Zlonice

Zlonicko bylo osídleno již v době předhistorické, jak o tom svědčí pravěké nálezy z konce 19. století. První písemná zmínka o obci vzniklé při obchodní cestě pochází z roku 1318, kdy je zmíněn Čáslav ze Zlonic, k roku 1343 byla obec královským zbožím. Jinak ovšem mnoho zpráv o středověkých dějinách nemáme. Vedle kostela Panny Marie stála na vyvýšenině nad obcí tvrz snad v místech dnešního zámku, kde sídlila mítní vrchnost. První zmínka o tvrzi pochází ovšem až z roku 1576.

Kolem roku 1564 se Anna z Kuřího provdala za Václava Valkouna z Adleru, který tak získal Zlonice věnem. Jeho rod je potom držel až do roku 1708. Za jejich držení je postaven renesanční zámek, který se dodnes nachází v centru obce v podobě po klasicistní přestavbě v 19. století. Znak Valkounů z Adleru nese jeden z portálů zámku s letopočtem 1602, zachoval se také soubor portrétů několika členů rodu z průběhu celého 17. století. V samotném závěru jejich éry jsou potom Zlonice r. 1705 povýšeny na městečko a r. 1707 je postavena budova radnice. Po krátké držbě panství rodem Liebštejnských z Kolovrat získávají na dlouhou dobu zlonické panství Kinští z Vchynic a Tetova, kteří významným způsobem ovlivňovali duchovní i hospodářský rozvoj obce i kraje až do 20. století.

Mezi nejvýznamnější projekt doby barokní, který významně ovlivnil podobu Zlonic i jejich okolí, patří vrcholně barokní novostavba kostela Nanebevzetí Panny Marie, který nahradil starší středověký chrám. Je spojena s osobou knížete Filipa Kinského a zlonického děkana Jana Adama Svobody (1682–1761). Roku 1723 je ve Zlonicích doložena první návštěva architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který prokazatelně vypracoval plány novostavby. Ta byla zahájena až roku 1727 pod vedením stavitele Ferdinanda Hübnera a trvala až do roku 1744, kdy byly dokončeny věže. Kostel je jednolodní architekturou křížové dispozice se dvěma věžemi po stranách kněžiště. Děkan Jan Adam Svoboda inicioval také novostavbu farní budovy, která patří mezi nejvýstavnější vrcholně barokní obytné objekty Českého venkova. Jejím autorem je významný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, který vytvořil plány nejspíše r. 1747. K samotné realizaci došlo ovšem až v letech 1750–1753. Ve Zlonicích se nalézají také další barokní objekty. Mezi ně patří např. budova špitálu (čp. 20), dnes Památník Antonína Dvořáka, postavený r. 1745, jak připomíná datace nad vstupním portálem nebo tzv. Dům panského zahradníka (čp. 91) navazující na bývalý areál zámeckého parku. Obraz pozdně barokního městečka, které Kinští ve Zlonicích během několika málo desetiletí 18. století vytvořili, doplňoval také barokní kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého a křížem a několik dalších plastik. Zlonice byly také v duchu barokní kultivace krajiny propojeny s nedalekým areálem zámku v Budeničkách (dnes součást Šlapanic), sídlem vrchnosti, kaštanovou alejí, vybudovanou v letech 1758–1766 resp. 1769. Při této cestě se nachází také raně barokní poutní kostel sv. Izidora z let 1680–1682 a pilíř původně se sochou tohoto světce (dnes odcizenou) z roku 1673. V letech 1837–1840 zbudovali Kinští v areálu kostela svou rodinnou neoklasicistní hrobku, jejímž autorem je vídeňský architekt Heinrich Koch. Městečku se ovšem nevyhnuly ani pohromy, 13. září 1758 jej postihl požár, roku 1866 zanesla do obce krajem táhnoucí pruská vojska choleru.

V roce 1853 přichází do Zlonic mladý Antonín Dvořák rodák z nedaleké Nelahozevsi. Od r. 1855 provozoval v obci jeho otec František tzv. Velkou hospodu (čp. 69) naproti panskému dvoru. Na svůj krátký pobyt ve Zlonicích, již v roce 1856 přesídlil do České Kamenice, která byla také panstvím Kinských, a svého učitele hudby Antonína Leihmanna však Dvořák vzpomínal po zbytek života. Do Zlonic zajížděl také při svých studiích na varhanní škole v Praze a vzpomínkám na Zlonice a zdejší kostel věnoval také svou první symfonii č. 1 dokončenou 24. března 1865 nazvanou příznačně „Zlonické zvony“.

V roce 1872 byla zprovozněna Pražsko-duchcovská dráha, která nově spojovala hnědouhelné doly v okolí Mostu s Prahou. Jedním z vlastníků společnosti provádějící stavbu byl i majitel zlonického panství Ferdinand Kinský. V roce 1882 byla k ní přistavěna odbočka do Kmetiněvsi a Hospozína (dnešní provoz viz níže). V letech 1895–1899 proběhla novobarokní úprava kostela Nanebevzetí Panny Marie podle návrhu Friedricha Ohmanna. Další etapu úprav vedl již v duchu počínající secese Josef Fanta (1903) a doplnila ji fresková výzdoba interiéru od Adolfa Liebschera (realizace 1909–1911). V letech 1922–1923 proběhla elektrifikace obce.

V roce 1954 byl péčí Vlastivědného kroužku Zlonicka v budově barokního špitálu zřízen Památník Antonína Dvořáka, pro jehož provoz byl objekt stavebně upraven. Nachází se v něm pamětní místnost Antonína Dvořáka, obsahující památky spojené se skladatelovou osobou darované mj. jeho potomky. V památníku se nachází také artefakty připomínající historii obce a okolí mj. nejstarší barokní veduta Zlonic. 12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.

• Karel Pippich (1849–1921), sokolský funkcionář a organizátor kultury v Chrudimi
• Václav Roštlapil (1856–1930), český architekt, autor podoby pražské Strakovy akademie či Psychiatrické léčebny Bohnice
• Eduard Ingriš (1905–1991), hudební skladatel, dirigent, dokumentarista akademie či Psychiatrické léčebny Bohnice
• Zdeněk Frolík (1933–1989), matematik, topolog

• Zámek Štáf
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie, významná dominanta obce i kraje, architekt František Maxmilian Kaňka, 1727–1744
• Barokní fara, architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, 1750–1753
• Barokní špitál čp. 20, sídlo Památníku Antonína Dvořáka, 1745
• Barokní dům panského zahradníka čp. 91
• Velká hospoda čp. 69
• Socha sv. Jana Nepomuckého u mostu
• Boží muka na náměstí
• Socha poustevníka sv. Onufria v poli východně od městyse
• Kříž v Pejšově ulici
• Sokl kříže při cestě do Šlapanic
• Židovský hřbitov