Bečov

Bečov u Mostu se poprvé v pramenech připomíná v roce 1327 jako „ viliam Peczschov“. Jméno obce nepochybně do doby, kdy se v okolí usadili Češi v roce 1706 až 1763 a dali obci jméno Bečov, dříve německý Beč. Jedna z posledních zpráv o vývoji názvu obce udává, že ze jména Beč vznikl německý Hochpetsch. Vývoj názvu obce trval skoro šest století. Na základě etymologického výkladu je jméno obce odvozeno od osobního jména Beč, které má svůj základ ve jménu Benedikt či Bernard. Dávat název obce do souvislosti s řemeslem bečvářů a jejich výrobky pojmenované bečka, resp.bečva, je liché a nepřípadné.

V roce 1794 se začíná psát školní kronika. V ní je uváděno, že některé názvy nebo jména jako „Haunik“, „Stáně“, „Pomoří“ znamenají to, že si je pojmenovali Češi, i když i pro tyto jsou jen německé názvy. Pro nejstarší doby schází všechny zprávy, hlavně písemné. 

Mezi významné kulturní památky, které jsou dosud zachované, patří kostel. Pochází ze 16.století. Jde o farní kostel svatého Jiljí. Tento svatý je zobrazován v benediktinském hábitu s laní u nohou a je patronem žebráků a mrzáků. Ve středověku byl zařazen mezi 14 svatých pomocníků. Na jednom ze zvonů je vyryt letopočet, rok 1527. Písemnosti říkají, že kostelní zprávy shořely v roce 1738 a část se ztratila. Madona bečovská je velikým skvostem, kterým se místní kostel dlouhá léta chlubil. V současné době je toto dílo zapůjčeno Děkanskému kostelu v Mostě.

Pro vývoj obce a její zařazení mezi významná sídla regionu, bylo důležité období těsně před husitskými válkami.

Je známo, že husité obec Bečov napadli celkem dvakrát. Jedenkrát do vsi vpadli ve směru od Loun. Podruhé obec napadli od Ústí nad Labem.

V roce 1420 je Bečov  připomínán jako městečko, spravované vrchností z hradu Bílina. Podle kroniky byla obec na městečko v této době povýšena. Majitelem Bíliny byl od roku 1407 Albrecht z Koldic. Více jak 150 let hráli Koldicové důležitou roli nejen v oblasti Podkrušnohoří, ale i v celém našem státu.

V knihách z Bíliny je uváděno, že Adam von Lobkovitz získal Bečov a vedlejší ves Patokryje v roce 1647. V této době Bečov vzkvétal, o čemž svědčí i zvýšený přísun obyvatelstva a jeho výstavba.

To, že Bečov byl v druhém desetiletí patnáctého století nazýván městečkem, mohlo být i odrazem nezdařeného pokusu o městskou lokaci někdy v průběhu 14.století. Později, v období, kdy Adam von Lobkovitz přestal Bečov spravovat, význam městečka opět poklesl a od roku 1492 je opět Bečov považován za ves.

Započatou úspěšnou etapu rozvoje Bečova však brzy zastavily nečekané události. V roce 1680 začal řádit mor. Bečov sice zůstal ušetřen, ale přilehlé Zaječice a okolní obce byly morem napadeny a údajně zůstal na živu jediný člověk, jak uvádějí prameny z místní kroniky.

Ze strachu před zuřícím morem se mnoho lidí odstěhovalo a nebyl zájem o bydlení ve vsi. Později se jejich obavy ukázaly jako opodstatněné, neboť mor vystřídaly nemoci jako záškrt a spála a koncem století propukla obrovská epidemie cholery. Zajímavé bylo, že na choleru zemřelo 56 bečovských obyvatel, ale na tuto epidemii nezemřeli lidé, kteří přišli na polní práce odjinud.

Bečov poskytoval, díky příznivým podmínkám k zemědělství a chovu ovcí a drůbeže, dostatek pracovních příležitostí pro  obyvatele nejenom samotného Bečova, ale i pro ostatní obyvatele přilehlých obcí a měst.

• August Labitzky (1832–1903), český houslista, dirigent a hudební skladatel

• Kostel sv. Jiljí na návrší v severovýchodní části obce, poprvé zmiňován v roce 1352, v 18. století barokně přestavěn
• Plastika Bečovská Madona ze 14. století, dnes vystavená v Děkanském kostele v Mostě
• Socha Ecce Homo, před dvorem u benzinové pumpy
• Socha sv. Floriána u kostela
• Socha sv. Jana Nepomuckého přesunutá ze zaniklého Mostu
• Socha sv. Jana Nepomuckého přesunutá ze zaniklé vsi Souše
• Sochy Jaro, Léto, Podzim a Zima v atriu základní školy přesunuté ze zaniklé osady Stránce
• Přírodní rezervace Písečný vrch jižně od obce je významné archeologické naleziště
• Přírodní rezervace Milá jihovýchodě od obce
• Přírodní památka Chloumek na západ od Bečova