Bedřichov (okres Jablonec nad Nisou)

Ještě na konci 16. století bylo území dnešní obce pokryto rozsáhlými lesy. V roce 1598 podal „muž znalý výroby skla“ Peter Wander majiteli libereckého panství panu Melchioru z Redernu žádost, aby mu zde bylo povoleno založit podnik, kde by „průsvitné tabule snad vyráběti mohl“. Jeho žádosti bylo vyhověno a tak zde vznikla rozsáhlá sklářská huť. Okolo ní brzy vznikla celá ves, která dostala, zřejmě na paměť Melchiorova otce Bedřicha I. (Friedricha) z Redernu, jméno Bedřichov. Sklárna byla v provozu 209 let a poskytovala obyvatelům obce práci. Uživit se v tomto kraji vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám nebylo lehké. Dlouho zde ležel sníh a kamenitá půda byla jen těžko obdělávatelná. Dobře využívat se daly k chovu dobytka pouze okolní louky. Dobře se  využívala také rozsáhlá naleziště rašeliny. V první polovině 19. století byla rašelina důležitým zdrojem příjmu obyvatelstva. Využíváno bylo i další přírodní bohatství - na pilách se zpracovávalo dřevo a také žula a křemen, nejrozšířenější nerosty v Bedřichově, nalezly své uplatnění při všech stavbách. Později byla opět řada obyvatel, podobně jako všude v okolí, zaměstnána ve sklářském průmyslu - v brusírnách a mačkárnách skla, které v obci vznikly. Zejména ženy a děti pak našívaly doma knoflíky a navlékaly skleněné perle. Vyrobené zboží se dopravovalo do exportních závodů v Jablonci nad Nisou. Dodavatelé skla měli od roku 1890 zvláštní společenstvo. Sklářský život zde zanikl až s odchodem německého obyvatelstva.

Zprávy o školním vyučování v Bedřichově pocházejí ze druhé poloviny 18. století. Tehdy se vyučovalo sedm až osm měsíců v roce v místnostech, které byly k tomuto účelu postupně pronajímány. Mezitím, co se majitel bytu se členy své rodiny věnovali svým záležitostem, učil učitel v jejich bytě děti. O zřízení samostatné filiální školy se začalo jednat v roce 1851, školní budova byla dokončena v roce 1864. Titul samostatné jednotřídní obecné školy dostala bedřichovská škola v roce 1869 a postupně byla rozšířena o 2. a 3. třídu. Stará budova již nevyhovovala novým požadavkům a tak se obec rozhodla postavit budovu novou. První vyučování v ní bylo zahájeno v roce 1887 a děti se zde vzdělávaly již ve čtyřech třídách.

Poštovní úřad byl v Bedřichově zřízen v roce 1894, telegraf vyťukával zprávy od roku 1899 a telefonní ústředna zde fungovala od roku 1923.

Horním Bedřichovem vedla Hutní cesta z  Kristiánova do Rýnovic, která sloužila sklářským hutím, stojícím uprostřed hor. Silnice z Janova do Bedřichova byla postavena až koncem 19. století. Do té doby byl Bedřichov jen zapadlou, vysoko v horách položenou obcí s nepříliš kvalitní vozovou cestou. Připomínkou těchto časů je i celá řada dřevěných a kamenných lidových chalup.

• Kostel sv. Antonína Paduánského - Bedřichovský kostel patří mezi nejvýraznější historické budovy v obci, i když jeho dějiny ve srovnání s jinými kulturními památkami nejsou dlouhé. Postaven byl v letech 1930–1932 při starším bedřichovském hřbitově a jeho realizace byla vyplněním dlouholetého přání obyvatel obce mít vlastní kostel, když desítky let předtím museli na bohoslužby docházet do vzdálených Rýnovic nebo sousedního Janova nad Nisou. V období od stavby do druhé světové války byl kostel živým náboženským i kulturním centrem Bedřichova, odehrávala se zde řada církevních i důstojné částí světských slavností. Mnohokrát se před budovou shromáždila většina obyvatel obce i návštěvníci z širokého okolí, například při slavnosti svěcení kostela nebo periodicky v datech významných církevních i státních svátků a místních slavností. Po období 1948–1989, které církevním stavbám příliš nepřálo, se na přelomu dvou tisíciletí začal výrazně obnovovat společenský život ve spojitosti s bedřichovským kostelem a ten je dnes již tradičním místem konání koncertů vážné i moderní hudby, odehrálo se v něm promítání regionálního filmu Eleazar Kittel a od roku 2007 se na prostranství před kostelem odehrávají obnovené Antonínské poutě, orientované kromě bohoslužby na kulturní a kulinářskou etnografii. Na Štědrý den se v kostele sv. Antonína Paduánského již několik let odehrává jediná „pravá“ půlnoční mše na Jablonecku a o dva dny později se u kostela před stylizovanými jesličkami scházejí obyvatelé obce i zimní návštěvníci u živého obrazu, aby si popřáli šťastný nový rok a dali si navzájem ochutnat z vánočních pochoutek. V letních měsících bývá kostel pravidelně otevřen a konají se v něm bohoslužby. V roce 1998 byla v kostele instalována panelová výstava sledující život a legendu sv. Antonína Paduánského, obraz Bedřichova v době, kdy byl kostel budován, a vznik, existenci a současnost stavby. Výstava bývá ke shlédnutí v letní sezóně přímo v kostele, mimo ni pak ve vstupním prostoru bedřichovského hotelu Jelinek.

• Venkovská usedlost Fuchsloch v Kristiánově – dnes muzeum sklářství -Sklářskou huť na Kristiánově založil na sklonku 18. století sklářský mistr Riedel. V Jizerských horách v té době on a jeho nejbližší příbuzní podnikali na několika sklárnách (blízký Bedřichov, Nová Louka), potřebovali však najít místo v horách, kde bude dostatek dřeva, které budou skláři moct těžit a použít při výrobě skla (na roztápění v pecích a při výrobě surovin do základní skelné hmoty). Kristiánovská huť začala úspěšně fungovat a její provoz byl natolik stabilní, že kolem sklárny vyrostla osada, která měla vlastní malou školu, hřbitov a kapličku umístěnou v domě majitele sklárny. Zhruba po sto letech Kristiánov zachvátil požár – shořela sklárna a za své vzala i škola. Stát zůstal tzv. Panský dům, kde za časů fungování žil majitel sklárny. Ten byl po ukončení provozu využíván jako rekreační místo pro letní pobyty dětí z chudých libereckých rodin. V krizovém roce 1938 Panský dům využívala československá armáda, která střežila sousedící linii obranných pevnůstek, které měly chránit Československou republiku proti nebezpečí německé agrese. Poté, co museli vojáci odejít a vše přenechat Němcům, Panský dům zapálili, aby se nedotal do rukou nacistů.Stát tak zůstal jen bývalý domek skláře Fuchse, v době provozu huti fungující jako hospoda. Po 2. světové válce patřil Klubu českých turistů, těsně před listopadem 1989 byl Muzeem skla a bižuterie v Jablonci zrekonstruován a byla v něm umístěna expozice kristiánovského sklářství včetně dřevěného modelu sklárny v době své „největší slávy“. Muzeum je v letní sezóně otevřené každý den mezi 9. a 17. hodinou. Prohlédnout si můžete i malý lesní hřbitůvek, kde na zašlých náhrobcích najdete jména lidí, kteří v 18. a 19. století pomáhali vzniknout kráse a jménu jizerskohorského sklářského umění.

• Šámalova chata na Nové Louce – bývalý lovecký zámeček, dnes je zde penzion a restaurace - Nová Louka má dějiny blízce spojené s Bedřichovem. Tam od konce 16. století pracovala sklářská huť, kterou v roce 1756 provozoval Johann Josef Kittel. Protože úspěšně prosperoval a práce bedřichovské huti nestačila krýt objednávky, vystavěl 2 km severně hlouběji v lesích sklárnu, kolem níž v následujících letech vznikla malá osada několika domů (zaměstnanců sklárny). V hlubokých jizerských lesích byl k dispozici dostatek dřeva, nutného k zatápění ve sklářských pecích a k výrobě potaše – přísady do sklářské suroviny. V roce 1769 se Nová Louka dostala do rukou rodiny Riedelů, nejvýznamnějších sklářských podnikatelů v Jizerských horách. V polovině 19. století huť přestala kvůli stále nevýhodnějším ekonomickým podmínkám (nedostatek dřeva, nástup modernějších technologií při výrobě skla) pracovat. Sklárna a k ní přidružené budovy byly zbourány, stát zůstal pouze tzv. Panský dům, který byl panstvem (majiteli pozemků Nové Louky) přestavěn na lovecký zámeček. Později, ve 30. letech 20. století sloužil jako místo relaxace a odpočinku pro úředníky vlády Československé republiky, pravidelným hostem zde byl kancléř prezidenta Přemysl Šámal, podle kterého se dodnes zámečku říká Šámalova chata. Po roce 1989 byl objekt zrekonstruován a dnes slouží jako horský penzion a restaurace s vyhlášenou kuchyní a příjemnou, typicky horskou atmosférou. Nová Louka je výborným výchozím místem na lyžařské, cyklistické a pěší túry dále do Jizerských hor.

• Jedna z nejstarších staveb s číslem 5 (1 až 4 už nejsou) – původní roubenka postavená okolo roku 1905,dnes Penzion Chaloupka leží na svahu Maliníku

• Památník expedice Peru 1970 - Slavností otevření nového Památníku Expedice Peru 1970 na počest československých horolezců, kteří zahynuli pod lavinou kamení a ledu po zemětřesení v  Peru 31. 5. 1970 proběhlo v neděli 30.května 2010 v Bedřichově. Do Bedřichova přišlo na slavnostní shromáždění více jak sto lidí, hlavně rodiny horolezců, jejich kamarádi a přátelé. Za všechny shromážděné promluvil předseda Českého horolezeckého svazu Zdeněk Hrubý.Po 40 letech od smutné události je tak v Bedřichově důstojné místo, kde každý může vzpomenout na příběh našich horolezců. Památník je tvořen šesti žulovými balvany z Jizerských hor, kde účastníci tehdejší expedice trénovali. Na jeho vzniku pracoval tým pod vedením Jiřího Koláčka z Bedřichova, měří na výšku přes čtyři metry a najdete jej na  kraji lesa u výjezdu ze stadionu v Bedřichově. Památník vzniknul z  finančních darů místních lidí, lyžařů, rodin a přátel horolezců. Mnoho lidí i některé firmy pracovali na vzniku památníku zdarma, potřebné náklady dosáhly 135 tisíc korun, na konci května 2010 lidé darovali celkem 92 tisíc korun. Další peníze jsou potřeba, a proto kdokoli byste uvažovali o finančním daru na stavbu Památníku, velmi to přivítáme.

• Křížová cesta na Vysokém hřebeni -Romantické místo skryté v lesích nad Bedřichovem vzniklo v roce 1878, kdy zde Josef Klamt, muž, jemuž patřil pozemek, na kterém zákoutí stojí, nechal postavit křížovou cestu. Přiměl ho k tomu místní farář, podle jehož slov se mu zlepšil zrak poté, co užíval vodu z pramene, kolem kterého Klamt nechal postavit kamennou studánku. V těsné blízkosti vznikla křížová cesta a postupem času přibylo několik dalších staveb náboženského charakteru – kolem studánky kamenné místo s výklenkem a sochou panny Marie, v těsné blízkosti druhý modlitební prostor, celé místo pak bylo upraveno pro klidné chvíle meditace. V roce 1903 bylo vysvěceno a postupem času se stalo populárním cílem věřících i turistů. V jeho blízkosti vznikla horská bouda, známá jako Hašlerova chata, která svého času sloužila také jako rozhledna. V současnosti na místě původní „Hašlerky“ stojí moderní hotel. Poutní místo bylo po roce 1989 obnoveno a v roce 1996 bylo na místě původní křížové cesty instalováno nových dvanáct zastavení (autor Reinhold Hüttmann) a oltářní malba na plechu (autorka Libuše Rýdlová) v jednom z kamenných bloků.

• Přehrada Černá Nisa (Bedřichov) - Říčka Černá Nisa, pramenící na úbočí Olivetské hory, způsobovala vždy po déletrvajících srážkách mimořádně velké škody v jejím velmi sevřeném údolí, kde byl koncetrován poměrně velký průmyslový potenciál. Přišel nápad vytvořit přehradu, která zadrží povodňové průtoky, a tedy sníží škody na majetku nejen při dolním toku Černé Nisy, ale také při Lužické Nise pod Stráží nad Nisou.  Přehrada Bedřichov, jako součást stavebního programu libereckého Vodního družstva, byla na Černé Nise vybudována v letech 1902–1906. Tato přehrada je vysoká 23,5 m nad základem, dlouhá 340 m v koruně a zadržuje vodu v údolí nádrži o celkovém obejmu 2,1 mil. m3. Výstavba byla dokončena v prosinci 1905 a zkolaudována 28. června 1906, celkový finanční náklad činil téměř 1,8 mil. rakouských  korun.  V průběhu 100 let provozu bylo na VD Bedřichov provedeno několik významných zásahů a změn. S rozvojem elektrifikace byla na VD do roku 1928 přistavěna rozsáhlá energetická část se špičkovou vodní elektrárnou v Rudlofově, vzdálenou od přehrady po řece necelé 3 km.  V letech 1988–1989 se zřídila přitěžovací zemní lavice u vzdušní paty hráze pro zvýšení filtrační stability propustných vrstev pod základem přehrady.  Snižování spolehlivosti provozních šoupátkových uzávěrů spodních výpustí si v roce 1995 vyžádalo jejich výměnu za uzávěry klapkové. Zároveň se zmodernizovaly pohony ponechaných revizních šoupat a všechny tyto uzávěry byly vybaveny dálkovým ovládáním z domu hrázdného.   Vzhledem ke zastaralosti a v některých případech i nefunkčnosti původních vodoměrných zařízení a potřebě jejich doplnění pro řízení manipulací s vodou při povodních se přistoupilo k celkové rekonstrukci tohoto systému, provedenou po částech do roku 2001. Zahrnovala automatizaci 11 stanic pro měření srážek, průtoků a jiných provozních veličin, zřízení rádiového nebo telefonního přenosu měřených dat do domu hrázdného a komunikační připojení soustavy na vodohospodářský dispečink Povodí Labe.