Běchary

Nejstarší zmínka o vsi pochází ze zlomku nejstaršího urbáře pražského biskupství, který se dochoval na přídeští dnes neznámého rukopisu knihovny Národního muzea. Když ho v r. 1881 vydal Josef Emler, určil dobu jeho vzniku rokem 1290 a pod tímto datem je v literatuře uváděn. Podle novějšího rozboru textu urbáře, který roku 1960 uveřejnil Rostislav Nový, byl urbář založen v letech 1283 - 1284. Tedy v době, kdy skončila nešťastná poručnická správa Oty Braniborského. Proto jsou v urbáři uvedeny i pusté lány. Podle tohoto urbáře patřily k běcharskému biskupskému zboží polnosti v Běcharech, Dětenicích, Kamensku /zaniklá ves, později dvůr/, Křelině a Sedlišti, časem přibyly pozemky v Budčevsi a Vesci. V Běcharech bylo dvacet dva a půl lánu polí, z nichž čtyři lány mělo osm vinařů, jeden lán měl nápravník, který měl k biskupství vojenskou povinnost. Devět lánů bylo pustých. Z každého lánu se platilo půl hřivny stříbra /1 hřivna, později též "kopa grošů", bylo 60 grošů/. Dále zde byli dva dozorci, kteří dohlíželi na to, komu jsou platby posílány a dva podsedkové, kteří neměli téměř žádné pole a vykonávali posílky. V r. 1290 bylo uvedeno 36 lánů polí, z nich 8 vinařů mělo pět a půl lánu. Peněžní renta z lánů byla jedna hřivna stříbra a naturální dávky 10 stychů /asi 930 litrů pšenice, 6 kuřat a dva sýry/. Král Václav II. udělil v r. 1292 pražskému arcibiskupství privilegium zřídit v Běcharech dvůr. Urbář pražského arcibiskupství z roku 1390 uvádí zde 40 lánů a 40 zahrad. Byl zde Sloták, který měl 4 lány a platil jen ze dvou. Ze dvou nic neplatil, protože zde sloužil jako kamenostřelec /vrhač kamenů/. Vykonával zde tedy vojenskou službu. V roce 1349 rozhodl arcibiskup Arnošt z Pardubic, aby poddaní z Běchar, Budčevse a Kamenska ve žních pracovali dva dny týdně u žeretického dvora /u Mladé Boleslavi/, který patřil pražskému arcibiskupství. Kromě pražského arcibiskupství měl v Běcharech také nějaký majetek Sezema z Běchar, který byl r. 1322 obviněn, že s dalšími pěti zemany z okolí způsobil Vokovi z Rotštějna na jeho statku v Údrnicích škodu za 200 hřiven stříbra. Podle Sedláčkova díla Hrady, zámky a tvrze království českého byl v Běcharech 1382 purkrabí Bohanec, což by nasvědčovalo tomu, že zde byla tvrz.

• Václav Hořejšek - 4. listopadu 1839 se v Běcharech narodil český hudební skladatel Václav Hořejšek. /V matrice uveden jako Horeyssek, někdy psán též Gorejšek, Horejšek, Chorejšek/. Po studiu na pražské varhanické škole /1856 – 1858/ byl členem umělecké družiny, seskupené kolem rodiny Pechovy, dále sbormistrem Pěveckého chrámového spolku a učitelem hudby v Zemuni a později v Pančevě. V obou těchto působištích se stal propagátorem slovanské vzájemnosti. Napsal pravoslavné chrámové skladby, mužské sbory srbské /pod názvem Gusli vyšly v Praze r. 1871/ i české. Dále četné písně s doprovodem klavíru na texty J. K. Chmelenského, E. J. Erbena, E. Krásnohorské, J. Kollára, F. L. Čelakovského, Stanka Vraze, J. Jovanoviče – Zmaje, J. Subotiče, směs srbských národních písní pro mužský sbor s orchestrem a několik klavírních skladeb – např. Česká národní píseň a 2 Cigánské rapsodie. Zemřel 22. prosince 1874 ve Vídni.

• RNDr. Josef Chaloupský DrSc. - Dalším významným Běcharským rodákem byl RNDr. Josef Chaloupský DrSc., který se narodil 11. prosince 1932. Po studiu na gymnáziu v Jičíně pracoval rok v Ústavu pro výzkum rud v Kutné Hoře. Pak studoval s vyznamenáním přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze. Po celý život zůstal věrný charakteru metamorfózy Krkonoš. Významná byla jeho činnost na poli mezinárodním – byl iniciátorem dlouholeté spolupráce mezi českými a norskými geology, mapoval a geologicky zkoumal území v Libyi a na Kubě. Zemřel 3. srpna 1991 v Praze. Dílo: Geologie Krkonoš a Jizerských hor /1989/.

• Karel Šoltys - Pan Karel Šoltys je velmi vážený rodák z Běchar. Mnoho domovů v této obci zdobí jeho obrazy a další umělecká díla. Pan Karel Šoltys se v srpnu 2000 stal čestným občanem obce Běchary. Při této události představil svou knihu „Běcharské povídání". Pokud také máte rádi obrazy malíře Karla Šoltyse, máte možnost některé z nich spatřit při různých událostech, např. bálech a zábavách, kde tvoří převážnou část výzdoby sálu.

• Kostel sv. Vojtěcha - je situován do středu obce. Pod návsí při cestě do Kopidlna stojí obklopen hřbitovem. Celý areál je ohraničen ocelovým plotem s kamennou podezdívkou a sloupky z režného zdiva. Původně gotická stavba vznikla asi ve 14. století. Z této doby se zachovalo patrně pouze zdivo presbytáře. Po požáru v roce 1692 byl kostel v roce 1708 barokně přestavěn. Při opravách v roce 1792 byl zvýšen a na jižní straně byla přistavěna sakristie. Jedná se o jednolodní obdélníkový objekt s trojboce uzavřeným presbytářem a s třípodlažní hranolovou věží před západním průčelím. Na jižní straně jsou u hlavní lodi naznačeny čtyři péráky, které jsou prostřídány třemi okny s obloukovým nadpražím. Vchod do sakristie na této straně kostela je nyní využíván jako hlavní, nápis nad ním „EX VOTO L.P. 1994" Dveře ve věži byly trvale zajištěny proti případnému vloupání a jsou tudíž mimo provoz. Severní strana hlavní lodi je prosvětlena třemi okny, dva mohutnější opěráky jsou pouze na jejích rozích. Na presbytáři jsou z jihovýchodu dva opěráky z lomového kamene a dvě okna zazděná. Hlavní loď kostela je zastropena zrcadlovou klenbou stejně jako presbytář. Tyto klenby jsou vyzdobeny iluzivní malbou římsy, ve středu lodní klenby je velký kříž. Hlavní loď je od presbyteria oddělena triumfálním hrotitým obloukem. Věžní prostor v přízemí je zaklenut klenbou křížovou, v levé i pravé stěně jsou ve výklencích umístěny na plátně malované obrazy. V sakristii je strop plochý s fabionem. Na zazděných oknech v presbyteriu jsou opět iluzivní malby, tentokrát znázorňující členění okenních rámů a okenních tabulek. Ostatní okna jsou vsazena do železných rámů, členěna na šest obdélníkových polí a nahoře pole půlkruhové. Výplň tvoří čtvercová sklíčka zalitá do olova a posazená na koso. U některých oken se opět objevuje barevný motiv kříže. Fasáda kostela je jednoduchá, hladká. Věž je zdobena jednoduchými lizénami na pískovcovém soklu a s profilovanou podokapní římsou. Věž má dvě patra oken a to ze stany jižní, západní i severní. V zazděných oknech na věži byly (zřejmě při posledních stavebních úpravách) zřízena malá okénka oválná. Okna pod hodinovými ciferníky jsou vybavena dřevěnou okenicí. Kostelní hodiny jsou stále funkční. Barokní báň věže s lucernou nese na své konstrukci jeden velký zvon a tzv. „umíráček".

• Socha sv. Václava nalezla své místo socha patrona České země sv. Václava. Dle kroniky původně na tomto místě stávala socha Jana Nepomuckého, později byla nahrazena dřevěným křížem. Objednavatelem této plastiky byla obec, která za ni zaplatila v r. 1883 450 zlatých. Je zhotovena z pískovcového kamene a jejím autorem je akademický sochař Antoním Myslivec z Hořic. Vlastní plastika světce stojí na třech na sebe navazujících soklech. Ke spodnímu vedou dva schůdky. V přední části spodního soklu v rytém rámečku je textová část, bohužel již téměř nečitelná. Přesné datum umístění sochy v Běcharech je uvedeno L.P. 18/9/83. Posvěcena byla o den později – o posvícení – p. Josefem Šádkem z Vršců, za asistence p. Josefa Müllera z Kopidlna a p. Jana Tichého kaplana z Kopidlna, která vedl do Běchar z Kopidlna procesí. V horní části kvadratického soklu je vsazena bělavá mramorová deska s nápisem: SVATÝ VÁCLAVE MUČEDNÍKU KRISTŮV KNÍŽE NÁS DĚDICI ČESKÉ ZEMĚ NEDEJ ZAHYOUT NÁM I BUDOUCÍM. Vlastní podpis zhotovitele plastiky najdeme v pravém rohu na zadní stěně spodního soklu. V roce 1907 byla tato socha obnovena nákladem Fr. Bartoše z Běchar.

• Socha sv. Františka Serafínského - Tato hodnotná barokní socha z r. 1775 měnila své umístění, než zakotvila na návsi u čp. 57, kde stojí dosud. Původně byla plastika osazena před čp. 38 /bývalou školou/ odkud byla v r. 1883 po opravě přenesena ke kostelu. Zde setrvala až do 15. 4. 1922, kdy musela ustoupit novému pomníku padlých hrdinů z 1. sv. války. Ještě v roce 1907 byla socha dobrovolnou sbírkou obnovena. Na nižším kvadratickém soklu spočívá štíhlejší dřík, jehož spodní část je ohraničená volutami. Ze střední části dříku vystupuje reliéf sv. Antonína Paduánského. Horní část dříku je plasticky ukončena mušlemi. Na dřík navazuje vlastní plastika sv. Františka Serafínského v mnišském rouchu. Podstavec býval opatřen dvěma nápisy, které jsou však dnes již nečitelné. Jeden, vztahující se ke sv. Františku, v sobě obsahoval chronogram /= součtem písmen římské abecedy v textu značil letopočet/ a zněl takto: Sv. Františku skrze spojení V ranách s JežÍšeM VyžáDej šťastné skonČenÍ a život osLaVený . Druhý zněl takto: Sv. Antoníne Paduánský Serafínské Řehole Slávo oroduj za nás Obyvatele.

• Hoření kříž - Při silnici do Židovic, vlevo, kousíček za obcí, u hrušky, obec nechala v r. 1885 postavit pískovcový kříž. O svátku Božího těla k němu byla konána procesí. Autorem kříže je hořický akademický sochař Antoním Myslivec /údaje o svém autorství vyryl na boční stěnu ve spodní části soklu/. Jedná se o dobře provedenou profesionální práci. Podstavec dosahuje výšky 1,95 m. Má hranolovitou, odstupňovanou podobu, členěnou profilovanými římsičkami, v horní části je přizdobený plastickými festovy. Plastika ukřižovaného Ježíše dosahuje výšky 1,75 m. V boční horní části soklu je již velice špatně čitelný nápis: Nám pak nesluší se chlubiti, nežli u kříže Pána našeho, Ježíše Krista. V roce 1920 dala paní Růžena Bělinová kříž na prosbu svého otce Františka Ječného opravit. Bohužel již několik let leží plastika ukřižovaného Krista rozbitá nedaleko svého podstavce. Najde se novodobý mecenáš, který plastice pomůže vrátit její důstojnost?

• Dřevěný kříž - U doleního kříže - V běcharské kronice se dočteme i o dubovém kříži, který stával asi 1 km od Běchar, směrem k Židovicům, tam, kde polní cesta odbočuje směrem k Běchárkům. Snad tam stával dubový kříž od nepaměti. Jeden z těchto křížů dal postavit v r. 1848 hrabě František Šlik. Vyprávělo se také, že zde byl tento kříž postaven proto, že když hrabě Šlik na tomto místě spadl z koně při selské bouři v r. 1848, neublížil si. V r. 1900 nechali na tomto místě vyzdvihnout hrabě Ervín Šlik s manželkou Teresií kříž nový, opět dubový. Podoba ukřižovaného Krista byla provedena z kovu a snad i pozlacena. O svátku Nejsvětější Trojice dne 2. června 1901 byl slavnostně vysvěcen p. vikářem Janem Tichým z Ostružna. Běcharská obec se pak zavázala, že bude tento kříž pro budoucnost udržovat v dobrém stavu. Dnes na výše uvedeném místě najdeme pouze základy kříže. Samotný kříž byl Donátem přenesen ke kostelní zdi v Kopidlně. V roce 2008 se pan Antonín Erben ze Židovic ve spolupráci s Obcí Běchary postaral o znovu obnovení tohoho historického místa. Byl zde na místě původního kříše vztyčil nový dřevěný kříž, který požehnal kopidlenský farář Jan Novotný.

• Boží muka - V osadě Běchárkách či Malých Běcharech dala obec Běchary zřídit v r. 1863 boží muka. Jsou zhotovena z pískovcového kamene. Mají podobu dvou, na sebe posazených kvádrů, od sebe oddělených ve spodní části profilovanou římsičkou. Horní část kvádru je zakončena profilovanou pískovcovou stříškou, do které je ukotven železný kříž. V horní čelní části kvádru je vytvořena bohužel dnes již prázdná nika. Pod ní je vsazena břidlicová obdélná destička s textem: ZDRÁV BUĎ KŘÍŽI NAŠE SLASTI SPÁSO NAŠÍ ZEMSKÉ VLASTI NA NĚMŽ KRISTUS ZA NÁS HŘÍŠNÉ PNĚL RUCE I NOHY HŘEBY PROBITY MĚL. V r. 1908 byla Boží muka opravena nákladem Antonína Douska, čeledína ze dvora v Malých Běcharech. Přesto, že byl velmi chudý, takto poděkoval Pán Bohu za uzdravení svých dvou těžce nemocných dětí. O posvícení dne 4. 10. 1908 se sem vypravilo procesí a Boží muka byla požehnána p. Františkem Okrouhlickým.

• Pomník padlým - PomnikV malém parčíku pod kostelem, jež je od silnice dobře viditelný, stojí pomník padlých hrdinů z 1. světová války. Jeho autorem je K. Ryba z Jičína. Tento pomník je zhotoven z pískovcového kamene. Dva schůdky vedou k velkému obdélníkovému kvádru, na jehož vrcholu leží plastika, zpodobňující padlého legionářského praporečníka. Na čelní stěně kvádru je vytesán text: SVÝM PADLÝM BRATRŮM KTEŘÍ DALI ŽIVOTY ZA SOVBODU A ČEST SVÉHO NÁRODA 1914 – 1918. Pomník byl slavnostně odhalen 18. května 1922. Za zmínku stojí, že celková cena pomníku byla 20.650,36 Kč a z výtěžku slavnosti a darů bylo získáno celkem 19.250,36 Kč.

• Pamětní kámen - Půjdete-li z Cholenic do Běchar, vpravo v zatáčce, v pozadí s objekty zemědělské výroby, v příkopě pod ochranou šípkového keře můžete objevit nenápadný kámen. Ve státním seznamu památek mu bylo přiděleno číslo 1108. Pískovec má nepravidelný tvar o rozměrech zhruba 30 cm/ výška/ x 40 cm. Není zde patrný zásah lidské ruky, jak je tomu v případě smírčích křížů, pouze velké iniciály K. V. sdělují, že i tento kámen byl kdysi objektem nějaké události.