, doprava a prodej uhlí Sulke Pavel čp. 235, dílna Ing. Stanislava Peterky na montáž el. Součástek čp.213, dále pak autodoprava pana Procházky čp. 240, pohostinství a výroba uzenin p. Bednáře ze Svojanova v čp.48, obchod paní Zavadilové Jaroslavy v čp. 60, prodej galanterie a drogistického zboží pana Josefa Havlíčka v čp. 89, ze skladu obilí v továrně čp.220 u Základní školy restaurace Jitřenka manželů Küfhaberových, ubytování pro zahraniční hosty poskytuje ve své chatě Jaroš Josef z čp. 188. Pod lipami byl otevřen jako pohostinství Kiosek Milanem Trobokem. Postupem času byla založena stavební firma Ing. Martina Alexy, natěračské a malířské práce poskytoval Fikr Ladislav z čp. 230.

V roce 1995 byl starostou obce zvolen Jílek Jiří. Pracuje jako neuvolněný starosta, tj. při zaměstnání. Místostarostou byl zvolen Havlů Václav. Společně se zastupitelstvem řešili ekologii obce, zajistili vypracování urnanistické studie. Obec byla plynofikována, položen byl kabel TELECOMU, a tak může mít každá domácnost telefon. Udržována jsou veřejná prostranství obecním zaměstnancem. K tomu je zakoupena potřebná technika.

Obec je od roku 2.1.2002členem mikroregionu Brněnec.

Starostovi Jiřímu Jílkovi vyslovili občané důvěru i ve volbách v roce 2002.

  • V roce 1804 se narodil rychtáři obce Kolletschkovi ve statku čp.77  syn Jakob Kolletschka. Vystudoval ve Vídni medicínu a pracoval na porodnické klinice ve Vídni v kolektivu profesora  Ignáce Fülöpe Semmelweisse, který zkoumal příčiny horečky omladic.V té době lékaři pracovali na pitevně a potom vyšetřovali  rodičky.Jeden student v roce 1847 při pitvě Dr.Kolletschku škrábl  nožem.Ten zemřel na otravu krve.Dr.Semmelweiss provedl rozbor jeho krve a zjistil,že příčinou úmrtí byl mrtvolný jed,který se do rány dostal. Utvrdil se tak v příčině tak častého úmrtí žen po porodu. Od května 1847 nařídil všem lékařům a studentům pracujícím na oddělení umývat si ruce a nástroje před vyšetřením rodičky v chlorové vodě.Náš rodák tak přispěl svou smrtí k vymýcení horečky omladic.
  • Ve velmi skromných poměrech se narodil v Německé Bělé 3.9.1923 malíř Hubert Heger. Měl přirozený talent. Bohužel rodiče ho nemohli podporovat ve studiu, tak se vyučil dekorativním malířem. Do jeho života zasáhla 2.světová válka. Jako voják se dostal až do Afriky.Teprve v roce 1948 se setkal s rodiči v německém Zeitzu. Živil se tvořením reklamních textů pro firmy. Touha po malování ho  přivedla ke studiu na Akademii grafického umění v Lipsku. Později se oženil.S #manželkou Dorotheou měl dceru Friedrun(1949), ta ilustrovala knihy, syna Alberta  (1958 ) studoval v Drážďanech malířství a syna Ondřeje(1956), velmi nadaného  malíře,který zemřel tragicky v roce 1985. Hubert Heger maloval portréty a  krajiny. Pracoval jako náměstek v muzeu v Zeitzu. Válka a zajetí ho zdravotně poznamenaly. Ke sklonku života již neudržel v ruce štětec a trpěl zeleným  zákalem. Zemřel v dubnu 1987. V roce 1996 byly jeho práce vystaveny v Muzeu v  Moravské Třebové.

 

 

  • Kostel všech svatých - Kostel je dominantou obce. V letech 1751 - 1770 ho nechal František Jan Nepomuk, hrabě z Walderode. Je postaven v barokní architektuře.Kostel je uvnitř restaurován. Hlavní oltář zdobí obraz malíře Josefa Scheivla. Nachází se tu freska z roku 1928 zobrazující svatou Alžbětu Duryňskou, rozdávající chléb chudým lidem. Autorkou této práce je rodačka z Brněnce Irmgarda Langová. Ve vedlejší kapli kostela stojí SOCHA PANNY MARIE, která pochází ze zrušené kaple na Podlesí. Křišťálový lustr věnoval kostelu v 1.pol.20.stol. občan obce Německá Bělá pan Jandl z č.p.77. Před kostelem stojí dva kříže - jeden z roku 1811. Kolem kostela byl dříve hřbitov, z hygienických důvodů byl zrušen a nový založen v 18.stol. na kopci ve středu obce.Poblíž vchodu do sakristie se nachází socha JANA NEPOMUKA z 18. století. Ke kostelu patří fara, která byla v roce 1720 opravena, další oprava proběhla až v roce 1998. Díky benefičním koncertů, které zorganizovala paní Küfhaberová a díky příspěvkům obecního úřadu byla zhotovena u vchodu do kostela dle návrhu Ing.ach.Haralda Čadílka. Bránu vykoval místní farník Jiljí Prudil. V roce 2002 byla provedena oprava elektroinstalace a celý kostel byl vymalován.
  • Hrob vojína Ivana Banděreva - Ivan Banděrev byl jeden z pětičlenné skupiny paravýsadku vedené Janem Mayerem, která měla být vysazena koncem války(v noci z 25. na 26. dubna 1945) do prostor obcí Jevíčko, Usobrno, Opatovice a Březinky. Omylem však došlo k vysazení celé skupiny poblíž vesnic Banín, Bělá nad Svitavou a Březová nad Svitavou. Hned při seskoku došlo k přepadnutí a obklíčení.Vojín Ivan Banděrev si při seskoku zlomil stehenní kost a navíc byl i postřelen. Podle svědků byl tento parašutista objeven příslušníky Volkssturmu, kteří ho lopatou ubili k smrti a potom zakopali. Jeho tělo se našlo v katastru obce Bělá nad Svitavou na okraji lesa zvaného" Vendelín".V roce 1947 byl hrob exhumován na základě povolení ONV Polička za přítomnosti státního obvodního lékaře MUDr. Josefa Lopoura, finanční náklady hradil MNV Bělá nad Svitavou.Ostatky vojína byly 28. října 1947 převezeny na místní hřbitov. Obecní úřad hrob mladého parašutisty, který zemřel 13 dnů před koncem války, udržuje a v den výročí osvobození naší republiky od fašismu na něj klade věnec.
  • Hromadný hrob židů - Hromadný hrob s obrubníken ve tvaru šesticípé hvězdy, ve kterém jsou pohřbeni židovští vězni bývalé pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci zřízené u zbrojní firmy svitavského rodáka Oskara Schindlera, nám opět připomíná hrůzy 2. světové války. 42 židovských vězňů umrzlo při transportu z Polska do "Schindlerova tábora".
  • Pomník obětem 1. světové války - Nachází se uprostřed "lipového" parku v blízkosti kostela Všech svatých.(Nedochovala se na něm původní deska se jmenným seznamem obětí. Rádi uvítáme pomoc všech, kteří by chtěli pomoc při pátrání po její původní podobě)
  • Fara z r.1720
  • Pomník židovských obětí 2.sv.války z Schindlerovy továrny v Brněnci na místním hřbitově
  • Železný kříž s kamenným podstavcem mezi Bělou nad Svitavou a Březovou nad Svitavou, uprostřed polí při polní cestě se dvěma lipami s nápisem na kameni : Gewiedmet / von / Johann u. Katharina / Blaschka / No 25 D. Bielau / 1891.

 

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz